|
Možnosti fyzioterapie u parézy nervus facialis
ZIFČÁKOVÁ, Šárka
Bakalářská práce zahrnuje poznatky o paréze nervus facialis. Paréza nervus facialis je poměrně častým onemocněním, které se přes veškerou moderní léčbu nepodaří v některých případech vyléčit bez následků. Paréza nervus facialis se vyskytuje ve dvou formách, a to jako periferní nebo centrální. Pokud je léze lokalizovaná výše než motorické jádro nervus facialis, rozvíjí se centrální paréza. Při postižení v místě motorického jádra nervus facialis nebo v průběhu kmene nervu vzniká periferní paréza. Nejčastější příčinou jednostranné periferní parézy je Bellova idiopatická obrna. Periferní paréza nervus facialis se projeví homolaterální obrnou mimických svalů. Na celé polovině obličeje jsou vyhlazeny čelní, nosoretní a bradoretní vrásky, dále pozorujeme pokleslý ústní koutek a lagoftalmus. Centrální paréza vzniká nejčastěji na podkladě cévní mozkové příhody a projeví se jen v dolní polovině obličeje kontralaterálně k místu léze. Na postižené straně obličeje je nejvíce patrný pokles ústního koutku. Prognóza onemocnění je závislá především na její etiologii, ale u většiny pacientů se ji podaří vyléčit téměř bez následků. V teoretické části práce se věnuji anatomii, fyziologii a patofyziologii nervus facialis, jsou zde shrnuty poznatky o možnostech léčby a prognóze onemocnění. Cílem práce bylo podat ucelený pohled na problematiku parézy nervus facialis, a to z hlediska možných příčin vzniku, její léčby, stanovení a realizace fyzioterapeutického plánu pro pacienta s parézou nervus facialis. V praktické části byla použita metoda kvalitativního výzkumu. U sledovaného vzorku pacientů bylo k zhodnocení efektu léčby parézy nervus facialis využito odebrání anamnézy, vyšetření pohledem, pohmatem a vyšetření motorických funkcí mimických svalů pomocí svalového testu dle Jandy. Testovaný soubor tvořili 3 pacienti s periferní parézou nervus facialis. Terapie zahrnovala aplikaci tepla, masáž obličeje, facilitaci a reedukaci jednotlivých svalů dle sestry Kenny, využití prvků biofeedbacku a aplikaci kinesio tapu. Délka terapie byla u pacientky č. 1 a 3 pět týdnů a u pacienta č. 2 osm týdnů. Výsledky terapie jsou zpracovány formou kazuistik.
|
|
Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s diagnózou paréza n. peroneus
Bejblová, Lucie ; Melli, Klára (vedoucí práce) ; Marková, Bronislava (oponent)
Název: Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s parézou n. peroneus. Cíle: Získání teoretických a praktických znalostí o periferních parézách, zejména periferní parézy n. peroneus. Následné vypracování kazuistiky pacienta s vybranou diagnózou vytvořenou během konání souvislé odborné praxe. Metody: Obecná část bakalářské práce obsahuje teoretické poznatky o anatomii periferního nervového systému dolní končetiny, klinickém obrazu periferních paréz dolní končetiny a léčbě s následnou terapií. Výsledky: Snížení stupně zkrácení svalů zkrácených, zvýšení svalové síly oslabených svalů, zlepšení rozsahu kloubní pohyblivost, odstranění reflexních změn a obnova joint play. Závěr: Indikace fyzioterapie je jedním z nejdůležitějších faktorů při léčbě periferních paréz Klíčová slova: Periferní paréza, n.peroneus, fyzioterapie, kazuistika.
