|
|
Negativ
Videmanová, Marie ; Žáková, Radka (oponent) ; Gabriel, Michal (vedoucí práce)
Inspirace k této soše vznikala postupně ze zkušeností z předchozí tvorby. Měla jsem oblibu ve spících lidech, v sochách lidských těl v životní velikosti. Tyto sochy jsem různou manipulací deformovala, přetvářela a tím je dostávala do nereálných poloh. Tyto změny umožnily do soch nahlížet, nahlížet do jejich snů. Sochy pak působily jako svaté výjevy z kostelů. Normální poloha spícího člověka se při otočení změnila v jakési gesto. Při této tvorbě série spících lidí, se mi během odlévání živých modelů zalíbily negativní formy odlitků. Bohužel tyto negativy jsou jednorázové a při dalším procesu jsou zničeny a nedochovají se. V této době jsem začala chápat tyto negativy ne jen jako meziprodukt, ale také jako sochařský výstup, který měl pro mě tu samou funkci a hodnotu jako klasická socha. Jako otisk, jako sen, zobrazující skutečnost. Tento sen divákovi umožní pocitově vstupovat do figur, do jejich snění. Ve své bakalářské práci se proto nadále zabývám lidskými formami, ale v jejich opačné formě a dá se říci, že vytvářím hru forem a hraji si s nimi. Nezůstala jsem u klasických forem basreliéfu, tudíž u klasického negativního reliéfu, ale vnořila jsem mé negativy do krychlí, které fungují jako hra kostek, které se mohou různě uspořádat, otáčet, prohazovat. V mé bakalářské práci vytvářím malou skupinu tří kostek, které tuto hru umožňují. Kostky mají pouze jednu možnost, kde na sebe navazují dvě lidské postavy, dva lidské otisky muže a ženy. Všechny ostatní možnosti uspořádání kostek s otisky těchto dvou postav už na sebe logicky nenavazují - navazují nesmyslně. Tak jak to bývá ve snech. Většinou máme ve snu něco logického, například postavy anebo přírodu, ale pak se ve snech stane vždy něco nereálného například, že začneme lítat. A tyto kostky jsou jako sny - někdy i reálné, ale většinou chaotické. Proto jsem dala mé práci podnázev : „Negativní sny“ Slovo „negativní“ vychází z formy sochy, kterou jsem si zvolila a „sny“ z mé ideje, inspirace, kterou chci pro diváka zobrazit. Analyzovat sny, jak fungují a jak vchází do našeho podvědomí, já nedokáži, pouze si vytvářím moji vlastní hru, která je inspirována vcházením do snů. Snů které se zdají konkrétně těmto dvoum lidem a které jsou rozmanité. Já jsem jen toto dílo postavila na mé představě o nahlížení do těchto snů a o tom jak tyto sny fungují. Když se mi zdá sen, tak má reálný podklad a pak přechází v něco abnormálního, nereálného. Díky manipulaci s kostkami mám možnost měnit reálné v nereálné.Hraním si s kostkami ovládám tyto dva otisky osob, otisky jejich snů. V mém díle představuje onen reálný základ snu uspořádání kostek, ve kterém na sebe otisky dvou postav anatomicky navazují. A pak přijde sen a kostky přeskupí. Autor nebo divák mají možnost kostky pootočit, vyměnit. Realita se změní v sen. Postavy ve snu na sebe můžou navazovat neanatomicky, nebo vůbec. Z jednoho konkrétního děje se rozvíjí množství dalších, chaotických dějů. Pro prezentaci mojí bakalářské práce jsem zvolila právě onu „reálnou“ pozici, kdy na sebe postavy navazují, fungují. Kostky jsou postaveny ve sloupu, aby se daly obcházet a dívat se na obě figury. Některé další možnosti jsem fotograficky zdokumentovala v různých variantách, ležících, otočených, zpřeházených. Tato socha funguje jako hra, která má spoustu variant a je vícepohledová. Každá kostka má 70 x 70 x 70 cm a v základním uspořádání dvou na sebe navazujících figur vznikne sloup o velikostni 210 x 70 x 70cm.
|
|
|
Příspěvek k výzkumu makrostylistických posunů na příkladu románu M. Stavariče v českém překladu
Žáková, Radka ; Špirk, Jaroslav (vedoucí práce) ; Mračková Vavroušová, Petra (oponent)
1 ABSTRAKT Cílem této diplomové práce je komplexní analýza překladu románu Michaela Stavariče stillborn (česky Mrtvorozená Eliška Frankensteinová) z pera Radky Denemarkové. V teoretické části je nejprve představena koncepce překladových norem (sloužících jako východisko pro rekonstrukci zvolené překladatelské metody), teorie skoposu, problematika metatextů, fenomén autopřekladu (nově zaveden je koncept "nepřekládání vlastních děl", tj. rozhodnutí autora-překladatele nepřekládat své vlastní dílo) a také Popovičova (1975, 1983) typologie výrazových posunů v překladu na makro- a mikrostylistické úrovni, která poslouží jako hlavní metodologický nástroj pro pozdější translatologickou analýzu vybraných pasáží překladu. V empirické části je nejprve krátce představen autor a jeho dílo, navazuje literárně-naratologická analýza předlohy, stručně pojednáno je i o překladatelce a její tvorbě. Následuje popis recepce překladu v českém kulturním prostředí založený na analýze dostupných recenzí překladu ("epitextů"), jejíž výsledky jsou porovnány s výsledky analýzy německojazyčných recenzí předlohy. Jako doplňující zdroj informací posloužily rovněž rozhovory s autorem i překladatelkou. Stěžejní část empirického výzkumu tvoří translatologická analýza vybraných pasáží překladu a vyhodnocení jejích výsledků. Klíčová slova...
