Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Fylogeneze archaméb
Ptáčková, Eliška ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Vávra, Jiří (oponent)
Archaméby jsou malou skupinou anaerobních eukaryotických mikroorganismů, která patří do říše Amoebozoa. Dříve byly považovány za pozůstatky nejstarších eukaryot, která nemají mitochondrii. Později však byl u některých archaméb objeven pozůstatek mitochondrie, mitosom. Dnes je jisté, že archaméby nejsou bazální eukaryotické organismy, ale jsou blízce příbuzné aerobním mitochondriálním hlenkám (Mycetozoa). Mezi archamébami nalezneme jak améboflageláty, tak améby. Patří sem především parazitické rody Entamoeba a Endolimax a volně žijící rody Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa. Rod Mastigina má jak volně žijící, tak jednoho parazitického zástupce. Typickým znakem bičíkatých rodů Mastigina, Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa je mikrotubulární koš (konus), který vybíhá z jediného bazálního tělíska bičíku a může být asociovaný s jádrem. Přítomnost konu je charakteristická také pro hlenky. Fylogeneze archaméb není zatím zcela objasněna. Především systematika volně žijících zástupců je velmi zmatená. Příčinou je nedostatek sekvencí a velká variabilita jednotlivých zástupců volně žijících archaméb. Z tohoto důvodu bylo cílem naší práce získat, kultivovat a osekvenovat co největší počet volně žijících archaméb. Podařilo se nám získat a dlouhodobě kultivovat 42 nových izolátů volně žijících archaméb. Z 15 izolátů...
Anaerobic peroxisomes in Archamoebae
Le, Tien ; Tachezy, Jan (vedoucí práce) ; Michels, Paul A. M. (oponent) ; Yurchenko, Vyacheslav (oponent)
Peroxisomy a mitochondrie hrají důležitou roli v metabolismu kyslíku. U eukaryotických organismů, kteří se evolučně adaptovali k životu bez kyslíku (anaerobióze) proto dochází metabolickéredukci mitochondrií a dosud se soudilo, že současné dochází ke ztrátě peroxisomů. Anaerobní protista (hydrogenosomy, mitosomy), tak rovněž "anaerobní peroxisomy". Peroxisomy obsahují soubor 13 peroxinů (Pexy), které zahrnují základní členy z každé funkční skupiny, včetně složek pro import proteinů do matrix peroxisomů pomocí adresových sekvencí PTS1 a Pexů a chybí jim několik komponent, které jsou vysoce konzervované u většiny eukaryotních linií včetně složek receptoru pro peroxisomální membránový import (Pex3). Funkce těchto organel zůstává ne zcela jasná. Jejich obsah je různorodý a neobsahují typické enzymy peroxisomální beta obsahují některé enzymy pro biosyntézu pyrimidinu a kofaktorů (CoA), karbohydrátového metabolismu a specifickou peptidázu pro odštěpování signálního peptidu z proteinů obsahujících PTS2. Peroxisomy se zřejmě účastní metabolismu aminokyselin, karbohydrátů a hydroláz. Dosud jediným známým enzymem u peroxisomů IDH, která je rovněž u peroxisomů ukázala, že nejspíše používá myo inositol jako preferovaný substrát, ale dokáže rovněž využít inositolu však chybí. Domníváme se proto, že se IDH účastní...
Fylogeneze archaméb
Ptáčková, Eliška ; Vávra, Jiří (oponent) ; Čepička, Ivan (vedoucí práce)
Archaméby jsou malou skupinou anaerobních eukaryotických mikroorganismů, která patří do říše Amoebozoa. Dříve byly považovány za pozůstatky nejstarších eukaryot, která nemají mitochondrii. Později však byl u některých archaméb objeven pozůstatek mitochondrie, mitosom. Dnes je jisté, že archaméby nejsou bazální eukaryotické organismy, ale jsou blízce příbuzné aerobním mitochondriálním hlenkám (Mycetozoa). Mezi archamébami nalezneme jak améboflageláty, tak améby. Patří sem především parazitické rody Entamoeba a Endolimax a volně žijící rody Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa. Rod Mastigina má jak volně žijící, tak jednoho parazitického zástupce. Typickým znakem bičíkatých rodů Mastigina, Mastigamoeba, Mastigella a Pelomyxa je mikrotubulární koš (konus), který vybíhá z jediného bazálního tělíska bičíku a může být asociovaný s jádrem. Přítomnost konu je charakteristická také pro hlenky. Fylogeneze archaméb není zatím zcela objasněna. Především systematika volně žijících zástupců je velmi zmatená. Příčinou je nedostatek sekvencí a velká variabilita jednotlivých zástupců volně žijících archaméb. Z tohoto důvodu bylo cílem naší práce získat, kultivovat a osekvenovat co největší počet volně žijících archaméb. Podařilo se nám získat a dlouhodobě kultivovat 42 nových izolátů volně žijících archaméb. Z 15 izolátů...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.