|
|
Berlínský kongres v rakouském tisku
Jelínek, Jan ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Velkou východní krizi odstartovalo rolnické povstání v Bosně a Hercegovině, v následujících měsících a letech se nepokoje šířily do dalších částí Osmanské říše, na jaře 1877 krize gradovala v rusko-osmanskou válku. Ruská armáda slavila vítězství, Sanstefanská mírová smlouva ovšem posílila vliv Petrohradu v jihovýchodní Evropě natolik, že vzbudila odpor ostatních velmocí, zvláště Spojeného království a Rakousko-Uherska. Tyto dvě mocnosti následně představovaly hlavní protivníky Ruska na Berlínském kongrese, kde mělo diplomatickou cestou dojít k takové revizi nového uspořádání, která by byla pro všechny velmoci přijatelná. Veřejnost v habsburské monarchii krizi věnovala značnou pozornost. Zprávy o bulharských a jiných "hrůzách" šířící se celou Evropou přirozeně zasáhly též Rakousko-Uhersko. Už pro její geografickou polohu rezonovaly v podunajské monarchii zvlášť silně obavy z války mezi velmocemi. Zásadním faktorem pro vnímání krize z pohledu veřejnosti v monarchii pak byla též slavjanofilská a proruská orientace tamních Slovanů, zprávami z "východu" ještě posilovaná. V mnoha skupinách neslovanských obyvatel mocnářství však tyto sklony vzbuzovaly odpor a obavy. Protichůdné tendence se plně projevily též v samém závěru krize, totiž během berlínského kongresu. Jednání v německé metropoli sledoval se...
|
host ::
RSS.