|
|
|
Negativ
Videmanová, Marie ; Žáková, Radka (oponent) ; Gabriel, Michal (vedoucí práce)
Inspirace k této soše vznikala postupně ze zkušeností z předchozí tvorby. Měla jsem oblibu ve spících lidech, v sochách lidských těl v životní velikosti. Tyto sochy jsem různou manipulací deformovala, přetvářela a tím je dostávala do nereálných poloh. Tyto změny umožnily do soch nahlížet, nahlížet do jejich snů. Sochy pak působily jako svaté výjevy z kostelů. Normální poloha spícího člověka se při otočení změnila v jakési gesto. Při této tvorbě série spících lidí, se mi během odlévání živých modelů zalíbily negativní formy odlitků. Bohužel tyto negativy jsou jednorázové a při dalším procesu jsou zničeny a nedochovají se. V této době jsem začala chápat tyto negativy ne jen jako meziprodukt, ale také jako sochařský výstup, který měl pro mě tu samou funkci a hodnotu jako klasická socha. Jako otisk, jako sen, zobrazující skutečnost. Tento sen divákovi umožní pocitově vstupovat do figur, do jejich snění. Ve své bakalářské práci se proto nadále zabývám lidskými formami, ale v jejich opačné formě a dá se říci, že vytvářím hru forem a hraji si s nimi. Nezůstala jsem u klasických forem basreliéfu, tudíž u klasického negativního reliéfu, ale vnořila jsem mé negativy do krychlí, které fungují jako hra kostek, které se mohou různě uspořádat, otáčet, prohazovat. V mé bakalářské práci vytvářím malou skupinu tří kostek, které tuto hru umožňují. Kostky mají pouze jednu možnost, kde na sebe navazují dvě lidské postavy, dva lidské otisky muže a ženy. Všechny ostatní možnosti uspořádání kostek s otisky těchto dvou postav už na sebe logicky nenavazují - navazují nesmyslně. Tak jak to bývá ve snech. Většinou máme ve snu něco logického, například postavy anebo přírodu, ale pak se ve snech stane vždy něco nereálného například, že začneme lítat. A tyto kostky jsou jako sny - někdy i reálné, ale většinou chaotické. Proto jsem dala mé práci podnázev : „Negativní sny“ Slovo „negativní“ vychází z formy sochy, kterou jsem si zvolila a „sny“ z mé ideje, inspirace, kterou chci pro diváka zobrazit. Analyzovat sny, jak fungují a jak vchází do našeho podvědomí, já nedokáži, pouze si vytvářím moji vlastní hru, která je inspirována vcházením do snů. Snů které se zdají konkrétně těmto dvoum lidem a které jsou rozmanité. Já jsem jen toto dílo postavila na mé představě o nahlížení do těchto snů a o tom jak tyto sny fungují. Když se mi zdá sen, tak má reálný podklad a pak přechází v něco abnormálního, nereálného. Díky manipulaci s kostkami mám možnost měnit reálné v nereálné.Hraním si s kostkami ovládám tyto dva otisky osob, otisky jejich snů. V mém díle představuje onen reálný základ snu uspořádání kostek, ve kterém na sebe otisky dvou postav anatomicky navazují. A pak přijde sen a kostky přeskupí. Autor nebo divák mají možnost kostky pootočit, vyměnit. Realita se změní v sen. Postavy ve snu na sebe můžou navazovat neanatomicky, nebo vůbec. Z jednoho konkrétního děje se rozvíjí množství dalších, chaotických dějů. Pro prezentaci mojí bakalářské práce jsem zvolila právě onu „reálnou“ pozici, kdy na sebe postavy navazují, fungují. Kostky jsou postaveny ve sloupu, aby se daly obcházet a dívat se na obě figury. Některé další možnosti jsem fotograficky zdokumentovala v různých variantách, ležících, otočených, zpřeházených. Tato socha funguje jako hra, která má spoustu variant a je vícepohledová. Každá kostka má 70 x 70 x 70 cm a v základním uspořádání dvou na sebe navazujících figur vznikne sloup o velikostni 210 x 70 x 70cm.
|
|
|
Kontrastivní studium vyjadřování vidu v českých a německých narativních textech
Žáková, Radka ; Lehečková, Eva (vedoucí práce) ; Martínek, František (oponent)
Bakalářská práce se zabývá kontrastivním studiem různých jazykových prostředků sloužících k vyjadřování aspektuálních významů v češtině a němčině. Nejprve představí aspektuální soustavy obou jazyků a ukáže tradiční přístupy k této problematice. Oba jazyky vyjadřují aspektuální významy odlišnými prostředky. Kontrastivní analýza bude založena na společném sémantickém rysu teličnosti, který tvoří ústřední sémantickou opozici v obou jazykových systémech. Analyzována bude úzká skupina českých a německých inkrementálních sloves. Pro inkrementální slovesa je charakteristický homomorfismus, tj. vztah mezi průběhem děje a manipulací objektu (jeho vznikem, zánikem, modifikací). V objektu inkrementálních sloves se nachází specifická sémantická role inkrementálního patientu. Cílem práce je představit a doložit na základě korpusového materiálu relevantní prostředky vyjadřující telickou interpretaci slovesa a aspektuální významy: sémantika slovesa, vztah predikátu a nominální fráze v inkrementálním patientu a vlastnost nominální fráze. Analýza se všímá také specifických prostředků obou jazyků. V češtině na teličnost působí kategorie slovesného vidu, v němčině kategorie gramatického členu a systém slovesných časů.
|
|
| |
host ::
RSS.