Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 64 záznamů.  začátekpředchozí21 - 30dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Sukcese nivních biotopů po povodni v roce 1997 na úseku řeky Bečvy
Grohmanová, L. ; Lacina, Jan
Po povodni v roce 1997 se naskytla možnost sledování dynamického fluviálního sukcesního vývoje rostlinných společenstev. V tomto článku se zabýváme srovnáním třech vybraných výzkumných lokalit: Lhotka nad Bečvou, „Pod Břehy“, Choryně, „vyústění Milotického potoka“ a Rybáře nedaleko Drahotuš zvaných jako “Rybáře”. Vybrané oblasti výzkumu se nacházejí v Zlínském a Olomouckém kraji, v okrese Přerov a Vsetín. V každé výzkumné oblasti jsme vybrali 10m široký transekt pro podrobné mapování vegetace. Takto jsme získali nova data pro další srovnání s daty získanými v desetiletém období výzkumu. Hlavním cílem příspěvku je porovnání a vyhodnocení dynamické fluviální sukcesní série po deseti letech a pokračovat se studovanými transekty pro budoucí výzkum sledování dynamické fluviální sukcese na řece Bečvě. Získaná data mohou být cenným materiálem pro budoucí ochranářská opatření.
Příspěvek k rozmanitosti a významu liniových společenstev (ekotonů) v kulturní krajině
Lacina, Jan
Důležitým cílem biogeografického výzkumu ekotonů povodí Trkmanky (jihovýchodní část České republiky) je zjistit distribuci v přírodní a kulturní krajině, navrhnout jejich typologii a optimální rozmístění. Výzkum je zaměřen na stávající ekotony v zemědělské krajině, které mají větší zastoupení než konvergentní a divergentní rozhraní podél přírodních biocenóz. Člověkem podmíněné linie jsou charakteristické zastoupením ruderálních druhů. Xerotermní ekotony s vysokou druhovou diverzitou jsou vyvinuté na 30 let starých terasových svazích. Fytocenologické a faunistické výzkumy na transektech bude upřesněna typologie a identifikace ekotonů.
Geobiocenologická typizace Vihorlatu před téměř 40 lety – výzva k návratu
Lacina, Jan
Karpatské pohoří Vihorlat na Slovensku (120 – 1075 m) bylo na přelomu 60. a 70 let 20. století při typologickém průzkumu lesů diferencováno do 23 skupin lesních typů, v rozmezí 1. dubového až 5. jedlobukového vegetačního stupně. K dispozici zůstal obsáhlý materiál fytocenologických snímků a půdních rozborů. Obdobné šetření je třeba zopakovat po 40 letech. Takový výzkum přispěje k poznání vývoje přirozeného lesa.
Využití metod GIS a fytocenologického snímkování pro posouzení následků likvidace invazních neofytů v povodí Morávky
Lacina, Jan
Ve spodní části povodí Morávky, včetně evropsky významné lokality Niva Morávky, došlo po katastrofické povodni v červenci 1997 k dalšímu šíření invazních neofytů, zejména křídlatek (Reynoutria spp.). Neofyty se masově šíří jak v lužních lesích, tak na štěrkových lavicích, které jsou jedněmi z posledních lokalit výskytu kriticky ohroženého židoviníku německého (Myricaria germanica) v ČR. Pro zachování a podporu biodiverzity autochtonních druhů a jejich společenstev je zde od r. 2006 rozvíjen projekt „Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky“, významně dotovaný v rámci programu Life Evropskou unií. Pro sledování úspěšnosti zásahů a jejich případných negativních dopadů je využíváno mapování pomocí technologie GPS a fytocenologické snímkování.
Desetiletý vývoj vegetačního krytu povodňového koryta Bečvy se zvláštním zřetelem na ekotony
Lacina, Jan
Při katastrofální povodni v červenci 1997 vytvořila řeka Bečva pozoruhodné profily povodňových koryt, podstatně složitější a širší, než bylo předchozí vodohospodářsky upravené řečiště. Při mapování změn vyvolaných povodní bylo na sklonku vegetačního období 1997 vybráno mezi Valašským Meziříčím a Přerovem 6 nejzajímavějších úseků k ponechání dalšímu přirozenému vývoji. Na výzkumných transektech, vedených napříč mozaikou rozmanitých biotopů povodňového koryta, byla po 10 let prostřednictvím opakovaných fytocenologických snímků sledována spontánní sukcese. Zvláště na příkladu transektu u Oseku nad Bečvou lze demonstrovat další dynamický vývoj říčního koryta a rozmanitých společenstev (od travinobylinných povodňových lad po lužní lesíky a jejich ekotony), diferencovaných podle hydrických podmínek, reliéfu a zrnitosti substrátu. Je nesporné, že velká povodeň renaturalizovala říční krajinu, přispěla ke zvýšení její biodiverzity a zpestřila její ráz.
Ekotony jako dynamická součást nivní krajiny
Halas, Petr ; Lacina, Jan
Přirozenými fluviálními procesy v nivě narůstá pestrost mozaiky různých biocenóz a ekotonů. Dynamický vývoj vegetačního pokryvu byl studován v letech 1997 – 2007 v nivě Bečvy. Různorodá mozaika biocenóz a ekotonů nivy Bečvy je mnohem pestřejší než regulovaná a povodněmi nenarušovaná říční krajina říčky Trkmanky.
Fyzickogeografická typizace malých měst Moravy a Slezska
Lacina, Jan ; Kirchner, Karel ; Kallabová, Eva
Při řešení projektu „Geografie malých měst“ byla specifika těchto četných sídelních útvarů zkoumána i z pohledů rozmanitých oborů fyzické geografie, především geomorfologie a biogeografie. V závěrečné etapě byly pro fyzickogeografickou typizaci malých měst a jejich zázemí vybrány 3 ukazatelé: typy reliéfu, vegetační stupně a typy současné krajiny. Na základě jejich syntézy byl soubor 124 měst diferencován do 18 typů. Z typizace vyplývá, že malá města Moravy a Slezska jsou lokalizována ve velmi rozmanitých přírodních poměrech a obklopena velmi pestrou mozaikou typů současné krajiny zemědělské, zemědělsko-lesní i lesní.
Vliv těžby a úpravy uranových rud v okolí Dolní Rožínky na biodiverzitu a ráz krajiny
Lacina, Jan ; Cetkovský, Stanislav ; Halas, Petr
Těžba a úprava uranové rudy náleží lidským aktivitám, které výrazně ovlivňují přímo a zprostředkovaně krajinný geosystém, abiotické environmentální změny (formy reliéfu, fyzikální a chemické vlastnosti vody a půd, topoklima), biotopy a druhovou rozmanitost, rovněž lokální změny charakteru krajiny.
Příspěvek k diferenciaci malých měst Moravy a Slezska z hledisek biogeografických a geoekologických
Lacina, Jan
Příspěvek diferencuje soubor 128 malých měst a jejich okolí podle 6 ukazatelů: fytogeografická oblast, vegetační stupeň, podíl lesů v okruhu 4 km od městského centra, koeficient ekologické stability, význam pro ochranu přírody a krajiny, typy současné krajiny.
Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí a její využití v krajinném plánování
Buček, A. ; Lacina, Jan
Jednou z metod výzkumu krajiny je biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí, založená na diferenciaci ekologických podmínek a srovnání přírodního (potenciálního) a aktuálního stavu vegetace. Právě tento přístup se stal přírodovědným základem pro metodický postup vymezování územních systémů ekologické stability krajiny, byl využit při posuzování velkých technických děl na krajinu apod.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 64 záznamů.   začátekpředchozí21 - 30dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.