|
Morfologická problematika ve vybraných příručkách o češtině
Prohorenco, Dmitrii ; Hrdlička, Milan (vedoucí práce) ; Holub, Jan (oponent)
Čeština je jazyk flektivního typu s bohatou tvaroslovnou soustavou. Má sedm pádů, čtrnáct vzorů pro skloňování substantiv, pět slovesných tříd, deset slovních druhů, z nichž čtyři jsou slovní druhy základní, tři nástavbové a tři zbylé jsou slovní druhy nesamostatné. Má čtyři gramatické kategorie jmenné (kategorie pádu, čísla, jmenného rodu a životnosti) a šest slovesných gramatických kategorií (kategorie osoby, čísla, způsobu, času, slovesného rodu a vidu). Navíc má spoustu nepravidelností, kolísání různého druhů, přechodů od jednoho vzoru k jinému, dubletních tvarů, zvláštností ve skloňování atd. Český pravopis je plný záludností ve srovnání s chorvatským, finským nebo španělským. Je ale poměrně jednoduchý v porovnání s pravopisem francouzkým nebo anglickým. Uplatňuje se v něm princip fonologický, ale přihlíží se i k principu morfologickému a etymologickému. Souhrně lze tedy říct, že ceský pravopis je založen na kompromisu několika zásad. Česky se mluví v Čechách a na Moravě, ale najdou se české menšiny žijící i jinde ve světě. Tak se můžeme s češtinou setkat třeba v Austrálii, Argentině, Rumunsku anebo v texaské poušti v USA. Pro cizince je studium češtiny usnadněno tím, že jsou k dispozici spolehlivé mluvnice a slovníky, které zachycují jak stav současný, tak historický vývoj. V češtině se ve velké míře...
|
host ::
RSS.