|
|
Fyzikální terapie u periferních lézí v dětském věku
Hubáčková, Daniela ; Ocmanová, Renata (vedoucí práce) ; Demuthová, Zorka (oponent)
Práce popisuje jednotlivé typy periferních lézí, jejich příčiny a terapii. Zabývá se především fyzikální terapií, ale jsou v ní zmíněny i ostatní možnosti rehabilitace a chirurgická léčba. V rámci fyzikální terapie se zabývá elektroterapií, mechanoterapií, termoterapií a hydroterapií, fototerapií a balneoterapií. Zvlášť popisuje terapii u parézy n. facialis a poporodní parézy brachiálního plexu. Z polyneuropatií se zmiňuje o polyradikuloneuritidě a hereditární polyneuropatii. Na závěr uvádí kazuistiku pacienta s parézou n. ulnaris. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
| |
| |
|
Kinezioterapie a fyzikální terapie periferní parézy nervus facialis
Duchatschová, Iveta ; Horká, Bohumila (vedoucí práce) ; Věchtová, Bohuslava (oponent)
Autor: Iveta Duchatschová Instituce: Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Název práce: Kinezioterapie a fyzikální terapie u periferní parézy n. facialis Vedoucí práce: Mgr. Bohumila Horká Počet stran: 83 Počet příloh: 0 Rok obhajoby: 2012 Klíčová slova: periferní paréza, nervus facialis, kinezioterapie, fyzikální terapie, režimová opatření, hlavové nervy, mimické svaly Bakalářská práce shrnuje základní poznatky o periferní paréze nervus facialis. Teoretická část pojednává o anatomii lícního nervu, etiologii vzniku parézy, epidemiologii tohoto onemocnění, klinických příznacích, vyšetření a možných způsobech léčby. Podrobněji rozebírá především jednotlivé metodiky z oblasti fyzioterapie, které mohou být využity a různě kombinovány v rámci léčebné rehabilitace k dosažení co nejlepšího účinku. Dalším bodem práce jsou režimová opatření, která by pacienti měli dodržovat z důvodu prevence případných komplikací nebo zhoršení stavu. Na teoretické poznatky navazuje praktická část, která zpracovává kazuistiky dvou pacientů s periferní parézou nervus facialis. Zaměřuje se na vyšetření stavu parézy prováděné fyzioterapeutem, terapii použitou u těchto konkrétních případů a výsledků, které terapie přinesla. Z důvodu mnoha odlišných skutečností jsou případy porovnány.
|
|
Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s periferní parésou n.facialis
Zachová, Lenka ; Pánek, David (vedoucí práce) ; Novotná, Irena (oponent)
Název práce: Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s periferní parésou n. facialis. Cíl práce: Podat ucelené shrnutí teoretických poznatků a vypracování kazuistiky pacienta s diagnózou periferní parésa n. facilais. Metoda a výsledek: V této bakalářské práci jsou komplexně shrnuty poznatky o periferní paréze n. facialis a její léčbě, konkrétně fyzioterapeutickými metodami. Podává ucelený pohled na problematiku fyzioterapie u parézy lícního nervu, která bývá příznakem mnoha jiných onemocnění. Obecná část zahrnuje patogenezi, anatomii, etiologii, incidenci, prognózu, klinický obraz, kineziologický pohled, způsoby vyšetření a řadu terapeutických postupů využitelných v klinické praxi. Speciální část práce se zabývá kazuistikou pacientky s periferní parézou n. facialis dx. a využitím některých uvedených terapeutických postupů při její úspěšné léčbě. Klíčová slova: paréza lícního nervu, Bellova obrna, mimické svaly, metoda sestry Kenny, periferní paréza, terapie parézy nervus facialis
|
|
Ošetřování a informovanost klientů se zavedeným periferním žilním katétrem.
