|
|
Srovnání offsetu kyčelního kloubu po povrchové náhradě a po standardní totální endoprotéze
ČERNÁ, Helena
Předmětem práce je srovnání biomechanických parametrů kyčelního kloubu po dvou odlišných operacích, po standardní totální endoprotéze a po povrchové náhradě. Materiál a metoda: Statisticky byl zpracován soubor 25 pacientů s povrchovou náhradou kyčelního kloubu, jejich průměrný věk byl 55 let ( od 34 do 66 let), a soubor 30 pacientů se standardní totální endoprotézou, průměrný věk v této skupině byl 62 roky ( od 46 do 72 roků ). U všech pacientů byl proveden předozadní snímek pánve s vnitřní rotací asi 15°. Měřené biomechanické parametry byly femorální offset a femorální délka, offset jamky a výška jamky. Ke statistickému zpracování byl definován úplný offset jako součet femorálního offsetu a offsetu jamky, kyčelní délka byla definována jako rozdíl femorální délky a výšky jamky. Byly porovnávány hodnoty naměřené na operované kyčli s hodnotami naměřenými před operací. Statistická analýza byla provedena párovým t-testem. Výsledky:. Pacienti, kteří podstoupili operaci povrchové náhrady kyčelního kloubu, byli průměrně o 7,8 roku mladší než pacienti se standardní totální endoprotézou kyčelního kloubu. Ve skupině s povrchovou náhradou převažovali muži, ve skupině se standardní totální endoprotézou převažovaly ženy. Předoperační hodnoty byly v obou skupinách přibližně stejné. U skupiny s povrchovou náhradou se pooperační úplný offset zvětšil průměrně o 0,04 cm ( p=0,79 ) a kyčelní délka se zmenšila průměrně o 0,41 cm ( p=0,0001 ). Ve skupině se standardní totální endoprotézou se pooperační úplný offset zmenšil průměrně o 0,83 cm ( p=5x10-5 ) a kyčelní délka se zmenšila průměrně o 1,49 cm ( p=6,17x10-5 ). Závěr: Na základě provedených párových t-testů lze potvrdit hypotézu, že povrchová náhrada lépe obnovuje fyziologické poměry kyčelního kloubu než standardní totální endoprotéza.
|
|
|
Napjatostní analýza kyčelního kloubu s povrchovou náhradou - simulace chůze
Návrat, Tomáš ; Florian, Z. ; Fuis, Vladimír ; Štekl, M.
V pracech zabýbajících se výpočtovým modelováním kyčelního kloubu, publikovaných na toto téma v minulosti, je zatížení kloubu modelováno tak, aby odpovídalo stoji na jedné dolní končetině. Při tomto postoji zůstává člověk na uvažované rozlišovací úrovni symetrický a nositelka tíhové síly je totožná s osou těla. Stoj uvažujeme proto, že při chůzi člověk vždy stojí na jedné dolní končetině a předpokládáme, že při něm v kyčelním kloubu vzniká maximální síla (nepředpokládáme rychlou chůzi nebo rázové zatížení). Vzhledem k tomu, že doposud prezentované výpočtové modely uvažují stoj na jedné dolní končetině, bylo rozhodnuto vyzkoušet výpočtově modelovat i další fáze kroku. Problém byl tedy formulován následovně: provést deformačně-napěťovou analýzu kyčelního kloubu s aplikovanou povrchovou náhradou pro různé fáze kroku.
|
host ::
RSS.