|
|
Fyzioterapie u pacientek po nádorovém onemocnění prsu
POCHOPOVÁ, Jana
Karcinom prsu je celosvětově nejčastějším nádorovým onemocněním žen. Postihuje zhruba 6 % z nich a každý rok je zaznamenáno přibližně 600 tisíc nových případů onemocnění. V České republice situace také není příliš uspokojivá. V posledních letech bývá zaznamenáno okolo 6500 nových případů ročně a přibližně 2000 žen na tuto chorobu umírá. Rakovina prsu se řadí mezi onemocnění, které bohužel nelze předvídat ani mu zabránit. I přesto se však jedná o typ rakoviny, jejíž brzký záchyt může vést ve většině případů k uzdravení pacientky. K včasnému odhalení karcinomu slouží metoda samovyšetřování, které by měly ženy pravidelně provádět, a především mamografický screening. S léčbou karcinomu prsu nezřídka souvisí vznik určitých obtíží, které ztěžují následnou rekonvalescenci pacientky. Patří mezi ně například postmastektomický syndrom, či vznik lymfedému. Pokud se tyto komplikace objeví, existují v rámci fyzioterapeutické léčby možnosti, jak s nimi bojovat. Též jim lze preventivně zabránit nebo je alespoň výrazně zmírnit. Problematika karcinomu prsu je stále velmi aktuální, proto jsem si za téma bakalářské práce zvolila ?Fyzioterapie u pacientek po nádorovém onemocnění prsu?. Práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část vymezuje základní pojmy týkajících se prsu, jeho vývoje a anatomie. Taktéž se zabývá problematikou karcinomu prsu od etiologie vzniku onemocnění, vlivu rizikových faktorů, přes diagnostiku až k terapii. Dále popisuje riziko vzniku pooperačních komplikací souvisejících s chirurgickým výkonem na prsu a odstraněním lymfatických uzlin a možnost těmto potížím předcházet či s nimi účinně bojovat pomocí vhodné terapie. Praktická část práce zahrnuje sledování pooperačních změn u pacientek se zákrokem na prsu a v podpaží a popis terapie zaměřené na prevenci vzniku komplikací spojených se zákrokem či odstraňování již vzniklých obtíží. Sběr primárních dat byl realizován kvalitativním způsobem formou kazuistik, zvolena byla metoda rozhovoru, pozorování (kineziologický rozbor) a analýza osobních zdravotnických dokumentů. Výzkumný soubor tvořily dvě pacientky s diagnostikovaným karcinomem prsu, které podstoupily operační zákrok na Chirurgickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. V práci byl stanoven cíl popsat vliv fyzioterapie v prevenci vzniku pooperačních obtíží spojených s chirurgickým výkonem při odstranění karcinomu prsu. Společně s cílem práce byla stanovena následující výzkumná otázka: Jaký je přínos fyzioterapie v prevenci vzniku pooperačních obtíží u pacientek s diagnózou karcinomu prsu? U obou pacientek se terapií povedlo docílit funkčního a nebolestivého pohybu ramenního kloubu a celé horní končetiny na postižené straně, volné pohyblivosti v hrudní oblasti a zlepšení stereotypu dýchání. Došlo k uvolnění zkrácených a posílení některých oslabených svalových skupin. Podařilo se též z velké části uvolnit pooperační jizvy, přičemž pacientky byly poučeny, jak je ošetřovat v budoucnu. Přínos fyzioterapie lze tedy hodnotit kladně. Pacientky byly dále edukovány o nutnosti pravidelného cvičení i po rozcvičení paže a dostaly doporučení týkající se péče o horní končetinu, životosprávy, hygieny, sportu či vykonávání domácích prací. Výsledky výzkumné části prokázaly, že provádění fyzioterapie u pacientek po chirurgickém zákroku souvisejícím s odstraněním karcinomu prsu má pozitivní vliv v prevenci vzniku pooperačních komplikací, čímž byl cíl práce splněn. Bakalářská práce bude sloužit pro fyzioterapeuty k ucelení informací o možnostech rehabilitace po nádorovém onemocnění prsu a dále též jako edukační materiál pro pacientky a další zájemce o tuto problematiku.
