|
|
Astarto versus Atalanta. Heinrich Rademin, "Director Comicus" (1674-1731), within the context of the Italian-German theatre dramaturgy in the early 18th century
Bohadlová, Kateřina ; Pelán, Jiří (advisor) ; Scherl, Adolf (referee) ; Flemrová, Alice (referee)
The dissertation discusses the Venetian opera libretti, the German spoken court-theatre and the popular itinerant theatre in the early 18th century. It summarizes all known facts including the new discoveries in the field of the Venetian libretto-science, its influence on the opera and especially on the drama theatre in the Habsburg Monarchy. The example of two prestigious poets - Apostolo Zeno and Pietro Pariati - documents the birth of a professional librettist in the mature baroque era and his successful career at the Imperial court in Vienna. The libretto Astarto (1708) they wrote together represents the classical opera seria. While the opera experiences a boom in the aristocratic society in the German speaking countries with the centre in Vienna, the popular itinerant theatre is characterized by the German Hauptaktion, which is being transformed into the comic burlesque. The link between both theatre worlds was created by Heinrich Rademin (1674-1731), the versatile theatre personality. As a chief of the theatre group Hochdeutsche Komödianten he toured all over the Central Europe, founded the Theater am Kärntnertor in Vienna together with J. A. Stranitzky and became its member. He cooperated with another company head, A. J. Geißler, and received the exclusive license to perform in Prague and...
|
|
|
Eça de Queirós' Correspondência de Fradique Mendes as a translation problem
Turková, Zuzana ; Pelán, Jiří (advisor) ; Grauová, Šárka (referee)
There are many books that come up to ones mind when the name of Eça de Queirós is mentioned. It is mainly Cousin Basílio and widely discussed The Sin of Father Amaro comes in second. A Correspondncia de Fradique Mendes is sometimes falsely being considered as a work of less importance but this witty book full of hidden meanings, symbols and philosophical contemplations brings many valuable innovations into Portuguese literature of the end of the nineteenth century. The paper is focused on search for solutions of difficulties that appear in connection with the translation of this specific text, on search of ways that may help the translator to overcome some obstacles of an interpretation Portuguese text into Czech. It identifies one key to success, which is a thorough comprehension of the original text and thorough knowledge of theory of translation. Such a comprehension requires wide range of information on which it can be based. These were presented in the first part of this paper, focused on author's life and work in context of Portuguese cultural background and in the second part, which analyses A Correspondncia de Fradique Mendes as a whole as well as the main character Fradique Mendes. The third part deals with general conception of translation on theoretical basis, pronounces specific problems that...
|
|
|
Sergio Atzeni: Sardinia - love, hate
Svobodová, Soňa ; Flemrová, Alice (referee) ; Pelán, Jiří (advisor)
The purpose of this paper is to introduce the contemporary Sardinian author Sergio Atzeni (1952-1995) and to carry out a detailed analyses of his four novels written between 1986 and 1995: Apologo del giudice bandito (1986), Il figlio di Bakunn (1991), Il quinto passo l'addio (1995) and Passavamo sulla terra leggeri (1996), published posthumously. In the early 1970s, after his high school and university studies, Sergio Atzeni works as a journalist for the local daily papers and magazines. He publishes prose works, short stories and poetry that clearly reveal his narrative talent. From the very beginnig of his carreer Atzeni's work is marked by his love for Sardinia which is in the centre of his attention and which makes him write about its history, folklore and people. Yet he is very much aware of the ethnic and existential unrest of his generation and of its failures which he partially shares with it. In 1987, driven also by the bitter disappointment he felt towards the Sardinians who didn't seem to appreciate him adequately, he leaves the island to travel and work in Europe and in various Italian cities, among others Torino and Milano. He settles in Sant'Ilario d'Enza and the most productive period of his life starts. He writes narrative works, translations and essays for many prestigious publishing...
|
|
|
Family relations in select works of Elsa Morante and Alberto Moravia
Uváčiková, Silvie ; Pelán, Jiří (referee) ; Flemrová, Alice (advisor)
Ve své diplomové práci bych se chtěla zabývat tématem lidských vztahů v italské rodině. Budu vycházet ze dvou autorů, a to EIsy Morantové a Alberta Moravii. Po určitou dobu sdíleli tito autoři společnou cestu životem, a proto bude zajímavé sledovat, nakolikje pojetí těchto vztahů v jejich dílech rozdílné. Cílem této diplomové práce je zjistit, zda se navzájem ovlivňovali, či zda byla jejich tvorba naprosto nezávislá, a dále také zda se jejich společné soužití výraznějším způsobem promítlo do jejich děl při popisu rodinných vztahů jako takových. Vzhledem k bouřlivému manželství Moravii a Morantové a složitým povahám obou autorů bude zajímavé pokusit se zjistit, zda se jejich vztah a povahy odrazily v jejich dílech.
