|
|
Pirandellovské inspirace ve vybraných komediích Eduarda De Filippa
Arnsteinová, Sára ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Tato bakalářská práce se snaží, na základě analýz vybraných děl Eduarda De Filippa, posoudit vliv pirandellovské poetiky na tvorbu tohoto umělce. V úvodních kapitolách jsou nastíněna hlavní témata a vývoj De Filippovy a Pirandellovy dramatické tvorby. Další kapitoly jsou věnovány jejich setkání a následné spolupráci, která spočívala v De Filippově převedení Pirandellových komedií do neapolského dialektu (Sicilská komedie, Čapka s rolničkami) a dramatizaci povídky Nové šaty. Ze zmíněných kapitol čerpám při stěžejních analýzách komedií Muž a džentlmen; Já, dědic; Velké kouzlo a Komediant na obtíž. Z postupně se měnícího charakteru těchto děl můžeme vypozorovat, jak se přetvářel charakter pirandellovských inspirací v De Filippově díle. V další kapitole je nastíněna role dialektu v komediích De Filippa, jakožto dialektálního autora. V předposlední kapitole se na základě dílčích analýz snažím definovat rozdílné pojetí humoru v dramatické tvorbě těchto dvou umělců. V závěru jsou shrnuty výsledky provedených analýz a důležité body, ke kterým jsem dospěla během této práce. Na základě těchto bodů se zároveň pokouším definovat váhu pirandellovských inspirací v De Filippově tvorbě.
|
|
|
Postmoderní román: Foucaultovo kyvadlo Umberta Eca
Novotná, Alžběta ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Úvodní část práce podává krátký přehled bibliografie Umberta Eca a věnuje se souhrnu postmoderních prvků v autorově románové tvorbě. Těžištěm práce je rozbor Ecova románu Foucaultovo kyvadlo, a to nejprve jeho obsahové stránky (příběh, postavy, historické a kulturní odkazy) a poté formální stránky (narativní struktura, interpretace, úrovně čtení a intertextualita). V závěru je román zasazen do kontextu autorovy románové tvorby.
|
|
|
Nadsázka, fantazie a tradice v Morgantovi Luigiho Pulciho
Žáčková, Magdalena ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Résumé - Nadsázka, fantazie a tradice v Morgantovi Luigiho Pulciho Rytířský epos Morgante, který na konci 15. století vytvořil básník Luigi Pulci, stojí na přelomu dob. Stýká se v něm středověk a renesance se svými literárními i myšlenkovými vlivy, stejně jako se ocitá na přelomu vývojových etap svého žánru - z období, kdy byla rytířská látka přednášena žakéři na náměstích, se tato tematika dostává na vladařské dvory a je ovlivňována "vyšší", vzdělanější kulturou. Za hlavní prvky tohoto eposu považujeme přijetí několika literárních tradic, komično v mnoha svých podobách a náboženství, to vše podbarveno zvláštní autorovou fantazií společně s narážkami na jeho životní situaci. Luigi Pulci převzal nejen tradici v Itálii hojně rozšířené rytířské látky plné typických středověkých schémat (topoi), ale také toskánskou komicko- realistickou literární tradici, která jeho vyprávění na mnoha místech dodává jiný tón a včleňuje Morganta do jiného literárního prostoru, než v jakém byli ukotveni jeho předchůdci. Z nich je pak nejdůležitější Orlando, text, který Pulci použil jako přímou inspiraci pro své dílo a jehož převážnou část do svého textu převzal, i když tyto verše upravil a vytvořil tak dílo nové, výrazně vyšší literární kvality. Prvek komična je rozveden do podoblastí ironie a parodie, které jsou podrobeny...
|
|
|
Gomora Roberta Saviana. Realita a fikce
Bursíková, Martina ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Ve své bakalářské práci se věnuji vybraným tématům Gomory Roberta Saviana a zkoumám způsob, jakým autor pracuje s fakty a jak je prezentuje. V úvodní kapitole jsem se věnovala nástinu díla Roberta Saviana a obecné charakteristice jeho literárního stylu, práci s fakty a hlavní tematice jeho děl. Následující kapitoly pojednávají o stylu nazvaném Nový žurnalismus. Jsou představeny jeho základní myšlenky, představitelé, literární cíle, které si kladl a stěžejní body manifestu tohoto směru. Zcela zásadní pro posuzování Savianových děl v kontextu s Novým žurnalismem se jeví hlavně objektivita, pravdivé zachycení skutečnosti a komplexní přístup k vyprávění faktů literárním jazykem s estetickými rozměry. Jediný odklon od tohoto stylu spatřuji u Roberta Saviana v akcentu na roli vypravěče. Nový žurnalismus si kladl upozadění vypravěče či jeho naprostou absenci, za základní kritérium. Roberto Saviano se ve svých dílech objevuje neustále, ať v roli přímého aktéra, či nepřímo jako komentátor. V Novém žurnalismu se objevoval pohled autora, pohled dané postavy i postav vedlejších. Nejčastější formou však bylo přiblížení postavy čtenáři skrze její vlastní mysl. Postava vypravěče se tak pomalu vytrácela.