|
|
|
Fyzioterapie u osob s dětskou mozkovou obrnou od 15ti do 30ti let
ŠKOPKOVÁ, Eva
Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Fyzioterapie u osob s dětskou mozkovou obrnou od patnácti do třiceti let. Počet pacientů s dětskou mozkovou obrnou stále přibývá přibližně od 50. let 20. století, kdy se začala zlepšovat neonatologická péče. Díky které se zachrání stále větší počet novorozenců, kteří dříve umírali na následky nedonošenosti či na jiné nemoci. Tyto děti jsou často postiženy dětskou mozkovou obrnou. Jedná se o dosud nevyléčitelné postižení, ale vhodně zvolenou léčebnou terapií můžeme ovlivnit důsledky tohoto postižení. Bakalářská práce má dvě základní části. První část je teoretická, která je rozdělená na část obecnou a speciální. V obecné části jsem věnovala pozornost souhrnu teoretických poznatků o dětské mozkové obrně, zaměřila jsem se na charakteristiku dětské mozkové obrny, na incidenci, etiologii, na patologickou anatomii a na klasifikaci tohoto onemocnění. Nadále se zabývám sdruženými poruchami s DMO. Ve speciální části především popisuji fyzioterapii u dětské mozkové obrny se zaměřením na reflexní lokomoci. Cílem teoretické části je shrnout informace a poznatky o daném onemocnění. Vzhledem k tomu, že jedním ze základních pilířů léčby je fyzioterapie, věnovala jsem pozornost základním metodám používaných při léčbě dětské mozkové obrny. V teoretické části se zabývám zejména Vojtovou metodou reflexní lokomoce, Redcord? terapií a konceptem manželů Bobathových. V praktické části jsem použila kvalitativní výzkum, kde jsem stanovila cíle práce, popis metodiky, charakteristiku souboru a zpracovala jsem tři kazuistiky. Součástí kazuistik byla anamnestická data a zpracování vstupního a výstupního vyšetření. V těchto vyšetřeních bylo obsaženo celkové objektivní vyšetření, určení lokomočního stádia podle prof. Vojty, vyšetření pohybových dovedností a goniometrické vyšetření. U všech probandů byla nadále hodnocena spasticita podle Ashworthovy škály a bylo provedeno vyšetření zkrácených svalů. Výzkum byl prováděn v centru ARPIDA v Českých Budějovicích, probíhal po dobu tří měsíců (březen, duben a červen/2013), kdy u každého pacienta trvala terapie přibližně 1 měsíc, ve kterém bylo uskutečněno 9 terapií sezení. Cílem praktické části bylo vypracovat fyzioterapeutický postup u sledovaných pacientů s dětskou mozkovou obrnou. Výsledky výzkumu prokázaly, že krátkodobá terapie měla pozitivní efekt na zdravotní stav u třech pozorovaných probandů. Nejvíce došlo k pozitivnímu ovlivnění stability, korekce osového orgánu, dále byl snížen hypertonus svalů či došlo k posílení ochablých svalů. Bakalářská práce může být využita jako informační materiál pro orientaci v této problematice studentům fyzioterapie či může sloužit jako edukační materiál pro pacienty ve věkovém rozmezí od patnácti do třiceti let a jejich rodiče Také může být inspirací pro fyzioterapeuty k sestavení léčebné terapie u pacientů s dětskou mozkovou obrnou s využitím ne tolik známé metodiky Redcord?.
|
|
|
Možnosti fyzioterapie u dětí s vývojovými poruchami v oblasti kyčlí
PEŠTUKOVÁ, Lucie
Tématem této bakalářské práce jsou možnosti fyzioterapie u dětí s vývojovými poruchami v oblasti kyčlí. V teoretické části jsou popsány obecné podklady, které se vztahují k dané problematice. V obsahu teoretické části je zpracován souhrn poznatků, který popisují anatomicko-fyziologický vztah kyčelního kloubu, dále je zde uveden souhrn motorického vývoje dítěte ve vztahu k dolním končetinám, v neposlední řadě je zde uvedena diagnostika a léčba dětí, kterých se dysplazie kyčelních kloubů týká. Vývojová dysplazie kyčelní (VDK) se řadí mezi nejčastější poruchy pohybového systému dětí a přináší s sebou řadu morfologických odchylek, které mohou zahrnovat prostou nestabilitu, subluxovanou nebo luxovanou hlavici kyčelního kloubu a jiné závažné patologie. Volba terapie se pak dle charakteru diagnostikovaných deformit různí a má dopad na individuální růst během vývoje. Na vzniku VDK se podílí řada faktorů, dříve byl jako hlavní činitel