|
|
Carpentierova vize Ameriky
Růžková, Lenka ; Fousek, Michal (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
V této práci jsem se zaměřila na pojetí latinskoamerické kultury v románech a esejích Aleja Carpentiera. V úvodu byl nastíněn proces transkulturace v Americe (zejména v Karibské oblasti) a paralelně vliv kulturního míšení na samotného spisovatele. V esejích jsem sledovala zejména motivy americké specifičnosti, zahrnující pojetí času, prostorovou dimenzi relativně nově objeveného kontinentu a sociální a náboženské kontexty. Do nich jsem promítla různost etnických typů a jejich postavení ve společnosti, reflexi hudby, koncepci literatury a zejména otázku baroknosti, která se nachází v latinskoamerickém umění na čelním místě a posléze prochází celou latinskoamerickou realitou. Pojetí jednotlivých aspektů je propojeno v pasáži o koncepci "zázračného reálna" a také v kapitole věnující se umění. Pokusila jsem se spojit Carpentierovy teoretické úvahy ze sbírek esejů Tápání a rozdíly a Rozum bytí s poetikou jeho prózy, na materiálu románů Ztracené kroky a Ecué- Yamba-Ó. V závěru jsem shrnula celkovou Carpentierovu vizi Ameriky a zejména její konfrontace s Evropou a upozornila na důležitost odstupu, který je nutný k tomu, aby Amerika mohla být spatřena a popsána tak, jak to učinil Alejo Carpentier. Větší pozornost jsem věnovala vysvětlení pojmu a konceptu "zázračného reálna", jeho vývoji v autorově tvorbě a metodám,...
|
|
|
Magický realismus a baroko
Urfus, Ondřej ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Diplomová práce je věnována srovnání magického realismu s barokem. Společné rysy byly v analýze sledovány v těchto zvolených literárních dílech: na barokní divadelní hře Pedra Calderóna de la Barky (1600-1681) ivot je sen (Vida es sueo) a na romámu guatemalského nositele Nobelovy ceny, představiteli magického realismu, Migueli Ángelovi Asturiasovi (1899-1974). Práce byla uskutečněna pomocí transhistorické metody, která umonila propojit tyto dva směry z dvou časově a sociokulturně odliných období. Utrpení, úzkost, nejistota, neustálé válečné konflikty charakterizují dobu barokní. Nástup diktatur, nejistota, útlak domorodého obyvatelstva vytvářejí pozadí magického realismu v Latinské Americe. V literárním vyjádření po formální i obsahové stránce nalezneme tedy u magického realismu následující barokní rysy: výrazné kontrasty (opozice tmy a světla, prázdnoty a přesycenosti, barbarských způsobů a milosrdenství), animalizaci postav, teatrálnost (divadlo na divadle), synkretismus, četné metafory a alegorie, oxymoróny a výrazná hudebnost textu. Asturiasův román přechází místy v básnickou prózu a tím se přibliuje Calderónovu spisovatelskému výrazu. Avak Asturiasův styl deformuje Calderónovu realitu a vytváří jí ironické zasazení. Při hodnocení analýzy vytyčeného srovnání je vak nutné vzít v úvahu, e jde jen o jednu...
|
|
|
The concept of space in the literary work of Jorge Luis Borges and Adolfo Bioy Casares
Tobiašová, Veronika ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Diplomová práca, nazvaná "Priestor v literárnom diele Jorge Luis Borgesa a Adolfa Bioy Casaresa", predstavuje pojatie priestoru v literárnom diele Borgesa a Bioy Casaresa, konkrétne v poviedkach "Kruhové zrúcaniny" a "Asteriónov dom" a románe Morelov vynález. Vychádza z teoretických štúdií o literárnom priestore. Zameriava sa na rozbor literárnych archetypov, ktoré sa objavujú v spomínaných dielach a stieranie hraníc reálneho a ireálneho. Prezentuje videnie sveta oboch argentínskych autorov.Prvá časť práce sa opiera o teoretické štúdie o literárnom priestore Daniely Hodrovej, obzvlášť o teóriu posvätných a svetských miest, z časti taktiež o teóriu Gastona Bachelarda. Všíma si proces "profanizácie posvätného" v študovaných dielach. U oboch autorov sú totižto miesta, ktoré boli pôvodne zasvätené Bohu, pozbavené ich posvätného rázu a postavy (mág v "Kruhových zrúcaninách" a Morel v Morelovom vynáleze) sa usilujú napodobniť demiurgický akt. Čo sa týka analýzy Hodrovej motívu domu a väzenia, u Borgesa, rovnako ako u Bioy Casaresa, vzniká akýsi hybrid dom-väzenie; z miest, ktoré su istým spôsobom uzavreté (múzeum, labyrint), sa stáva zobrazenie univerza, v ktorom si postava (Asterión, rozprávač z Morelovho vynálezu) vytvára svoj vlastný svet. Navyše skutočnosť, že dom môže byť zároveň väzením, poukazuje na...
