|
Transcriptomics and developmental plasticity of sensory systems in fishes
Lupše, Nik ; Musilová, Zuzana (vedoucí práce) ; Reichard, Martin (oponent) ; Barluenga, Marta (oponent)
Organismy využívají smyslové soustavy k vnímání svého prostředí a tím ke svému přežití, kompetici i rozmnožování. Zrak klíčovým smyslem pro mnoho obratlovců včetně paprskoploutvých ryb (Actinopterygii). Světločivným orgánem zraku je sítnice, která se skládá z čípkových a tyčinkových fotoreceptorů, z nichž každý je charakterizován svou vlastní sadou opsinových proteinů, které spolu s chromoforem tvoří fotosenzitivní pigment. Vidění je energeticky velmi nákladné, a proto se zrak často rychle přizpůsobuje konkrétním světelným podmínkám, aby co nejlépe odpovídal dostupným vlnovým délkám světla. Tato dizertační práce se zaměřuje na evoluci a vývoj (=ontogenezi) exprese opsinových genů u paprskoploutvých ryb, tedy jejím hlavním cílem je prozkoumat, jak souvisí ontogenetické rozdíly zraku u různých fylogenetických skupin ryb s ekologickými podmínkami prostředí. U některých druhů je známo, že ekologické změny během ontogeneze mohou ovlivnit jejich fyziologii, včetně funkce zraku. V této práci se zaměřuji právě na molekulární podstatu zraku a jeho rozdíly mezi jednotlivými vývojovými stádii, zejména tedy mezi larvami a dospělci. První kapitola mojí práce je zaměřena na vývojové změny u hlubokomořských ryb, tedy jedinečné skupiny organismů, u které se v evoluci vyvinuly adaptace k maximalizaci zachycení...
|
| |
| |
|
Hormonální kontrola pohlavně-dimorfních znaků ještěrů
Schořálková, Tereza ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Reichard, Martin (oponent) ; Frynta, Daniel (oponent)
Disertační práce se zabývá hormonální kontrolou pohlavního dimorfismu u ještěrů a je tvořena čtyřmi příspěvky. Pohlavní hormony jsou důležité pro vývoj a regulaci pohlavního dimorfismu, jednotlivé znaky jsou však ovlivňovány různými mechanismy. Samčí sexuální chování gekona Eublepharis macularius je regulováno testosteronem a lze jej úspěšně indukovat také u samic, jen náběh a vyhasínání jednotlivých prvků chování trvá déle než u samců. Nástup a vyhasínání znaků nejsou ani u jednoho pohlaví okamžité, s čímž je nutné v experimentech využívajících hormonální manipulace počítat, což se v předchozím výzkumu nedělo. U dalšího druhu gekona Paroedura picta stimuluje expresi samčího sexuálního chování u samic testostosteron i dihydrotestosteron. Samčí ofenzivní agrese se však u samic objevuje pouze po dodání testosteronu, který tím, že je v mozku aromatizován na biologicky aktivní estradiol, patrně stimuluje ofenzivní chování jen nepřímo. Oba androgeny také u samic stimulují růst samčích kopulačních orgánů. Se sexuálním chováním obou druhů gekonů je spojené i rozpoznání pohlaví, které umožňují znaky vyvolané působením gonadálních androgenů u samců, kdežto pro rozpoznání jedince jako samice není nutný specifický samičí feromon kontrolovaný ovariálními hormony. Pohlavní rozdíly ve velikosti těla gekonů vznikají...
