|
|
Srovnání italského originálu a českého překladu Věčného pekelného žaláře
Jasanská, Zuzana ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent)
Úkolem diplomové práce je srovnání díla La prigione eterna dell'Inferno, jehož autorem je Giovanni Battista Manni, a jeho českého překladu, který byl pořízen Václavem Matějem Šteyerem. La prigione vychází v roce 1666. V lednu roku 1676 se objevuje Šteyerův Věčný pekelný žalář. Šteyer pravděpodobně překládal přímo z italštiny dle čtvrtého vydání Manniho originálu z roku 1669. V tomto vydání Manni změnil některé části v posledních kapitolách, tyto změny nalezneme také v českém překladu. Ani Manni nebyl ve svém díle původní. Inspiroval se traktátem španělského jezuity Juana Eusebia Nieremberga. Ve své práci jsem se snažila vysledovat, jakým způsobem Šteyer postupoval při převodu Manniho spisu, a to především na poli lexikonu, syntaxe a stylistiky. Zastavila jsem se také u toho, jak se v textech projevuje rétorika jezuitských škol.
|
|
|
Obraz camorry v prózách současných neapolských autorů
Šenkýřová, Barbora ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Résumé Obraz camorry v prózách současných neapolských autorů Camorra neboli "Systém", jak je mnohými obyvateli Neapole nazývána, je zločinecká organizace, jejíž činnost se začala plně rozvíjet od 80. let 20. století a v dnešní době proniká do všech sfér života lidí žijících v kampánském regionu. V této diplomové práci sledujeme, jak camorra ovlivnila život a tvorbu současných neapolských spisovatelů, resp. jakým způsobem je téma neapolské mafie v jejich dílech uchopeno. Mezi autory studovaných textů patří Peppe Lanzetta, Giuseppe Ferrandino, Andrej Longo, Giuseppe Montesano, Simone Di Meo, Roberto Saviano a Valeria Parrella. Pro tuto práci byla vybrána díla, která jsou zajímavá z hlediska žánrového zpracování uvedeného tématu a z hlediska charakteru postav, které v jednotlivých příbězích vystupují. Na základě jednání hlavních hrdinů totiž můžeme pozorovat přímý vliv camorry na život v Neapoli a její působení na mentalitu tamních obyvatel. Zjišťujeme, v jakých podmínkách jsou lidé pod vládou camorry nuceni žít a jak se s tímto osudem vyrovnávají: zda vytrvávají a doufají ve změnu nebo rezignují a odcházejí z rodného města zkusit štěstí jinde, ve většině případů na severu Itálie. V rámci jednotlivých děl také sledujeme soužití "běžných" obyvatel s camorristy; zkoumáme, zda je Neapol striktně rozdělena na...
|
|
|
Mozaika a fragment. Tři ukázky italského postmoderního románu
Štichauerová, Olga ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na analýzu tří italských románů z období poslední třetiny dvacátého století, na nichž se snaží demonstrovat rysy postmoderní poetiky, především motiv fragmentu a mozaiky jako jednoho z charakteristických rysů postmoderního textu založeného na heterogenitě a pluralitě. Úvodní kapitola přináší stručný přehled teoretických přístupů k otázce postmodernismu obecně, přičemž se vychází ponejvíce z pojetí Wolfganga Welsche (srovnání moderního a postmoderního myšlení v otázce jednoty a plurality) a z italské semiotiky. V následujících kapitolách je pak podrobněji zkoumán motiv rozpolcené postavy (na příkladu románu Notturno indiano Antonia Tabucchiho), heterogenního prostoru (v textu Alessandra Baricca City) a fragmentarizovaného příběhu (Italo Calvino - Se una notte d'inverno un viaggiatore). V závěru jsou všechny tři romány nahlédnuty v širším kontextu a přes formální i tematickou různorodost pojednávaných textů jsou mezi nimi nalezeny určité paralely, plynoucí především z dalších společných rysů postmoderní literatury, ale i z podobných narativních postupů.
