|
Vztah pacient - fyzioterapeut
FORMANOVÁ, Miroslava
Bakalářská práce Vztah pacient ? fyzioterapeut se zabývá povahou tohoto vztahu, hodnotou, kterou mu pacienti a terapeuti přikládají a faktory, které vznik dobrého vztahu ovlivňují. Cílem bylo zmapovat, co pro pacienty a fyzioterapeuty vzájemný vztah znamená, popsat důležité aspekty a činitele, které na něj mohou mít vliv. Teoretická část práce je zaměřena především na psychologii ve zdravotnictví a na komunikaci v této oblasti, dále na zvláštnosti vztahu s pacienty dětskými, seniory, úzkostnými a agresivními. Podává základní přehled o významu slov empatie, spolupráce, syndrom vyhoření a dalších psychologických proměnných, které by v kontextu fyzioterapeutické péče mohly působit na podstatu vztahu mezi pacientem a terapeutem. Praktická část je koncipována jako dvě části. První obsahuje rozhovory s pacienty, podstupujícími terapii. Druhou část tvoří rozhovory s fyzioterapeuty. Rozhovory jsou polostrukturované a následně zpracované kvalitativní analýzou - vycházejí z nich odpovědi na výzkumné otázky. Z výsledků vyplývá, že dobrý vztah pacient ? fyzioterapeut je pro kvalitní fyzioterapeutickou péči velice důležitý a na výsledky terapeutického procesu má velký vliv. Pro vznik dobrého vztahu je zásadní oboustranná důvěra: pacientova důvěra ve schopnosti a ochotu fyzioterapeuta pomoci a fyzioterapeutova důvěra v pacientovu dobrou vůli aktivně přispět ke zlepšení svého zdravotního stavu. Vztah podstatně ovlivňují i komunikační schopnosti a dovednosti terapeuta, které musí být přizpůsobeny individualitě každého pacienta. Na povahu vztahu mohou mít vliv i další faktory, jako je například pohlaví, věk. Výsledky práce by mohly být užitečné zejména pro studenty a také pro zdravotnické pracovníky ? dávají možnost nahlédnout do způsobu, jakým uvažují někteří pacienti a kolegové, a inspirovat se jejich názory.
|
|
Připravenost studentů 1. ročníku oboru všeobecná sestra na setkání s umírajícím
BOLKOVÁ, Ilona
Název: Připravenost studentů 1. ročníku oboru Všeobecná sestra na setkání s umírajícím Teoretická východiska: Profesní příprava na povolání sestry nepatří mezi nejjednodušší. Kromě poměrně náročných teoretických předmětů musí studenti absolvovat i spoustu hodin praxe. Během ní se setkávají s pacienty jak v dětském věku, dospělými, ale i starými. Každý z nich má jiné obtíže a většinou dochází k uzdravení nebo alespoň výraznému zlepšení. Bohužel ani v dnešní vyspělé době není medicína všemocná a studenti se často setkávají s pacientem v terminálním stádiu, pacientem umírajícím. Tato situace je bezesporu velmi složitá, zvláště pro mladého člověka. Smrt, jakožto poslední stádium lidského života, přímo i nepřímo ovlivňuje život v našem okolí a setkání s ní každý cítí jinak. Studium ošetřovatelství se v současnosti přesunulo na vysokoškolskou úroveň. Realizace tohoto druhu kvalifikačního studia se snaží vybudovat srovnatelný vzdělávací program se zeměmi Evropské unie a zajistit efektivnější péči o nemocné. Předpokládá se, že vyšší věk studentů a jejich větší vyzrálost umožní zralejší náhled na studium. Cíl práce: Hlavním cílem bakalářské práce bylo podat ucelený pohled na problematiku profesní přípravy studentů prvního ročníku oboru Všeobecná sestra na setkání s umírajícím pacientem. Byly stanoveny dvě výzkumné otázky: Jak jsou studenti 1. ročníku oboru Všeobecná sestra připraveni na setkání s umírajícím, jaké jsou jejich teoretické znalosti v problematice umírání? Jak hodnotí svou připravenost na setkání s umírajícím? Pomocí nich jsme se snažili zjistit, zda se studenti setkali na své první odborné praxi s umírajícím pacientem a