|
|
RADIAČNÍ ZÁTĚŽ PACIENTŮ PŘI DIGITÁLNÍ A KONVENČNÍ RADIOGRAFII
KRAINA, Aleš
Zavedení digitálního provozu ve své podstatě znamená přechod z klasické tzv. film-fóliové snímkovací techniky (SFR {--} Screen {--} Film {--} Radiography) nejčastěji na nepřímou digitalizaci (CR {--} Computed Radiography), nebo přímou digitalizaci (DR {--} Direct Radiography). Tyto metody digitalizace se vzájemně liší použitím různých typů diagnostických přístrojů a zařízení pro digitalizaci obrazu. Použití jednotlivých metod však může mít za důsledek rozdíl ve velikosti dopadové a absorbované dávky v orgánech u pacientů podstupujících vyšetření pomocí ionizujícího záření. Cílem této práce je vzájemné srovnání jednotlivých metod (SFR, CR, DR) běžně používaných pro digitalizaci obrazu v závislosti na radiační zátěži pacientů. Radiační zátěž jsem porovnával jednak měřením vstupní povrchové kermy na fantomech a také porovnáním klinických výsledků získaných z KAP metru. Pro ověření klinických výsledku jsem zvolil tři nejčastěji prováděná vyšetření a to lebky, hrudníku a břicha. Důvodem tohoto výběru byla četnost a míra radiační zátěže. Naměřené výsledky byly srovnány s dostupnou zahraniční literaturou. Z naměřených výsledků je patrné, že přímá radiografie vede k radikální redukci dávky na pacienta. V případě nepřímé digitalizace CR nelze obecně říci, že zde dochází ke snížení dávky na pacienta. Z naměřených a publikovaných hodnot vyplívá, že mezi jednotlivými výrobci CR systémů (Fuji, Kodak, Konica, atd.) jsou velké rozdíly, které buď vedou anebo nevedou, oproti konvenční skiagrafii SFR, ke snížení radiační zátěže. Dle měření uvedených v této práci, lze konstatovat, že použití kvalitní CR technologie vede až k polovičnímu poklesu radiační zátěže oproti SFR.
|
host ::
RSS.