|
|
|
Obraz pralesa v románu J. E. Rivery La vorágine
Zatlkajová, Katarína ; Housková, Anna (oponent) ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce)
Záujmom práce bol náhľad na tému pralesa v diele La vorágine (Vír). Naším cieľom bolo študovať jednotlivé spôsoby zobrazenia pralesa, pričom sme brali do uvahy niektoré sporné aspekty (prales ako mýtická bytosť či dôsledok halucinácií). V prvej kapitole sme sa venovali zaradeniu diela do kontextu hispanoamerickej literatúry, a to k tzv. regionálnemu románu ("román zeme"). V druhej kapitole sme sa zaujímali o vplyv na Riverov román, vychádzajúc hlavne z autorovho života. Azda jeho najvýznamnejšou cestou, počas ktorej okúsil na vlastnej koži atmosféru pralesa, bola výprava v komisii, ktorá mala vyriešiť problém kolumbíjskovenezuelských hraníc. Tretia kapitola poskytuje pohľad na dielo a venuje sa typom rozprávania, rozprávačom, štruktúre románu, tématike a tiež postavám a ich premenám. Dielo La vorágine má ako štruktúru rámcové rozprávanie, kde rámec je tvorený dopisom J. E. Riveru adresovaný ministrovi. Hlavným rozprávačom je Arturo Cova, skrze ktorého perspektívu je románová realita nahliadaná. Z hľadiska tématiky, román predstavuje širokú mozaiku motívov. Jedná sa o milostný príbeh, priateľstvo, česť, násilie, osudovosť, smrť, nebezpečenstvo, mágiu a cestu. Najvýznamnejšíe motívy, i keď hodnotenie významu je vždy relatívne, sú milostný príbeh, smrť, násilie a cesta. Hlavnou postavou je Arturo Cova. Ďalšou...
|
|
|
Přijetí pozitivismu v Mexiku po roce 1867
Mašková, Kateřina ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent) ; Opatrný, Josef (oponent)
Pozitivismus byl jedním z posledních pokusů o vytvoření uzavřeného, všeobsahujícího a koherentního filosofického systému; systému, činícího si nárok na univerzálnost. Položil základy filosofii přírodních (ale i některých společenských) věd. Především vytvoření sociologie je zakladatelským činem Augusta Comta. Jeho základními prvky jsou agnosticismus, dynamický pohled na realitu, hierarchická konstrukce systému věd, vrcholící sociologií a omezení pozornosti jen na "poznávatelné". Všechny tyto rysy souvisely s konkrétními společenskými změnami konce 18. a počátku 19. století. Pozitivismus byl programovým vyjádřením potřeb nové sociální skupiny - nositelky modernity - která se objevila v centru historického dění v průběhu VFBR - buržoazie. Vliv francouzského pozitivismu začal rokem 1826, kdy Comte poprvé vystoupil při veřejné přednášce, zhruba v 70. letech 19. stol. byl překonán pozitivismem anglickým, v jehož liberálním rámci původní Comtova filosofie změnila svůj despotický charakter. Od poloviny 19. století byl pozitivismus ve svých dvou hlavních variantách, kromě marxismu, nejvlivnějším filosofickým systémem 19. století, jak v Evropě, tak na americkém kotinentu, ale krátce po roce 1900 utrpěl celou sérii porážek a téměř ztratil vliv. Tato práce se zabývá tzv. první fází pozitivismu, tedy obdobím od 30. let...