jak hodnotí své dosavadní znalosti, které načerpali během prvního semestru na Zdravotně sociální fakultě. Použitá metodika: K získání informací byl proveden kvalitativní výzkum pomocí nestandardizovaných polostrukturovaných rozhovorů. Rozhovory probíhaly na základě předem připravených osmnácti výzkumných otázek. Bylo osloveno deset studentek prvního ročníku oboru Všeobecná sestra na Zdravotně sociální fakultě v Českých Budějovicích. Před začátkem rozhovorů byly respondentky ubezpečeny, že bude zachována jejich anonymita, a rozhovory byly nahrávány na diktafon. Následně byly kódovány do jednotlivých kategorií a podkategorií. Výzkumné šetření bylo uskutečněno během měsíce března 2014. Výsledky: Z výsledků bakalářské práce je patrné, jaká je skutečná úroveň připravenosti studentů prvního ročníku oboru Všeobecná sestra na setkání s umírajícím pacientem. Odpovědi na hlavní výzkumné otázky byly podrobně zpracovány ve výzkumné části, stanovený cíl byl splněn. Výsledky ukázaly, že teoretické znalosti studentek vykazují značné nedostatky. Většině z nich chybí základní vědomosti o fázích umírání, o jistých a nejistých známkách smrti, o ošetřovatelské péči o mrtvé tělo. Nejsou dostatečně připraveny ani na komunikaci s umírajícím pacientem a jeho rodinou. Znalost těchto dovedností by měla být pro vykonávání profese sestry samozřejmostí. Přesto většina studentek uvedla, že jim výuka připadá dostačující, její rozšíření považují za zbytečné. Většina z nich se domnívá, že správný přístup k umírajícímu získají až během praxe a vlastních zkušeností, ale za zamyšlení určitě stojí, zda by nebylo potřeba výuku týkající se této problematiky alespoň částečně rozšířit. Závěr: Hlavním přínosem bakalářské práce je podání uceleného pohledu na problematiku profesní přípravy studentů prvního ročníku oboru Všeobecná sestra na setkání s umírajícím pacientem. Výsledky by mohly být podnětem pro otevření diskuse mezi vedením a vyučujícími na Zdravotně sociální fakultě o možnosti rozšíření této výuky.
|
|
Rozdíl mezi naplánovanou a skutečnou naměřenou dávkou pod bolusem z nového materiálu
KUKAČKOVÁ, Lucie
V první kapitole v teoretické části bakalářské práce jsem se nejprve věnovala radioterapii obecně. Radioterapie je klinický obor, který využívá účinků ionizujícího záření v léčbě zhoubných i nezhoubných onemocnění. Je to jeden z nejmladších medicínských oborů. Rozvoj radioterapie začal v listopadu roku 1895, kdy byly objeveny paprsky X Wilhelmem Conradem Röntgenem. Roku 1922 se radioterapie stala samostatným lékařským oborem. V druhé kapitole je popsáno Plánování v radioterapii. Ozařovací plány pro radioterapii se vytvářejí pomocí plánovacího systému. Na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. se používá plánovací systém ECLIPSE. Tématem třetí kapitoly jsou fantomy. Fantomy jsou materiály, jejichž absorpce záření odpovídá tkáni člověka. Základním univerzálním fantomovým materiálem je voda. Kromě vody se používají i další materiály jako je např. polystyren, plexisklo, parafin, PMMA apod. V poslední kapitole teoretické části, v kapitole čtvrté, jsem se věnovala problematice bolusů. Bolusy jsou tkáni-ekvivalentní materiály a při ozařování se přikládají na kůži pacienta při potřebě zvyšování povrchové dávky a zároveň snižování dávky hloubkové. Dále se bolus využívá jako kompenzace chybějících tkání. Nejčastěji je bolus využíván u diagnózy pacientek po ablaci pro ca prsu. Nejdůležitější vlastností bolusů je schopnost absorpce záření. Na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. se dosud používal bolus ze zubařského vosku - Ceradentu. Bolus z tohoto materiálu byl tvrdý a těžko