|
|
THE SHIFTING OF PERSONAL LIMITS
Schmidtmajerová, Johana ; MIKEŠ, Vladimír (advisor) ; TRPIŠOVSKÝ, Lukáš (referee)
In this master thesis, creative process and the process of personal growth and their fusion are dealt with. The thesis is opened with associations and continued with thematic exploration up to reflections upon specific encounters and cooperation on theatre performances and other project that I have participated in as an actress. Through the unanswered questions posed in this thesis I constantly remind myself of the fact that acting is a process of constant searching, which, however, does not need to resemble blind stumbling through the unknown and in fact, in my opinion, it should not. In my work, I try to articulate what I have been able to uncover about myself and the creative process as an actress and so develop systematically in my profession, both through work on myself and within a group. I consider feedback to be a necessary step towards professionalism and an important contribution for shifting personal limits. This thesis is concluded with a reflection of my internship at the Portuguese Instituto Politécnico de Lisboa ? Escola Superior de Teatro e Cinema.
|
|
|
Iluze v loutkovém divadle
Lovrič, Sara ; SMOLÍK, Robert (advisor) ; MATÁSEK, Petr (referee)
Tématem této práce je studium iluze v loutkovém divadle. V první části se pokusím objasnit pojem iluze v umění všeobecně. Hlavním předpokladem je, že umění a iluze jsou dva neoddělitelné pojmy. Iliuze není výsldkem neby výplodem umění, nýbrž nevyhnutelným prostředkem k analýze věcí. Ona neskutečným způsobem pomáhá k prožitku skutečného a neskutečného světa. V tomto prožitku kromě umělce působí také pozorovatel, na jehož schopnosti vnímat umělcovy iluze závisí také samotný účinek této iluze.V divadelním umění se iluze děje v okamžiku a prostoru před očima diváka. Zázrak iluze se uskutečňuje před námi a zapomínáme, že je tady.V loutkovém umění má loutka, jako uměle stvořená scénická postava, již v samé své podstatě iluzorní charakter. Právě potřebě člověka tvořit a jeho pokusům měnit skutečnost dluží loutka svůj původ. Již v prehistorii byla loutka prostředkem pro navazování kontaktů s Bohem. V romantismu umělci probudí tento metaforický vztah a pozvednou loutkové divadlo jako umělecky hodnotnou formu. Období modernismu přináší nové úvahy o teorii loutek. Modernisté začínají v loutce poznávat nové, symbolické možnosti. Tyto úvahy o loutkách přispěly k vývoji loutkového divadla, které vyžaduje svůj vlastní jazyk iluze. Loutka již nenapodobuje skutečnost, nýbrž vytváří novou skutečnost. Další vývoj loutkového divadla se vydává směrem k experimentování s různými loutkářskými možnostmi vyjadřování. Odhazuje se paraván, loutka a animátor se objevují společně na scéně. Iluze je zpochybněna kvůli prezentaci reálnosti tvorby. Při hledání poetického jazyka vyjadřování se v loutkovém divadle začínají animovat části těla, materiály, předměty? Skutečné předměty dostávají neskutečný význam a iluze metamorfózy se děje před našima očimaNa konci práce se ohlédnu i na loutkové divadlo v Chorvatsku. V tomto krátkém ohlédnutí se pokusím nastínit přehled vývoje loutkářství a jeho iluze a objasnit vlivy, které přispěly k tomuto vývoji.
|
guest ::