|
|
|
Álvar Núñez Cabeza de Vaca: cesta a proměna (Naufragios)
Marešová, Jaroslava ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Housková, Anna (oponent)
Dílo Álvara Núeze Cabezy de Vaca dnes známé jako Ztroskotání je jedním z nejdůležitějších a nejzajímavějších dokumentů o objevování a dobývání Nového světa, které existují. Během první poloviny 16. století se uskutečnilo mnoho výzkumných a dobyvatelských cest, na nichž musely tisíce mořeplavců, dobyvatelů, obejvitelů, vojáků čelit realitě nově objeveného kontinentu. Zprávy, které někteří z nich sepsali, jsou velmi cenným zdrojem informací o tom, jak toto složité setkání odlišných kultur prožívali. Ztroskotání byla vždy považována za velmi cenný zdroj historických a antropologických údajů, ale byla také studována jako dílo literární. Ve své práci jsem se pokusila nahlédnout na toto dílo celistvě: zasadit jej do kontextu jeho doby, poodhalit literární vlivy, které se v něm odrážejí, popsat prvky a postupy, které autor používá a které bychom mohli nazvat prvky nebo postupy literárními. Také jsem se ovšem zaměřila na postavu autora - hlavní postavy, který prožil komplikované setkání s indiánským světem, o němž jeho dílo pojednává. Chtěla jsem v jeho díle najít stopy proměny, kterou během své cesty prošel. Na začátek své práce jsem zařadila historický úvod, protože se domnívám, že ke správné interpretaci a pochopení tohoto díla je nezbytný. Popisuji v něm události, které vedly k objevení Nového světa, dobovou...
|
|
|
Magický realismus a baroko
Urfus, Ondřej ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Diplomová práce je věnována srovnání magického realismu s barokem. Společné rysy byly v analýze sledovány v těchto zvolených literárních dílech: na barokní divadelní hře Pedra Calderóna de la Barky (1600-1681) ivot je sen (Vida es sueo) a na romámu guatemalského nositele Nobelovy ceny, představiteli magického realismu, Migueli Ángelovi Asturiasovi (1899-1974). Práce byla uskutečněna pomocí transhistorické metody, která umonila propojit tyto dva směry z dvou časově a sociokulturně odliných období. Utrpení, úzkost, nejistota, neustálé válečné konflikty charakterizují dobu barokní. Nástup diktatur, nejistota, útlak domorodého obyvatelstva vytvářejí pozadí magického realismu v Latinské Americe. V literárním vyjádření po formální i obsahové stránce nalezneme tedy u magického realismu následující barokní rysy: výrazné kontrasty (opozice tmy a světla, prázdnoty a přesycenosti, barbarských způsobů a milosrdenství), animalizaci postav, teatrálnost (divadlo na divadle), synkretismus, četné metafory a alegorie, oxymoróny a výrazná hudebnost textu. Asturiasův román přechází místy v básnickou prózu a tím se přibliuje Calderónovu spisovatelskému výrazu. Avak Asturiasův styl deformuje Calderónovu realitu a vytváří jí ironické zasazení. Při hodnocení analýzy vytyčeného srovnání je vak nutné vzít v úvahu, e jde jen o jednu...
|
|
|
Motiv samoty v dílech Octavia Paze a Ernesta Sabata
Rusnoková, Kamila ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
Předmětem této práce, jak uvádí její titul, je motiv samoty v dílech dvou významných hispanoamerických autorů Octavia Paze a Ernesta Sabata, přesněji v Pazově esejistickém souboru Labyrint samoty a v Sabatově románu Tunel. Po úvodní části, která představuje slovo "samota" z etymologického a sémantického hlediska, se práce vyrovnává s pojetím samoty v její obecné rovině - tedy tím, jak je pojímána v psychologii, přičemž neopomeneme ani její pojetí ve filozofii. Vzhledem k tomu, že předmětem této práce je motiv samoty v literárních dílech, tak si také povšimneme, jak bylo tohoto tématu užíváno v průběhu dějin literatury. Následuje stěžejní - analytická část práce, která se soustředí na rozbor vybraných dvou děl. Prvním z nich je již zmíněný soubor esejů Labyrint samoty. Analýza jednotlivých esejů se zachováním jejich pořadí v jakém se v souboru objevují, představuje nejrozsáhlejší část práce. S ohledem na téma práce je důraz kladen na zohlednění motivu samoty, který je v každém z esejů patrný, i když nabývá různých významových poloh. Rozbor jednotlivých esejů je pak zakončen shrnutím, které si dává za úkol objasnit Pazova východiska, která poslouží k celkově snazšímu pochopení díla. Po analýze esejů z Labyrintu samoty je nám představeno i druhé vybrané dílo - Sabatův román Tunel. Úkolem této části práce je...
