|
|
Management přednemocniční péče u pacientů s refrakterní fibrilací komor.
ZEMAN, Denis
Fibrilace komor je život ohrožující arytmie, která se projevuje rychlým a nepravidelným stahováním srdečních komor. Pokud není okamžitě léčena, může vést k zástavě oběhu a smrti pacienta. Léčba fibrilace komor spočívá v okamžité kardiopulmonální resuscitaci a defibrilaci, která obnovuje normální srdeční rytmus elektrickým výbojem. U některých pacientů však může být refrakterní, tedy odolná vůči opakovaným defibrilačním výbojům. Prvním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, jaké mají zdravotničtí záchranáři povědomí o možnostech řešení refrakterní fibrilace komor. Druhým cílem bylo zjistit, jaké metody využívají zdravotničtí záchranáři u refrakterní fibrilace komor v praxi. Výzkumné šetření bylo realizováno pomocí polostrukturovaného rozhovoru se zdravotnickými záchranáři, kteří působí na zdravotnické záchranné službě Jihočeského kraje. Z výsledků vyplývá, že se záchranáři dostatečně orientují v možnostech léčby refrakterní fibrilace komor. Negativním zjištěním bylo, že ne každý záchranář dokázal zmínit všechny možnosti změny poloh elektrod a správný farmakologický postup. Dalším negativním zjištěním bylo, že se záchranáři nedokázali shodnout na tom, po kolikátém výboji je fibrilace komor refrakterní. Naopak se projevilo jako pozitivum, že zkoumaná metoda dvojité sekvenční externí defibrilace je dle záchranářů velice úspěšná, a tím je léčba refrakterní fibrilace komor přínosnější než klasické konvenční metody. Výsledky bakalářské práce mohou nabídnout nahlédnutí na způsob, jakým zdravotničtí záchranáři přistupují k refrakterní fibrilaci komor. Vypracovaná bakalářská práce může zkvalitnit postup při refrakterní fibrilaci komor, ke které bychom se měli stavět jinak než ke klasické fibrilaci komor.
|
|
|
Anafylaktický šok a možnosti jeho řešení zdravotnickým záchranářem.
ZÁBRANSKÝ, Stanislav
Cílem práce bylo zmapovat znalosti zdravotnických záchranářů Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje při léčbě anafylaktického šoku v přednemocniční neodkladné péči. To zahrnovalo znalost pojmu anafylaktický šok, popsání jeho příznaků, způsob jeho léčby, styl školení se v doporučených postupech. Výzkum byl prováděn se šesti respondenty, kteří jsou zaměstnaní u Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Dotazovaným bylo položeno 15 otázek týkajících se dané problematiky. K dosažení cílů bylo využito kvalitativního výzkumu. Všechny rozhovory byly vedeny jako polostrukturované. Z výzkumu vyplynulo, že příprava na události týkající se anafylaktického šoku je nedostatečná. Většina nelékařského zdravotnického personálu nebyla přítomna u anafylaktického šoku, ale spíše pouze u alergické reakce, proto také nemají dostatečnou motivaci k získání většího rozhledu o tomto stavu. O znalosti pojmu anafylaktický šok nemají zdravotničtí záchranáři příliš jasno. Záchranáři o tomto pojmu mají povědomí, ale nedokážou ho přesně vysvětlit. Největším problémem pro ně bylo dávkování léčiv, nebyli si také jistí, jaké léky mohou podat bez konzultace s lékařem. Dávkování léčiv u dospělých jim nedělalo takový problém, ale v případě otázky dávkování u dítěte sami přiznali, že si to nepamatují. Záchranáři se řídí podle pravidla podání léků na jeden kilogram, z důvodu rychlejšího zásahu je však lepší podat množství léku s ohledem na věk dítěte. Další problematickou otázkou byl pro ně způsob polohy pacienta při transportu do nemocnice. Pro lepší orientaci a znalost postupů u anafylaktického šoku by byla dobrá rozsáhlejší příprava nelékařského zdravotnického personálu, kromě povinných školení od zaměstnavatele by byla dobrá i občasná vlastní iniciativa při získávání znalostí.
|
host ::
RSS.