|
|
Anna a Markéta, dcery Karla IV. a Alžběty Pomořanské.
Hejlová, Veronika ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
Práce se zabývá dcerami Karla IV. a Alžběty Pomořanské, Annou a Markétou. Klade důraz na výzkum sňatkových plánů, které se těchto žen týkaly. Zatímco starší Anna se provdala za anglického krále Richarda II., Markéta se stala ženou méně urozeného Jana III. z Zollernu, syna norimberského purkrabího. Rozdíl mezi těmito sňatky může demonstrovat, že mnohdy politické zájmy převyšovaly požadavky na prestižní původ manželů, a že se tak ženy stejného původu mohly provdat za muže zcela rozdílného politicko-sociálního statusu. Práce zkoumá okolnosti, za jakých byly sňatky sjednány, cíle, s kterými dané rody k sňatku přistupovaly, průběh jednání a realizaci svateb. Z hlediska odlišného statusu vybraných manželů se zabývá též přínosem uzavíraných sňatků pro zúčastněné strany. Také se snaží naznačit osudy princezen a jejich roli v sňatkové politice, manželství a vztazích mezi jejich manžely a původní rodinou. Klíčová slova Alžběta Pomořanská; Anna Lucemburská; Markéta Lucemburská; Karel IV.; Václav IV.; České království; sňatková politika; Richard II.; Hohenzollernové
|
|
|
Zajetí českého panstva patriciátem roku 1309 "aneb není nic krutějšího nad sprosťáka, když povýšení dosahuje"
Musílek, Martin ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
15. únor 1309. Většina lidí si pod tímto údajem představí pouhé jedno datum z minulosti, které se možná kdysi dávno museli naučit nazpaměť ve škole. Můžeme však k tomuto datu přistupovat také poněkud jinak. Co si třeba představit, že v tento jediný den se mohla stát řada událostí, o kterých už dnes nikdo neví. Odvíjela se řada lidských osudů, které již zapadly v hluboké minulosti. Díky práci středověkých autorů se nám však alespoň jedna událost zachovala. Tohoto dne došlo v Sedleckém klášteře a v Praze k zajetí českého panstva příslušníky pražského a kutnohorského patriciátu. Určitě to byla událost hodná zaznamenání, protože stavěla na hlavu "odvěký" řád. Středověká společnost se skládala z "trojího lidu". Podle středověkého vidění světa byly tyto tři kategorie dané Bohem a představovaly neměnný pozemský řád. 1 V čele trojvrstevné pyramidy stála světská moc neboli lidé meče (bellatores), hned za ní stáli duchovní, nazývaní také lidé modlitby (oratores). Kněží měli za úkol pečovat o lidskou duši a modlit se. Na konci středověké hierarchie nalézáme venkovský lid, lidé práce (laboratores), jejichž hlavním úkolem bylo pracovat.2 Tento vrcholně středověký koncept Adalberta z Corvey však ztrácel ve 13. a 14. století svou aktuálnost.
|
|
|
Obraz Elišky Rejčky v historiografii
Friedlová, Jitka ; Dvořáčková, Dana (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Cílem bakalářské práce je představit a následně zhodnotit obraz Elišky Rejčky v narativních i diplomatických historických pramenech a poukázat na dosavadní tendenční a zaujaté postoje, které vycházejí z hodnocení založeného převážně na výpovědi Zbraslavské kroniky. Klíčová slova: ženy, královny, Eliška Rejčka [1288-1335], Zbraslavská kronika
|
|
|
Ideál rytířského panovníka na příkladu alexandrovské epiky českého středověku
Rajterová, Petra ; Dvořáčková, Dana (vedoucí práce) ; Žemlička, Josef (oponent)
Diplomová práce se na základě studia pramenů a historiografické literatury věnuje pojetí ideálu panovníka přelomu 13. a 14. století. Jako primární prameny využívá středohornoněmeckou báseň Ulricha von Etzenbach Alexander a staročeskou báseň Alexandreida. Práce na základě porovnání obou básní sleduje pojetí ideálního rytířského panovníka. Diplomová práce zohledňuje práce historiků, literárních historiků a germanistů k vytčenému tématu, neklade si však za cíl filologický rozbor. Cílem diplomové práce je zhodnotit obě díla jakožto pramen historiografický a literárně-historiografický, na jehož základě lze sledovat a vyhodnotit představy středověkých autorů o ideálních panovnících. Diplomová práce současně zohledňuje domácí dvorské prostředí - panovnické i šlechtické, v nichž obě básně s "alexandrovskou" tématikou vznikaly. Práce se zabývá rovněž dvorskou rytířskou kulturou a v neposlední řadě dovozuje oblíbenost "alexandrovské" látky v českém prostředí i společenskou působnost a aktualitu obou děl.
