|
|
Pojetí krásy ve Ficinově komentáři De amore a její vliv na renesanční estetiku
Polák, Ján ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat spis Marsilia Ficina známý jako De amore na základě charakteristiky autorova života a díla a ukázat jeho vliv na renesanční estetiku. Základním tématem spisu, vzniklého jako komentář Platónova Symposia, je funkce lásky v rámci kosmologie, kterou Ficino přebírá od novo-platoniků, zejména od Plótína. Hlavním Ficinovým přínosem pro renesanční a novověké myšlení je překlad a další rozvíjení Platónova díla, včetně jeho koncepce dvojí lásky. Tato studie předně shrnuje Ficinův život a dílo, dále zkoumá spis samotný s důrazem na estetická témata a poté demonstruje vliv Ficinova pojetí lásky na renesanční estetiku na příkladu vybraných děl renesanční literatury. Výběr textů ukazuje transformaci tohoto pojetí od textu přímo inspirovaného Ficinovou naukou přes dílo v němž tato nauka ustupuje formálním literárním požadavkům až k textům, v nichž získává literární forma naprostou převahu nad filozofickým obsahem. Klíčová slova Marsilio Ficino*renesanční platonismus*renesanční estetika*platonická láska
|
|
|
TEOLOGIE MAGIE - Magie jako (dosud) nereflektovaná část teologie pozemských skutečností
PLOS, Michal
Otevřít jiný pohled, na dosud stále diskutovaný rozdíl mezi křesťanským náboženstvím a magií - toť úkolem této práce. Abychom dospěli až ke zdránému konci, tj. ke čtvrté části práce, která se zabývá principem posvátnosti v katolické církvi, bylo zapotřebí nejprve rozvinout tři bloky: 1) Religionisticko-antropologická analýza magie ? v ní shrnujeme základní antroplogické názory na magii podle jednotlivých badatelů jako jsou J.G. Frazer, E.B. Taylor, R.R. Marett, B. Malinowski, E. de Martino. Předmětem tohoto bloku byl rozbor animismu a vnitřní síly stvoření. 2) Magie jako součást náboženství ? v ní jsme přikročili rozboru obsahu pojmu magie, z jaké oblasti pochází, a jakým způsobem byl chápán v prostředí středomořské evropské kultury starého Říma, i kterak se magie diskreditovala v antickém ?pohanském? a křesťanském prostředí. 3) Zájem mudrců o fenomén magie ? posktynul prostor k dosud málo zmiňovanému problému magie ?barbarských? kmenů, jejichž věroučné tradice se staly právoplatnou součástí katolické víry. Tento blok rozvinul také ?příběh příliš? svérázných adeptů magie ?obnovené? renesanční platonské akademie, v níž působili M. Ficino a P. della Mirandola. Jejich životu a dílu jsme věnovali poněkud větší pozornost, neboť právě oni stáli u zrodu ?institucionálního? sdružení v oblasti jakéhosi ?aplikovaného? magismu v podání esoterického novoplatonismu, hermetismu a theúrgie. Na tomto místě jsme také shledali dobový předobraz pozdější české hermetické společnosti Universalia, o níž jsme se zmínili v závěru práce. 4) Ex opere operato et ex opere operantis ? znamená vrchol naší práce, otevírá zcela novou diskuzi v kritice magie a náboženství. Magie a křesťanské náboženství mají společný kořen, koexistují vedle sebe, navzájem se doplňují a v některých oblastech všeobecné zbožnosti se dokonce prolínají jako podmínky jedné a téže katolické víry.
|
|
|
Pojetí humorální teorie jako prostředku umělecké tvorby Williama Shakespeara
Hrabaňová, Olga ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
(česky) Cílem této práce je představit humorální teorii jakožto prostředek umělecké tvorby Williama Shakespeara a ukázat, že na základě její znalosti utvářel své divadelní postavy. Humorální teorie je zde nejprve představena v kontextu antické filosofie jako koncept, který má stěžejní vliv na lidský temperament, a následně je její pojetí zkoumáno na základě dobových pramenů v rámci renesanční estetiky, filosofie a medicíny. Stěžejními texty jsou v tomto případě spis De triplici vita Marsilia Ficina a Anatomie melancholie Roberta Burtona. Práce sleduje, jakou cestou se teorie šířila z Itálie do Anglie, zkoumá její vliv na alžbětinské poetiky a možný způsob, jakým se s ní mohl Shakespeare seznámit. V druhé části práce je na základě analýzy čtyř vybraných postav ze Shakespearových her ukázáno, jak temperament těchto postav odpovídá dobovému pojetí humorální teorie. Ve svém základu psychologické dobové pojetí humorální teorie je tak v Shakespearově zdůraznění typologického kontrastu při utváření postav v jeho dramatické tvorbě přeneseno do oblasti estetické jako výrazný koncept dobové divadelní teorie.
|
|
|
Pojetí krásy ve Ficinově komentáři De amore a její vliv na renesanční estetiku
Polák, Ján ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat spis Marsilia Ficina známý jako De amore na základě charakteristiky autorova života a díla a ukázat jeho vliv na renesanční estetiku. Základním tématem spisu, vzniklého jako komentář Platónova Symposia, je funkce lásky v rámci kosmologie, kterou Ficino přebírá od novo-platoniků, zejména od Plótína. Hlavním Ficinovým přínosem pro renesanční a novověké myšlení je překlad a další rozvíjení Platónova díla, včetně jeho koncepce dvojí lásky. Tato studie předně shrnuje Ficinův život a dílo, dále zkoumá spis samotný s důrazem na estetická témata a poté demonstruje vliv Ficinova pojetí lásky na renesanční estetiku na příkladu vybraných děl renesanční literatury. Výběr textů ukazuje transformaci tohoto pojetí od textu přímo inspirovaného Ficinovou naukou přes dílo v němž tato nauka ustupuje formálním literárním požadavkům až k textům, v nichž získává literární forma naprostou převahu nad filozofickým obsahem. Klíčová slova Marsilio Ficino*renesanční platonismus*renesanční estetika*platonická láska
|
host ::
RSS.