|
|
Zelené cenobiální řasy čeledi Hydrodictyaceae, jejich fenotypová plasticita a využití v ekologii a paleoekologii
Zavadilová, Kateřina ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Knotek, Petr (oponent)
Řasy z čeledi Hydrodictyaceae upoutávají naší pozornost díky jejich neobvyklému vzhledu. Čeleď Hydrodictyaceae patří do řádu Sphaeropleales ve třídě Chlorophyceae. Do této čeledi se řadí cenobiální, tradičně nazývaný rod Pediastrum, který se však v nedávné době rozpadl do více rodů kvůli fylogenetickým analýzám. Typicky se vyskytují v eutrofních řekách, jezerech a rybnících. Tvoří charakteristická oválná cenobia, která svým vzhledem mohou připomínat hvězdy. Jejich tvar a velikost může být ovlivňován faktory prostředí, jako jsou pH nebo živiny. Nápomocná může být i geometrická morfometrika při zjišťování morfologické variability nebo při upřesňování fylogenetického stromu. Vnější vrstva bunečné stěny obsahuje polymer algenan. Jelikož je algenan odolný proti kyselinám, schránky buněčných stěn se zachovávají v sedimentu. Zbytky buněčných stěn jsou nalézány zejména v třetihorních sladkovodních sedimentech a jejich výskyt slouží převážně jako indikátor eutrofních podmínek, například v souvislosti antropogenní eutrofizací jezer. Schránky by se také mohly využít k paleolimnologickým rekonstrukcím. Cílem této práce je představit studie ohledně jejich ekologie, morfologie, a s tím související fenotypovou plasticitu, a studie ohledně jejich paleobiologického významu.
|
|
|
Životní cyklus řas z druhového komplexu Haematococcus pluvialis (Chlorophyceae)
Vávrová, Karolína ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Sladkovodní jednobuněčné zelené řasy z druhového komplexu Haematococcus pluvialis jsou nejlepšími přírodními producenty sekundárního karotenoidu astaxanthinu s velmi silnými antioxidačními vlastnostmi. Navzdory celosvětovému rozšíření, velkému biotechnologickému potenciálu a značné pozornosti, která je věnována možnostem kultivace H. pluvialis, však zůstávají až překvapivé mezery v poznání komplexního životního cyklu a chování tohoto organismu. První z nejasností se týká omezeného počtu dělení zoospor na pět buněčných cyklů (Lee & Ding 1994) po uvolnění z akinety. Přítomnost tohoto genetického omezení nebyla během této práce potvrzena, počet dělení zoospor ovlivňují především zvolené kultivační podmínky. Značně komplikovaná je i problematika pohlavního rozmnožování H. pluvialis. Důvodem nejasností je především nízký počet pozorování celého procesu gametogeneze a splývání gamet. Jednotlivé publikované studie se navíc v určitých bodech liší. Navzdory široké škále vyzkoušených podmínek, jimž byly vystaveny dva druhy z komplexu H. pluvialis, konkrétně H. pluvialis a H. rubicundus, se však ani v jednom případě v rámci této práce nepodařilo pohlavní rozmnožování indukovat. Důvodem neúspěchu může být heterothalismus studovaných kmenů. Vzhledem k výskytu H. pluvialis v efemerních biotopech je pro tento...
|
host ::
RSS.