|
|
Některé aspekty patofyziologie plicní arteriální hypertenze a její výskyt v České republice
Jansa, Pavel ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Widimský, Jiří (oponent) ; Čerbák, Roman (oponent)
1 Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Některé aspekty patofyziologie plicní arteriální hypertenze a její výskyt v České republice MUDr. Pavel Jansa Praha 2011 2 Abstrakt Plicní arteriální hypertenze (PAH) je skupina chorob charaktzerizovaná progresivním nárůstem tlaku v plicnici a plicní cévní rezistence. U všech podskupin PAH hrají v patofyziologii roli základní čtyři procesy: vazokonstrikce, zánět, trombóza a cévní remodelace. Role genetické dyspozici v řadě případů PAH je nepochybná. V první části práce jsme u 142 nemocných s PAH analyzovali výskyt genových polymorfismů Glu298Asp genu pro endotheliální NO syntázu (eNOS), VNTR-5 tandemové 27 bp repetice genu pro eNOS a -786 T/C na promotoru genu pro eNOS. Prevalence alely A VNTR-5 tandemové 27 bp repetice genu pro eNOS byla hraničně signifikantně vyšší u pacientů s PAH ve srovnání s kontrolami. U nemocných s PAH asociovanou se systémovým onemocněním pojiva je vyšší výskyt genotypu AA ve srovnání s ostatními podskupinami PAH. Vztah polymorfismů Glu298Asp a -786 T/C k PAH jsme neprokázali. Trombotická arteriopatie je významnou součástí patofyziologie PAH. U 93 nemocných s PAH a 79 jedinců kontrolního souboru jsme vyšetřili fibrinogen, aPTT, INR, Protein C, Protein S, APC rezistenci, AT III, D-dimer, APA IgG, APA IgM, faktor VIII, von Willebrandův...
|
|
|
Charakteristika velkých tepen u primární a sekundární - endokrinní hypertenze
Rosa, Ján ; Widimský, Jiří (vedoucí práce) ; Mlíková Seidlerová, Jitka (oponent) ; Špinar, Jindřich (oponent)
Tuhost cévní stěny, vyjádřena pomocí aortální rychlosti šíření pulzní vlny (PWV), představuje nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor. Cílem této práce bylo zhodnotit aortální tuhost cévní stěny u jednotlivých forem primární a sekundární (endokrinní) hypertenze. K vyšetření jsme používali přístroj SphygmoCor (AtCor Medical) využívající aplanační tonometrie. Prokázali jsme, že pacienti s rezistentní esenciální hypertenzí měli oproti pacientům se středně těžkou esenciální hypertenzí vyšší PWV při srovnatelném klinickém krevním tlaku (TK). Nejvýznamnější prediktor PWV byl noční TK. Prokázali jsme vyšší PWV u primární hyperparatyreózy (PH), jak u pacientů se současnou hypertenzí (ve srovnání s pacienty s esenciální hypertenzí [EH]), tak i u pacientů s PH bez hypertenze (ve srovnání s normotenzními kontrolami), a to nezávisle na klinickém TK a věku. Po operaci došlo k významnému poklesu PWV. Neprokázali jsme korelaci PWV ani s hladinami kalcia, ani s parathormonem. Při stále trvající diskuzi o indikaci chirurgické léčby u asymptomatických pacientů s PH naznačují výsledky naší práce potenciální přínos v redukci kardiovaskulárního rizika. I u pacientů s primárním hyperaldosteronismem jsme prokázali vyšší PWV ve srovnání s pacienty s EH. Naše výsledky ukazují na prospěch chirurgické léčby proti...
|
|
|
Úloha intrarenální interakce renin-angiotenzinového systému, oxidu dusnatého a oxidativního stresu v regulaci renálních funkcí a krevního tlaku u experimentálních modelů hypertenze
Kopkan, Libor ; Červenka, Luděk (vedoucí práce) ; Štípek, Stanislav (oponent) ; Widimský, Jiří (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Ledviny jsou párovým orgánem plnícím řadu životně důležitých funkcí: udržují stálé vnitřní prostředí, stálou koncentraci minerálů, kyselost vnitřního prostředí, udržují objem celkové vody v organismu, ale vylučují také tři důležité hormony: renin, erytropoetin a kalcitriol. Udržováním vyrovnané koncentrace minerálů, především sodíku, a tím příslušného objemu vody v těle hrají ledviny velmi významnou roli v dlouhodobé regulaci krevního tlaku. Mechanismy ovlivňující regulaci krevního tlaku byly a jsou stále intenzivně studovány v mnoha laboratořích. Koncept navržený profesorem Guytonem, tzv. Guytonova teorie, se stal v renální fyziologii široce uznávaným a na tuto teorii navazuje řada nových poznatků prohlubující znalosti a chápání fyziologie ledvin a jejich výsadního postavení v regulaci krevního tlaku a rozvoji hypertenze (Guyton 1991, Hall et al. 1996, Navar 1997). Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jakou úlohu hrají hlavní vazoaktivní systémy a jejich vzájemné interakce v regulaci renálních funkcí, jež by se významně podílely na rozvoji hypertenze. Přestože existuje celá řada vazoaktivních systémů, které ovlivňují renální funkce a krevní tlak a přímo se zapojují do jejich regulace, byly pro tuto práci zvoleny dva významné vazoaktivní systémy, a to systém oxidu dusnatého a renin-angiotenzinový systém....
