|
|
Výskyt karcinomu děložního čípku u žen v Jihočeském kraji
NĚMCOVÁ, Eva
Rakovina děložního čípku představuje obrovskou zdravotní, psychologickou a sociální zátěž pro každou ženu. Karcinom děložního čípku je druhé nejčastější nádorové onemocnění žen, které je důsledkem velmi časté sexuálně přenosné choroby {--} infekce lidským papillomavirem. Existuje více než 100 typů HPV. Mezi vysoce rizikové patří zejména HPV 16 a 18. Celosvětově je každý rok diagnostikováno asi 500 000 nových případů rakoviny děložního čípku. V České republice je každý rok 1 000 nových pacientek s tímto onemocněním, z toho až 400 na rakovinu zemře. Odhaduje se, že pokud se výrazně nezlepší prevence rakoviny děložního čípku, bude před rokem 2050 až jeden milion nových případů. Každá žena je v riziku, že onemocní rakovinou děložního čípku. HPV se přenáší sexuálním kontaktem, a to nejen pohlavním stykem, ale také kontaktem s kůží nakaženého partnera v genitální oblasti. Ke vzniku přispívají i rizikové faktory, jako je nízký věk koitarche, počet sexuálních partnerů, kuřáctví, jiné STD a dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce. Použití kondomu, jež chrání proti sexuálně přenosným onemocněním, redukuje HPV až o 70%. Docházení na pravidelné gynekologické prohlídky, jejichž součástí je provedení cytologického stěru, je velmi důležité. Screening umožní průkaz cytologických abnormalit a prekanceróz. Není však schopen zachytit všechny prekancerózy a časná stádia karcinomu. V současné době máme již k dispozici 2 očkovací látky. Tyto vakcíny chrání proti nejčastěji se vyskytujícím onkogenním typům HPV (HPV 16 a 18), které jsou příčinou přibližně 70% případů rakoviny děložního čípku. Imunizace proti lidským papillomavirům je prvním očkováním proti nádorovému onemocnění. Vakcinace spolu se screeningem je nejlepší metodou volby v prevenci proti karcinomu děložního čípku. První část diplomové práce na základě studia odborné literatury podává ucelený přehled o problematice karcinomu děložního čípku. Druhá část práce je výzkumná. Zjišťuje znalosti a chování v oblasti prevence karcinomu děložního čípku u žen z měst Jihočeského kraje v období prosinec 2008 {--} březen 2009 a porovnává je s odbornou literaturou.
|
|
|
Výskyt infekčních onemocnění přenášených krví a pohlavním stykem se zaměřením na VHB a VHC ve Středočeském kraji.
VELEKOVÁ, Petra
K nejrozšířenějším a zároveň nejzávažnějším infekčním onemocněním přenášených krví a pohlavním stykem patří virová hepatitida typu B a C. Světová zdravotnická organizace považuje výskyt obou infekcí za epidemii a odhaduje, že na světě jsou infikovány virem hepatitidy B asi 2 miliardy osob a virem hepatitidy C více než 170 milionů osob. Virové hepatitidy B a C jsou onemocněními napadající játra s velmi častým přechodem do chronicity a jsou významným faktorem pro vznik hepatocelulárního karcinomu. U virové hepatitidy C je udáváno, že asi v 85 % akutní hepatitida C progreduje do chronicity, asi u jedné třetiny osob s chronickou hepatitidou C se vyvine cirhóza a u mnoha z nich vede ke karcinomu jater. Pravděpodobnost přechodu akutní hepatitidy B do chronicity s možným vznikem cirhózy nebo hepatocelulárního karcinomu je nepřímo závislá na věku infikovaného, udává se 90 {--} 95 % u novorozenců, 25 {--} 50 % u 1 {--} 5letých dětí, 5 {--} 10 % u starších dětí a dospělých. Nezanedbatelný je i socioekonomický dopad těchto onemocnění. U virové hepatitidy B je nejúčinnější prevencí očkování, proti viru hepatitidy C účinná očkovací látka zatím neexistuje. U obou typů virové hepatitidy je základem prevence dodržování nespecifických preventivních opatřeních vyplývajících z cesty přenosu nákazy, zejména vyhýbat se kontaktu s krví a s dalšími tělesnými tekutinami infikované osoby. K přenosu viru hepatitidy B i C nejčastěji dochází parenterálně, sexuální cestou, méně často vertikálně. Do zavedení screeningových testů dárců krve byly virové hepatitidy B a C přenášeny nejčastěji transfúzí krve. V současnosti je významným rizikovým faktorem pro přenos viru hepatitidy B a C intravenózní užívání drog v důsledku sdílení injekčních jehel, stříkaček a dalších pomůcek mezi narkomany. Teoretická část diplomové práce shrnuje současné poznatky o virových hepatitidách typu B a C. V praktické části jsem se zaměřila na incidenci a cesty přenosu virové hepatitidy typu B a virové hepatitidy typu C ve Středočeském kraji za období 10 let. Dále jsem si kladla za cíl prověřit informovanost o rizicích významných pro přenos virové hepatitidy typu B a C, a dodržování zásad bezpečnějšího sexu u vybrané skupiny populace Středočeského kraje.
|
host ::
RSS.