|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Semela, Ladislav ; Borák, Martin (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Řešením nové scény Slovinského Národního Divadla v Lublani sleduji i motto projektu „TACE“ (Theatre Architecture in Central Europe), tedy hledání formy a typu objektu pro "Nové Divadlo 21. století“. V rámci Workshopu konaného v březnu 2009 v Lublani, vznikly různé směry řešení včetně utopistických. Konfrontuji tedy tři témata: 1/ konvenční kukátkovou koncepci pro činohru „Národního Divadla“, 2/ nekonvenční řešení „Nového Divadla pro 21. století“ a 3/ urbanistický koncept dané lokality, tzv. „Jižní náměstí“, zpracovaný slovinským architektem Josipem Plečnikem začátkem 20. století. Ad 1/ pocit serióznosti a klasickosti v konvenční formě kukátkového divadla si vyžaduje fakt, že se jedná o scénu Národního Divadla. Slovinsko se jako poměrně mladý stát snaží o dobudování a upevnění své historické a národnostní existence, je proto nasnadě upřednostnit kukátko, pro nějž je psána většina národnostně identických her, nad nekonvenčním tzv. „performance“ reprezentujícím spíše internacionální umění. Ad 2/ hledání prostorových forem pro nekonvenční a interaktivní zpracování ať už tradičních námětů jako jsou balet, opera, muzikál či činohra, tak i nových forem jako je „performance“, vyústilo v jasný závěr – „black box“. Ideální divadlo budoucnosti je nekonečný a neomezeně multifunkční neutrální prostor disponující technologií a umožňující pružnou proměnu v prakticky cokoliv. Princip nejvíce se blížící filmovému studiu – prázdné hale s černými stěnami a stropem, ovšem na bázi divadla s jeho a další technologií. Ad 3/ kontroverzní lokalita v centru Lublaně, pro niž se již 70 let hledá vhodná zástavba. Je situována na konci jakéhosi Plečnikova „lublaňského diametru“, jemuž činí protipól obelisk na náměstí Francouzské revoluce. Je zde patrná nedokončená osa obelisk–náměstí–divadlo. Lokalita se sestává z proluky a vnitrobloku s nevhodnou zástavbou, nachází se zde ovšem společensky dobře fungující část – tzv. Knafijov prehod s řadou restaurací, ten zachovávám a navrhuji jeho doplnění menším objektem. Diametr měl podle Plečnikova konceptu pokračovat dále severovýchodně a navázat na nám. Osvobozenecké fronty. Toto navrhuji částečně realizovat pasáží pod divadlem. Budova je členěna do 2 funkčních celků – na divadlo s vlastními sály, foyerem, galerií a kavárnou a na obchodní pasáž s administrativní částí divadla. Čelní fasáda je kompozitem z několika prvků: zleva z dekoru - prolamovaného sloupu se sochou herce, jemuž dělá pozadí věž provaziště, dále z „opony“ v křivce sestupující pod skleněným „nebem“ divadelního sálu čnícího nad pasáž, z které stoupá pevný pylonu galerie z poloprůsvitného materiálu LitraConTM. Tato kompozice posouvá osu foyer vpravo mimo osu parku na osu diametru a tvoří tak prostor pro zásobování spolu s uvolněním stávající fasády kasina. Divadelní prostor s pasáží pod ním spojuje řada vřetenových schodišť, které se pootočením kolem své osy mohou uzavřít a spolu s odtažením opony tak umožnit změnu režimu provozu pasáže z foyer na veřejný prostor. Koncept divadelního prostoru kombinuje výše zmíněné body 1/ a 2/. Sestává z klasického jeviště s propadlem, portálem a provazištěm, které buďto může fungovat jako klasické kukátko až pro 800 diváků a nebo při uzavření železné opony jako komorní scéna pro postranní hlediště s cca 100 sedadly. Zbylý prostor poté funguje jako experimentální a sestává z točny a 4 jevišť, jejichž zadní stěny tvoří panoramatická okna. Jejich odcloněním je tak možno děj na jevišti obohatit o autentický horizont za ním.
|
|
|
Bytový dům s polyfunkcí
Strigin, Viacheslav ; Borák, Martin (oponent) ; Brukner, Bohuslav (vedoucí práce)
Předmětem této diplomové práce je návrh novostavby bytového domu s polyfunkcí a vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby. Navrhovaný objekt je umístěn v obci Brno. Objekt je samostatně stojící, má navrženy pět nadzemních podlaží (šest v administrativní jednotce) a dvě podzemní podlaží. V přízemí jsou umístěny objekty občanské vybavenosti, restaurace s terasou, prostor, které prosvětluje nezastřešené atrium prostupující celou budovou, trafika. V prvním podzemním podlaží jsou umístěny parkovací stání v počtu 25, sklepní kóje pro každý byt a technické místnosti. Ve druhým podzemním podlaží jsou umístěny vnitřní parkovací stání v počtu 22, venkovní parkovací stání v počtu 13, technické místnosti a trafostanice. Konstrukční systém budovy je řešen jako železobetonový monolitický skelet se železobetonovými monolitickými obvodovými stěnami založený na základové desce a základových patkách. Stavba je zastřešena plochou vegetační střechou.
