|
|
Ontogeny of selected taxa of middle Cambrian trilobites and agnostoids of the Barrandian area
Laibl, Lukáš ; Fatka, Oldřich (vedoucí práce) ; Mergl, Michal (oponent) ; Edgecombe, Greg (oponent)
Předkládaná práce se zabývá ontogenezí trilobitů a agnostidů, pocházejících ze skryjsko- týřovické a příbramsko-jinecké pánve (Kambrium, Barrandien, Český masiv). Práce je prezentována jako soubor čtyř samostatných článků, které byly publikovány v recenzovaných odborných časopisech. Úvodní část práce slouží jako obecný přehled postembryonálního vývoje trilobitů a propojuje prezentované publikace dohromady. Publikované studie jsou zaměřeny na moderní popis postembryonálního vývoje druhů Sao hirsuta, Ptychopariida sp. A, Ptychopariida sp. B, Ptychopariida sp. C, Ellipsocephalus hoffi, Ellipsocephalus polytomus, Hydrocephalus carens a Eccaparadoxides pusillus. Kromě toho je zde diskutována životní-historie raných vývojových stádií vybraných trilobitů. U druhů Sao hirsuta a Ptychopariida sp. A je předpokládáno, že měly bentická protaspidní stádia. Druhy Ptychopariida sp. B, Eccaparadoxides pusillus a Hydrocephalus carens byly pravděpodobně lecitotrofní. Bylo rovněž prokázáno, že druhy s bentickými protaspidními stádii měly silně omezené zeměpisné rozšíření a že lecitotrofní druhy se vyskytovaly převážně ve vyšších zeměpisných šířkách. Vývoj druhů Ellipsocephalus hoffi a Ellipsocephalus polytomus ukazuje na blízké fylogenetické vztahy mezi čeledí Ellipsocephalidae a řádem Redlichiida.
|
|
|
Diferenciace v polyploidním komplexu Libanotis pyrenaica (Apiaceae)
Přívozníková, Hana ; Chrtek, Jindřich (vedoucí práce) ; Vít, Petr (oponent)
Polyploidizace patří u rostlin mezi hlavní evoluční mechanismy. V čeledi Apiaceae není častá, mezi zajímavé polyploidní komplexy tu paří Libanotis pyrenaica, s doposud zjištěným diploidním (2n = 2x = 22), tetraploidním (2n = 4 x = 44) a vzácně i triploidním (2n = 3x = 33) cytotypem. Předložená diplomová práce se zaměřila na geografický pattern ploidní diferenciace ve střední Evropě, genetickou variabilitu a některé biologické vlastnosti tohoto druhu. Použita byla metoda průtokové cytometrie, analýzy dvou úseků chloroplastové DNA (trnF-trnL a cp018-cp020), morfometrika a analýza klíčivosti semen v experimentálních podmínkách. Diploidní cytotyp byl zjištěn v celé zkoumané oblasti; v České republice zejména v Českém středohoří, jižních Čechách a roztroušeně na Moravě, na Slovensku zejména v karpatské oblasti na západní a střední části státu a v Pieninách. Tetraploidní cytotyp se vyskytuje hlavně ve východní části střední Evropy; v České republice se vyskytuje hlavně ve východním Polabí a v okolí moravských úvalů; na Slovensku zejména v Pováží, Slovenském rudohoří a Belanských Tatrách. Smíšená populace byla nalezena jen jedna (Polsko), bez objevení triploidních rostlin. Diploidní populace jsou vesměs vázané na přirozená stanoviště, tetraploidní naopak na člověkem často do značné míry ovlivněná...
|
|
|
Kraniometrická studie středoevropských populací bělozubek Crocidura suaveolens a C. leucodon (Mammalia: Soricomorpha)
Milerová, Petra ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Mezidruhová a vnitrodruhová variabilita metrických znaků na lebce, spodní čelisti a zubech bělozubky šedé Crocidura suaveolens a bělozubky bělobřiché C. leucodon byla studována na materiálu 350 lebek a 465 mandibul bělozubek získaných rozborem vývržků sovy pálené ze čtyř oblastí ČR a jedné oblasti na jižním Slovensku. C. suaveolens byla přítomna ve všech studovaných oblastech, C. leucodon se s ní vyskytovala sympatricky pouze ve třech oblastech. Celkem bylo měřeno 21 rozměrů na kraniu, zubech a 4 rozměry na mandibule. Bylo zjištěno, že nejspolehlivějším znakem umožňujícím rozlišení lebek obou druhů je délka spodní řady zubů, v jednotlivých oblastech jejich sympatrického výskytu lze využít také vzdálenost mezi stoličkami M2 a šířku premoláru P4 . Lebky obou druhů lze také rozlišit pomocí bivariátních grafů s využitím délky a šířky premoláru P 4 a délky patra. Byla studována závislost lebečních rozměrů obou druhů na geoklimatických faktorech jako jsou zeměpisná délka, zeměpisná šířka, průměrná roční teplota, průměrný roční úhrn srážek. Bylo zjištěno, že variabilita menšího druhu bělozubky C. suaveolens je více ovlivněna geoklimatickými faktory, než variabilita větší C. leucodon. Velikost mandibuly i lebky a zubů C. suaveolens pozitivně koreluje s teplotou (což je v rozporu s Bergmannovým pravidlem) a...
