|
|
Herectví animované tvorby
Jarošová, Marie ; HANČIL, Jan (vedoucí práce) ; MUSILOVÁ, Martina (oponent)
Diplomová práce Herectví animované tvorby reflektuje autorčinu zkušenost, kterou získala propojením oboru animované tvorby a oboru autorského herectví. Pokouší se objasnit a zformulovat, co lze zahrnout do teorie herectví animované tvorby. Následně hledá obecné závěry, které by mohli animátoři či tvůrci autorských animovaných filmů uplatnit ve své praxi.
Lze animátora označit za herce? Jaké lze vysledovat principy hereckého projevu animovaných aktérů? Kdo je autorský animátor?
|
|
|
Mé cesty k autorskému herectví
Chrostková, Barbora ; HANČIL, Jan (vedoucí práce) ; RUT, Přemysl (oponent)
Tato práce se věnuje cestám autorky k autorskému herectví v souvislosti se studiem na Katedře autorské tvorby a pedagogiky. První část se zabývá pojmy autorského divadla a autorského herectví v českém i světovém kontextu divadelní tvorby. Druhá část je věnována reflexi a rozboru zkušeností autorky s autorským herectvím. V rámci ní nás v jednotlivých kapitolách autorka seznamuje, jak se utvářely její přístup k autorskému herectví a vývoj její jevištní osobnosti prostřednictvím studia, tvorby autorských prezentací i zkušeností s dalšími divadelními přístupy. Vyústěním této práce je formulace východisek autorského herectví autorky, která vycházejí z pojetí autorského herectví jako otevřené hry, tvořivého jednání a osobnostního rozvoje.
|
|
|
Autenticita ve světě médií
Malaníková, Hana ; JIRÁK, Jan (vedoucí práce) ; HANČIL, Jan (oponent)
Tématem mé disertační práce je fenomén autenticity veřejného vystupování člověka v médiích, konkrétně moderátora v televizi. Hlavním impulsem i výzkumným polem je vlastní rok a půl trvající praxe v České televizi a potřeba zasadit tuto zkušenost do kontextu mé divadelní a pedagogické práce.Předkládaný text je v zájmu zachování co nejautentičtější výpovědi psán ve stylu vyprávění a je v něm zdůrazněn subjektivní pohled autorky. V úvodu pojmenovávám východiska, ze kterých budu autenticitu před televizní kamerou sledovat, a osobní i společenský kontext zkoumaného fenoménu. Popisuju ?pravidla hry?, tedy strukturu a koncepci textu. Poté se věnuju nejpodstatnějším novodobým pohledům na autenticitu, počínaje myšlenkami Jeana-Jacquese Rousseaua a konče teorií sociální konstrukce reality Petera Bergera a Thomase Luckmanna. Od společenskovědních teorií se dostávám k herecké a hráčské autenticitě na jevišti a k rozboru disciplíny dialogického jednání s vnitřním partnerem jako specifického případu autentické existence ve veřejné situaci. Ve třetí kapitole porovnávám teorii a praxi televizního vysílání z pohledu herce, který se pokouší o autentické vystupování v roli moderátora. V závěru konfrontuju úvodní hypotézy se závěry, ke kterým jsem na cestě z jeviště před televizní kameru došla, a formuluju jejich případný význam pro studium autorského herectví a autorské tvorby.
|
|
| |
|
|
Vztah dramatického textu a jevištního díla
Kryzová, Lucie ; ULLRICHOVÁ, Daria (vedoucí práce) ; HANČIL, Jan (oponent)
Lucie Kryzová se ve své práci zabývá problematikou vztahu dramatického textu a jevištního díla. Práce je rozdělena do dvou částí ? teoretické a praktické. V teoretické části nejprve definuje používané pojmy. Zabývá se zásadními teoriemi české divadelní vědy (dílem Jiřího Veltruského a Otakara Zicha). Následně zkoumá, kdy vzniká kontroverzní vztah mezi dramatickým textem a výsledným jevištním tvarem, zabývá se režijním apriorismem a zkoumá otázku stylizace u vizualizovaného divadla. Druhá část práce má poněkud osobnější tón a pojednává o osobních zkušenostech autorky. Lucie se snaží aplikovat své závěry z první teoretické části na vlastní tvorbu. Popisuje šest semestrů bakalářského studia oboru režie-dramaturgie.