považován genetický faktor, nové studie uvádějí vliv mechanických faktorů v prenatálním (např. poloha plodu během porodu) ale i v postnatálním životě (např. násilné natažení dolních končetin hned po porodu, nebo těsné balení novorozence do peřinek s povijanem), v neposlední řadě se jedná o zvýšenou laxicitu kloubního pouzdra. Během vývoje prošla léčba VDK řadou změn. Česká republika je jedním z mála států, ve které se časné detekci a terapii klade velká pozornost. Zkoumání dané problematiky je spojováno s významnými osobnostmi jako Zahradníček, Frejka, Pavlík a mnoha dalších jmen. V našich podmínkách začínají screeningová vyšetření už v porodnici a pokračují v následujících týdnech života. Odchylky jsou odhaleny klinickým vyšetřením, které provádí dětský ortoped, a jsou podloženy snímky různých zobrazovacích metod. Možnosti terapie se liší s charakterem poškození kyčelního kloubu. Lehčí deformity kyčelního kloubu jsou řešeny konzervativním způsobem, který zahrnuje léčbu abdukčními pomůckami, mezi které patři např. Frejkova peřinka, Pavlíkovy třmeny a jiné. Těžší případy je nutné řešit chirurgickým zásahem a hospitalizací. Léčba VDK je v dnešní době poměrně úspěšná, začíná ihned po odhalení patologie. Přesto se v dnešní odborné společnosti mísí mnoho názorů na nároky léčby. Řada ortopedů je spokojená volením léčby konzervativním způsobem ihned po odhalení. Vliv této možnosti terapie má své opodstatnění a nezastupitelný význam, na který poukazuje řada studií. V současnosti je snaha fyzioterapie nabídnout dětem s diagnostikovanou VDK podpůrné rehabilitační metody, které by mohly konzervativní léčbu stanovenou ortopedem obohatit. Dále se také jedná o spolupráci s fyzioterapií po úspěšném doléčení dětí s VDK nejen po chirurgických operacích, ale také po zaléčení dětí konzervativním způsobem. V mnoha případech jsou děti po sejmutí abdukčních pomůcek ponechány vlastnímu vývoji, který se po dlouhodobém znemožnění pohybu může stát ohrožující, co se svalových souher (dříve neaktivovaných) týče. Pro praktickou část byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu formou vypracované kazuistiky jedné pacientky s diagnostikovanou VDK. Práce obsahuje vstupní i závěrečný kineziologický rozbor, pozorování, popsaný průběh terapie, vlastní vyhodnocení, komunikace s matkou a fyzioterapeutem, pod kterým byla rehabilitace vedena. Cílem práce je poukázat na nedílnou úlohu práce fyzioterapie při léčbě dětí s VDK, navrhnout možnosti rehabilitačních technik při léčbě VDK a nastínit jakým způsobem ovlivňuje Vojtova metoda vrozené poruchy kyčlí.
|
|
|
Vliv fyzioterapie při léčbě syndromu tenisového lokte
MARHOUN, Ondřej
Syndrom tenisového lokte, jinak také nazývaný jako laterální epikondylitida je onemocněním, postihující oblast nazývanou enthesis. Enthesis je přechod mezi kostí a šlachou, která se na kost upíná, za účelem přenesení mechanické energie vyprodukované svalem za vzniku pohybu. V současné době postihuje toto onemocnění 1-3% populace (Dungl, 2005; Goguin, Rush, 2003; Johnson, 2007). Laterální epikondylitida se může vyskytovat ve dvou stádiích. Akutní stádium vzniká nejčastěji náhle po předešlém přetížení. Naopak chronické stádium nastává při dlouhodobém přetěžování, vlivem kterého se mohou tvořit strukturální změny. V 75% bývá přetěžováním narušena šlacha m. extensor carpi radialis brevis. Až v 90% případů positivně působí aplikovaná terapie nasazená v akutním stádiu. Proto je pro ustoupení obtíží důležité včasné zahájení léčby (Dungl, 2005). Je mnoho možností vzniku syndromu tenisového lokte. Nejčastější exogenní příčinou je přetěžování daných svalů. Podle Véleho (2007) se jedná hlavně o inkoordinaci svalů vykonávajících daný pohyb. Na základě svalové inkoordinace dochází ke vzniku patologií, vedoucích k bolestivosti v oblasti enthesis. Vlivem přetěžování extenzorů zápěstí dochází ke zvýšené spotřebě kyslíku svalem. Daná šlacha, nejčastěji šlacha svalu m. extenzor carpi radialis brevis, poté nemá dostatečný přísun kyslíku, v důsledku čehož nemůže plně vykonávat svoji úlohu. Dochází ke zkracování