|
|
|
Poetika Álvara Mutise (Resena de los Hospitales de Ultramar)
Moučková, Lucie ; Vydrová, Hedvika (oponent) ; Housková, Anna (vedoucí práce)
V naší diplomové práci s názvem Poetika Álvara Mutise (Resena de los Hospitales de Ultramar) jsme se snažili představit poezii kolumbijského básníka a prozaika Álvara Mutise, založenou na kontrastu vytříbeného básnického jazyka a obrazů úpadku a dekadence přírody, věcí, prostředí i osob. V první části naší práce, spíše teoretické, zmiňujeme důležitá data a události autorova života, a v jejich kontextu pak podáváme komplexní přehled Mutisovy literární tvorby. Jmenujeme autory, díla, literární a filozofické, převážně evropské, směry, které měly vliv na autorovu literární činnost i na jeho chápání světa. Věnujeme pozornost nástroji, který používá básník k vyjádření svých starostí a nejistot; tímto prostředkem je lyrický mluvčí velké části Mutisových děl, námořník a dobrodruh Maqroll. Ve třetí kapitole jsme charakterizovali Mutisovu poetiku. Rozdělili jsme ji na dvě linie, které se odlišují osobou lyrického mluvčího: první z nich je věnována postavě Maqrolla Námořníka a převažují v ní obrazy zoufalství, rozkladu a dekadence. Zahrnuje sbírky Los elementos de desastre (Prvky zmaru), La Resena de los Hospitales de Ultramar (Zpráva ze zámořských nemocnic), Caravansary a část sbírky Los emisarios (Emisaři). Lyrický mluvčí druhého proudu Mutisovy básnické tvorby se identifikuje s tradičním, teokratickým systémem, a...
|
|
|
António Lobo Antunes: rozpětí románu
Špánková, Silvie ; Vydrová, Hedvika (vedoucí práce) ; Housková, Anna (oponent) ; Burianová, Zuzana (oponent)
Antonio Lobo Antunes (1942) je autorem, ktery osobite zobrazuje dnesni portugalskou spolecnost, a je take umelcem, ktery dba na estetickou hodnotu svych del, neustale zdokonaluje sve nastroje a pokousi se, jak sam pi'iznava, pretvorit roman. Rozhodli jsme se proto propojit uvahu 0 tvurcich postupech v Lobo Antunesovych dilech s presnejsi definici jejich "zanrovosti". Sam autor nam k tomu otevrel cestu, kdyz v titulech nekterych svych del uvedl zanrovy nebo parazanrovy odkaz. Z techto del jsme si vybrali pet titulu, ktere zaroven umoznuji po chop it vyvoj autorovy tvorby mezi lety 1981 a 2000: Vyklad ptaku (1981), Hra 0 proklerych (1985), Traktat 0 vasnich duse (1990), Rukovet' inkvizitoru (1996) a Nevchazej tak rychle do te temne noci, basen (2000). Vychodiskem a zakladnim metodologickym nastrojem rozboru je Genettova teorie "paratextu" a tzv. zanrova modulace, ktera navazuje na genologicke teorie Schaeffera, Aguiara e Silvy, Fowlera, Genetta a Reise a ktera umoznuje prozkoumat nejen semantickou vazbu mezi titulem (udajem 0 zanru) a dilem, ale take indicie architextovych, zanrovych a diskursivnich poloh, ktere z daneho dila vytvareji jedinecny esteticky vY'tvor. Cilem prace je pak prokazat, jak v ruznych etapach sve literami tvorby Lobo Antunes nakladal s tvurcimi postupy, respektive jak na tvaru...
|
host ::
RSS.