Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Šumava between Reality and Fantasy: Czech-German literary and cultural landscape
DITRICHOVÁ, Hana
Tématem předkládané magisterské práce je rozbor proměn vnímání Šumavy jakožto prostoru ve vybraných českých a německojazyčných textech řadících se k tzv. šumavské literatuře. Východisko práce tvoří teorie spatial turn, která byla rozvíjena v 80. letech minulého století a je dávána do souvislosti s textem Michela Foucaulta "Jiné prostory". V návaznosti na teoretickou část se práce dále zabývá rozvržením specificky šumavského prostoru na prostor lesa, hor a hranice. Šumava jakožto literární prostor je v rámci práce charakterizována jako kulisa, prostor ovlivňující děj a prostor personifikovaný. V závěru práce jsou ve vybraných dílech shrnuty dvě tendence znázorňování Šumavy: jako prostor magický a jako prostor realistický. Součástí práce je také přehled česky a německy psané šumavské literatury od 19. století až po současnost.
Nebeský klid. Role světecké intervence ve staročeské rytířské epice
Jaluška, Matouš
Studie se inspiruje dvěma současnými obraty v humanitních vědách, obratem k prostoru a obratem k náboženství, a zkoumá roli prostoru a jeho zabezpečení ve dvou staročeských rytířských romá-nech adaptovaných ze středohornoněmeckých originálů. Prvním z nich je Tristram, zahájený výpo-vědí o nebezpečí, které od cornwallského krále Marka hrozí králi, do jehož panství náleží mimo jiné rovněž „slovanská země“. Právě během této války se seznámí rodiče titulního hrdiny a tento je po-čat, jeho život sám o sobě je tedy produktem agrese vůči domovu čtenářů románu. Tragický konec příběhu o lásce Tristrama a Izaldy pak ztrácí část své pochmurnosti, neboť se ukazuje, že s Tristra-movou smrtí končí ohrožení pro domov. Konec vlády krále Marka a trvalost míru je totiž zajištěna vybudováním kláštera zasvěceného Panně Marii, kde jsou oba milenci pohřbeni a král Marek skládá sliby mnicha, odkázav dříve všechny své země mírumilovnému Kurvenalovi. Titulní hrdina druhého románu, Vévody Arnošta, začíná jako úspěšný mladý šlechtic pod ochranou císaře, který se oženil s Arnoštovou ovdovělou matkou. Žárlivost jej však dožene k vraždě a k pokání za ni. To má podobu dobrodružné cesty do Svaté země, kde se nakonec Arnoštovi spolu s družinou lidských monster podaří porazit babylonského krále ohrožujícího místní křesťanské krále. Příběh je vsunut mezi dva divotvorné hroby mocných žen, zesnulé císařovny Diany a svaté Ryngaty střežící Arnoštův hrob, na rozdíl od Tristrama tu však světecká moc neslouží jako prostředek k uzemnění nevhodných či ne-bezpečných sil, ale jako připomínka neustále přítomné moci Boží, k níž se lze vztáhnout v modlitbě a titulní hrdina se během svých cest projevuje především jako velmi výkonný modlitebník. Změny v českých textech ve srovnání s jejich německými předlohami vedou k vyššímu stupni náboženského angažmá, práce s tímto jejich rysem nám pak může lépe objasnit jejich roli v období „podzimu stře-dověku“ a vzedmuté religiozity 15. století.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.