|
| |
|
| |
|
|
Patogenní působení ptačích leukózových virů u kuřat
Průková, Dana ; Geryk, Josef (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent) ; Grubhoffer, Libor (oponent)
83 7. SOUHRN Ptačí leukosové viry (ALV) jsou nejběžnějšími přirozeně se vyskytujícími retroviry u domácí drůbeže, vyvolávají neoplasie, mají nepříznivé vlivy na imunitní systém a způso- bují syndrom wasting disease. Jednotlivé virové kmeny se liší v účinnosti s jakou vyvolávají wasting disease. Jako nejúčinnější způsob se jeví intraembryonální inokulace viru, po vylíhnutí vnímavost kuřat rychle klesá. Nejnápadnější příznaky onemocnění byly indukovány viry podskupiny C (ALV-C), ale i jednotlivé kmeny této podskupiny se významně liší ve schopnosti induko- vat wasting disease. Téměř srovnatelnou patogenitu jako ALV-C vykazoval virus podsku- piny D (ALV-D), zatímco viry podskupin B (ALV-B) jsou jen mírně patogenní a viry pod- skupiny A (ALV-A) nevyvovolávají wasting disease. Minimální dávka ALV-C spolehlivě vyvolávající wasting disease po intraembryonální inokulaci je 102 infekčních partikulí viru. Imunohistochemická analýza ukázala, že wasting disease je doprovázen poškoze- ním lymfoidních orgánů, přičemž ALV-C vykazuje největší patogenitu. Typickým přízna- kem je deplece lymfocytů, v thymu, burse a ve slezině, ale poškozeny jsou i ostatní buňky imunitního systému. Zatímco počet dendritických buněk v burse se zvyšuje, jejich zastou- pení v thymu a slezině klesá. Ve slezině ubývá dendritických buněk hlavně v...
|
|
|
Studie vlivu imunologických adjuvans na experimentální léčbu nádorů indukovaných HPV pomocí rekombinantních VACV a DNA vakcín
Gabriel, Pavel ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Mělková, Zora (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
1 ABSTRAKT O úspěchu nádorové vakcíny rozhodují jak faktory související s vakcínou, které určují hlavní parametry účinné imunitní odpovědi, tak faktory související s hostitelem představované imunosupresivními mechanismy, které umožňují nádoru uniknout imunitnímu systému. V případě VACV může v současnosti, kdy je z důvodů bezpečnosti dávána přednost oslabeným nereplikujícím se virům, nastat problém s jejich nedostatečnou imunogenností. Proto jsou vyvíjeny pomocí delecí neesenciálních genů vakcinační vektory na bázi oslabených rVACV schopných replikace, které navozují silnou imunitní odpověď. Za účelem eliminace vlivu imunosupresivních mechanismů nádorů jsou do vektorů vnášeny geny pro různá imunologická adjuvans (např. geny pro cytokiny). První část práce popisuje naše studium vlivu vCCI na biologické vlastnosti rVACV odvozených z kmene Praha. Při testování delečních a inzerčních mutant vCCI exprimujících s nádorem asociovaný protein HPV16 E7 jsme zjistili, že secernovaný vCCI atenuuje virus in vivo, což korelovalo se sníženou hladinou odpovídajících CC chemokinů v krvi při porovnání s rodičovským virem. Hodnocení specifické CTL odpovědi metodou ELISPOT IFN-γ ukázalo, že imunogennost rVACV produkujícího sekreční vCCI je podobná jako rodičovského viru nebo delečních mutant. Imunizace rekombinantním virem...
|
|
|
Exprese sTGFbeta RII-Fc-Jun z rekombinantního viru vakcinie
Samková, Zuzana ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Španielová, Hana (oponent)
Exprese sTGFbetaRII-Fc-Jun z rekombinantního viru vakcinie TGFbeta má při karcinogenezi dvojí roli. V počátku slouží jako nádorový supresor, během růstu nádoru se však jeho funkce může změnit na nádorový promotor a buňky nádoru i jeho okolí pak produkují velké množství TGFbeta. Tento nádorový TGFbeta posky-tuje vhodné prostředí pro růst a šíření nádoru. Jedním ze způsobů, jak kontrolovat růst nádoru a metastáze, je blokování signální dráhy TGF? v pokročilých stádiích karcino-geneze. Připravili jsme rekombinantní virus vakcinie P13 exprimující rozpustný receptor typu II pro TGFbeta fúzovaný k Fc fragmentu IgG a k fragmentu Jun (sTbetaRII-Fc-Jun) pod kontrolou H5 nebo E/L promotoru. Tento sTbetaRII-Fc-Jun by měl zvýšit účinek protiná-dorové virové vakcíny exprimující SigE7LAMP, tato vakcína se zkoumá pro využití při terapii karcinomů cervixu asociovaných s HPV-16. Zkoumali jsme vazbu receptoru sTbetaRII-Fc-Jun na protein G, kdy jsme pomocí imunoblotu prokázali, že fragment Jun a fragment sTbetaRII nebrání fragmentu Fc ve vaz-bě na protein G. Pomocí SDS-PAGE a imunoblotu jsme charakterizovali protein se sTbetaRII-Fc-Jun. sTbetaRII-Fc-Jun se ve velkém množství uvolňoval do média a v buněčných lyzátech jsme ho detekovali méně než receptoru sT?RII. Exprese sTbetaRII-Fc-Jun byla silnější pod kontrolou E/L...