tvarovatelný. Proto dobře nepřiléhal na hrudní stěnu pacientky. Z tohoto důvodu se na oddělení onkologie pořídila nová sada bolusů z gelového materiálu od firmy CIVCO o rozměrech 30 x 30 cm a tloušťkách 0,3 cm, 0,5 cm a 1 cm v provedení s kůží a bez kůže. Tyto nové bolusy jsou snadno přilnavé na kůži pacienta a dobře kopírují tvar těla. Prvním cílem mé bakalářské práce je provést srovnání dávky naplánované a naměřené pod bolusem z nového materiálu. Tento cíl je zpracován v praktické části bakalářské práce v kapitole Výsledky. Dalším cílem je vypracování zásad pro používání bolusu. Tyto zásady jsou popsány v teoretické části bakalářské práce v kapitole Bolus pro radioterapii. V mé práci byla stanovena hypotéza: "Lze předpokládat, že vygenerovaný bolus v plánovacím systému odpovídá naskenovanému bolusu na CT s pacientem a mezi dávkou naplánovanou a naměřenou je rozdíl." Aby hypotéza mé práce mohla být potvrzena nebo vyvrácena, probíhalo měření na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Byla sbírána data jednotlivých dávek - vygenerované bolusy v plánovacím systému Eclipse různých tlouštěk (0,3 cm, 0,5 cm, 1 cm), naskenované bolusy různých tlouštěk (0,3 cm, 0,5 cm, 1 cm) na fantomech. Pro účely tohoto měření byly použity tři druhy fantomů z PMMA. Nejprve bylo měření provedeno na fantomu ve tvaru hrudní stěny u pacientky po ablaci prsu. Dále byl použit deskový fantom a univerzální IMRT verifikační fantom. Měření probíhalo nejprve na lineárním urychlovači Clinac 2100 C/D, později na novém lineárním urychlovači TrueBeam 2.5. Všechny tyto dávky byly měřeny pomocí ionizační komory od firmy PTW a objemu 0.125cm3. Data byla zpracována v tabulkách a byly vypočítány odchylky jednotlivých dávek. Na základě tohoto měření bylo zjištěno, že odchylky všech dávek jsou méně než 3%. A tím byla potvrzena i hypotéza mé práce. Mezi dávkami je rozdíl, ale ne na tolik velký, aby v průběhu plánování ovlivnil velikost dávky. V praxi z tohoto zjištění vyplývá, že na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. se bude standardně používat bolus vygenerovaný.
|
|
Selfmonitoring mladistvých s diabetes mellitus 1. typu
KORELOVÁ, Andrea
Diabetes mellitus 1. typu je chronické, celoživotní onemocnění. Čím mladší dítě postihne, tím vážněji naruší jeho dětství. Přináší s sebou řadu změn, znamená ztrátu svobody a nezávislosti. Dospívání je u diabetika obdobím zhoršené kompenzace diabetu ve srovnání s obdobím před i po dospívání. Jedním z nejdůležitějších úkolů je proto pravidelný selfmonitoring. Ten je důležitý pro celkovou kompenzaci diabetu i klinické výsledky léčby. Jedná se o proces měření a monitorování vlastní glykémie nebo ketolátek v krvi, odpadu cukru a ketolátek v moči samotným pacientem. Umožňuje diabetikovi, aby se samostatně rozhodoval a orientoval ve svém onemocnění a dosáhl léčebných cílů. Rodičům mladých diabetiků pomáhá získat jistotu při péči o diabetes. Teoretická část bakalářské práce se zabývá problematikou vlastního onemocnění a selfmonitoringu. Cílem praktické části bylo zmapovat subjektivní náhled mladistvých diabetiků 1. typu na selfmonitoring a jejich úroveň samostatnosti při něm. Na základě vytčeného cíle byly stanoveny hypotézy, že mladiství diabetici vnímají selfmonitoring jako nepříjemný a nezvládají ho zcela samostatně. Tyto hypotézy se v provedeném výzkumu nepotvrdily. V práci byl využit kvantitativní výzkum, metoda dotazování. Technikou výzkumu byl zvolen dotazník, předložený mladistvým diabetikům ve věku 13{--}18 let. K dotazníku byl zároveň přiložen dopis rodičům, který vyžadoval písemný souhlas s provedením výzkumu u jejich mladistvého potomka.