vazivových obalů a vzniku ztuhlých svalových snopců. Uvnitř snopců se mohou vytvářet svalové uzlíky neboli trigger points (část svalových vláken v permanentním hypertonu. Ty jsou pravděpodobně způsobeny poruchou na nervosvalové ploténce, ze které se vyplavuje acetylcholin, zodpovědný za neustálou kontrakci daných vláken. Ztuhlé svalové snopce poté zapříčiňují zvýšený tah v oblasti úponových částí daného svalu. Následkem toho se tvoří v oblasti enthesis drobná mikrotraumata struktur šlachy, kalcifikované i nekalcifikované chrupavky a periostu, které jsou navzájem propleteny. Mikrotraumata způsobují nociceptivní dráždění, které u daného jedince vyvolává bolest (Faltus, 2010; Jarošová, 2010, Kolář, 2009). Cílem této práce je zmapovat možnosti léčby syndromu tenisového lokte a zjistit, zda fyzioterapie ve formě kinezioterapie a aplikace kineziotapingu má pozitivní vliv při léčbě syndromu tenisového lokte. Za tímto účelem byla vytvořena skupina specifických cviků. Pro uskutečnění praktické části bakalářské práce byli zkoumáni pomocí kvalitativního výzkumu tři probandi. Každý z nich dostal skupinu specifických cviků, kterou si po edukaci cvičil doma sám 1x denně po dobu cca 5 týdnů. Navíc každý proband docházel celkem na 7 sezení, při kterých jsme se zaměřovali na syndrom tenisového lokte a na přidružené problémy. V jednom případě se jednalo o akutní syndrom tenisového lokte, vzniklý na základě stereotypně se opakujících pohybů zápěstí, které musel proband z důvodu své ?montážnické? práce vykonávat. Ve dvou dalších případech se jednalo o chronická stádia laterální entezopatie, která byla způsobena každodenním přetěžováním extenzorů zápěstí prací na počítači. Ani jeden z probandů nedokázal cíleně při své práci využívat pouze ty svaly, které by zajišťovaly ergonomický pohyb. Ke svalům určeným pro daný pohyb jejich tělo přibíralo další pomocné svaly, které měly být v daný okamžik relaxovány. Tímto způsobem se vytvářela dlouhodobě patologická posturální zajištění pohybu a patologický motorický stereotyp. Následkem čehož mohlo být způsobeno, že u všech léčených probandů se vyskytovaly bolesti krční páteře, zkrácené horní trapézové a prsní svaly, dysfunkce hlubokého stabilizačního systému páteře (insuficience bránice), oslabené mezilopatkové svaly a další.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s kompresní zlomeninou v oblasti bederní páteře
LUKŠAN, Filip
Bakalářská práce se zabývá tematikou fyzioterapie u pacientů s kompresní zlomeninou v oblasti bederní páteře. Kompresní zlomenina bederního obratle vzniká v důsledku nadměrného dynamického tlaku na bederní páteř. Zlomenina vzniká jednak přímou příčinou a to v důsledku úrazu například pádem z výšky nebo poraněním při automobilových nehodách. Druhým aspektem je osteoporóza, která je generalizovaným onemocněním skeletu a způsobuje odbourávání kostní hmoty, je tedy nepřímou příčinou kompresní zlomeniny bederního obratle. Tímto onemocněním nejčastěji trpí ženy nad 70 let. Cílem mé bakalářské práce je zmapování fyzioterapeutických metodik u pacientů s kompresní zlomeninou lumbálních obratlů. Tato práce je rozdělena na dvě hlavní části, na teoretickou a praktickou. V teoretické části popisuji příslušné anatomické struktury, typy a diagnostiku osteoporózy, druhy a příčiny poranění bederní páteře a mechanismus jejich vzniku. Dále je práce zaměřena na diagnostiku tohoto poranění a možná řešení, tedy konzervativní a operační léčbu. Další kapitolou v teoretické části jsou fyzioterapeutické metodiky, které je možno použít u těchto stavů, jako je například Vojtova metoda, senzomotorická stimulace, proprioceptivní neuromuskulární stimulace, spinální cvičení, cvičení na vel-kém míči, dynamická neuromuskulární stabilizace, škola zad a fyzikální terapie. Za pomocí těchto fyzioterapeutických metodik zle docílit zmírnění bolesti, podpořit hojení a zlepšit funkční stabilitu bederní páteře. Do praktické části byli vybráni celkem 4 probandi, které jsem rozdělil do dvou skupin. Na pacienty bezprostředně po zlomenině a na pacienty po zhojení. Všichni pacienti byli léčeni konzervativním způsobem, tedy v Jewettově ortéze. První skupinou byli 2 pacienti, kteří byli hospitalizováni v Nemocnici České Budějovice, a.s. U nich jsem odebral anamnézu a provedl vstupní a výstupní kine-ziologický rozbor. Terapie probíhala po dobu 3 ? 