|
|
|
Beppo Fenoglio's novels
Giordanová, Giovanna ; Flemrová, Alice (referee) ; Pelán, Jiří (advisor)
často charakterizován jako Závěr Beppe Fenoglio psal v období, kdy v italské literatuře převládal neorealismus; přestože bývá s tímto směrem spojován, je do tohoto období těžko zařaditelný, neboť jeho literární osud nebyl jednoznačný. Ve své práci jsem na toto chtěla poukázat a vytyčit, jakým smse Fenogliova tvorba ubírala. Jeho romány a povídky se vyvíjejí kolem dvou hlavních obsahových linií, venkovské a odbojové. V tvorbě s venkovskou tematikou je Fenoglio vázán ke svému kraji, Piemontu, a obzvláště ke krajině Langhe, do které je celá jeho tvorba zasazena. Proto bychom ho mohli považovat za autora především regionálního. Piemonťané ho také pokládají za svého autora, jsou na něho hrdí a jsou mu vděčni za to, že jejich kraj představil širšímu publiku. Ve svém díle autor vypovídá i o svém charakteru typického Piemonťana, který se přes hranice svého kraje příliš nedostal. Fenoglio se otevřel cizím vlivům intelektuálně, Anglie mu byla abstraktním vzorem. Život mimo Itálii nebo dokonce mimo Piemont by si Fenoglio ani jeho postavy nedokázaly představit, protože vazba k tomuto kraji byla příliš silná a niterná. Tématikou odboje se Fenoglio vyjádřil k problému, který zasáhl celou Itálii a přestože ho pojal velmi osobně, stává se tím autorem národním. Nechtěl však oslavovat období Resistenze tak, jak se to stalo v...
|
|
|
Italian dialectal poetry in the 20th century
Mallyová, Alexandra ; Pelán, Jiří (advisor) ; Flemrová, Alice (referee)
Italská literatura má díky rozmanitosti svého území a především díky historickému vývoji mnoho specifik. Jedním z nich je dialektální tvorba v době, kdy dialekty již téměř ztratily svou původní komunikační funkci. Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma italské poesie v dialektu 20. století, neboť právě v poesii je tato tendence návratu k dialektům nejsilnější. Tato látka byla zatím nejúspěšněji zpracována Frankem Brevinim, jehož rozlišení pěti hlavních proudů dialektální poesie 20. století považuji za velice objevné, a proto jsem si jej dovolila použít i v této práci. Naopak výběr čtyř dialektálních básníků, Giottiho, Marina, Guerry a Pierra, jimiž se tato práce zabývá podrobněji, je čistě subjektivní, pouze snad dokládá fakt, že dialektální poesie 20. století našla svou největší sílu na poli lyriky. Cílem této práce není dokazovat, že dialektální literatura má právo existovat i v době, kdy její antropologický svět již v podstatě neexistuje; to dokazuje sám fakt, že v dialektu vznikají stále nová díla. Snažila jsem se jen částečně zmapovat fenomén, který je neprávem opomíjen, a doložit, že dialekt je pro poesii vhodným nástrojem a záleží pouze na nadání autora, zda tento nástroj dokáže použít.
