|
|
Velká Pavlova Apologie
Radovanská, Monika ; Ryšková, Mireia (vedoucí práce) ; Scarano, Angelo (oponent)
Tato práce se zabývá čtyřmi závěrečnými kapitolami Druhého listu do Korintu, které bývají považovány pro svou odlišnost za samostatný dopis. Apoštol Pavel zde obhajuje své apoštolské poslání před "protivníky". První kapitoly mají za cíl přiblížit život apoštola Pavla, jeho misijní cesty. Ve zkrácené podobě také popisují jednotlivé listy, které sv. Pavel napsal a tzv. katalogy utrpení, které tyto dopisy obsahují. Další oddíl se věnuje Korintu. Po stručném nástinu historie tohoto městského státu následuje kapitola o místní církevní obci. Po krátkém historickém přiblížení Korintu následuje charakteristika místní církevní obce, na niž navazuje popis problémů v této obci tak, jak je zaznamenávají listy, které Pavel do Korintu adresoval. Za tento výčet je vloženo krátké uvedení do problematiky významu slova "apoštol". V závěru této sekce se práce věnuje problematice korintské korespondence, tedy počtu listů napsaných do Korintu a jejich obsahům. Po tomto obecném uvedení do problému se již práce věnuje podrobnějšímu rozboru jednotlivých perikop 2 Kor 10-13, které by mohly osvětlit, jaké mohly být důvody pro tuto Velkou Pavlovu apologii.
|
|
|
Podoby eklesiologie v české reformaci
Rokyta, Jan ; Lášek, Jan Blahoslav (vedoucí práce) ; Weis, Martin (oponent) ; Čornej, Petr (oponent)
Disertační práce je věnována pojetím ekleziologie v husitském hnutí. Přihlédnuto je především k chápání církve prvotní v jednotlivých proudech husitství a u význačných husitských myslitelů. Výchozím stanoviskem je, že husitská revoluce existovala jako produkt myšlení, a to teologické provenience. Je nutné se zabývat i pojetím člověka, moci a její legitimity, dějin a v křesťanském myšlení i přístupy k interpretaci Písma. V textu figurují hlavní a inspirativní osobnosti českých dějin 14. a 15. století. Matěj z Janova, Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Mikuláš z Pelhřimova. Dále jsou rozebrány i myšlenky radikálních táboritů. Jedním z rozhodujících úhlů pohledu je vztah k Písmu a způsob jeho interpretace. Tvoří totiž důležité kriterium pro pochopení církve, světa, sociálních vztahů a nitra člověka, tak jak na ně česká reformace kladla důraz. Dalším je potom pojetí církve prvotní, tak jak jej jednotlivé proudy nebo postavy husitství chápaly. Snažil jsem se myšlení české reformace o církvi pojmout v jejich jednotlivých specifikách, ale i v jejich společných rysech.
|
|
|
Počátky hierarchického uspořádání v rané církvi
PŘIBYL, Stanislav
Téma služeb a úřadů v církvi vždy přitahovalo pozornost teologů a služebníků církve. Raná církev vykazuje velikou rozmanitost organizačních modelů. Pro zkoumání této problematiky se jeví vhodné soustředit pozornost nejprve na charismatické jevy v rané církvi. V listu Efesanům stojí proroci po boku apoštolů jako ti, kdo spoluutvářeli samotné základy církevního učení. Podle Lukášových Skutků doprovází vkládání rukou zprostředkování Ducha při předávání rozmanitých církevních služeb. V Pavlových listech je mnoho seznamů duchovních darů, z nichž některé se přeměňovaly v trvalé úřady, jako například vedení nebo vyučování. Raní křesťané obzvláště vysoko cenili charisma mučednictví, zejména svých pastýřů. Putující proroci rovněž požívali vysoké úcty. Jejich výroky pronášené v extatických momentech se považovaly za vnuknuté Duchem svatým. Putující misionáři však představovali rovněž potenciální nebezpečí šíření herezí. Vedoucí úlohu v církvi však měli především apoštolové jako představitelé jediného úřadu, ustaveného samotným Pánem. Především Lukáš redukuje počet apoštolů na pouhých Dvanáct, zatímco Pavel se dovolává svého vlastního apoštolátu jako jim rovného. Vedle toho lze nalézt v rané církvi rovněž širší pojetí apoštolátu, totiž jako misie. V židokřesťanském prostředí církev napodobila výkon služby starších, známý ze synagogálního života. V pastorálních epištolách jsou presbyteři jmenováni spolu s biskupy a jáhny jako vedoucí církví. V listech Ignáce z Antiochie z počátku druhého století se již zmiňuje trojstupňová hierarchie, tj. jáhnové, presbyteři a jediný biskup. Tento typ monarchického episkopátu se brzy stal převládajícím v průběhu dalších dějin církve.
|
host ::
RSS.