|
|
|
Hydrologický režim vybraných jezer Vysokých Tater
Sankotová, Tereza ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce) ; Janský, Bohumír (oponent)
Diplomová práce se zabývá morfometrickou analýzou a hydrologickým režimem Skalnatého plesa a Hincových Ok, se zaměřením na roční kolísání jezerní hladiny ve sledovaném období 2011 - 2014. Dílčím cílem práce bylo batymetrické zmapování lokalit. U lokality Hincové Oká se jedná o první zmapování batymetrie vůbec. Sledované lokality z pohledu hydrologického režimu a kolísání jezerní hladiny vykazují zajímavé odlišnosti od většiny tatranských jezer, jejichž hydrologický režim je řízen srážkovými úhrny. Roční kulminace hladiny největšího jezera Hincových Ok je posunuta do jarních měsíců, příčinou kulminace hladiny v tomto období je tající sněhová pokrývka. V případě, že se více následujících dní po sobě nevyskytovaly srážky, Skalnaté pleso často vysychá, a to i během letních měsíců, kdy hladiny většiny tatranských jezer dosahují svých maximálních hodnot. Letní vysychání je však jen krátkodobé. Kolísání hladiny Skalnatého plesa je velmi dynamické. Po výrazné srážkové události hladina velmi strmě stoupá, v extrémních případech rychlostí až 0,14 m/hod. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Morfologie lavinových drah
Krause, David ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Treml, Václav (oponent)
Lavinová dráha je tvar reliéfu, který je modelován erozní činností základových lavin, mur a jiných svahových procesů. Skládá se z odtrhové, tranzitní a akumulační části. Předkládaná bakalářská práce se zabývá charakteristikami lavinových drah, které jsou používány v literatuře a vytváří jejich klasifikaci. Morfologická GIS analýza lavinových drah je provedena v oblasti východních Vysokých Sudet. Naměřené hodnoty 16 lavinových drah z 6 lokalit jsou statisticky zpracovány a porovnány. Ve srovnání s pohořími alpského typu jsou sudetské dráhy kratší, ale sklonové poměry jsou podobné. Výskyt lavinových drah je vázán na závětrnné oblasti anemo- orografických systémů. Orientace drah je převážně jihovýchodní, jejich sklon se pohybuje mezi 20 a 30ř a jejich délka nejčastěji mezi 200 a 400 m. Délka drah nepřímo závisí na sklonu odtrhové zóny. Morfologie lavinových drah má vazbu na plochu přilehlého bezlesí na hřebenových zarovnaných površích, odkud je eolicky transportován sníh do jejich odtrhových zón. Klíčová slova: lavina, morfometrie, východní Vysoké Sudety, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník
|
|
|
Zarovnané povrchy v Hrubém Jeseníku
Jablonská, Danica ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Štěpančíková, Petra (oponent)
V geomorfologických pracích zabývajících se Hrubým Jeseníkem byly zbytky zarovnaných povrchů v tomto území popisovány mnohokrát. Na studovaném území nebyly ovšem nikdy popsány jejich úrovně. Předložená práce se zabývá identifikací těchto úrovní (určení jejich počtu) a jejich vztahem vzhledem k tektonice území. Území Hrubého Jeseníku bylo rozděleno do tří částí (Pradědská, Keprnická a Orlická). K identifikaci úrovní zarovnaných povrchů byly použity grafy četností nadmořské výšky, součtové grafy ploch zarovnaných povrchů a statistické šetření. Úrovní zarovnaných povrchů bylo určeno šest v Pradědské a Orlické části, v Keprnické se nacházely čtyři. Na základě patřičné literatury byly úrovně zarovnání v Hrubém Jeseníku porovnány s úrovněmi zarovnaných povrchů v okolních jednotkách a poté byly na základě výškových rozdílů mezi jednotlivými úrovněmi stanoveny etapy výzdvihu jednotlivých částí. Celkový minimální výzdvih centrální, nejaktivnější části, je odhadován na 450 m.
|
|
|
Vývoj vybraných fluviálních jezer v nivě Lužnice
Hastíková, Petra ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce) ; Havlíková, Petra (oponent)
Předmětem této práce je zhodnocení vývoje vybraných fluviálních jezer v povodí Lužnice, především v úseku mezi státní hranicí s Rakouskem a Suchdolem nad Lužnicí. Řeka Lužnice v tomto úseku představuje lidskou činností velmi málo ovlivněný fluviální systém. Nachází se zde velké množství fluviálních jezer a řeka zde výrazně meandruje. První část práce se zabývá charakteristikou přírodních poměrů povodí Lužnice a vymezené nivy a problematikou jezer a jejich vymezováním. Druhá stěžejní část práce se zaměřuje na zhodnocení vývoje toku a fluviálních jezer nivy Lužnice na základě dat z leteckého snímkování. Z hlediska postupného odškrcování meandrů a napřimování toku lze konstatovat, že se řeka postupným vývojem značně zkracovala. V rámci této práce bylo také podrobně studováno 34 vybraných fluviálních jezer, u kterých proběhlo morfometrické a batymetrické měření.
|
|
|
Postnatální změny střeva králíka.