|
|
Ošetřovatelská perioperační péče z pohledu pacienta
LHOTSKÁ, Jana
Bakalářská práce se zabývá ošetřovatelskou péčí, která je poskytovaná pacientům před, během a po operačním zákroku až do propuštění do domácího ošetřování. Do výzkumného šetření jsou také zahrnuty sestry z chirurgických oborů a jejich spolupráce v perioperační péči. Teoretická část práce je zaměřena na problematiku ošetřovatelské perioperační péče, jak probíhá předoperační příprava a pooperační péče a jak nemocný vnímá období těsně před operačním zákrokem, kdy je předán na operační sál. Do teoretické části práce je také zahrnuta úloha sester, poskytujících perioperační péči a jejich vzájemná spolupráce. Prvním cílem práce bylo zjistit, jaká je úroveň návaznosti péče v perioperačním období z pohledu pacienta. Druhým cílem práce bylo zjistit průběh spolupráce zdravotnických pracovníků v perioperační péči. Výzkumné šetření bylo provedeno formou kvalitativního výzkumného šetření, metodou dotazování. Technikou sběru dat byly hloubkové individuální rozhovory s pacienty a sestrami. Výběr pacientů byl záměrný, pacienti museli být po operačním zákroku a být již v domácím ošetřování. Výběr sester byl také záměrný, chirurgické sestry musely pečovat o pacienty po operačních výkonech, anesteziologické sestry musely pracovat na chirurgických operačních sálech. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že v předoperačním období spatřují pacienti největší problém v poskytování nedostatku informací o pooperační péči. Při zajišťování peroperační péče se anestezilogická sestra při prvním kontaktu představila pouze jednomu pacientovi. V pooperačním období nebyli všichni pacienti po úplném probuzení v kontaktu se sestrou, měli k dispozici pouze signalizační zařízení. Dále z rozhovorů s pacienty vyplývá, že všichni pacienti nebyli poučeni o prvním pooperačním vstávání z lůžka a další pooperační rehabilitaci. Z výsledků rozhovorů se sestrami se dozvídáme od chirurgických i anesteziologických sester, že na předoperační přípravě se anesteziologická sestra podílí až v den operace. Problémem ve spolupráci chirurgických a anesteziologických sester je předávání informací a dokumentace při předávání pacienta ze sálu. V pooperační rehabilitaci má sestra možnost spolupráce s rehabilitačním pracovníkem, ale jenom ve všední dny. Výsledky mé bakalářské práce by mohly být předány hlavní sestře nemocnice, ale zejména vrchním sestrám chirurgického a anesteziologického oddělení, aby měly možnost, domluvit se na lepší vzájemné spolupráci a komunikaci. Poněvadž na chirurgickém pooperačním oddělení pracuji, domnívám se tedy, že by bylo vhodné společně s kolegyněmi na oddělení konzultovat možné zlepšení poskytování ošetřovatelské péče v celém perioperačním období, popřípadě pořádat semináře, věnující se problematice ošetřovatelské perioperační péči. Sestry mohou pouze poukázat na to, že zřízení dospávacího pokoje na lůžkovém chirurgickém oddělení by bylo přínosem pro pacienty i pro sestry, ale jeho zřízení bohužel není v jejich silách. Dále by mohla být bakalářská práce použita jako zdroj informací pro sestry, pracující v chirurgických oborech.