|
|
| |
|
|
Obraz mafie v dílech Leonarda Sciascii
Bubela, Petr ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Resumé Cílem práce je analýza vývoje literárního obrazu mafie v dílech Leonarda Sciascii vzniklých v 60. a 70. letech 20. století. Na příkladech konkrétních ukázek textů se snažím dokumentovat literární techniky, pomocí kterých autor zobrazuje působení mafie, a zároveň si všímám způsobu, jakým pracuje s detektivním žánrem. Výchozí studijní materiál představují čtyři prozaické texty (Den sovy, Každému, co jeho jest, Kontext a Todo Modo) doplněné o divadelní hru Poslanec. Vlastní interpretaci a rozbor výše uvedených děl z hlediska struktury děje, žánrového zařazení a jazykové stránky textu doplňuji o zjištění dalších autorů, kteří se Sciasciovu dílu věnovali dříve. Mafie představuje v díle Leonarda Sciascii jedno z klíčových témat, ke kterým se v průběhu své tvorby neustále vracel. Při popisu tohoto jevu vycházel ze své osobní zkušenosti a hluboké znalosti sociokulturního prostředí Sicílie, aniž by existenci mafie spojoval výhradně s rodným ostrovem. Mafie v jeho pojetí představuje pouze jeden z projevů Moci, o jejíž kritickou reflexi usiloval po celý svůj život. Sciascia považoval mafii za produkt společenského zřízení a jako neoddělitelnou součást mocenského systému Sicílie, potažmo celé Itálie. Byl přesvědčen o tom, že mafie není na ústupu, ale naopak proniká čím dál hlouběji do těla společnosti a varoval...
|
|
|
Luigi Pirandello a Sicílie
Sevald, Václav ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
V úvodu se v základních rysech seznámíme se Sicílií a povahou jejích obyvatel, a také s životopisnými fakty, týkajících se období života, které Luigi Pirandello prožil na Sicílii. Následně se na základě analýz autorových vybraných literárních děl pokusíme zjistit, do jaké míry bylo Pirandellovo dílo ovlivněno sicilským prostředím, historií, jeho obyvateli a veristickou tématikou. Za předmět analýzy nám budou sloužit tři povídky (Osvědčení, Amfora, Rozmysli si, Jakoubku!), dvě dramata (Čapka s rolničkami, Liolà) a román I Vecchi e i giovani. V závěru shrneme výsledky analýz všech vybraných literárních děl, abychom konstatovali míru vlivu Sicílie na dílo Luigiho Pirandella. Klíčová slova Luigi Pirandello, Sicílie, moderní italská próza, italské divadlo.
|
|
|
Malý starodávný svět Antonia Fogazzara
Jarošková, Karolína ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Tématem této bakalářské práce je dílo Malý starodávný svět Antonia Fogazzara. Tento román byl vydán v roce 1895 v Miláně. Příběh se odehrává na pozadí italského sjednocení a pojednává o milostném příběhu mladé dvojice Luisy a Franka, jejichž lásce není přáno. Charaktery Luisy a Franka jsou naprosto rozdílné a na tomto základě vzniká pře, drama a morální ponaučení. Záměrem autora je vypátrat a znázornit opravdový cíl lidského bytí. Celý děj spočívá v boji, nejdřív skrytém, potom zjevném, mezi dvěma opačnými charaktery, které spojila láska, a které rozdílné ideály uvádějí do konfliktu a rozdělují.Dílo je zasazeno do evropského kulturně-myšlenkového kontextu. Představila jsem hlavní umělecké směry tohoto období zvaného "fin-de-ciécle" a zaměřila jsem se na italské prostředí, popsala jsem historické souvislosti, hlavní literární směry a jejich nejvýznamnější představitele.Popsala jsem tento dekadentní román po formální stránce,vyložila jsem děj a analyzovala jsem hlavní témata tohoto románu.V závěru jsem shrnula své poznatky, ke kterým jsem dospěla ve své analýze a zhodnotila jsem přínos tohoto románu pro italskou společnost Fogazzarovy doby.
|
|
|
Céline v Čechách
Kareninová, Anna ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent) ; Jamek, Václav (oponent)
Céline v Čechách Práce podává chronologickou dokumentární metodou výpověď o procesu přijímání a zavrhování jedné z nejkontroverznějších osobností moderní literatury nejen v Čechách. Soubor složený z objevené korespondence, dobových ohlasů, fotografií a dalších dokumentů, budovaný na půdorysu Célinova života a díla, sleduje ohlas veškerých jeho textů od vydání prvotiny až po současnost, přičemž českou kritickou recepci (F. X. Šalda, F. Peroutka, J. Vašica, R. Weiner, K. Čapek, B. Hrabal, M. Kundera, underground ad.) zasazuje do mezinárodního kontextu.Všímá si okolností historických i biografických, v nichž Célinovo dílo vznikalo a jež poznamenaly Célinovu osobní i osobnostní cestu. Poukazy na okolnosti, vlivy a ohlasy v pozadí nejsou soustavnou a celistvou probírkou: významné či zajímavé célinovské návaznosti mají především rozšířit pohled a dát možnost srovnání. Za Célinovým portrétem se nakonec ukazuje i podoba české literární atmosféry během osmdesáti let od vydání Célinovy prvotiny (1932) do roku 2010. První překlad Célinovy první vydané knihy Cesta do hlubin noci byl český (1933), ohlas byl u nás obrovský. Ale zatímco dnes je Céline diskutován v souvislosti se svým antisemitismem, ve 30. a 40. letech 20. století se debaty odvíjely v rovině jeho estetických postupů a postojů. Otázkou nebylo, zda jsou...
|
|
| |
host ::
RSS.