|
|
Algal and Cyanobacterial Adaptations to Low Temperature and Desiccation
Jimel, Matouš ; Elster, Josef (vedoucí práce) ; Košťál, Vladimír (oponent)
Řasy a sinice, díky své dlouhé evoluční historii, jsou velmi rozšíření primární producenti, kteří dokážou odolat extrémním environmentálním stresům. Nízká teplota, vymrzání a tání, vysychání a opětovné zavodňování, jsou stresy, které jsou obzvlášť běžné v polárních regionech a zimních sezónách oblastí mírného pásu. Z hlediska fyziologických dopadů jsou si tyto stresy podobné či spolu úzce souvisí. Nízké teploty a vysychání vyvíjí spoustu typů stresů, které musí být vyloučeny či zmírněny adaptacemi. Konkrétně budou shrnuty adaptace na chlad, vymrzání a vysychání, spolu se strategiemi, které umožňují vyhnutí se stresu či tvorbu odolných morfologických stádií. Práce shrnuje vlastnosti, funkce a mechanismy těchto adaptací a stresů i potenciálních biotechnologických využití. Klíčová slova: řasy, sinice, vymrzání, chlad, vysychání, abiotický stres, kryoprotektanty, osmoprotektanty, akinety, kryopoškození
|
|
|
Vliv vysychání na streptofytní řasy - mechanismy stresové odolnosti
Pošmourný, Martin ; Pichrtová, Martina (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
V této bakalářské práci jsem se věnoval odolnosti streptofytních řas proti vysychání. Přesto, že se této oblasti doposud věnovalo jen pár lidí, v posledních letech bylo na toto téma publikováno značné množství prací. Byly zjištěny zajímavé informace a objeveny nové skutečnosti. Výzkum pokračuje stále dál a tak by bylo užitečné se poohlédnout, na co všechno se přišlo. Věřím, že porozumění tomuto fenoménu je klíčové pro pochopení některých událostí ve vývoji přírody a uvědomění si, jak houževnatý dokáže život být na samých hranicích svého možného výskytu. Pokusil jsem se utřídit současné vědomosti o mechanismech stresové odolnosti streptofytních řas a doufám, že získaný přehled mi do budoucna pomůže lépe se v dané problematice orientovat. Doposud bylo pozorováno několik přístupů k obraně proti vysychání. Prevence vysušení, adaptace na nedostatek vody a tolerance úplného vyschnutí. Mezi preventivní způsoby obrany patří vytváření shluků buněk, kobercovitých porostů, či sekrece slizového obalu. Jako adaptaci na nedostatek vody řasy vyvinuly složitější odpovědi v podobě změn ultrastruktury, či regulaci fyziologických procesů. Např. Klebsormidium je schopné během půlhodiny nastartovat výrobu značného množství kalózy a zabudovat ji do buněčné stěny. Tím získá potřebnou pružnost, aby v důsledku rapidního...
|
|
|
Vysýchání sadebního materiálu během manipulace a metody jeho hodnocení
Volf, Luděk
Cílem bakalářské práce bylo vyhodnocení ujímavosti a odrůstání sadebního materiálu smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst) a buku lesního (Fagus sylvatica L.) po určité době stresování suchem vlivem špatné manipulace. Testován byl vždy prostokořenný a krytokořenný sadební materiál, sadební materiál čerstvý a 1 týden založený. Prostokořenný a krytokořenný sadební materiál byl ponechán na povrchu půdy v blízkosti místa výsadby bez ochrany proti vysychání a v určitých intervalech vysazován (délka exponování 0,5hod, 1 hod, 2 hod, 3 hod, 4 hod a 5 (5,5) hod). V každé testované variantě bylo vysázeno 20 ks rostlin. Současně bylo provedeno testování nových metod, které zjišťují ztrátu vody rostlin během vysychání. Vyzkoušeny byly metody: měření hmotnostního úbytku jemných kořenů při konstantním tepelném stresu, měření hmotnostního úbytku kořenových balů a měření vlhkosti substrátu kořenových balů. Na konci vegetačního období byla vyhodnocována mortalita, terminální přírůst, tloušťka kořenového krčku, délka jehlic a listu a vitalita. Bylo potvrzeno, že s přibývající délkou vysychání dochází k omezení přírustu a ujímavosti, především u sazenic buku. Sadební materiál smrku je více odolný ke špatné manipulaci a záleží především na počasí v jarních měsících. Všechny metody se zdají být perspektivní, limitní hodnoty je třeba zjistit dalším ověřováním.
|
|
|
Vysychání krytokořenného sadebního materiálu při manipulaci a jeho vliv na ujímavost a odrůstání rostlin po výsadbě
Volf, Luděk
Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení ujímavosti a odrůstání krytokořenného sadebního materiálu smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst) a buku lesního (Fagus sylvatica L.) po stanovené době stresování suchem vlivem špatné manipulace. Rostliny vystavené vysychání 0, 2, 3, 4 a 5 dní byly vysazovány na výzkumnou plochu. Byly rovněž testovány nové metody hodnocení ztráty vody z balů během vysychání rostlin. Vyzkoušena byla metoda měření hmotnostního úbytku kořenového balu během manipulace a otestovány byly dva přístroje na měření vlhkosti kořenových balů (HH2 a WHT 860). Po 5 týdnech od výsadby bylo provedeno první hodnocení rostlin, kdy byla zjišťována vitalita a průběh rašení. Druhé měření bylo provedeno na konci vegetačního období, byla hodnocena vitalita, délka terminálního přírůstu, tloušťka kořenového krčku, délka jehlic a listů. Bylo potvrzeno, že s přibývající délkou vysychání kořenových balů dochází ke ztrátě vlhkosti, která po určité době výrazně negativně ovlivnila ujímavost a odrůstání testovaných rostlin. Limitující byla 3denní expozice sadebního materiálu vysycháním. Sadební materiál smrku je oproti buku výrazně odolnější k negativnímu působení radiačního záření a vysychání. Byla stanovena minimální hranice vlhkosti balů, kdy sadební materiál dokáže bez výrazných problémů odrůstat. Testované metody hodnocení rostlin se zdají být perspektivní a lze je použít při hodnocení kvality sadebního materiálu před výsadbou.