|
|
|
Hotel
Ratiborská, Adéla ; Borák, Martin (oponent) ; Brukner, Bohuslav (vedoucí práce)
Předmětem této diplomové práce je vypracování části projektové dokumentace pro provedení stavby hotelu. Navrhovaný objekt se nachází na okraji obce Rajnochovice ležící ve Zlínském kraji. V objektu hotelu je dohromady navrženo 18 pokojů, z toho 2 pokoje jsou přizpůsobeny osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Celková kapacita ubytování tak vychází na 44 osob. Součástí hotelu je také restaurace, ze které je zajištěn bezbariérový přístup na terasu. V jedné části podzemního podlaží se nachází malá wellness zóna s kapacitou 24 osob. V druhé polovině jsou navrženy hromadné garáže, které jsou převážně určeny pro ubytované hosty. Konstrukční systém hotelu je podélný. Obvodové zdivo v nadzemních podlažích je tvořeno keramickými tvárnicemi, v podzemním podlaží tvárnicemi BTB. Stropní konstrukce jsou řešeny předpjatými stropními panely a střešní konstrukci tvoří plochá, vegetační střecha. Celý objekt je zateplen. Hlavní vstup do objektu je orientován z východní strany. Na pozemku je navrženo parkoviště pro ostatní návštěvníky hotelu.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Semela, Ladislav ; Borák, Martin (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Řešením nové scény Slovinského Národního Divadla v Lublani sleduji i motto projektu „TACE“ (Theatre Architecture in Central Europe), tedy hledání formy a typu objektu pro "Nové Divadlo 21. století“. V rámci Workshopu konaného v březnu 2009 v Lublani, vznikly různé směry řešení včetně utopistických. Konfrontuji tedy tři témata: 1/ konvenční kukátkovou koncepci pro činohru „Národního Divadla“, 2/ nekonvenční řešení „Nového Divadla pro 21. století“ a 3/ urbanistický koncept dané lokality, tzv. „Jižní náměstí“, zpracovaný slovinským architektem Josipem Plečnikem začátkem 20. století. Ad 1/ pocit serióznosti a klasickosti v konvenční formě kukátkového divadla si vyžaduje fakt, že se jedná o scénu Národního Divadla. Slovinsko se jako poměrně mladý stát snaží o dobudování a upevnění své historické a národnostní existence, je proto nasnadě upřednostnit kukátko, pro nějž je psána většina národnostně identických her, nad nekonvenčním tzv. „performance“ reprezentujícím spíše internacionální umění. Ad 2/ hledání prostorových forem pro nekonvenční a interaktivní zpracování ať už tradičních námětů jako jsou balet, opera, muzikál či činohra, tak i nových forem jako je „performance“, vyústilo v jasný závěr – „black box“. Ideální divadlo budoucnosti je nekonečný a neomezeně multifunkční neutrální prostor disponující technologií a umožňující pružnou proměnu v prakticky cokoliv. Princip nejvíce se blížící filmovému studiu – prázdné hale s černými stěnami a stropem, ovšem na bázi divadla s jeho a další technologií. Ad 3/ kontroverzní lokalita v centru Lublaně, pro niž se již 70 let hledá vhodná zástavba. Je situována na konci jakéhosi Plečnikova „lublaňského diametru“, jemuž činí protipól obelisk na náměstí Francouzské revoluce. Je zde patrná nedokončená osa obelisk–náměstí–divadlo. Lokalita se sestává z proluky a vnitrobloku s nevhodnou zástavbou, nachází se zde ovšem společensky dobře fungující část – tzv. Knafijov prehod s řadou restaurací, ten zachovávám a navrhuji jeho doplnění menším objektem. Diametr měl podle Plečnikova konceptu pokračovat dále severovýchodně a navázat na nám. Osvobozenecké fronty. Toto navrhuji částečně realizovat pasáží pod divadlem. Budova je členěna do 2 funkčních celků – na divadlo s vlastními sály, foyerem, galerií a kavárnou a na obchodní pasáž s administrativní částí divadla. Čelní fasáda je kompozitem z několika prvků: zleva z dekoru - prolamovaného sloupu se sochou herce, jemuž dělá pozadí věž provaziště, dále z „opony“ v křivce sestupující pod skleněným „nebem“ divadelního sálu čnícího nad pasáž, z které stoupá pevný pylonu galerie z poloprůsvitného materiálu LitraConTM. Tato kompozice posouvá osu foyer vpravo mimo osu parku na osu diametru a tvoří tak prostor pro zásobování spolu s uvolněním stávající fasády kasina. Divadelní prostor s pasáží pod ním spojuje řada vřetenových schodišť, které se pootočením kolem své osy mohou uzavřít a spolu s odtažením opony tak umožnit změnu režimu provozu pasáže z foyer na veřejný prostor. Koncept divadelního prostoru kombinuje výše zmíněné body 1/ a 2/. Sestává z klasického jeviště s propadlem, portálem a provazištěm, které buďto může fungovat jako klasické kukátko až pro 800 diváků a nebo při uzavření železné opony jako komorní scéna pro postranní hlediště s cca 100 sedadly. Zbylý prostor poté funguje jako experimentální a sestává z točny a 4 jevišť, jejichž zadní stěny tvoří panoramatická okna. Jejich odcloněním je tak možno děj na jevišti obohatit o autentický horizont za ním.
|
host ::
RSS.