|
|
Výzkumné centrum vývoje staré a střední češtiny (od praslovanských kořenů po současný stav)
Šimek, Štěpán
Článek popisuje historii, strukturu a činnost Výzkumného centra vývoje staré a střední češtiny (od praslovanských kořenů po současný stav). V centru jsou sdruženy tři významné tuzemské bohemistické vědecké instituce: oddělení vývoje jazyka a etymologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, Ústav českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho cílem je těsněji propojit a zkoordinovat významná domácí střediska lingvistické bohemistiky univerzitní a akademická a poskytovat všestrannou podporu badatelům domácím i zahraničním. Během šesti let trvání Centra v jeho rámci nebo s jeho podporou vzniklo více než 250 publikačních výstupů (monografie, slovníky, odborné články v časopisech a sbornících, disertace), byly uspořádány mezinárodní vědecké konference a v neposlední řadě Centrum umožnilo zaměstnání absolventů vysokoškolského studia, díky čemuž mohli úspěšně zahájit samostatnou badatelskou činnost na domácích špičkových vědeckých pracovištích.
|
|
|
Nejstarší český biblický překlad jako pramen poznání historické češtiny
Kreisingerová, Hana ; Pytlíková, Markéta
Článek se věnuje prvnímu úplnému překladu bible do českého jazyka, pocházejícímu ze 14. stol. Tento překlad jako první soustavněji popsal Vladimír Kyas, který také pod názvem Staročeská Bible drážďanská a olomoucká. Kritické vydání nejstaršího překladu bible ze 14. století (4 sv., 1981 – 1996) začal vydávat kritickou edici tohoto díla. Předčasná smrt editorova však vydávání edice přerušila a edice tak na nějakou dobu zůstala neúplná (nezpracována zůstala část SZ – knihy Izaiáš – 2. Makabejská). Tuto zbývající část zpracoval čtyřčlenný tým pracovnic Ústavu pro jazyk český vedený PhDr. J. Pečírkovou, CSc., a publikoval jej jako poslední svazek edice v roce 2009. Metody jejich práce a specifika této části staročeského biblického textu jsou popsány v druhé části příspěvku.
|
|
|
Antické ideály ve službách středověku
Hanzová, Barbora
Od konce 12. století roste v kazatelské praxi zájem o historii: antické hrdinské příběhy jsou užívány jako kazatelská exempla. Článek srovnává obsah, formu a funkci příběhu o lidské oběti (Tubach, F. C. Index exemplorum, n. 2745), který zpracoval Livius ve svých Dějinách a který se v 15. století uplatňuje v traktátu De quattuor virtutibus cardinalibus, ve sbírce Gesta Romanorum a Postile zderazské.
|
|
|
Četl Jan Neruda Staré paměti kutnohorské Jana Kořínka?
Šimek, Štěpán
Článek představuje hypotézu o existenci intertextového vztahu mezi Starými pamětmi kutnohorskými (1675) Jana Kořínka a Nerudovou povídkou Figurky (1878) z cyklu Povídek malostranských. Tato hypotéza se zakládá na nápadné podobnosti onomatopoí zachycujících slavičí zpěv v obou dílech.
|
|
|
Slovo se špatnou pověstí
Černá, Alena M.
Článek pojednává o českém slově „čistonosoplena“, které označuje kapesník. Obecně je toto slovo známé ze školní výuky a z internetových stránek, avšak nikdo neví, kdo je autorem tohoto slova a kdy toto slovo vzniklo.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Interpunkce a členění textu v staročeských biblických rukopisech
Pečírková, Jaroslava ; Kreisingerová, Hana ; Pytlíková, Markéta
Článek představuje výsledky průzkumu interpunkce v staročeských rukopisech bible ze 14. a 15. století. Ukazuje, že interpunkce ve staročeských rukopisných biblích je velmi podobná interpunkci v soudobých biblích latinských a označuje víceméně shodně úseky textu. Je založena na pauzovém principu a obvykle označuje vyšší textové úseky (periody) velkým počátečním písmenem. Nejstarší český biblický rukopis, Bible drážďanská (kol. 1360) užívá interpunkce především k označení period, někdy odděluje i kóla (věty v rámci periody), komata (části věty) jsou interpunkcí označeny jen velmi zřídka. V mladších biblických rukopisech (Bible olomoucká, 1417; Bible litoměřicko-třeboňská, 1414) množství interpunkce stoupá. Periody jsou vyznačeny stejným způsobem jako v Bibli drážďanské, ale interpunkce častěji označuje i kóla a kómata, především v Bibli litoměřicko-třeboňské.
|
host ::
RSS.