4 týdnů. Za pomocí zmapovaných metodik v teoretické části jsem sestavil vlastní fyzioterapeutický postup, kterým jsem se řídil po celou dobu terapie. U těchto pacientů jsem se zaměřil na polohování na lůžku, používání Jewettovy ortézy, správného stereotypu chůze v ortéze, dosažení co největší soběstačnosti a samostatnosti při běžných denních činnostech a posilování svalového korzetu. Tato terapie pomohla pacientovi v co nejkratší době přejít do domá-cího léčení. Druhou skupinou byli 2 pacienti, kteří již byli po zhojení zlomeniny, ale stále u nich přetrvávala bolest v bederní oblasti. Také jsem u nich odebral anamnézu a provedl vstupní a výstupní kineziologický rozbor. Terapie probíhala po dobu 3 ? 4 týdnů. Byla zaměřena na aktivaci hlubokého svalstva a posílení svalstva povrchového za pomoci metodik dynamické stabilizace bederní páteře, cvičením na velkém míči, senzomotorikou a naučení se zásad, jak o svoje záda pečovat. Přínosem této bakalářské práce je zmapování metodik u těchto stavů a sestavení vlastního fyzioterapeutického postupu v této problematice.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů se spinální svalovou atrofií - využití terapeutických metod a kompenzačních pomůcek k oddálení neuromuskulárních deformit páteře
KUBIČKOVÁ, Karolína
Ve své bakalářské práci se věnuji problematice spinální muskulární atrofie (SMA), vlivu prováděné terapie a využívaných kompenzačních pomůcek na progresi nemoci. SMA je autozomálně recesivní genetické progredující onemocnění nervosvalového aparátu, při kterém postupně dochází v důsledku poškození motoneuronů předních rohů míšních ke svalové hypotonii až atrofii. Řadí se mezi vzácná dědičná onemocnění, kdy jsou oba rodiče postiženého nositelé defektního genu, ačkoliv u nich samotných se nemoc neprojevila. Onemocnění u středních a těžších forem SMA se začíná obvykle projevovat v raném dětském věku. Rychlost progrese onemocnění je u každého jedince jiná. Pacienti, kteří trpí touto chorobou, jsou ve velké většině případů odkázáni na invalidní vozík a je u nich výrazně zkrácena délka života. Patogeneze ani léčba nejsou v současné době zatím známy (Nováková, Havlová, Böhm; 2006). Jedním z velkých problémů, které nemoc přináší, je vznik neuromuskulárních deformit páteře, které se postupně zhoršují. Progredující skolióza je často tak významná, že je nezbytná operativní léčba, neboť již dochází k útlaku vnitřních orgánů a konzervativní terapie už není dostačující. Pacienti si také často stěžují na bolestivost zad a kyčelních kloubů. Z pohledu fyzioterapie je nezbytné zvolit správnou, individuální terapii pro každého jedince se SMA a pacientovi doporučit vhodné kompenzační pomůcky. Zvláště velkou pozornost je nutné věnovat volbě vozíku. Při jeho výběru je důležité dbát na správný sed a dostatečnou stabilitu trupu, neboť ve vozíku tráví pacienti se SMA většinu svého času, a proto je důležité, aby jim zajišťoval dostatečný komfort, pohodlí a zároveň, aby co nejvíce zamezil rozvoji deformit páteře, obliquit pánve atd. V teoretické části své bakalářské práce jsem se zaměřila na vymezení nemoci SMA. Uvedla jsem klasifikaci SMA, možnosti terapie, zmínila jsem využívané fyzioterapeutické metody, které se nejčastěji aplikují v terapii. Zaměřila jsem se na používané kompenzační pomůcky, bez kterých by se nemocní se SMA v běžném denním životě neobešli, a které jsou možnou alternativou umožňující zpomalení progrese nemoci. Kvalitní a vhodně zvolená kompenzační pomůcka se podílí na částečném zpomalení vzniku či postupu neuromuskulárních deformit páteře. Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat možnosti aplikovatelné fyzioterapie u SMA, zda se terapeutickými metodami dá do určité míry ovlivnit progrese nemoci a jak jsou kompenzační pomůcky dostupné a efektivní.