|
|
|
Studium minoritních kapsidových proteinů myšího polyomaviru
Vít, Ondřej ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Myší polyomavirus (MPyV) je malý neobalený virus. Jeho kapsida se skládá ze 72 pentamerů hlavního kapsidového proteinu VP1. Vnitřní prohlubeň každého pentameru VP1 obsahuje jeden minoritní kapsidový protein, buď VP2 nebo VP3. Minoritní proteiny nejsou potřeba ke vzniku kapsidy, avšak pro infekci hostitelské buňky jsou nezbytné, pravděpodobně kvůli jejich předpokládaným funkcím během vstupu viru do buňky. Po vstupu do buňky jsou viriony MPyV dopraveny do endoplazmatického retikula (ER). Předpokládá se, že VP2 a VP3 jsou zodpovědné za narušení membrány ER, které je potřeba pro následné doručení virové DNA do jádra. V sekvenci VP2 a VP3 byly předpovězeny tři hydrofobní domény. První, v unikátní Nkoncové oblasti VP2, druhá a třetí ve společné části sekvence VP2 a VP3. Třetí doména je zároveň C-koncovým alfa-helixem, zodpovědným za vazbu VP1. V naší laboratoři bylo již dříve zjištěno, že VP2 a VP3 fúzované k N-konci EGFP mají při produkci v savčích buňkách obdobné VP2 a VP3 divokého typu, konkrétně afinitu k vnitrobuněčným membránám a vysokou cytotoxicitu. Aby bylo zjištěno, která z předpokládaných hydrofobních domén VP2 a VP3 je zodpovědná za afinitu k membránám a cytotoxicitu, byly připraveny expresní plazmidy, nesoucí mutované VP2 a VP3 fúzované k N-konci EGFP. Výsledky ukazují, že delece druhé hydrofobní...
|
|
| |
|
| |
|
|
Preparation of monoclonal antibody against the major structural protein, VP1, of BK virus and construction of plasmids for protein interaction analysis by BiFC method.
Kozmanová, Alexandra ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Hlavným cieľom práce bolo vytvorenie monoklonálnej protilátky proti VP1 proteínu BK vírusu pre štúdium jednotlivých krokov jeho replikačného cyklu. BK vírus je ľudský polyomavírus spôsobujúci u imunosuprimovaných pacientov závažné ochorenie - nefropatiu asociovanú s polyomavírusom (PVAN) po transplantácii obličiek, alebo hemoragickú cystitídu po transplantácii kostnej drene. Virióny BK vírusu majú kapsidu s ikozahedrálnou symetriou pozostávajúcu z 360 molekúl hlavného kapsidového proteínu VP1 a dvoch minoritných štruktúrnych proteínov VP2 a VP3, které však nie sú exponované na povrchu kapsidy. VP1 je silne imunogénny, čo dáva možnosť produkovať protilátky umožňujúce sledovanie BK vírusu detekciou kapsidového proteínu. Ako antigén pre imunizáciu myší pre prípravu hybridómov boli použité štruktúry prázdnych BK vírusových kapsíd produkovaných v hmyzích bunkách z rekombinantného bakulovírusu. Klonovaním hybridómov vzniknutých fúziou myelómových buniek a B-lymfocytov z imunizovanej myši sa podarilo získať radu primárnych klonov. Jeden z nich bol klonovaný do homogenity a monoklonálna protilátka proti VP1 BK vírusu bola čistená z hybridómového média afinitnou chromatografiou. Z výsledkov testovania vyplýva, že získaná protilátka 5/G10/A5/B2/8 rozpoznáva konformačný epitop a dá sa používať pre detekciu...
|
|
|
Imunoterapie nádorů vyvolaných viry HPV16 a SV40
Otáhal, Pavel ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Bubeník, Jan (oponent)
Aplikace poznatků imunologie na prevenci, léčbu a diagnostiku nádorovývch onemocnění je výsledkem řady fundamentálních objevů učiněných před relativně nedávnou dobou. Od identifikace prvního skutečného nádorového antigenu přítomného na lidských nádorových buňkách Boonem a spolupracovníky na počátku 90. let [van der Bruggen et al., 1991] došlo k explozívnímu vývoji celého oboru. Všeobecně akceptované dogma předpokládá, že imunitní reakce navozená specificky na tyto nádorové antigeny bude schopná zničit vyvinuté nádory, bohužel dekáda klinických pokusů ukazuje, že současné vakcinační postupy jsou neúčinné pro navození dostatečně silně protinádorové imunitní odpovědi [Rosenberg, 2001]. Současné poznatky naznačují, že zásadní překážkou v indukci léčebné protinádorové imunity je rozvoj imunologické tolerance na nádorové buňky [Staveley-O'Carroll et al., 1998; Sotomayor et al., 2001]. Studium nádorové imunologie má v současnosti význam nejen pro klinickou terapii nádorů, ale zásadním způsobem přispívá k definování základních imunologických principů jako je například mechanismus rozlišení mezi vlastními a cizími antigeny, nebo mechanismy suprese imunitní opovědi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.