|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Kontrastní látky v ultrasonografii
BLECHA, Dalibor
Ultrasonografie je dnes nejrozšířenější a nejsnáze dostupná vyšetřovací moderní diagnostická zobrazovací metoda. Patří jí proto místo prvního kroku v diagnostickém vyšetřovacím algoritmu. Ultrazvukové diagnostické metody se začaly vyvíjet počátkem padesátých let 20. století. Ultrazvukové zobrazovací i dopplerovské metody se staly významnou součástí lékařské diagnostiky, kde často nahradily mnohem rizikovější a invazivní metody. Zatímco radiační zátěž u CT vyšetření postihuje především pacienta, v případě angiografie a intervenčních radiologických výkonů se rovněž vztahuje na personál příslušných pracovišť nacházejících se v době výkonu ve vyšetřovně. Přestože jsou ultrasonografické zobrazovací metody bezpečné jak pro pacienta, tak pro vyšetřující personál, neboť během pěti desetiletí používání a vývoje nebyl zaznamenán žádný případ významnějšího poškození pacienta, je rovněž pro diagnostické aplikace ultrazvuku celosvětově doporučován princip ALARA (As Low As Reasonably Achievable), který můžeme označit také jako princip opatrnosti. Aby výtěžnost jednotlivých vyšetření v radiodiagnostice byla co nejvyšší a došlo k vyhovění výše zmíněnému principu a přesnějšímu stanovení diagnostického výsledku, napomáhají nám kontrastní látky. Právě na základě nárůstu radiační zátěže, ať již pacientů, tak i personálu u ostatních moderních zobrazovacích metod, jako je CT a DSA, kde se vyšetřovací metody téměř neobejdou bez použití kontrastních látek, vstupuje do popředí použití kontrastních látek v ultrasonografii, jako metody neužívající rentgenového záření. Výše zmíněná problematika dala vznik této bakalářské práci. Cílem práce je tudíž zjistit, zda výtěžnost vyšetření a stanovení diagnosy za přispění kontrastních látek při ultrasonografii povede k jejich širšímu použití.
|
|
|
Prenatální diagnostika zobrazovacími metodami
VLČEK, Martin
Bakalářská práce je zaměřena na prenatální diagnostiku zobrazovacími metodami. Teoretická část seznámí čtenáře se současným stavem dané problematiky, s invazivními a neinvazivními vyšetřovacími metodami. Závěr teoretické části je věnován prenatálnímu záchytu srdečních vad pomocí screeningových vyšetření těhotných žen. Cílem práce bylo vyzvednout aktivitu radiologického asistenta, popsat jeho činnosti při použití různých modalit a možností v diagnostice vrozených srdečních vad prenatálně i perinatálně. Byla stanovena jedna hypotéza, týkající se aktivity radiologického asistenta v diagnostice vrozených srdečních vad během prenatálního období dítěte. Kvantitativní výzkum byl sestaven na základě počtu vyšetřených plodů a novorozenců ve Fakultní nemocnici v Motole a v Centru lékařské genetiky s.r.o. v Českých Budějovicích v průběhu 1 roku. U 59 vyšetřovaných plodů magnetickou rezonancí byly zachyceny 3 nejčastěji se objevující vrozené vady: 7 případů ageneze corpus callosum, ventrikulomegalie v 6 případech a v 7 případech kongenitální cystická adenomatoidní malformace plic. U žádné z vyšetřených matek nebylo zjištěno postižení placenty ani patologické změny srdce plodu. Stanovená hypotéza se potvrdila. V současné době se vrozené srdeční vady magnetickou rezonancí prenatálně nevyšetřují, vzhledem k příliš robustní technice a nedostatečnostem v kvalitě zobrazení. Vedoucí úlohu má stále ultrazvukové vyšetření, které si provádějí gynekologové a porodníci sami. Z této práce a výzkumného šetření mohou čerpat jednak kardiologové, gynekologové, porodníci, ale i radiologičtí pracovníci.