|
|
|
Možnosti fyzioterapie u pacientů s komplikacemi po totální endoprotéze v kyčelním kloubu
FEREBAUEROVÁ, Martina
V posledních letech došlo k nárůstu počtu implantací totální endoprotézy kyčelního kloubu a snížila se věková hranice pacientů, kterým je totální náhrada implantována. To však pro určitou životnost endoprotéz vede i k nárůstu reoperací z důvodu aseptického uvolnění. Taková reoperace je pro pacienta náročnější než primární operace a přináší tak větší riziko možných komplikací. Přesto nejsou komplikace u pacientů s totální endoprotézou kyčelního kloubu ojedinělé ani u prvních operací. Mezi nejčastější komplikace patří již zmíněné aseptické uvolnění, které vzniká na základě reakce organismu na otěrové částice polyetylenu, které se uvolňují vlivem opotřebení endoprotézy. Jednou z častých komplikací je také infekce v oblasti totální endoprotézy, kdy příčina může být lokální či celková. Obávanou komplikací je luxace endoprotézy, která je pro pacienta velice bolestivá a může při ní dojít k poranění některého nervu. K poranění nervů může dojít i při samotné operaci. Dalšími komplikacemi jsou tromboembolická nemoc, nestejná délka končetin, aktivní jizva, lymfedém, heterotopická osifikace, periprotetické zlomeniny nebo mechanické narušení komponent totální endoprotézy. Vzhledem k časovému výskytu můžeme tyto komplikace rozdělit na peroperační, časné a pozdní. Cílem této práce je zmapovat fyzioterapeutické postupy využívané u pacientů s komplikacemi po totální endoprotéze kyčelního kloubu. Dalším cílem je u vybraných komplikací zpracování kazuistik a sestavení fyzioterapeutického plánu. Jako výzkumný soubor byli zvoleni tři probandi s různými komplikacemi. Prvním probandem je pacientka po reimplantaci TEP z důvodu infekce, u dalšího probanda je diagnostikována nestejná délka končetin a posledním probandem je pacientka s aktivní jizvou. Terapie probíhala u každého probanda individuálně a byla přizpůsobena každému zvlášť vzhledem k jeho diagnóze. V průběhu celé terapie byla cvičební jednotka a fyzioterapeutické postupy upravovány tak, aby daná terapie byla vhodná pro současný stav probandů. Práce se skládá z teoretické a praktické části. V teoretické části je popsána funkční anatomie kyčelního kloubu, aloplastika kyčelního kloubu a komplikace, které můžou v jejím důsledku vzniknout. Dále reimplantace totální endoprotézy a fyzioterapeutické postupy, které se v dané problematice využívají. Pro zpracování praktické části byl zvolen kvalitativní výzkum. Výsledky jsou zpracovány formou kazuistik pomocí metod rozhovoru, pozorování, sekundární analýzy dat a kineziologického rozboru. Na základě vstupního kineziologického rozboru byl navržen krátkodobý fyzioterapeutický plán, dle kterého následovala terapie. Na konci terapie byl proveden výstupní kineziologický rozbor a po zhodnocení výsledků byl navržen dlouhodobý fyzioterapeutický plán. Terapie probíhala u každého pacienta čtyři až pět týdnů. Z výsledků vyplývá, že u všech pacientů došlo ke zlepšení rozsahu pohybu v operovaném kyčelním kloubu, ke zmírnění či úplnému odstranění bolestí, ke zvýšení svalové síly. Zlepšení pozoruji také u stereotypu chůze. Naopak některé patologické pohybové stereotypy a zkrácení některých svalů i nadále přetrvává, nebo byly pouze částečně zmírněny. Závěrem lze konstatovat, že pacienty s různými komplikacemi po totální endoprotéze kyčelního kloubu spojují výrazné svalové dysbalance a narušené stereotypy pohybů a chůze. K těmto změnám dochází v důsledku antalgického postavení v kloubu. Z toho vyplývá, že pokud dojde k dlouhodobějšímu postižení kyčelního kloubu, projeví se to následně na celkovém držení těla.
|
|
|
Fyzioterapie ruptury Achillovy šlachy vzniklá při sportu
BERNÁ, Kateřina
Bakalářská práce se zabývá tématem "Fyzioterapie ruptury Achillovy šlachy vzniklá při sportu". Ruptura Achillovy šlachy se nejčastěji vyskytuje u mladých mužů, kteří se amatérsky nebo profesionálně věnují nějaké sportovní aktivitě. Patologie v oblasti Achillovy šlachy jsou stále častější i díky zvyšující se nabídce a lepší dostupnosti volnočasových sportů. Pokud dojde k poranění šlachy je pacient nucen podstoupit léčbu. V současné době existují tři způsoby léčby: konzervativní, operativní či léčba miniinvazivní perkutánní technikou. Poslední dvě techniky jsou nejčastěji voleny pro aktivní lidi či sportovce. V teoretické části se věnuji shrnutí poznatků o Achillově šlaše po stránce anatomické, fyziologické a biomechanické. Zabývám se také vznikem ruptury (jejími vyvolávajícími příčinami), klinickými souvislostmi a vyšetřením. V neposlední řadě popisuji jednotlivé druhy léčby ruptury, fyzioterapeutický postup a možné kontraindikace v průběhu léčby. Do teoretické části práce jsem zahrnula taktéž soubor preventivních opatření, díky kterým je možné zranění předcházet. Důležitost těchto zásad vidím zejména v tom, že se jejich dodržování vytrácí i v oblasti profesionálního sportu. Praktická část byla zpracována metodou kvalitativního