|
|
Z Malé Asie k Dunaji: fylogeografie a kolonizační cesty sekavcovité ryby Cobitis strumicae
Majtánová, Zuzana ; Choleva, Lukáš (vedoucí práce) ; Reichard, Martin (oponent)
Sekavec Cobitis strumicae je drobná při dně žijící sladkovodní ryba, jejíž předkové kolonizovali jihovýchodní Evropu z Blízkého Východu Malou Asií. Dnešní geografická distribuce druhu doslova krouží kolem pohoří Staré Planiny (pohoří Balkánu), druh obývá povodí Dunaje a řeky tekoucí do Černého a Egejského moře. Využitím mitochondriálního (gen cytochrom b) a jaderného (první intron genu S7) DNA markeru jsme rekonstruovali druhovou distribuci a fylogenetické vztahy 44 populací druhu C. strumicae napříč areálem jeho rozšíření. Současně jsme analyzovali sesterský druh C. punctilineata, jež žije uvnitř areálu C. strumicae. Fylogenetické analýzy potvrzují monofylii a druhový statut C. punctilineata i jeho endemitu, objeveny však byly stopy sekundární hybridizace s C. strumicae. Analýza netvorku metodou median-joining poukazuje na hlubokou divergenci obou druhů. Aplikace čtyř fylogenetických přístupů v genu pro cytochrom b potvrdila monofylii druhu C. strumicae, dále vykazující hluboké vnitřní členění na minimálně dvě kryptické linie, naznačující proces lokální speciace. Fylogenetické analýzy genu S7 sice nepodpořily monofylii a druhový statut C. strumicae, avšak vymezily dva samostatné monofyletické klády v rámci druhu C. strumicae. Využitím statistického přístupu Isolation with Migration (IM) jsme dále...
|
|
Age structure and growth of wild brown trout in relation to population density and habitat quality
Závorka, Libor ; Slavík, Ondřej (vedoucí práce) ; Matěna, Josef (oponent) ; Reichard, Martin (oponent)
Pstruh obecný Salmo trutta L. je hospodářsky významná lososovitá ryba, která zároveň patří k nejúspěšnějším invazním druhům sladkovodních ryb na světě. Cílem této disertační práce bylo studium parametrů ovlivňujících rychlost růstu a přežívání jedinců tohoto druhu s důrazem na vliv populační hustoty na juvenilní stádia. Konkrétně je tato práce zaměřena na: (1) vliv hustoty populace na růst a přežívání jedinců s ohledem na dynamiku lokálních skupin jedinců (publikace I a II), (2) vliv rozdílného chování jedinců na vztah mezi růstem a přežíváním jedince v prostředí s variabilním rozložením zdrojů (publikace III a IV), (3) vztah mezi rychlostí růstu, mortalitou a demo-genetickou strukturou populace (publikace V, VI a VII). Údaje pro tuto práci pochází z dlouhodobého sledování populace pstruha obecného (2005 - 2011) v povodí řek Vydra a Křemelná v Národním Parku Šumava a kombinace terénních a laboratorních experimentů s divokými populacemi z toků na západním pobřeží Švédka. V souladu s přechozími studiemi tato práce ukazuje, že růst juvenilních jedinců je negativně ovlivněn populační hustotou. Nicméně negativní vliv početnosti může dle výsledků této práce být výrazně omezen známostí habitatu a ostatních jedinců ve skupině. Dále tato práce ukazuje, že i v rámci jedné populace pstruha obecného existují...
|
|
The biology of aging in Nothobranchius fishes
Žák, Jakub ; Reichard, Martin (vedoucí práce) ; Valenzano, Dario Riccardo (oponent) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Stárnutí lidské populace a následné bezprecedentní demografické změny ve společnosti vedly nevyhnutelně ke zvýšené pozornosti vědců k výzkumu stárnutí. Stárnutí je v biologii definováno jako pokles kvality fyziologických funkcí a rostoucí riziko úmrtí související s rostoucím věkem. Většina výzkumu stárnutí se provádí v laboratorním prostředí. Proto existuje velmi málo poznatků o biologii volně žijících populací u druhů, které jsou využívány jako modelové organismy v laboratoři. Nicméně jejich znalost je důležitá pro správnou interpretaci laboratorních výsledků. Tato disertační práce prostřednictvím šesti prvoautorských a pěti druhoautorských prací kombinuje poznatky z terénního a laboratorního výzkumu stárnutí (a životních strategií souvisejících se stárnutím) krátkověkého halančíka Nothobranchius furzeri. V práci je popsán rychlý vývin halančíka, který je schopen v přírodě dospět během 14 dní od vylíhnutí a také jeho extrémně rychlý růst v přírodě. Obě tyto životní strategie zásadně ovlivňují stárnutí organismu. Další část dizertace popisuje, jak prostředí ovlivňuje stárnutí. Nejprve byly zjištěny preferované tělesné teploty halančíků rodu Nothobranchius, charakterizovány denní výkyvy prostředí a chování v divokých populacích. Na základě těchto poznatků byl testován vliv ekologicky relevantních...