|
|
|
Čechy, Korutany a Tyroly pod vládou Jindřicha Korutanského
Razim, Jakub ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
ČECHY, KORUTANY A TYROLY POD VLÁDOU JINDŘICHA KORUTANSKÉHO (JAKUB RAZIM) ABSTRAKT Disertační práce si vytkla za cíl popsat vladařskou praxi (Herrschaftspraxis) Jindřicha Korutanského v Čechách, Korutanech a hlavně pak v Tyrolsku, v jehož jižním cípu se rozkládala mocenská základna rodu Menhartovců. Pozornost se soustředila na čtyři klíčové aspekty Jindřichova panství, které lze charakterizovat jako konsensuální, lenní, zástavní a inscenované. Analýza dílčích mocenských technik je vyčleněna do samostatných kapitol, jež čerpají převážnou většinu látky z dokumentů dosud nevydaných, anebo dostatečně nevytěžených. Do první skupiny náležejí tyrolská kancelářská registra (Tiroler Kanzleiregister) a knihy počtů (Tiroler Rechnungsbücher, resp. Raitbücher), do druhé skupiny rakouská dvorská poesie. Po úvodním seznámení s pramennou situací, dostupnou literaturou a metodou zpracování tématu je představen konsensuální rámec, ve kterém se odbývala vláda Jindřicha Korutanského od neformálních porad po rokování v zeměpanské radě. Připojeny jsou seznam a stručné biogramy rádců. Třetí a čtvrtá kapitola se pokoušejí nalézt odpověď na otázku, jakou roli hrály lenní a zástavní právo v Jindřichově vládní každodennosti. V páté kapitole se pojednává o inscenaci panovnického majestátu. Přicházejí zde ke slovu kulturní investice...
|
|
|
Majetkové zajištění panovnic do počátku 14. století
Friedlová, Jitka ; Dvořáčková, Dana (vedoucí práce) ; Žemlička, Josef (oponent)
Cílem diplomové práce je zkompletování majetkové držby českých kněžen a královen do počátku 14. století. V souvislosti s královnami se pro počátek 14. století často hovoří o vydělení takzvaných "věnných" měst. Pod tímto pojmem vzniká představa kontinuity předávání vdovských statků. Abychom však mohli dojít k takovému zobecnění, je zapotřebí sledovat na základě rozboru zejména diplomatického materiálu a posléze i narativních pramenů majetkové zaopatření manželek panovníků již z hlediska předcházejícího vývoje. Podle interpretace existujících dokladů o majetkové držbě kněžen a královen, bude možné určit, zda existovala tradice v předávání určitých majetků, a to nejen královských měst, ale i dalších movitých, nemovitých majetků, práv i peněžních platů. Získaná fakta práce zasazuje do kontextu s právním ukotvením manželského a vdovského stavu. Pro tyto 2 kategorie je rozlišeno, zda lze držbu, s níž panovnice disponovala ztotožnit s věnem, obvěněním či čistě osobním vlastnictvím. Vzájemná komparace mezi držbou panovnic cílí na představení různých přístupů k vedení majetkových záležitostí s větší či menší mírou iniciativy. Klíčová slova: Kněžny a královny, obvěnění, vdovské věno, vdovský status, lokace majetku, kontinuita vlastnictví, majetková politika
|
|
|
Česká větev rodů pánů z Koldic na dvoře Lucemburků
Jirsík, Tobiáš ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
Páni z Koldic mají kořeny v Míšeňsku, kde se nachází město a hrad Koldice (Colditz). Jejich první kontakty s Českým královstvím lze prokázat od doby vlády Václava II.. Následně, za vlády Lucemburků, se stávají jako rádci oporou panovníka. Nejprve sloužili u krále Jana, později dokonce císaře Karla IV. Poměrně často půjčovali větší částky zadluženým panovníkům. Těma st. z Koldic může být považován za prvního pána z Koldic, který se trvale usídlil v království. Král Jan Lucemburský mu udělil v léno některé državy v severozápadních Čechách (nejvýznamnější z nich byl hrad a hornické město Krupka). Jeden z jeho synů, Těma ml. z Koldic, rozmnožil majetek a podřídil i panství Koldice jako léno mladému králi Václavovi IV.(1368). Jména Koldiců na velkém množství listin českých králů dokládají, že příslušníci tohoto rodu obvykle zůstávali v jejich blízkosti. Těma st., Těma ml. a Albrecht z Koldic zastávali významné úřady, například hejtmanství v Horní Lužici a ve Vratislavi, úřad mistra komory a další více, či méně významné posty. Uplatnili se i jako duchovní, během zkoumaného období dva členové rodu zasedli na biskupský stolec v Míšni. Tato práce popisuje pouze jedno století jejich služby u dvora, což znamená, že výzkum je doveden ke konci vlády Václava IV., "česká větev" pánů z Koldic však vymírá až na...