|
|
| |
|
|
Alterace kardiovaskulárního systému endokrinně podmíněných hypertenzí, diagnostické a léčebné aspekty
Petrák, Ondřej ; Widimský, Jiří (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Filipovský, Jan (oponent)
cj Naše výsledky přispívají ke znalostem o patofyziologii a orgánových komplikacích endokrinně podmíněných forem hypertenze. Studie s feochromocytomem ukazuje na změny vlastností velkých tepen v souvislosti s nadprodukcí katecholaminů. Poukazuje na možnou souvislost zvýšené cévní rigidity s nadprodukcí především noradrenalinu, ale i sekundární hyperglykémií. Obdobně i u studie u pacientů s primárním hyperaldosteronismem jsme zjistili výraznější změny v centrálním tepenném řečišti /zvýšení aortální rigidity/ oproti esenciální hypertenzi při srovnatelných hodnotách krevního tlaku. Tento nález je jeden z dalších faktorů, který může být příčinou vyššího výskytu kardiovaskulárních komplikací u pacientů s primárním hyperaldosteronismem. Studium biochemicky detekovatelných markerů endoteliální dysfunkce zatím přináší rozporuplné výsledky. Využití těchto ukazatelů v klinické praxi tak zatím zůstává nedořešeno. Stejně tak jsme v naší práce nezjistili žádné významnější rozdíly u různých forem hypertenze a zdravých kontrol. V současnosti jediným uznávaným prognostickým markerem souvisejícím s endoteliální dysfunkcí je C-reaktivní protein jako ukazatel chronického zánětu nízkého stupně. Práce zaměřená na zánětlivé ukazatele u feochromocytomu tak nabízí další možnost, jak mohou katecholaminy nepřímo ovlivňovat...
|
|
|
Úloha endotelinového systému v rozvoji hypertenze a hypertenzního orgánového poškození u Ren-2 transgenních potkanů
Opočenský, Martin ; Červenka, Luděk (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent) ; Widimský, Jiří (oponent)
Úvod Endotel, lokalizovaný na rozhraní mezi cévní stěnou a cirkulující krvi, se podíli na udržovaní kardiovaskulární homeostázy několika důležitými funkcemi : regulováním angiogeneze a zimětlivé odpovědi , udržováním rovnovážné hemostázy, permeability cévní stěny a kontrolou krevního tlaku. Ačkoli je endotel tvořen jedinou vrstvou buněk, jejich množství je přibližně srovnatelné s množstvím buněk v játrech. Endotelin-I (ET-I) je bílkovina složená z 21 aminokyselin, která byla poprvé izolována Yanagisawou a spol. v roce 1988 z aortálních endoteliálních buněk vepře. Je znám jednak jako jeden ze dvou nejúčinnějších vazokonstriktorů, ale zároveň jako mitogen a to in vivo i in vitro (Yanagisawa et al., 1988). Prospěšnost podáváni blokiltorů ET receptorů v redukci orgánového postižení cílových orgánů je zřejmě podmíněna jejich antiproliferativním působením (Mohacsi et al , 2004). Renin-angiotenzinový systém má klíčovou úlohu mezi mechanismy, které regulují sodíkovou rovnováhu a objem extracelulámí tekutiny (C':ervenka et al, 2000). Renin-angiotenzinový systém je pro tvorbu aktivních angiotenzinů rozdělen v rameno vazokonstrikční a vazodilatační. Vazokonstriční rameno je tvořeno prohypertenzním, !Úst stimulujícím peptidem angiotenzinem ll. Vazodilatační rameno je antagonistou prvního ramene, dává vznik...
|
|
|
Interactive Influence of Genetic Effects and Effects of External Environment on Properties of Large Arteries in Relation to Sodium Management
Seidlerová, Jitka ; Filipovský, Jan (vedoucí práce) ; Widimský, Jiří (oponent) ; Segers, Patrick (oponent) ; Herijgers, Paul (oponent)
V souladu s Guytonovou prací bylo cílem našeho výzkumu prozkoumat ve třech evropských populacích, zda jsou vlastnosti velkých tepen spojeny s ledvinným sodným hospodařením, jež samotné je ovlivněno zevními a genetickými vlivy. Před započetím genetických analýz jsme studovali rodinnou agregaci a děditelnost tepenných vlastností. Ve všech našich analýzách jsme zohlednili vliv příbuznosti mezi účastníky, stejně jako vliv významných proměnných. V první práci jsem porovnávali vlastnosti tepen a krevní tlak (TK) mezi normotenzními potomky dvou normotenzních rodičů (OFF/NT) a normotenzními potomky, kteří měli alespoň jednoho hypertenzního rodiče (OFF/HT). Pulzní tlak (PPp) jsem měřili jak konvenčně, tak pomocí 24-h monitorace TK. Centrální (CAIx) a periferní (PAIx) augmentační index, centrální pulzní tlak (PPc) a rychlost pulzové vlny (aPWV) jsme měřili přístrojem SphygmoCor. V porovnání s OFF/NT (n=59; věk 16 až 34 let), měli OFF/HT (n=174; 17 až 40 let) vyšší (0,14<P<0,0007) konvenční TK, měřený jak konvenčně (121/75 vs. 114/71 mm Hg a 46 vs. 42 mm Hg) tak 24-h monitorací TK (118/70 vs. 114/67 mm Hg a 48 vs. 47 mm Hg). OFF/HT v porovnání s OFF/NT, měli také vyšší (0,05<P<0,0008) PPc (28 vs. 26 mm Hg), PAIx (54,7% vs. 44,9%), CAIx (108,8% vs. 99,8%), a aPWV (7,4 vs. 6,6 m/sec). Nicméně pro CAIx, PAIx a aPWV...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.