|
|
|
Ugo Foscolo - Le ultime lettere di Jacopo Ortis
Palec, Andrzej ; Flemrová, Alice (referee) ; Pelán, Jiří (advisor)
Foscolův román Le ultime lettere di Jacopo Ortis se hned z několika hledisek najednou vymyká ostatním které v tehdy ještě nesj ednocené Itálii vznikaly. dílům, Román, jenž stojí na pomezí epistolárního a deníkového románu je zrcadlem nepokojného mladíkova nitra a zápasu o pevné a důstoj né místo v tomto nehostinném světě. Navíc je vlastně prvním moderním románem italské literatury a Jacopo Ortis první moderní postavou, jenž bude mít časem celou řádku následovníků zmítaných podobným údělem a nakažených podobnou nevyléčitelností. Do děj e vtahuj ící ich-forma vyprávění, tragický osud hlavního protagonisty, značná míra autobiografie a zasazení příběhu do zajímavého historického kontextu, to je jen krátký výčet toho, co činí román stále zajímavým a přínosným, přestože od vydání finální podoby uplyne brzy již dvě stě let( importovaného neoklasicismu(1816). Román spojuje prvky (pre) romantismu po vzoru a je živým Anglie a příkladem Německa) vzájemného s prvky souboje a dialogu obou těchto stylů. Preromantické prvky JSou tu přítomny nejen v podobě lyrických líčení přírodních jevů a citových vzplanutí, ale zejména již modernějším pojetím samotné postavy Jacopa Ortise. Ten už je typickým moderním hrdinou zrcadlícím chaos a neproniknutelnost světa, nemocen a nakažen nevyléčitelnou touhou po nedosažitelném. Ovšem spor...
|
|
|
Angelo Beolco, called Ru(z)zante
Plocková, Tereza ; Pelán, Jiří (advisor) ; Žáčková, Magdalena (referee)
The subject of this degree paper is the comedies of Angelo Beolco. The introductory part is focused mainly at the life and work of Angelo Beolco. Following this there is an introduction to the comedy genre in 16th century in Italy and the characteristics of erudite comedy, its authors and the change from the erudite comedy to the comedy dell'arte. A further part is given over to an analysis of his comedies La Pastoral (Pastoral), Il Reduce (Returnee) - Primo dialogo: Parlamento de Ruzante che iera vegnú de campo (First dialogue: What said Ruzante when he came back from the battlefield) and Secondo dialogo: Bilora (Second dialogue: Bilora).
|
|
|
Italian Journalist Matilde Serao
Bolková, Anna ; Flemrová, Alice (advisor) ; Pelán, Jiří (referee)
The topic of this thesis is the life and journalistic work of the premier Italian journalist and writer Matilde Serao. The first chapter is dedicated to the brief overview of the Italian journalism in the turn of the 20th century. Following chapter is focused on the personal and working life of Matilde Serao and also her work itself is put into the basic context and is briefly described. After that, six chosen journalistic publications are thoroughly analyzed in six subsequent chapters. These publications are: Il Ventre di Napoli, Il paese di Cuccagna, Nel paese di Gesù. Ricordi di un viaggio in Palestina, San Gennaro nella leggenda e nella vita, Evviva la guerra! a Parla una donna. Based on these analyzes, variables and constants of the Matilde Serao's work, qualitative differences and aesthetics added to journalistic texts are evaluated in the final chapter of the thesis.
|
|
|
Lacerba
Holá, Tereza ; Pelán, Jiří (advisor) ; Flemrová, Alice (referee)
Z vlastní zkušenosti si dovolíme uvést, že je opravdu málo lidí, na jejichž obličeji se při zmínce o Lacerbě vytvoří jiný než nechápavý výraz. Poté, co z onoho minima chápajících vyloučíme ty, kteří mají slušný herecký talent, ale vubec netuší, o čem je řeč a dále pak obyvatele Milána, kteří Lacerbu osobně navštívili a moc jim tam chutnalo, popř. nechutnalo1 I ZLJStane nám jen hrstečka italianistu, pár netradičních Italu-intelektuálu a jedna knihovnice, kteří budou vědět, že řeč je o časopisu z počátku minulého století. Má tedy vubec cenu psát o něčem, co se zdá být zcela mimo oblast zájmu i nadprŮměrně kulturně vzdělaných jedincu? Domníváme se - jak se čtenář stihl dovtípit již z názvu této práce - že ano. Připomenutí této téměř sto let staré kapitoly jednoho revolučního hlasu v italské literatuře možná nepřinese žádný nečekaný objev ani převratné odhalení, myslíme si ale, že když Lacerba dokázala zaujmout a pobavit nás, mohla by zajímat a třeba snad bavit i ostatní. Již mnohokráte jsme ve stručnosti museli vysvětlovat, co to ta Lacerba vlastně je. Zkusme to shrnout "in parole povere" i nyní: Lacerba je časopis, který vycházel ve Florencii v letech 1913 až 1915. Založila jej dvojice mladých buřiču: spisovatel Giovanni Papini a malíř-spisovatel Ardengo Soffici; společně našli vstřícného tiskaře a...
|
guest ::
RSS feed.