|
|
Problematika ošetřovatelské péče u pacientů odkázaných na domácí oxygenoterapii a inhalační léčbu
ŠTEFLOVÁ, Karolína
Teoretická východiska: Oxygenoterapie je metoda využívající k léčbě kyslík. V současné době, ji lze využívat nejen v nemocničním zařízení, ale také v domácím prostředí. Důležité je, že díky domácí oxygenoterapii dochází u pacienta k zlepšení kvality života, po všech jeho stránkách. Tato práce je zaměřena na problematiku ošetřovatelské péče u pacientů odkázaných na domácí oxygenoterapii a inhalační léčbu. Teoretická část práce se v úvodu zabývá přiblížením oxygenoterapie, využitím a zdrojem kyslíku. Další kapitoly práce jsou zaměřené na pojem oxygenoterapie, onemocnění využívající tuto léčbu, indikace pacienta k domácí oxygenoterapii. Dále na zdroje kyslíku dostupné v České Republice, činnost sestry při aplikaci kyslíku, pomůcky využívané při kyslíkové terapii a i na důležité předpisy a zásady při manipulaci s kyslíkem. Je zde, také zmíněn postup zajišťující správný účinek kyslíkové léčby a informovanost pacienta sestrou při propuštění do domácího prostředí. Jedna kapitola se týká ošetřovatelské péči o pacienta odkázaného na domácí oxygenoterapii a inhalační léčbu. Do této části je zaměřena také kapitola týkající se ošetřovatelských problému, vyskytující se u těchto pacientů. Teoretickou část práce uzavírá kapitola, týkající se inhalační léčby, která je využívaná u pacienta odkázaného na domácí oxygenoterapii. U této práce byly stanoveny dva cíle výzkumného šetření. Prvním cílem bylo zjistit, jaké informace poskytují sestry pacientům odkázaných na domácí oxygenoterapii a inhalační léčbu. Druhým cílem bylo zjistit, nejčastější problémy pacienta odkázaného na domácí oxygenoterapii a inhalační léčbu. Metodika: Empirická část této bakalářské práce je zpracovaná kvalitativní metodou formou polostrukturovaného rozhovoru. Výsledky: Na základě získaných dat u sester, byly stanoveny 3 kategorie, které vždy obsahovaly několik podkategorií. V první kategorii s názvem Spolupráce sester, bylo zjištěno, že sestry při předávání informací spolupracují s rodinou, lékařem, se spádovým pneumologem, s fyzioterapeutem, s technickým pracovníkem a s agenturou domácí péče. Z druhé kategorie nazývající se Obsah poučení pacienta, nám výzkumné šetření ukázalo, že sestry informují pacienta o dodržování zásad při manipulaci si kyslíkem, dále o přísném zákazu kouření a o docházení na pravidelné kontroly k lékaři. V této kategorii byly stanovené podkategorie s názvem Seznámení s koncentrátorem kyslíku, Používané pomůcky, Zásady při manipulaci s kyslíkem a Metody dechové rehabilitace. V podkategorii Seznámení s koncentrátorem kyslíku bylo zjištěno, že sestry pacienta neseznamují. Podkategorie Používané pomůcky, bylo vyzkoumáno, že většina našich sester používá k předávání informací propagační materiály a jedna setra dokonce pomůcky k předávání informací nepoužívá. Z podkategorie s názvem Zásady při manipulaci s kyslíkem vyplynulo, že sestry informují o zákazu manipulace s mastnýma rukama, o vyhnutí se zdroji otevřeného ohně a o přísném zákazu kouření. Některé sestry uvedly i zásady týkající se používání koncentrátoru kyslíku, což nás velice překvapilo. U poslední podkategorie nazývající se Metody dechové rehabilitace, šetření ukázalo, že sestry doporučují dechové pomůcky s názvem Treshold PEP, Accapelu a Dechový trenažér. Také jsme zjistili, že jedna sestra pomůcky nedoporučuje. U třetí kategorie s názvem Doporučení sester šetření ukázalo, že sestry ve stravě doporučují omezený přísun mléčných výrobku a naopak doporučují dostatečný přísun tekutin.