|
|
Hormonální kontrola pohlavně-dimorfních znaků ještěrů
Schořálková, Tereza ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Reichard, Martin (oponent) ; Frynta, Daniel (oponent)
Disertační práce se zabývá hormonální kontrolou pohlavního dimorfismu u ještěrů a je tvořena čtyřmi příspěvky. Pohlavní hormony jsou důležité pro vývoj a regulaci pohlavního dimorfismu, jednotlivé znaky jsou však ovlivňovány různými mechanismy. Samčí sexuální chování gekona Eublepharis macularius je regulováno testosteronem a lze jej úspěšně indukovat také u samic, jen náběh a vyhasínání jednotlivých prvků chování trvá déle než u samců. Nástup a vyhasínání znaků nejsou ani u jednoho pohlaví okamžité, s čímž je nutné v experimentech využívajících hormonální manipulace počítat, což se v předchozím výzkumu nedělo. U dalšího druhu gekona Paroedura picta stimuluje expresi samčího sexuálního chování u samic testostosteron i dihydrotestosteron. Samčí ofenzivní agrese se však u samic objevuje pouze po dodání testosteronu, který tím, že je v mozku aromatizován na biologicky aktivní estradiol, patrně stimuluje ofenzivní chování jen nepřímo. Oba androgeny také u samic stimulují růst samčích kopulačních orgánů. Se sexuálním chováním obou druhů gekonů je spojené i rozpoznání pohlaví, které umožňují znaky vyvolané působením gonadálních androgenů u samců, kdežto pro rozpoznání jedince jako samice není nutný specifický samičí feromon kontrolovaný ovariálními hormony. Pohlavní rozdíly ve velikosti těla gekonů vznikají...
|
| |
|
Behavioural differences between species and populations in the killifish genus Nothobranchius
Kubická, Lucie ; Reichard, Martin (vedoucí práce) ; Horký, Pavel (oponent)
V této diplomové práci jsem studovala dvě různá témata týkající se druhu halančíka Nothobranchius orthonotus. První studie se věnovala prostorové kognitivní schopnosti dvou populací N. orthonotus, které pocházely z dočasných tůní lišících se v jejich předpokládané délce existence kvůli rozdílnému množství průměrných ročních srážek (suchá a vlhká oblast). Testování kognice bylo založeno na schopnosti naučit se nalézt potravu v dichotomickém testu. Předpokládalo se, že schopnost učení se bude lišit mezi populacemi v období dospělosti a stáří testovaných ryb. K dispozici byla data k různým znakům životní strategie, která se použila k testování jejich možných korelací s kognitivními schopnostmi. Bylo zjištěno, že (1) mezi populacemi nebyl rozdíl v prostorové kognitivní schopnosti; (2) délka života byla zhruba stejná u obou populací, přičemž starší ryby nevykazovaly zhoršení kognice, a starší ryby z populace ze suché oblasti dělaly méně chyb při testování než mladé ryby; (3) ryby byly schopné relativně rychlého učení, ale (4) ryby chované celý život izolovaně se učily pomaleji než ryby chované ve skupinách; (5) nejdéle žijící ryby byly rychlejší v učení; (6) čím vyšší byl klidový energetický výdej ryby, tím lépe se učila; (7) váhavé ryby nalézaly potravu v testu za kratší čas. V práci diskutuji možná...
|