|
|
Modifikace ferritinových nanoklecí cílícími modalitami
Kurcová, Jana
Využití proteinových nanočástic v biomedicínském výzkumu i klinické praxi dostává v posledních dvou dekádách nový rozměr. Pozornost je upírána zejména na možnost využití proteinů jako nanonosiče terapeutik pro zajištění jejich specifického doručení pouze do postižených buněk bez rizika předčasného působení a poškození zdravých tkání. Povrch nanotransportérů je možné modifikovat cílícími modalitami a využít tak aktivního cílení zlepšující buněčnou specifitu a internalizaci nanotransportérů. Tato práce se zabývá modifikací povrchu nanotransportérů pomocí cílících ligandů. Byla předložena nová možnost kovalentní vazby hexamerního peptidu HWR (HWRGWV) na povrch fluorescenčně značených apoferritinových klecí (APO Cy7) s využitím crosslinkeru o nulové délce N,N‘-dicyklohexylkarbodiimidu (DCC), který zajistí správnou orientaci peptidu. HWR peptid umožňuje selektivní vazbu Fc regionu protilátek, díky čemuž lze docílit prostorově řízené konjugace protilátek na povrch nanočástic. Optimální poměr HWR a APO pro maximální efekt reakce činil 1,26 mg HWR ku 1 mg APO-Cy7. Dále byla potvrzena stabilita fluorescence nanotransportéru po vazbě peptidu, jejíž intenzita se díky přenosu elektronů z tryptofanových reziduí peptidu na Cy7 zvýšila v emisním maximu (λ = 773 nm) z 1943 ± 209 a.u. na 2594 ± 62 a.u. Velikost takto modifikovaného APO byla 12,71 ± 0,49 nm s povrchovým ζ-potenciálem –14,37 ± 3,15 mV. Správná vazebná orientace peptidu byla potvrzena pomocí vazby polyklonálních protilátek IgG. Po inkubaci a následném přečištění byla přítomnost protilátek dokázána spektrofotometricky, pomocí denaturační elektroforézy a změnou velikosti nanonosiče. Práce tak předkládá univerzální platformu vhodnou pro povrchovou modifikaci cílícími protilátkami pro využití v aktivní protinádorové nanomedicíně.
|
|
|
Imunitní odpověď a nádorové mikroprostředí při léčbě polymerními cytostatiky
Malátová, Iva ; Šírová, Milada (vedoucí práce) ; Stollinová Šromová, Lucie (oponent)
Chemoterapie je stále jednou z nepoužívanějších protinádorových terapií. Většinou jde o inhibici proliferace rychle se dělících buněk, není tedy selektivní vůči nádorovým buňkám. Díky tomu se s chemoterapií pojí mnoho nežádoucích vedlejších účinků. Nevýhodné vlastnosti chemoterapeutik je možné do značné míry eliminovat použitím konjugátů polymerů s nízkomolekulárními léčivy. Příkladem takového konjugátu je HPMA polymer s navázaným doxorubicinem. Kromě vlastností získaných vazbou na polymer, jako je dosažení rozpustnosti ve vodných roztocích, snížení systémové toxicity, zvýšení maximální tolerované dávky nebo pasivní cílení pomocí EPR efektu, se při terapii tímto léčivem využívá i faktu, že doxorubicin indukuje imunogenní buněčnou smrt. Bylo již prokázáno, že po úplném vyléčení experimentálních myší pomocí polymerních konjugátů HPMA s doxorubicinem u části myší vzniká dlouhodobá rezistence vůči opětovné inokulaci letální dávkou nádorových buněk. Rezistence je specifická vůči konkrétnímu typu nádoru, ze kterého byla myš vyléčena a důležitou roli zde hrají CD8+ cytotoxické T lymfocyty a IFNγ. V této práci jsme sledovali změny v zastoupení imunitních populací a jejich aktivačních markerů po léčbě polymerními konjugáty na bázi HPMA s doxorubicinem a volným doxorubicinem v porovnání s neléčenými...
|
host ::
RSS.