|
|
|
Dualistické vidění světa v prózách milánské scapigliatury
Pletichová, Markéta ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Résumé Po dlouhém období Risorgimenta a několika pokusech o sjednocení Itálie se italský národ konečně dočkal a 4. března 1861 byl slavnostně vyhlášen Italský stát. O několik let později byla připojena i území Benátska a Říma, ne však tak hrdinským způsobem, jak Italové doufali. I přes Garibaldiho velké úsilí došlo k celkovému sjednocení až díky porážce Francouzů během prusko-francouzské války roku 1870, což hrdí Italové těžce nesli. Dalším zklamáním byla organizace a fungování nového státu, které neodpovídaly jejich vysněným ideálům. V několika městech se v uměleckých kruzích začaly vytvářet určité skupinky nespokojených intelektuálů. Jedním takovým seskupením byla právě milánská scapigliatura. Působení scapigliatury lze datovat lety 1860-1880. Jejich poetika či způsob uměleckého vyjádření byly silně svázány s jejich psychologickým rozpoložením. Vedli pochybný život, unikali ze skutečnosti pomocí alkoholu a drog. Byli ovlivněni romantismem a pozitivismem. Toužili ve svých dílech ukázat pravdu. Odmítali tradiční stereotypní formu, snažili se docílit stylistického a jazykového pokroku. Mezi hlavní představitele patří Camillo Boito (1836-1914), Iginio Ugo Tarchetti (1839-1869), Emilio Praga (1839-1875), Arrigo Boito (1842-1918) a Carlo Dossi (1849-1910). Kromě témat, jako jsou nářek, žal, prvky fantastické,...
|
|
|
Italský historický román 1827-1840
Löwensteinová, Klára ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Obstová, Zora (oponent)
Tato práce se zabývá italským romantickým historickým románem v období 1827-1840, stopuje jeho vývoj, konstanty a ideové tendence. Analýzy sedmi textů, které byly vybrány s ohledem, aby šlo vždy o první historický román od každého autora, ukázaly posun v žánru a zároveň představovaly zajímavé typy, se soustřeďují na významotvorné stavební prvky, tzn. sledují dobu příběhů, zápletky, časoprostorové relace, postavy, vypravěče ve vztahu ke čtenáři a pramenům, poměr fikce a dějin, historismus a ahistorismus, paratext. Výsledkem zkoumání je nečekaně standardizovaný repertoár historických románů sledovaného období. Dílčí aspekty, např. krizový výběr doby, převaha záporných postav nad kladnými, tragický konec hrdinů, hledisko vypravěčů, historické paralely, z převyprávěných italských dějin činí zřetelný antimodel moderního a suverénního, rodícího se italského státu.
|
|
|
Násilí v italské narativní próze 90. let 20. století
Lergetporer, Helena ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent) ; Špička, Jiří (oponent)
Téma násilí v italské narativní próze 90. let 20. století je velmi časté a odráží nejen světový trend, ale má i svá národní specifika. Počátkem 90. let se politické a společenské poměry v Itálii výrazně změnily v důsledku pádu komunismu v zemích východního bloku, korupční aféry Tangentopoli, pádu první republiky a krvavých bojů státu s mafií, k tomu je třeba přičíst obecný vývoj v západním světě, kde vrcholí éra globalizace a boom informačních technologií a hyperkonzumní společnosti - to vše mění kontext vnímání násilí v porovnání s minulostí. Období 90. let z tohoto aspektu uzavírá rok 2001, kdy se obecný pohled na násilí změnil především vlivem teroristických útoků na USA.