ŠTĚCHOVÁ, Kristýna
Tenké střevo je významný orgán gastrointestinálního traktu. V postnatálním období života prodělává pod vlivem vnitřních a vnějších faktorů významné adaptační změny. Cílem bakalářské práce bylo přinést poznatky o morfometrických změnách jednotlivých oddílů tenkého střeva králíků v průběhu 19 dnů postnatálního vývoje. Ve věku 0, 5, 10, 14 a 19 dní byla změřena délka jednotlivých úseků tenkého střeva a byly odebrány vzorky pro morfometrické vyšetření sliznice. Mikroskopicky byla stanovena délka a šířka klků, hloubka Lieberkühnových krypt a výška enterocytů. Průměrná délka tenkého střeva u novorozených králíků byla 61,4?2,4 cm a v 19 dnech 106,5?9,1 cm. Nejvýraznější nárůst délky byl pozorován u kyčelníku (124,4 %), a nejmenší u lačníku (63,1 %). V průběhu 19 denního vývoje králíků dosahovaly nejvyšší rozměry klky a Lieberkühnových krypty ve dvanáctníku, nejnižší v lačníku. Ve všech oddílech tenkého střeva byla okolo 10. dne života pozorována přechodná stagnace růstu enterocytů. Z výsledků vyplývá, že v průběhu rané postnatální ontogeneze (do 19 dní věku králíků) se nejrychleji adaptuje dvanáctník.
|
|
|
Individuální růst a variabilita časných preimaginálních stádií vodní ploštice bodule obecné (Ilyocoris cimicoides) (Heteroptera: Nepomorpha: Naucoridae)
PILAŘOVÁ, Simona
Byl zkoumán vliv environmentálních faktorů (teplota a dostupnost potravy) na vývoj a růst prvních tří nymfálních stádií bodule obecné Ilyocoris cimicoides Linnaeus, 1758. Jedinci bodule byli chováni v experimentálních chovech individuálně od ekloze do dospělosti. Experimenty byly realizovány v kombinaci čtyř odlišných teplot (17?, 19?, 22? a 25?C) a dvou režimech různé dostupnosti potravy (full- krmeni každý den, red- krmeni obden) (celkem v osmi variantách pokusů). Bylo zjištěno, že teplota ovlivnila významně délku vývoje. Nejkratšího vývoje dosahovali dle očekávání jedinci chovaní při teplotě 25 °C. Délka vývoje se s klesající teplotou prodlužovala. Při nejnižších teplotách, aplikovaných v experimentu (17 ?C) se nejdéle vyvíjely nymfy 3. instaru, ale délka vývoje nymf 1. a 2. instaru se zkracovala. Nejnižší užitá teplota 17 ?C, ale zároveň i teplota nejvyšší 25 ?C, jsou pravděpodobně velmi blízko teplotní hranice, na které leží limity postembryonálního vývoje. Optimální teplotou pro vývoj bylo 22 ?C. Dále bylo zjištěno, že dostupnost potravy měla rovněž významný vliv na vývoj a růst. Překvapivě menší mortalita byla zaznamenána u jedinců s redukovaným potravním režimem, výjimkou byla pouze varianta s nízkou teplotou (19 ?C), kde byla zaznamenána vyšší mortalita právě u jedinců krmených obden.
|
|
|
Morfologická analýza vajíček tasemnic řádu Diphyllobothriidea
LEŠTINOVÁ, Kateřina
Řád Diphyllobothriidea je unikátní skupinou tasemnic. Mají široké spektrum definitivních hostitelů, zahrnující všechny skupiny tetrapodů, včetně člověka. Rozšíření je téměř globální. Vyskytují se nejen v sladkovodních a mořských ekosystémech, ale i na souši. Diagnostika diphyllobothriidů je velmi složitá. Studování morfologie vajíček by mohla diferenciální diagnostiku ulehčit. Kromě tvaru a velikosti vajíček může hrát klíčovou roli také charakter povrchu vajíček. Pro studii struktury povrchu jsme použila skenovací elektronový mikroskop (SEM). Byly provedeny experimentální nákazy křečků a dobrovolníka. Vajíčka z těchto nákaz byly analyzována. Byl dokumentován proces líhnutí koracidia.
|
host ::
RSS.