DUŠKOVÁ, Monika
Bakalářská práce na téma ?Ošetřovatelská péče a informovanost klientů se zavedeným periferním žilním katétrem? se skládá ze dvou částí. V teoretické části práce jsou stručně objasněny základní pojmy, jako je periferní žilní kanyla, ošetřovatelská péče a komplikace. V této práci je největší pozornost kladena na ošetřovatelskou péči a informovanost klientů se zavedeným periferním žilním katétrem. Jednotlivé prvky jsou podrobně popsány v samostatných kapitolách. Závěr teoretické části je zaměřen na zákonné aspekty spojené s periferním žilním katétrem (dokumentace o periferním žilním katétru a likvidace biologického materiálu). Praktická část popisuje výzkumné šetření, které vede k ověření předem stanovených hypotéz. Ve výzkumném šetření byla použita kvantitativní metoda formou anonymních dotazníků. Výzkum byl proveden v Nemocnici České Budějovice a.s., kde bylo celkem rozdáno 120 dotazníků klientům, kteří byli hospitalizováni na oddělení následné péče, interním oddělení, infekčním oddělení a neurologickém oddělení. Prvním cílem této práce bylo zjistit, zda jsou klienti dostatečně informováni v souvislosti se zavedeným periferním žilním katétrem. Druhým cílem bylo zjistit, zda klienti znají možné projevy infekce v souvislosti se zavedeným periferním žilním katétrem. Ke stanoveným cílům byly vytvořeny hypotézy H1, H2 a H3. H1: Klienti mají informace o zavedeném periferním žilním katétru, byla potvrzena. Hypotéza H2: Klienti znají možné projevy infekce v souvislosti se zavedeným periferním žilním katétrem, byla potvrzena. Hypotéza H3: Klienti znají možné komplikace v souvislosti se zavedeným periferním žilním katétrem, byla potvrzena.
|
|
Úloha sestry v podpoře soběstačnosti pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období.
ZRZAVECKÝ, Martin
Bakalářskou práci na téma: Úloha sestry v podpoře soběstačnosti pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období jsem si vybral na základě studia odborné literatury a praktických zkušeností v péči o tyto pacienty na oddělení chirurgie, kde pracuji. Amputaci dolní končetiny lze popsat jako odstranění periferní části těla od celku úrazem nebo chirurgicky. Úrazovost v dnešní době je velmi vysoká zvláště na silnicích. Vlivem úrazu přijde o část těla mnoho mladých lidí. Plánovaným zákrokem se amputace dolní končetiny provádí z důvodu zmírnění či odstranění bolesti nebo za účelem zamezení šíření infekce či metastáz. Pro většinu lidí znamená amputace dolní končetiny změnu v kvalitě života. Úloha zdravotnického personálu je pečovat o amputaci dle standardů a naučit pacienta soběstačnosti. Cílem kvalitativního výzkumného šetření bylo: 1. zmapovat úlohu sestry v podpoře soběstačnosti pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období z pohledu všeobecných sester a 2. zjistit úspěšnost nácviku soběstačnosti u pacientů s amputací dolní končetiny v pooperačním období. K cílům byly stanoveny výzkumné otázky: 1. Jakou roli zastává sestra v podpoře soběstačnosti u pacienta s amputací dolní končetiny z pohledu sester? 2. Jak ovlivňuje ošetřovatelská péče soběstačnost pacienta s amputací dolní končetiny? 3. Jakým způsobem provádí sestra nácvik soběstačnosti u pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období? Výzkumné šetření bylo kvalitativní, jako technika byl použit hloubkový rozhovor se sestrami a pacienty. Výzkumný soubor tvořili sestry a pacienti po amputaci dolní končetiny chirurgického a traumatologického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s.. Z výsledků vyplynulo, že sestry chirurgického i traumatologického oddělení se podílí na podpoře soběstačnosti pacienta po amputaci dolní končetiny především v uspokojování fyziologických potřeb (hygiena, příjem potravy a tekutin, vyprazdňování, zajištění pohybu a potřeby být bez bolesti). Sestry z chirurgického oddělení považují nácvik soběstačnosti u těchto pacientů za náročnější vzhledem k věku pacienta a typu amputace v souvislosti s chronickým onemocněním. Dle názoru pacientů má ošetřovatelská péče při hospitalizaci významný vliv na jejich soběstačnost. Sestry z chirurgického i traumatologického oddělení považují nácvik soběstačnosti za velmi důležitý, rozdíl účinku opět vidí ve věku pacienta a příčiny amputace. Dle sester i pacientů nácvik soběstačnosti zahrnuje hygienickou péči, pomoc při příjmu potravy a vyprazdňování, vertikalizaci z lůžka, nácvik pohybu a management bolesti. Cíle výzkumného šetření byly splněny a výsledky výzkumného šetření mohou pomoci sestrám zkvalitnit ošetřovatelskou péči, což povede ke zlepšení kvality života pacientů po amputaci dolní končetiny.
|
| |
host ::
