| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
|
Histologické vyhodnocení parazitární zátěže na modelu Myoxocephalus scorpius a Gymnocanthus tricuspis - Trichodina spp.
KOMENDOVÁ, Klára
Hlavní náplní práce bylo studium parazitace žaber vranky mořské (Myoxocephalus scorpius) a vranky severní (Gymnocanthus tricuspis) parazitované nálevníky Trichodina spp. Studované vzorky žaber pocházely z ryb odchycených v roce 2011 a 2012 v centrální části Svalbardu (Špicberky), převážně v zátoce Petuniabukta, ve kterých byli také identifikováni parazitičtí endohelminti. Ke kvantifikaci nálevníků byly použity histologické a mikroskopické metody a výsledky byly srovnány s údaji o kondici hostitele a s nálezy endohelmintů. Hlavním cílem práce bylo potvrdit či vyvrátit hypotézu, že množství nálevníků Trichodina spp. koreluje s intenzitou parazitace hostitele endohelmity a že se vyšší celkový stupeň parazitce odráží sníženou kondici ryb. Dalším cílem bylo zdokonalit se v histologické technice, která zahrnuje fixaci, zalévání, krájení a barvení tkáně a také si osvojit metodu mikroskopické diagnostiky. K vlastní laboratorní analýze byl použit cenný materiál obsahující žábra mořských vranek. Mořské vranky byly loveny pomocí tenatových sítí nebo při potápění a následně u nich byla změřena jejich délka, celková hmotnost, hmotnost gonád a hmotnost jater. Pomocí parazitologické pitvy se odebraly žábry, které byly, společně s nalezenými endohelminty, pečlivě fixovány pro pozdější histologické vyšetření a označeny. Mezi nalezenými endohelminty byla tasemnice Diplocotyle olrikii (Cestoda: Spathebothriidea), plerocerkoidy Tetraphyllidae gen. spp., střevní motolice Podocotyle atomon (Digenea: Opecoelidae) a larvy hlístic (Nematoda: Anisakidae). Z odebraných žaber se zhotovily histologické preparáty.Preparáty byly prohlíženy mikroskopem Olympus BX51 a Olympus CX 21 s použitím objektivu 20x a 40x. Trichodiny a endohelminti byli kvantifikováni a počty zaznamenány do tabulek společně s parametry chycených ryb a vypočítanými kondičními koeficienty. Ke stanovení kondice hostitelů byly použity kondiční koeficienty GSI (gonadosomatický index), LSI (hepatosomatický index) a KK (koeficient kondice). Pro zjištění korelace mezi množstvím jednotlivých parazitů, druhové příslušnosti a pohlaví ryb byla provedena analýza hlavních komponent (PCA) v programu Canoco for Windows.Z ordinačního diagramu byla zřejmá pozitivní korelace mezi všemi kategoriemi parazitů. Mezi tasemnicemi, motolicemi a hlísticemi byla korelace nejtěsnější. Trichodiny byly od endohelmintů značně odchýleny, avšak byla zde patrná pozitivní korelace s hlísticemi. Naproti tomu motolice a tasemnice s trichodinami téměř nekorelovaly.Druhé statistické testování bylo provedeno ve statistickém programu R, kde se testovaly závislosti indexů kondice na množství parazitů společně s druhovou příslušností a pohlavím ryb. Z výsledků vyplynulo, že přítomnost parazitů neměla na kondici ryb zjevný negativní vliv, naopak kondiční koeficienty se zvyšovaly s narůstajícím počtem parazitů.Je pravděpodobné, že použité indexy nebyly zcela ideálními ukazateli kondice, neboť se v nich odráží především velikost (a přeneseně tím i stáří) ryby. Rozdílné výsledky vyšly u koeficientu kondice (KK), který ukázal trend k negativní závislosti s trichodinami a endohelminty. Tento trend však nebyl statisticky průkazný.
|
| |
|
Interakce mezi infekcí tasemnicí a zatížením hostitele těžkými kovy
Magdálek, Jan ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Ivana, Ivana (oponent)
Těžké kovy se v živých organismech vyskytují ve stopovém množství. Zatímco zinek
je esenciální prvek, který je nezbytný pro řadu fyziologických procesů, kadmium v těle působí
jako buněčný jed, který může způsobovat oxidační stres a přispívat ke vzniku nádorových
onemocnění. Výsledky dřívějších studií naznačují, že někteří zástupci třídy tasemnic
(Cestoda) a vrtějšů (Acantocephala) jsou schopni ve svých tělech absorbovat vyšší dávky
těžkých kovů ve srovnání s jejich hostiteli. V souvislosti se zvýšenou akumulací těžkých kovů
ve tkáni tasemnic bylo také pozorováno snížené množství těchto kovů v orgánech hostitele.
Cílem této práce bylo zjistit, zda infekce tasemnicí krysí (Hymenolepis diminuta) způsobí
snížení koncentrace Cd a Zn v orgánech laboratorních potkanů. Celkem 24 jedinců
laboratorního potkana (Rattus norvegicus var. alba) kmene wistar bylo rozděleno do 4 skupin
(PT, P0, 0T a 00). Skupinám PT a P0 byly po dobu 6. týdnů podávány zvýšené dávky kadmia
(3,0 mg/týden) a zinku (235,7 mg/týden). Těchto zvýšených dávek bylo dosaženo příměsí
huseníčku Hallerova, rostliny schopné hyperakumulace kadmia zinku z půdy. Potkani
ze skupiny PT byli navíc infikováni cysticerkoidy tasemnice krysí. Potkani ze skupiny 0T byli
krmeni standardní směsí ST-1 a též infikováni tasemnicí krysí, zatímco potkani ze skupiny 00
sloužili, jako kontrola bez zvýšených dávek Zn a Cd bez infekce tasemnicí. Po uplynutí šesti
týdnů byli potkani usmrceni a v jejich orgánech (kost, svalovina, varlata, slezina, střevo, játra
ledviny) bylo analyzováno množství Zn a Cd. Následné statistické testy potvrdily nižší
množství Zn a Cd ve většině orgánech potkanů infikovaných tasemnicí krysí v porovnání
s potkany bez infekce tasemnicí. Například v ledvinách, játrech a ve tkáni tenkého střeva
infikovaných potkanů byla zjištěna 2,9; 2,5 a 1,8 krát nižší průměrná koncentrace kadmia
ve srovnání s neinfikovanými jedinci. Tasemnice krysí ve své tkáni absorbovala 1695 krát
vyšší koncentraci kadmia ve srovnání se svalovinou. Obsah zinku byl u infikovaných
potkanů oproti neinfikovaným nižší ve všech orgánech s výjimkou varlat a sleziny.
Infikovaní potkani měli v ledvinách, játrech a ve tkáni tenkého střeva 1,2; 1,25 a 1,4 krát nižší
průměrnou koncentraci zinku oproti neinfikovaným. Tasemnice krysí absorbovala vyšší
koncentraci zinku v porovnání se všemi orgány hostitele.
|
host ::
