|
|
Místo lesa v literárních pramenech 14.-15. století v česko-francouzsko-anglické perspektivě
Turek, Matouš ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Woitsch, Jiří (oponent)
Diplomová práce představuje a analyzuje způsoby, kterými byl v pozdněstředověkých literárních pramenech zpracováván motiv lesa jako prvek tematické a kompoziční výstavby textu. Teoretickým východiskem práce je koncept diachronní recepce a adaptací textu, při nichž dochází k přenosu a zároveň proměně užití topoi, kterou práce dává do souvislosti s vývojem literárního chronotopu signalizujícím změnu horizontu očekávání publika. Pramenná základna pro analýzu spočívá z větší části v českých pramenech dlouhého 14. století - dvorských a rytířských románech, staročeské veršované legendě o svatém Prokopu a Dalimilově kronice -, menší část práce je věnována představení jednotlivých tendencí ve vývoji užití topos lesa v anglické a francouzské literární alegorii 14. a 15. století. V podrobném srovnání konkrétních staročeských textových pasáží s jejich předlohami v jiných jazycích (středohornoněmčina, latina) práce na příkladu topos lesa ukazuje, že topoi nejsou ustálenými, neměnnými klišé, ale naopak procházejí intenzivními proměnami funkčními, obsahovými a tematickými.
|
|
|
K hospodářskému využití lesa v raném novověku. "Lesní řemesla" v 17.-18. století
Woitsch, Jiří ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Matoušek, Václav (oponent) ; Petráň, Josef (oponent)
Disertační práce pojednává o specifickém odvětví raněnovověké rukodělné výroby. Tzv. lesní řemesla a řemeslníci jsou charakterizováni z hledisek technologických, ekonomických, sociálních a kulturních. Časoprostorově je práce zaměřena na střední Evropu v 17.-18. století a vychází ze studia archivních pramenů a zejména zahraniční teoretické literatury. Autor práce dospěl k závěru, že tyto obory - uhlířství, dehtářství, smolařství, popelářství a draslářství - představují specifický druh vzájemně provázaných subsistenčních strategií, kterými dobová společnost využívala přírodní zdroje, konkrétně lesy, a zároveň tím ovlivňovala jejich podobu. Gnoseologicky zásadní částí práce je prezentace výsledků série etno-archeologických rekonstrukčních experimentů, které zásadně napomohly k nové interpretaci písemných pramenů.
|
|
|
Nově identifikované dochované draslárny na území ČR
Woitsch, Jiří
Článek stručně popisuje technologii výroby potaše v raném novověku a je v něm představena základní typologie výrobních objektů (drasláren), které byly budovány na vesnici. Hlavní důraz je kladen na představení dvou nově identifikovaných dílen - ve Zlaté Koruně u Českého Krumlova a v Kolinci na Klatovsku.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
"Židovské řemeslo". Etnicko-náboženská specifika výroby potaše v Čechách v 18. století
Woitsch, Jiří
Článek pojednává o specifické povaze raněnovověké výroby potaše v Čechách. Odvětví bylo totiž charakteristické naprostou dominancí Židů mezi provozovateli drasláren, výrobci potaše i obchodníky s draslem. Příčiny lze hledat v rovině správní, právní a ekonomických zájmech vrchností. Lze uvažovat i o motivaci samotných Židů, kteří produkcí potaše doplňovali spektrum pro ně typických výrobních oborů. Draslářství tak bylo již v 18. stol. označováno jako "židovské řemeslo" a stalo se jedním z pilířů hospodářských aktivit zejména venkovských Židů
|
|
|
Kauza oboroh: limity užívání etnografických analogií
Woitsch, Jiří
Oboroh je jednoduchá hospodářská stavba složená ze čtyř sloupů nesoucích posuvnou stříšku. Je považován za nejarchaičtější typ stodoly – stavby sloužící k uskladnění nevymláceného obilí. Tato funkce je mu připisována archeology, etnografy atd. na základě ojedinělého středověkého ikonografického dokladu (Velislavova bible z 1. poloviny 14. století) a především s odkazy na údajné hojné recentní etnografické analogie. Studie s tímto názorem polemizuje. Na základě písemných a ikonografických pramenů z celé Evropy a terénních výzkumů z oblasti Karpat se ukázalo, že neexistuje žádný doklad pro využívání oborohu jako stodoly. Oboroh byl a je užíván pouze jako seník. Tento rozpor mezi středověkým ikonografickým dokladem a recentními analogiemi je následně zevrubně analyzován a interpretován. V neposlední řadě je pozornost věnována obecným problémům užívání etnografických analogií v historii, archeologii a antropologii
|
|
|
Člověk a les v dějinách. Ambiciózní teorie versus realita
Woitsch, Jiří
Článek kriticky rozebírá dominující historiografické pojetí percepce lesa ve středověku a raném novověku. To je založeno na strukturalistické představě o hierarchii žitého prostoru, ve kterém les představuje temnou, nebezpečnou a lidmi obávanou zónu. Na základě řady konkrétních pramenných dokladů a teoretických přístupů zejména skandinávské etnologie a archeologie autor ukazuje, že i ve střední Evropě mohl být les, zejména díky jeho extrémní a trvalé exploataci, naopak prostorem lidem blízkým a vnímaným přinejmenším ambivalentně, nikoliv výhradně záporně
|
|
| |
host ::
RSS.