|
|
Pacient s tracheostomií na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení
HLOCHOVÁ, Denisa
Tracheostomie je chirurgický výkon, při němž se v průdušnici vytvoří trvalý nebo dočasný otvor, za účelem dlouhodobě udržet a zajistit průchodnost dýchacích cest. Cílem tracheostomie je zajistit přísun kyslíku do plic, zlepšit dýchání, snížit sedaci vědomí a zlepšit toaletu dýchacích cest. Bakalářská práce se věnuje převážně ošetřovatelské péči o pacienta stracheostomií na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení. Teoretická část práce se zabývá objasněním problematiky tracheostomie, pomůckami a druhy tracheostomických kanyl. Dále je zaměřena na ošetřovatelskou péči o tracheostomii. Zabývá se péčí o dutinu ústní a péčí o dýchací cesty. Do péče o dýchací cesty se zařazuje zvlhčování, lavážování a odsávání z tracheostomie. Teoretická část práce se věnuje i rehabilitaci, stravování a komunikaci s tracheostomanými pacienty. Předmětem práce bylo zmapovat, jaká je ošetřovatelská péče u pacientů s tracheostomií a jak jsou uspokojeny potřeby tracheostomovaného pacienta. Pro splnění výzkumného šetření byly stanoveny tři cíle: Cíl 1: Zjistit specifika ošetřovatelské péče u pacientů s tracheostomií na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení. Cíl 2: Zjistit úroveň uspokojování potřeb pacienta s tracheostomií na JIP a standardním oddělení. Cíl 3: Zmapovat úroveň dodržování zásad ošetřovatelské péče o pacienta s tracheostomií na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení. V návaznosti na tyto cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. Výzkumná otázka 1: Jaká jsou specifika ošetřovatelské péče o pacienty s tracheostomií na JIP a standardním oddělení? Výzkumná otázka 2: Jaká je úroveň uspokojování potřeb pacientů s tracheostomií na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení? Výzkumná otázka 3: Jaká je úroveň dodržování zásad ošetřovatelské péče o pacienta s tracheostomií na jednotce intenzivní péče a standardním oddělení? Pro empirickou část této bakalářské práce bylo využito kvalitativní šetření, k čemuž posloužil polostrukturovaný rozhovor a skryté pozorování. Kvůli rozhovoru bylo osloveno šest sester z Nemocnice České Budějovice, a.s. První část obsahuje identifikační údaje, druhá část se týká názorů sester na specifika ošetřovatelské péče u pacientů s tracheostomií, dále je zaměřena na úroveň uspokojených potřeb pacienta a poslední část se zabývá dodržováním zásad v ošetřovatelské péči u pacientů s tracheostomií. Na začátku rozhovoru byly sestry informovány o anonymitě a v bakalářské práci jsou označeny písmenem a číslicí. Výzkumný soubor tvořily sestry z jednotky intenzivní péče interního oddělení a sestry z otorinolaryngologického oddělení. Získaná data z rozhovorů byla zpracována pomocí metody "papír a tužka" a technikou "vyložení karet" do třech kategorizací, jež byly následně rozděleny na podkategorizace. Pro lepší přehlednost byla získaná data převedena do grafických schémat programem XMind 2013. Získané informace z pozorování byly zaznamenány do grafů v programu Microsoft Excel 2010. Z výsledků rozhovorů a pozorování vyplývá, že pacientovi s tracheostomií je poskytována relativně kvalitní ošetřovatelská péče. Sestry prokázaly dobré znalosti v ošetřovatelské péči o pacienta s tracheostomií. Za nejčastější problém sestry považují komunikaci s tracheostomovaným pacientem. Při výzkumném šetření byly splněny všechny předem stanovené výzkumné cíle. Předmětem bakalářské práce bylo poukázat na slabá místa v poskytované ošetřovatelské péči u pacientů s tracheostomií. Tato práce může sloužit ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o pacienty s tracheostomií a zároveň by mohla posloužit studentům jako doplněk k výuce. Výstupem práce je informační brožura pro pacienty, kteří mají zavedenou tracheostomickou kanylu.