|
|
|
Dopplerovské měření cévních parametrů
NÁTHEROVÁ, Markéta
Vyšetření ultrazvukem je dnes nejrozšířenější a nejsnáze dostupná moderní diagnostická metoda. Pomocí ultrazvuku lze sledovat pohybující se struktury, jako jsou například srdeční chlopně nebo proudící krev, a to na základě tzv. Dopplerova jevu. K zobrazení struktury se využívá zpětného rozptylu a změny vyslané frekvence na přijímači, ke které dochází díky vzájemné nenulové rychlosti vysílače (sondy) a přijímače ultrazvukového vlnění. Pomocí Dopplerova jevu je možné stanovit rychlost a směr pohybu měřeného objektu. Cílem práce bylo sledování změn cévního průtoku a tepu v závislosti na trénovanosti probandů, zátěži a změnách teploty okolí. Proto byly definované 2 skupiny, kdy první skupinu tvořili jedinci adaptovaní na zátěž a druhou skupinou byli jedinci netrénovaní. K měření cévních parametrů byl použit dopplerovský měřič HiDop 300. Na LCD displeji přístroje, popřípadě na monitoru připojeného počítače, se zobrazuje měřená spektrální dopplerovská křivka i její parametry (tepovou frekvenci HR, odporový index RI, pulzační index PI, systola/diastola, střední rychlost Mean). Práce se zaobírá vlivem fyzické zátěže a zátěže chladové na krevní oběh v cévách. Hemodynamika cévního systému je závislá na druhu a intenzitě zátěže. Při stanovení závěru práce musíme brát ovšem v úvahu i řadu vnitřních (věk, pohlaví, zdravotní stav{\dots}) a vnějších faktorů (teplota okolí, proudění vzduchu{\dots}), díky nimž dochází k různým změnám v oběhové soustavě. Například zmenšení kontraktility periferních cév u starších osob, narušení pružnosti cévní stěny ukládáním tukových látek či zvýšení srdeční frekvence vlivem stresového podnětu. Hlavní výhodou dopplerovského měřiče a všech ultrazvukových metod je, že patří mezi metody neinvazivní a při vhodně zvolené intenzitě nemá na vyšetřovanou osobu nepříznivé účinky, jako má např. rentgenové záření.
|
|
|
Vyhodnocení hlukové zátěže při různých způsobech chovu vodní drůbeže.
BRAUN, Petr
Tato bakalářská práce se zabývá vyhodnocením hlukové zátěže při různých zpusobech chovu vodní drůbeže. Vybraným plemenem pro měření je husa česká. Cílem je změřit a ověřit intenzitu hluku vznikající ve velkochovu a malochovu a vyhodnotit uvedenou hlukovou zátěž působící na okolí. Základem je provedení měření hlukové hladiny ve velkochovu a malochovu ve vegetačním období a ve velkochovu mimo vegetační období na zvolených stanovištích a porovnání naměřených hodnot s legislativními a hygienickými normami. Pokud přípustné limity budou překročeny naměřenými hodnotami, bude nezbytně nutné navržení potřebných omezujících opatření.
|
|
|
Vývoj vztahu rodičů k dítěti v prenatálním období
DVOŘÁKOVÁ, Kateřina
Práce se zabývá možnostmi navazování kontaktu a vztahů obou rodičů k nenarozenému dítěti. Hlavním cílem této práce bylo poukázat na možnosti vytvoření pozitivního vztahu matky a otce k dítěti již v prenatálním období. Z celé práce vyplývá, že nastávající rodiče mají mnohem více možností k navázání kontaktu k dítěti než pouhé hlazení bříška a jeho oslovování.