|
|
|
Algal and Cyanobacterial Adaptations to Low Temperature and Desiccation
Jimel, Matouš ; Elster, Josef (vedoucí práce) ; Košťál, Vladimír (oponent)
Řasy a sinice, díky své dlouhé evoluční historii, jsou velmi rozšíření primární producenti, kteří dokážou odolat extrémním environmentálním stresům. Nízká teplota, vymrzání a tání, vysychání a opětovné zavodňování, jsou stresy, které jsou obzvlášť běžné v polárních regionech a zimních sezónách oblastí mírného pásu. Z hlediska fyziologických dopadů jsou si tyto stresy podobné či spolu úzce souvisí. Nízké teploty a vysychání vyvíjí spoustu typů stresů, které musí být vyloučeny či zmírněny adaptacemi. Konkrétně budou shrnuty adaptace na chlad, vymrzání a vysychání, spolu se strategiemi, které umožňují vyhnutí se stresu či tvorbu odolných morfologických stádií. Práce shrnuje vlastnosti, funkce a mechanismy těchto adaptací a stresů i potenciálních biotechnologických využití. Klíčová slova: řasy, sinice, vymrzání, chlad, vysychání, abiotický stres, kryoprotektanty, osmoprotektanty, akinety, kryopoškození
|
|
|
Vysychání jako činitel ovlivňující strukturu společenstev krásivek (Zygnematophyceae)
Jirková, Kateřina ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Kopalová, Kateřina (oponent)
Krásivky tvoří důležitou součást fytobentosu mokřadních ekosystémů. Tyto ekosystémy mají často efemérní charakter a změny v hydrologickém režimu jsou jejich nedílnou součástí. Vysychání je přitom podstatným stresovým faktorem, který ovlivňuje vodní organismy. Různé druhy se liší v míře tolerance vůči stresu z vysychání, což může mít vliv na strukturu společenstev a také na fylogenetickou diverzitu. Pro tuto práci byly zvoleny dvě lokality, přírodní rezervace Borkovická blata a přírodní památka Na Plachtě. Vysychavé a nevysychavé tůně se lišily ve struktuře společenstev krásivek, statisticky významný však byl tento rozdíl pouze v případě lokality Borkovická blata. Na obou lokalitách vykazovaly vzorky z vysychavých tůní průměrně nižší druhovou bohatost a hodnotu Shannonova indexu diverzity než vzorky z nevysychavých tůní, rozdíly mezi těmito skupinami vzorků ale nebyly statisticky průkazné. Fylogenetická analýza prokázala, že společenstva krásivek byla tzv. fylogeneticky rozptýlená; blízce příbuzné druhy měly tendenci nevyskytovat se společně na stejných stanovištích, což platilo v případě Borkovických blat i v případě lokality Na Plachtě. Rozdíl mezi vysychavými a nevysychavými tůněmi se podařilo detekovat pouze v případě lokality Borkovická blata, kde vysychavé tůně vykazovaly nižší stupeň fylogenetického...
|
|
|
Vliv vysychání na streptofytní řasy - mechanismy stresové odolnosti
Pošmourný, Martin ; Pichrtová, Martina (vedoucí práce) ; Vosolsobě, Stanislav (oponent)
V této bakalářské práci jsem se věnoval odolnosti streptofytních řas proti vysychání. Přesto, že se této oblasti doposud věnovalo jen pár lidí, v posledních letech bylo na toto téma publikováno značné množství prací. Byly zjištěny zajímavé informace a objeveny nové skutečnosti. Výzkum pokračuje stále dál a tak by bylo užitečné se poohlédnout, na co všechno se přišlo. Věřím, že porozumění tomuto fenoménu je klíčové pro pochopení některých událostí ve vývoji přírody a uvědomění si, jak houževnatý dokáže život být na samých hranicích svého možného výskytu. Pokusil jsem se utřídit současné vědomosti o mechanismech stresové odolnosti streptofytních řas a doufám, že získaný přehled mi do budoucna pomůže lépe se v dané problematice orientovat. Doposud bylo pozorováno několik přístupů k obraně proti vysychání. Prevence vysušení, adaptace na nedostatek vody a tolerance úplného vyschnutí. Mezi preventivní způsoby obrany patří vytváření shluků buněk, kobercovitých porostů, či sekrece slizového obalu. Jako adaptaci na nedostatek vody řasy vyvinuly složitější odpovědi v podobě změn ultrastruktury, či regulaci fyziologických procesů. Např. Klebsormidium je schopné během půlhodiny nastartovat výrobu značného množství kalózy a zabudovat ji do buněčné stěny. Tím získá potřebnou pružnost, aby v důsledku rapidního...
|
|
| |
host ::
RSS.