|
|
Potřeba seberealizace u pacientů během hospitalizace
VACHTOVÁ, Ivana
Osobnost člověka je uspořádaný systém dílčích složek, které stojí v určitých vazbách a vztazích. Není dána jednou provždy, ale vzniká, utváří se a vyvíjí na základě vrozených předpokladů a ve vztahu k podmínkám v životě. Potřeby vznikají s ohledem na pohlaví, věk, vzdělání a různé generace. Jejich vznik, i to jak zanikají, je závislé na místě, na životní situaci a životních podmínkách. Seberealizací rozumíme realizování vlastního potenciálu.Je to snaha realizovat své schopnosti a plány. Podle Maslowa se potřeba seberealizace řadí k potřebám růstu. Potřeba seberealizace, je méně naléhavá. Její uspokojování posiluje pocit štěstí a radosti. Je vyjádřením možnosti, ne skutečnosti, překročením každodenní zkušenosti, potřebu vyššího duchovního života. Cílem této práce bylo zjistit výskyt potřeby seberealizace u hospitalizovaných pacientů. Druhým cílem bylo porovnání potřeby seberealizace u pacientů hospitalizovaných na lůžkách akutní péče s pacienty přijatými k plánovanému výkonu a pacienty hospitalizovanými na ONP. Třetím cílem bylo zjištění, zda sestry přistupují se zájmem k uspokojování potřeby seberealizace u hospitalizovaných pacientů. Pro zjištění výsledků výzkumu byli osloveni pacienti hospitalizovaní na lůžkách akutní péče, plánovaných výkonů a pacienti hospitalizovaní na ONP. Podobně byly osloveny sestry jmenovaných oddělení. Informace nezbytné pro dosažení cílů a hypotéz byly získány metodou dotazování a sběr dat byl proveden formou dotazníku. Hypotézou č.1 zda pacienti přijatí na lůžka akutní péče nevykazují potřebu uspokojení potřeby seberealizace bylo zjištěno, že pacienti na lůžkách akutní péče upřednostňují uspokojování potřeby být bez bolesti a potřebě mít pocit bezpečí a jistoty. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza č 2 Pacienti přijatí k plánovanému operačnímu výkonu mají větší potřebu uspokojování potřeby seberealizace, než pacienti hospitalizovaní na lůžkách akutní péče.Dle zjištěných výsledků, vykazují potřebu být bez bolesti a potřebu bezpečí a jistoty, podobně jako pacienti z akutních lůžek Hypotéza se nepotvrdila. Hypotéza č. 3 že pacienti přijatí na oddělení plánovaných výkonů mají větší potřebu uspokojení potřeby seberealizace, než pacienti hospitalizovaní na ONP, se nepotvrdila. Dle zjištěných výsledků, pacienti přijatí na ONP upřednostňují potřebu být bez bolesti a potřebu jistoty a bezpečí, ale také si přejí být respektováni druhými. Kladou do popředí mít sílu bojovat s nemocí proti potřebě mít upravené lůžko. Hypotéza č.4 že sestry nepřistupují se zájmem k uspokojování potřeby seberealizace u hospitalizovaných pacientů, se nepotvrdila Sestry mají o potřebách člověka dostatečné informace. Na rozhovor s pacientem se většinou snaží najít čas. Zjištěné výsledky by měly přimět sestry, aby na sobě stále pracovaly i při své obrovské pracovní vytíženosti. Dbaly na své fyzické a psychické zdraví a věnovaly se duševní hygieně..
|
|
Specifika práce sestry na psychiatrickém oddělení
HŘEBEJKOVÁ, Blanka
Teoretická východiska Psychiatrie patří mezi základní lékařské obory. Jejím úkolem je diagnostika, léčba a prevence duševních onemocnění. Psychiatrie v sobě zahrnuje psychiatrii dospělých, dětskou a dorostovou psychiatrii, gerontopsychiatrii, psychiatrickou adiktologii, psychiatrickou sexuologii a psychiatrickou rehabilitaci. Důležitost oboru psychiatrie v dnešní době stoupá, podle epidemiologů můžeme pozorovat v počtu psychiatrických pacientů mírnou vzestupnou tendenci. Světová zdravotnická organizace, dále jen WHO, uvádí, že duševní poruchy představují téměř 20% nemocí v evropském regionu. Porucha duševního zdraví postihne během života každého čtvrtého člověka. Práce sestry na psychiatrickém oddělení se výrazně liší od práce na jiných standartních odděleních. Je náročná jak po fyzické, tak po psychické stránce. Na tomto oddělení je velice důležité, aby sestra navázala blízký vztah s pacientem a získala jeho důvěru. Sestra musí být pro pacienta oporou v jeho těžkých obdobích. Cíle práce Cílem této práce bylo zmapovat odlišnosti práce setry na psychiatrickém oddělení, zjistit