výzkumu a obsahuje cíle a výzkumnou otázku, metodiku práce, průběh a popis terapie i zpracované výsledky formou kazuistik pacientů. Úkolem stanoveného cíle je návrh a realizace individuální fyzioterapie u pacientů s rupturou AŠ. Výzkumná otázka se zaměřuje na sledování změn vyšetřovaných parametrů po fyzioterapeutickém postupu. V oddílu metodiky je charakterizován výzkumný soubor, který se skládá ze dvou pacientů s diagnózou celkové ruptury Achillovy šlachy, jež docházeli na Rehabilitační oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s.. Pacienti utrpěli úraz v průběhu sportovní aktivity (basketbal, fotbal) a následně byla u obou shodně provedena operace formou otevřeného operativního výkonu. Dále je v této části popsán průběh vstupního a výstupního vyšetření. Nejdříve byla od pacientů odebrána anamnestická data, poté byly vyhodnoceny jednotlivá vyšetření kineziologického rozboru. Využitými technikami ke sběru dat byl rozhovor a pozorování. Průběh fyzioterapeutické léčby zaznamenal několik lokálních problémů, na které bylo nutné se při terapie soustředit: otok přilehlých tkání, omezení hybnosti, změnu měkkých struktur v oblasti hlezna a nártu, oslabení muskulatury bérce i stehna, tuhost AŠ. Také bylo nutné s pacienty provést reedukaci chůze a senzomotorické techniky. Po aplikaci stanovené fyzioterapeutické léčby došlo u obou pacientů ke zlepšení hodnot somatometrických měření (obvod stehenního svalu, lýtkového svalu, hlezna, přes hlavičky metatarsů), hybnosti v hlezenním kloubu do dorzální a plantární flexe a zlepšení svalové síly hlavně u m. quadriceps femoris a m. triceps surae. Cíle práce byly splněny a výzkumná otázka zodpovězena. Výsledky práce budou poskytnuty odborné fyzioterapeutické veřejnosti a měla by být užitkem jak pro klinickou praxi fyzioterapeutů, tak i pro studenty v aplikaci moderních fyzioterapeutických technik u dané diagnózy.
|
|
|
Stresová inkontinence a možnosti cílené rehabilitace
VYHLÍDALOVÁ, Denisa
Tématem této bakalářské práce je stresová inkontinence a možnosti cílené rehabilitace. V první části jsou zpracovány teoretické podklady, týkající se dané problematiky. Obsahem teoretické části je souhrn poznatků z anatomie a fyziologie močového ústrojí a pánevního dna (PD) a teorie inkontinence. Je zde popsáno rozdělení inkontinence a její příčiny. Dále jsou zmíněny možnosti diagnostiky a léčby, se zaměřením na inkontinenci stresovou (SI). Inkontinence, tedy nedobrovolný únik moči, patří mezi nejrozšířenější ženské obtíže poslední doby. Přináší s sebou celou řadu problémů a to nejen fyzických, ale i psychických a díky tomu negativně ovlivňuje kvalitu života. Tento nechtěný únik moči není nemocí v pravém slova smyslu, ale příznakem, který může mít různé příčiny. Nejčastěji ji způsobuje oslabení svalů PD, které jsou součástí hlubokého stabilizačního systému (HSS) a významně se podílí na stabilitě celého trupu. Právě svaly a fascie PD zajišťují správnou fixaci močového měchýře, hrdla močového měchýře a močové trubice ve správné poloze a tím zajišťují kontinenci zejména při zvýšení nitrobřišního tlaku. Svaly PD se také v koaktivaci s bránicí podílejí na dýchání. Frekvence výskytu inkontinence moči stoupá v závislosti na věku. Jedním typem je inkontinence stresová (SI). Únik moči je vždy spojený s fyzickou námahou. K úniku moči dochází při zvýšení intraabdominálního tlaku a to bez současné kontrakce detruzoru. Na rozdíl od jiných onemocnění se dá proti inkontinenci úspěšně bojovat také jiným způsobem než užíváním léků a operativním zákrokem. Léčba inkontinence je v dnešní době poměrně úspěšná a pomocí vhodného a pravidelného cvičení se jí dá i předcházet. Podle doporučení by měla být fyzioterapie při léčbě SI léčbou první volby. Cílem fyzioterapie je snaha, aby pacientka byla schopna aktivovat svaly PD v situacích, během kterých se předpokládá únik moči. Pro praktickou část bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu formou kazuistik 2 pacientek trpících SI. Práce obsahuje vstupní a závěrečný kineziologický rozbor, doplněný o dotazník CONTILIFE, návrh vhodného cvičení a opatření a závěrečné vyhodnocení úspěšnosti léčby. Cílem práce je poukázat na významnou úlohu fyzioterapie v léčbě SI, nastínit dostupné rehabilitační metody a navrhnout soubor vhodných cviků a opatření u pacientů, trpících SI. Pro každou pacientku byla vytvořena brožurka se seznamem cviků, dle kterých na základě předchozí instrukce cvičily po dobu 8 týdnů, během kterých byly pravidelně kontrolovány. Na pacientky bylo nahlíženo komplexně, a proto byla provedena u každé z nich také individuální terapie, navržena dle konkrétních problémů, vycházejících z vstupního kineziologického rozboru. Závěrečné výsledky práce ukázaly, že takto zvolená terapie byla úspěšná a pacientky uvádějí nejen subjektivní pocit zlepšení svých potíží spojených s inkontinencí během dne, ale díky komplexnímu přístupu a individuální terapii také zlepšení fyzické kondice a úlevu od bolesti krční a bederní páteře.
