|
|
Reakce zooplanktonu na změny chemizmu vody a množství potravy v důsledku zotavování jezer z acidifikace.
Bartošíková, Martina ; Stuchlík, Evžen (vedoucí práce) ; Šorf, Michal (oponent)
Antropogenní okyselení ovlivnilo společenstva tisíců jezer v Severní Americe a Evropě. Ukázalo se, že během acidifikace došlo ke změnám početnosti, ale i druhového složení zooplanktonu, na některých lokalitách došlo i k jeho celkovému vymizení. Hlavním důvodem byl výrazný pokles pH, vyplavení toxických iontů Al3+ a změna trofie jezer. Míra a rozsah biologického zotavení po obnově pH se v acidifikovaných jezerech výrazně liší napříč regiony. Zotavení vodních společenstev je značně opožděno za zotavením chemismu. Některé zooplanktonní druhy jsou nicméně schopny velmi rychle kolonizovat zotavující se ekosystémy a v mnoha acidifikovaných jezerech se opět začaly vyskytovat původní druhy, které během acidifikace vymizely. Návrat původních druhů může být blokován výskytem acido-tolerantnějších druhů, které po vymizelých druzích obsadily prázdné niky. Zooplankton může být ovlivněn přímo chemismem vody, ale i nepřímo kvalitou a množstvím potravy. Důležitým faktorem je též možnost šíření kolonizujících druhů. Nicméně může být velmi obtížné určit relativní role těchto faktorů v regulaci zotavení. Klíčová slova: zooplankton, acififikace, chemismus vody, toxicita hliníku, fytoplankton
|
|
|
Role PLD v raných fázích toxického působení hliníku
Poláková, Lucie ; Schwarzerová, Kateřina (vedoucí práce) ; Malínská, Kateřina (oponent)
Toxicita hliníkových iontů v kyselých půdách je celosvětově hlavní limitující faktor pro pěstování plodin. Hlavním symptomem toxicity hlinitých iontů je rychlé zastavení růstu kořenů. Mechanismus toxického působení hliníku na rostliny není stále odhalen. V této práci byla řešena otázka, zda fosfolipázy PLDα1 a PLDδ mohou hrát v roli v mechanismu působení hlinitých iontů na kořeny rostlin. Byla porovnávána reakce rostlin postrádajících PLDα a PLDδ na působení hlinitých iontů v hydroponickém roztoku. Nejcitlivější zónou kořenů byla transientní zóna, ve které buňky odumíraly nejdříve. Bylo dále zjištěno, že pldα1 rostliny byly na působení hlinitých iontů méně citlivé, neboť jejich kořeny vykazovaly menší inhibici růstu než WT. Pldδ rostliny se ve své reakci na hliník nelišily od WT rostlin. Během další analýzy reakce pldα1 rostlin bylo zjištěno, že kořenové buňky během toxického působení hliníku byly schopny buněčné expanze, neboť v kořenech rostoucích v médiu s hliníkem vytvářely malformace. Tento jev byl spojen s rychlejší reorientací až depolymerací kortikálních mikrotubulů v reakci na toxické působení u rostlin pldα1 v porovnání s WT rostlinami. Výsledky naznačily, že PLDα1 molekula ovlivňuje stabilitu kortikálních mikrotubulů. V rostlinách postrádající PLDα1 byly mikrotubuly méně stabilní a...
|
host ::
RSS.