jaké komunikační dovednosti musí všeobecná sestra ovládat na psychiatrickém oddělení, dále pak zjistit možnosti dalšího vzdělávání sester v oboru psychiatrie v rámci celoživotního vzdělávání. Metodika Pro výzkumné šetření byla použita kvalitativní metodika. Údaje byly získávány metodou rozhovoru. Před provedením samotného výzkumného šetření bylo zažádáno o povolení hlavní sestry, která s provedením výzkumného šetření souhlasila. Ve spolupráci s vrchní a staniční sestrou psychiatrického oddělení bylo zrealizováno sedm rozhovorů se sestrami. Zcela anonymní rozhovor obsahoval dvanáct otázek. Jednotlivé rozhovory byly písemně zaznamenávány, protože se zaznamenáváním na diktafon respondentky nesouhlasily. Písemné záznamy rozhovorů byly analyzovány a výsledky byly následně rozděleny do kategorií a podkategorií. Výzkumné šetření probíhalo v období února a března 2013. Výsledky Na základě výzkumného šetření bylo zjištěno, že práce sestry na psychiatrickém oddělení se v mnohém liší od práce na jiných odděleních. Měla by zde pracovat sestra, která se o obor zajímá a má přehled v psychiatrické problematice. Sestra na psychiatrii by měla být zručná, pohotová a měla by mít stálý přehled o pacientech, aby byla schopná včas vypozorovat případné změny v jejich chování. V psychiatrické ošetřovatelské péči je především důležité správně komunikovat s různými typy pacientů. Proto je pro sestru důležité orientovat se v psychiatrických onemocněních a jejich symptomech. Chování, vnímání a komunikaci psychiatrického pacienta totiž často ovlivňuje samotné onemocnění. Vznikají tak různé komunikační bariéry, se kterými si musí sestra poradit. Proto by měla umět správně využívat všechny složky verbální i neverbální komunikace. Příprava na mimořádné události spočívá hlavně v pravidelném školení BOZP, požární ochrany a prostudováním metodických pokynů a standardů psychiatrického oddělení. Také je určitá příprava věnována na prevenci mimořádných událostí. Možností pro další vzdělávání v psychiatrickém ošetřovatelství je podle dotazovaných sester dostatek. Z výzkumného šetření bylo zjištěno, že se sestry o vzdělání aktivně zajímají a samy ho vyhledávají. Ve vyhledávání vhodných vzdělávacích akcích jsou sestry dostatečně podporovány ze strany nadřízených. Závěr Vzhledem k celkovému pohledu na výsledky práce lze konstatovat, že výzkumné otázky byly zodpovězené a stanovené cíle této práce byly splněny. Výsledky této bakalářské práce mohou sloužit jako podpůrný text při přednáškách o ošetřovatelské péči na psychiatrickém oddělení. Práce může také sloužit studentům jako studijní a podkladový materiál pro studium i jejich vlastní práce.
|
|
Ochrana soukromí pacientek na gynekologicko-porodnickém oddělení
Zajíčková, Markéta ; Haškovcová, Helena (vedoucí práce) ; Zelenková, Jana (oponent)
Předložená magisterská práce se zabývá ochranou soukromí pacientů hospitalizovaných v nemocničním zařízení. Práce je rozdělena na dvě části. První část je literární a zabývá se vysvětlením pojmu pacient, popisem vztahu mezi pacientem a lékařem a historickým vývojem tohoto vztahu. Dále se věnuje problematice pacienta v nemocnici a vysvětlení pojmu soukromí. Podrobněji se zabývá ochranou soukromí v české legislativě a v profesních etických kodexech, jež souvisejí s právy uživatelů zdravotních služeb. Druhá část je praktická a popisuje zjišťování reálného stavu ochrany soukromí pacientů na konkrétním gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice středního typu. Pro získání dat z daného pracoviště byly použity techniky kvantitativního výzkumu: dotazníkové šetření, pozorování a neformální rozhovory. Výzkum byl zaměřen na dvě populace, z nichž jednu tvořili zdravotníci a druhou pacienti. Z výzkumného šetření vyplynulo, že všichni dotazovaní zdravotníci znají etický kodex Práva pacientů, ale téměř polovina z nich nezná dokument Konvenci o biomedicíně, která je v současnosti nejvyšší právní normou pro oblast zdravotnictví. Výzkum dále ukázal, že soukromí pacientek na zkoumaném pracovišti je velmi často porušováno, zejména v průběhu lékařských vizit, ale také během vyšetření či ošetření. Součástí této magisterské...
|
host ::