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů po kardiochirurgických zákrocích
VÝBORNÁ, Markéta
V mé práci jsem se zaměřila na problematiku fyzioterapie a léčebné rehabilitace u pacientů po kardiochirurgických zákrocích během jejich pobytu v nemocničním zařízení. Úvodem mé práce předkládám stručný přehled využívaných kardiochirurgických postupů a přístupů s jejich krátkým zhodnocením. Věnovala jsem se stručně i problematice hojení rány a tvorbě jizev, včetně shrnutí nejdůležitějších pooperačních komplikací a přístupů, které umožňují se těmto komplikacím vyhnout. Jedním z dílčích úkolů řešených v mé práci byla rešerše fyzioterapeutických postupů při srdečních operacích. Zde jsem se zaměřila zejména na moderní a aktuálně využívané postupy. U všech uvádím jejich krátkou definici a vysvětlení případných benefitů plynoucích z jejich využívání. V druhé části mé práce přímo hodnotím průběh rehabilitace dvou pacientů se shodnou diagnózou, kteří byli operováni dvěma odlišnými přístupy. Oba pacienti byli přijati k plánovanému výkonu ? náhrady aortální chlopně, v důsledku její stenózy a přítomné insuficience na Kardiochirurgickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. V jednom případě byla provedena klasická mediální sternotomie, v druhém případě bylo přistoupeno k miniinvazivnímu zákroku ? pravostranné minitorakotomii. U obou sledovaných pacientů bylo prováděno stejné cvičení již od prvního rehabilitačního dne. Po celou dobu byly pečlivě kontrolovány a zaznamenávány hodnoty vitálních funkcí a byl sledován aktuální psychický a fyzický stav pacienta, včetně bolestivosti rány. Data pro svoji práci jsem sbírala pomocí rozhovorů s fyzioterapeutkou i pacienty, zúčastněným pozorováním, vypracováním podrobných kazuistik i analýzou osobních dat pacientů. Při mé práci jsem aktivně spolupracovala s přítomným personálem. Cvičení probíhalo vždy dvakrát denně a to v dopoledních a odpoledních hodinách. Celá rehabilitační jednotka trvala vždy cca 15 minut. Cvičení začínalo nejdříve na lůžku, kdy se jednalo o jednoduché mobilizační cviky, prvky dechové a cévní gymnastiky a dále prvky z Vojtovy reflexní lokomoce. Postupná vertikalizace pacienta nám umožnila použít i složitější cviky. Cvičení bylo završeno chůzí po chodbě a chůzi po schodech. Byly využity i některé respirační pomůcky, které jsou dále popsány. Z rehabilitačního procesu, který probíhal u obou pacientů již od prvního rehabilitačního dne, jasně vyplývá, že pacient s mediální sternotomií vykazoval každý den znatelně větší bolestivost, což pro něj bylo velice limitující. Nacházel se i v horším psychickém stavu. Cviky, které pacient s miniinvazivním vstupem prováděl bez problémů, pacient byl schopen cvičit s několikadenním zpožděním. I v chůzi byly nalezeny značné rozdíly, a to jak ve vzdálenosti, tak v držení těla, které pacient při chůzi zaujal. Miniinvazivní přístupy v kardiochirurgii včetně výkonů na srdečních chlopních úspěšně konkurují klasickým operačním přístupům (sternotomie) a v mnoha ohledech je dokonce předčí (kosmetický efekt, psychologický efekt, bolestivost). V případě použití robotických systémů (DaVinci) se dá hovořit i o lepší přehlednosti operovaných tkání. V mé práci jsem kromě rešerše používaných fyzioterapeutických technik při srdečních operacích hodnotila průběh rehabilitace u dvou pacientů se shodnou diagnózou, operovaných dvěma odlišnými přístupy. Na základě získaných výsledků jsem potvrdila nezanedbatelný rozdíl v náročnosti fyzioterapeutické a rehabilitační pooperační péče, kdy ve srovnání s klasickou sternotomií byla fyzioterapie pacienta po miniinvazivním zákroku rychlejší, efektivnější a celkový vliv operace na osobu pacienta byl daleko menší.
|
host ::
RSS.