|
|
|
Čechy, Korutany a Tyroly pod vládou Jindřicha Korutanského
Razim, Jakub ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
ČECHY, KORUTANY A TYROLY POD VLÁDOU JINDŘICHA KORUTANSKÉHO (JAKUB RAZIM) ABSTRAKT Disertační práce si vytkla za cíl popsat vladařskou praxi (Herrschaftspraxis) Jindřicha Korutanského v Čechách, Korutanech a hlavně pak v Tyrolsku, v jehož jižním cípu se rozkládala mocenská základna rodu Menhartovců. Pozornost se soustředila na čtyři klíčové aspekty Jindřichova panství, které lze charakterizovat jako konsensuální, lenní, zástavní a inscenované. Analýza dílčích mocenských technik je vyčleněna do samostatných kapitol, jež čerpají převážnou většinu látky z dokumentů dosud nevydaných, anebo dostatečně nevytěžených. Do první skupiny náležejí tyrolská kancelářská registra (Tiroler Kanzleiregister) a knihy počtů (Tiroler Rechnungsbücher, resp. Raitbücher), do druhé skupiny rakouská dvorská poesie. Po úvodním seznámení s pramennou situací, dostupnou literaturou a metodou zpracování tématu je představen konsensuální rámec, ve kterém se odbývala vláda Jindřicha Korutanského od neformálních porad po rokování v zeměpanské radě. Připojeny jsou seznam a stručné biogramy rádců. Třetí a čtvrtá kapitola se pokoušejí nalézt odpověď na otázku, jakou roli hrály lenní a zástavní právo v Jindřichově vládní každodennosti. V páté kapitole se pojednává o inscenaci panovnického majestátu. Přicházejí zde ke slovu kulturní investice...
|
|
|
Ideál rytířského panovníka na příkladu alexandrovské epiky českého středověku
Rajterová, Petra ; Dvořáčková, Dana (vedoucí práce) ; Žemlička, Josef (oponent)
Diplomová práce se na základě studia pramenů a historiografické literatury věnuje pojetí ideálu panovníka přelomu 13. a 14. století. Jako primární prameny využívá středohornoněmeckou báseň Ulricha von Etzenbach Alexander a staročeskou báseň Alexandreida. Práce na základě porovnání obou básní sleduje pojetí ideálního rytířského panovníka. Diplomová práce zohledňuje práce historiků, literárních historiků a germanistů k vytčenému tématu, neklade si však za cíl filologický rozbor. Cílem diplomové práce je zhodnotit obě díla jakožto pramen historiografický a literárně-historiografický, na jehož základě lze sledovat a vyhodnotit představy středověkých autorů o ideálních panovnících. Diplomová práce současně zohledňuje domácí dvorské prostředí - panovnické i šlechtické, v nichž obě básně s "alexandrovskou" tématikou vznikaly. Práce se zabývá rovněž dvorskou rytířskou kulturou a v neposlední řadě dovozuje oblíbenost "alexandrovské" látky v českém prostředí i společenskou působnost a aktualitu obou děl.
|
|
|
Obraz Elišky Rejčky v historiografii
Friedlová, Jitka ; Dvořáčková, Dana (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Cílem bakalářské práce je představit a následně zhodnotit obraz Elišky Rejčky v narativních i diplomatických historických pramenech a poukázat na dosavadní tendenční a zaujaté postoje, které vycházejí z hodnocení založeného převážně na výpovědi Zbraslavské kroniky. Klíčová slova: ženy, královny, Eliška Rejčka [1288-1335], Zbraslavská kronika
|
host ::
RSS.