|
|
|
Americana. Americký mýtus v italské meziválečné literatuře
Kalinová, Alžběta ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Resumé Tato diplomová práce nazvaná "Americana. Americký mýtus v italské meziválečné literatuře" se zabývá podrobným popisem a analýzou antologie americké literatury Americana, kterou v roce 1940 připravil k vydání italský spisovatel a překladatel z angličtiny Elio Vittorini, a dále dopadem fašistické rétoriky a ideologie na italskou meziválečnou literaturu s důrazem na oficiální vztah fašistické Itálie k USA. Úvodní část představuje život a dílo Elia Vittoriniho, přičemž zmiňuje i nejrůznější vlivy, kterými se ve svém díle nechal inspirovat, a jeho motivaci k sestavení celé antologie. Další část této kapitoly stručně představuje také další překladatele, kteří do Americany přispěli. Střední část práce pak nastiňuje nástup fašistického režimu v Itálii a jeho vliv na kulturní prostředí v zemi, a to především na oblast žurnalistiky a literatury. Zabývá se samotným vznikem cenzury, ale všímá si i paradoxů, které fašistickou literární cenzuru provázely. Závěr této části pak představuje samotný boj Elia Vittoriniho a nakladatelství Bompiani za vydání Americany. Jádrem práce je popis obou verzí Americany, tedy původní verze Elia Vittoriniho i zcenzurované verze s předmluvou Emilia Cecchiho. V úvodu tato část nastiňuje samotný zrod amerického mýtu v italské literatuře a poté se zabývá vznikem a strukturou...
|
|
|
Carlo Sgorlon
Mathé, Lukáš ; Flemrová, Alice (oponent) ; Pelán, Jiří (vedoucí práce)
V úvodu naší práce věnované současnému italskému prozaikovi Carlu Sgorlonovi určujeme její hlavní cíle. Ústředním záměrem našeho zkoumání je uvést autora a reprezentativní témata jeho románů do českého prostředí. Sgorlon je v italském kontextu vnímán jako regionální autor, proto se zde zabýváme problémem literárního regionalismu a určujeme jeho relevanci pro naše další zkoumání.
|
|
|
Leo Spitzer: Stylistické studie z románských literatur
Pelán, Jiří ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Flemrová, Alice (oponent) ; Pechar, Jiří (oponent)
Leo Spitzer (1887-1960) je jednou z nejoriginálnějších osobností jazykovědy a literární vědy první poloviny dvacátého století. Patřil ke generaci romanistů, která dostala solidní základy od svých učitelů, reprezentantů pozitivistické filologie - naučila se od nich především mikroskopii filologické analýzy -, ale která se proti svým učitelům také začala bouřit, neboť nahlížet vědu jako bezchybnou skládanku pozitivních faktů, majících zajistit rekonstrukci starších fází jazykového či literárního vývoje, se jí začalo jevit jako příliš samoúčelné. V pozitivistické koncepci byl jazyk vnímán - v romantické tradici - jako kolektivní a anonymní produkt a vše, čím se mohla projevit individualita mluvčího, bylo taxováno jako výjimka a abnormita. Měla-li však být filologie obdařena novým smyslem a vyvedena za hranice naturalisticky chápaných vývojových zákonitostí, musela vzít na vědomí, že jazyk a literatura jakožto lidské výtvory nemluví pouze tautologicky o sobě, ale hovoří především o člověku. Jako smysluplná se začala rýsovat taková věda, která dokáže postoupit od mikroskopie k makroskopii a která svými metodami dosáhne na antropologický horizont: za slovem zahlédne individuum a jeho osobní styl, za osobním stylem dobovou stylovou tendenci a za ní popřípadě psychologické či imaginativní komplexy stanovitelné v...
|
|
|
Giacomo Leopardi, básník romantismu?
Hrdličková, Anna ; Pelán, Jiří (oponent) ; Flemrová, Alice (vedoucí práce)
Diplomová práce "Giacomo Leopardi, básník romantismu?" se zabývá poetikou tohoto autora z hlediska jejího vztahu k poetice romantismu. Předmět zkoumání se přitom omezuje na jeho lyrické básně obsažené ve sbírce Canti. Tato práce nicméně bere v úvahu také jeho literárně-kritickou tvorbu, která se romantismu týká. Text diplomové práce se skládá ze dvou hlavních částí. První část je věnována charakteristice romantismu a jeho specifikům v různých národních literaturách. Zejména se soustředí na percepci a ohlas romantismu v italských literárních kruzích a na postoj, který k romantismu zaujal Giacomo Leopardi. Druhá část práce je věnována vlastní analýze textů básní: jejich formě, obsahu a myšlence.
|
host ::
RSS.