|
|
|
Laboratorní metody pro diagnostiku infekcí totálních náhrad kloubů
HRONÍČKOVÁ, Lenka
Kloubní náhrady a jejich infekční komplikace jsou v současné době velmi diskutovaným problémem mezi ortopedy a mikrobiology. Nejvíce se provádějí operace zejména u kloubu kyčelního a kolenního. Hlavním důvodem je jejich nejčastější poškození, na druhém místě i fakt, že endoprotézy těchto kloubů mají dobrou možnost ukotvení umělých materiálů do kosti a mají i dlouhou životnost. Endoprotézy se používají i u kloubů ramenních, loketních, atd. I přes všechny aseptické postupy dochází někdy k rozvoji infekce. Tato komplikace je nejčastější příčinou poškození endoprotéz a je často také důvodem k reoperaci. Vznik infekcí závisí na interakcích mezi mikroorganismem, kloubní náhradou a hostitelem. Mezi bakteriální původce způsobující infekce kloubních náhrad se řadí grampozitivní koky, zejména Staphylococcus aureus a Staphylococcus epidermidis, někdy i streptokoky. Dále to bývají gramnegativní tyčinky, zejména Escherichia coli, Proteus species, Pseudomonas aeruginosa, Enterobacter species a Serratia marcescens a další. Ve smíšených infekcích se mohou vyskytovat i anaerobní bakterie, zejména Propionibacterium acnes a anaerobní streptokoky. Většina bakteriálních původců je součástí tzv. biofilmu, který je důležitý pro bakterie a jejich přežití. Bakterie v biofilmu získávají ochranu matrix proti účinku protilátek a fagocytů, ale i proti účinkům antibiotik. Zavedení nových laboratorních postupů a metod, při kterých je m. j. využíván i ultrazvuk k rozrušení biofilmu a usnadnění následné kultivace a identifikace infekčního agens, se ukázalo jako přínosné. Vede k signifikantně vyššímu záchytu etiologických agens infekčních komplikací kloubních náhrad, a tak přispívá i k lepšímu zajištění nových reimplantátů. Pracovní postupy a metody uvedené v této práci nacházejí v dalších modifikacích uplatnění i při vyšetřování jiných cizorodých materiálů a implantátů a při vyšetřování tkání vyňatých z těla pacienta při nejrůznějších infekčních komplikacích. Předkládaná bakalářská práce porovnává laboratorní postupy a metody dosud používané na OLM (Oddělení lékařské mikrobiologie) Nemocnice Jindřichův Hradec, a.s. s laboratorními postupy a metodami nově zavedenými k vyšetřování infekcí kloubních náhrad ve spolupráci s autorkou předkládané bakalářské práce v jarních měsících roku 2008.
|
|
|
Rušivé artefakty radiodiagnostických modalit
ŠEDA, Miroslav
Tato práce informuje o přístrojích používaných k diagnostickému zobrazování, se zaměřením na rušivé obrazové artefakty vybraných přístrojů (CT, MR, ultrazvuk). Práce radiologického asistenta je stále více závislá na technice, která nám pomáhá při vyšetřování. Přístroje, které používáme k vyšetřování klientů jsou stále složitější. Umožňují kvalitnější a přesnější zobrazení, jsou jednodušší na ovládání, poskytují širší možnosti způsobu vyšetření a v neposlední řadě šetří klienta. Obsluha těchto složitých technických zařízení je doménou radiologických asistentů a vývoj nezadržitelně směřuje k tomu, že obsluhující asistent bude pracovat stále více samostatně. Je nutné, aby radiologický asistent správně ovládal postupy při všech vyšetřeních které provádí, důsledně dbal na radiační ochranu a dbal na kvalitu obrazového výsledku vyšetření. Výsledkem vyšetření převážné většiny diagnostických vyšetření na RDG oddělení je obrazová informace. Tyto obrazové výsledky mohou být z různých důvodů oproti skutečnosti pozměněny nebo degradovány. Takto znehodnocený výsledek může vést k mylnému nebo pozdnímu stanovení diagnózy lékařem. Radiologický asistent je prvním kdo musí být schopen posoudit, jestli vyšetření proběhlo v pořádku, případně lékaře upozornit na možné odchylky nebo obrazové deformace. Zmírnění nebo potlačení artefaktů v obrazovém výsledku vyšetření je v některých případech velmi jednoduché a někdy stačí jen rozhovor s klientem, ve kterém mu vysvětlíme průběh vyšetření. V některých případech je ovlivnění projevů artefaktů technicky nemožné, protože vyplývá z principu vyšetřovací metody, nebo by si vyžádalo takové finanční náklady, které by pro zdravotnické zařízení byly neúnosné. Ve své práci jsem se zaměřil na obrazové artefakty přístrojů (CT ,MR a ultrazvuk), se kterými se radiologický asistent může setkat v běžné klinické praxi. Pokusil jsem se o dokumentaci těchto obrazových artefaktů při běžném provozu. Součástí mé práce je i popis příčin vzniku artefaktů a případně postup jak projevům artefaktů předejít nebo je odstranit.
|
host ::
RSS.