|
|
|
Ivan Vyskočil a jeho pedagogika
Petelíková, Eva ; ČUNDERLE, Michal (vedoucí práce) ; HANČIL, Jan (oponent)
V této práci se pokouším propojit vlastní zkušenosti získané kontaktem
s pedagogikou prof. Ivana Vyskočila a teoretická hlediska zabývající se diváckou
recepcí. Moji práci tvoří dvě části.
V první části se věnuji fenoménu diváctví. Zaměřuji se především na ontologický
princip divadelní tvorby a s ním spojenou zpětnovazebnost ve vztahu divák ?
herec. Vycházím z tezí Otakara Zicha, Eduarda Bullougha, Jaroslava Etlíka, Maxe
Herrmanna a především Eriky Fischer-Lichte. Zmiňuji se o fyziologické podstatě
vnímání související s tzv. zrcadlovými neurony. Pokouším se uvést do kontextu
divadelně teoretický a neurovědecký pohled na recepci jakožto psycho-fyzickou
zkušenost.
V druhé části práce se zaměřuji na koncepci studia prof. Ivana Vyskočila,
(zakladatele Katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU), která spočívá
v pěstování psychosomatické kondice, ve výcviku sebereflektujících tvůrců -
herců, kteří jsou zároveň i diváky.
V závěru se pokouším poukázat na spojitost mezi vlastním pěstováním
psychosomatické kondice prostřednictvím studia herectví na Katedře autorské
tvorby a pedagogiky a rozvíjením určité divácké kompetence, která úzce souvisí
s kvalitou estetického zážitku a jeho reflexí, a tedy i s prací divadelního kritika,
k níž mimo jiné vede studium na Katedře teorie a kritiky na DAMU.
|
|
|
Honzíkova cesta aneb postřehy hereckého učně
Večeřa, Jan ; HANČIL, Jan (vedoucí práce) ; RUT, Přemysl (oponent)
V této práci se zabývám herectvím v kontextu toho, co jsem se naučil během studia na Divadelní Akademii Můzických Úmění v Praze (Katedra Autorské tvorby a pedagogiky), ale i v kontextu toho, co jsem naučil ve svém životě. Práce je tudíž v mnoha ohledech spíše osobní výpovědí na téma herectví, než vědeckým pojednáním.
V každé z kapitol otevírám nové téma, které se snažím rozebrat a nahlédnout z hlediska adepta herectví. Témata, kterých se napříč prací dotýkám jsou: osobnost herce, autenticita, bezprostřednost, herecké sebevědomí?
Své poznatky stran těchto témat popisuji vlastními slovy a poté se je snažím dávat do kontextu s již exitujícími teoriemi. Jako hlavní téma práce vnímám propojenost lidské a herecké existence. Vztah herce k životu, jak ke svému, tak k životům těch ostatních.
Hledám vztahy mezi životem a herectvím a snažím se obojí vzájemně dávat do souvislostí. Odvolávám se na své (ale nejen své) zážitky z dětství, dospělosti, studia?V několika intermezzech reflektuji svoje herecké zkušenosti ve vztahu ke konkrétním představením či rolím.
|
|
|
Herectví jako vědomý proces
Švestková, Marie ; TICHÝ, Zdeněk (vedoucí práce) ; HANČIL, Jan (oponent)
V práci se zamýšlím nad tím, co (z hlediska herce) ovlivňuje komunikaci herce s divákem. Nedávám si za cíl toto téma vyčerpat. Práce nevznikala podle osnovy, ale intuitivním přidáváním a ubíráním témat.
Inspirací pro mě byla vlastní sebestřednost a nedostatek autorské odvahy.
Druhou inspiraci Já a ty Martina Bubera v poslední fázi vystřídalo Postdramatické divadlo Hanse-Thiese Lehmanna.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.