|
|
Nejčastější ošetřovatelské diagnózy v domovech pro seniory a možnosti jejich řešení
PĚCHOTOVÁ, Blanka
Cíle práce Cílem práce bylo zmapovat nejčastější ošetřovatelské diagnózy používané v domově pro seniory a intervence k těmto ošetřovatelským diagnózám. Ke zmapování byly zvoleny tyto výzkumné otázky: Jaké jsou nejčastějších ošetřovatelské diagnózy klientů ve vybraném domově pro seniory? Jaké jsou intervence u nejčastějších ošetřovatelských diagnóz? Použité metody Ke zjištění informací byl využit kvalitativní výzkum, metoda dotazování pomocí nestandardizovaného hloubkového rozhovoru. Výzkumné šetření bylo provedeno v únoru 2014 v G centru Tábor, domov pro seniory. Rozhovory byly zapsány do poznámkového bloku a posléze přepsány. Při zpracování výsledků byla použita metoda kódování za účelem vyhledávání nejčastějších slovních spojení, na jejichž základě byly vytvořeny kategorie a k nim podkategorie, shrnuté do schémat. Výzkumný vzorek Výzkumný vzorek tvořilo 10 sester domova pro seniory v rozmezí 43-57 let, pracujících na pozici všeobecných sester a staniční sestry. Rozhovorům předcházelo seznámení sester s tématem bakalářské práce a účelem výzkumu a písemný souhlas ředitelky zařízení. Výsledky Ze zpracovaných rozhovorů po analýze dat vzniklo 8 kategorií: Ošetřovatelský proces, Využívání ošetřovatelského procesu, Ošetřovatelský proces v praxi, Fáze ošetřovatelského procesu, Ošetřovatelské diagnózy, Intervence, Dokumentace ošetřovatelské péče, Poskytování péče. K jednotlivým kategoriím byly přiřazeny podkategorie, ve kterých jsou zakódována slovní spojení, a vše je znázorněno v přehledných schématech. Z rozhovorů vyplynulo, že sestry mají povědomí o metodě ošetřovatelského procesu, který nejčastěji charakterizovaly jako uspokojování potřeb klienta. Závěr Cílem moderního ošetřovatelství je vysoká kvalita poskytované péče a aktivní účast klienta v ní, vyjádřena v konečné fázi uspokojením jeho potřeb s respektem k individuální kvalitě života, vedoucí k udržení zdraví a zmírnění fyzické i psychické bolesti. Praktickým výstupem bakalářské práce je brožura nejčastějších ošetřovatelských diagnóz a jejich intervencí v domově pro seniory , G centrum Tábor.
|
|
|
Ošetřovatelská péče o klienta s Parkinsonovou chorobou
SVOBODOVÁ, Pavlína
Současný stav: Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění bazálních ganglií, u parkinsoniků dochází k narůstajícímu zániku buněk, které produkují dopamin v substantia nigra. Etiologie, která není přesně známá, je stále předmětem studia. Mezi příznaky Parkinsonovy choroby patří třes, rigidita, zpomalenost a omezení pohybu, porucha stoje a chůze, hypofonie, dysartrie a mikrografie, poruchy pohybů očí, víček a hypomimie, mentální, vegetativní, senzorické a senzitivní dysfunkce. Při diagnostice této nemoci se vychází z anamnézy, kterou sbírá lékař ve spolupráci se sestrou. Sestra klientovi předkládá, případně mu pomáhá vyplnit dotazník nemotorických příznaků a provádí u něj test na l-dopa, pokud se příznaky po podání tablety zmírní, je test pozitivní. Další vyšetření, která se provádí, a sestra u nich asistuje, jsou DaTscan a histologie. Farmakologická léčba spočívá v substituci chybějícího dopaminu, což napomáhá k obnovení dopaminergního přenosu. Sestra podává dle ordinace lékaře buď levodopu, agonisty dopaminu, či inhibitory COMT. Při neurochirurgické léčbě se provádí hloubková mozková stimulace, sestra provádí předoperační i pooperační péči. S farmakologickou léčbou nebo chirurgickou léčbou se může kombinovat také podpůrná léčba, o které by měla sestra klienta informovat. Hlavní ošetřovatelské problémy, které sestra zjišťuje u klientů s Parkinsonovou chorobou, jsou zhoršená tělesná pohyblivost, zhoršená chůze, třes, zhoršená sebepéče, stresové přetížení, úzkost, zhoršená verbální komunikace, zácpa, zhoršené vylučování moči, riziko pádu, nechutenství, porucha polykání, poškozená sliznice. Cíle práce: Zmapovat ošetřovatelské problémy u klienta s Parkinsonovou chorobou z pohledu sestry a klienta. Zmapovat ošetřovatelské intervence u klienta s Parkinsonovou chorobou z pohledu sestry a klienta. Metodika: Bylo provedeno kvalitativní šetření formou hloubkových rozhovorů se sestrami a klienty. Všechny rozhovory byly doslovně přepsány a metodou otevřeného kódování tužka a papír vytvořený kódy, které byly spojeny do kategorií a podkategorií. Rozhovory byly prováděny v březnu 2014. Výzkumný soubor: První výzkumný soubor tvořilo dohromady deset sester starajících se o klienty s Parkinsonovou chorobou, byly to čtyři sestry z neurologie, čtyři sestry z LDN a dvě sestry z domácí péče. Druhý výzkumný soubor tvořilo šest klientů s Parkinsonovou chorobou, pět klientů bylo z Parkinson klubu v Českých Budějovicích a jeden z vesnice u Náměště nad Oslavou. Výsledky: Metodou otevřeného kódování byly z rozhovorů obou výzkumných souborů stanoveny tři kategorie, které obsahovaly několik podkategorií zaměřených na danou problematiku. V první části výzkumu jsou identifikovány kategorie Ošetřovatelské problémy, Ošetřovatelská péče a Specifické intervence. V kategorii ošetřovatelské problémy se sestry převážně shodovaly na deficitu sebepéče, problémech s hybností, rizikem pádu a ztížené komunikaci. V kategorii ošetřovatelská péče bylo nejčastěji hovořeno o aktivizaci, motivaci, rehabilitaci, nácviku sebepéče, pravidelném podávání časovaných léků a zapojení rodiny. V kategorii specifické intervence sestry hovořily o intervencích přímo se vztahujících na jednotlivé problémy. V druhé části výzkumu jsou identifikovány kategorie Zvládání každodenních životních situací, Ošetřovatelská péče a Specifické intervence. V kategorii zvládání každodenních situací někteří klienti upozorňují na nutnost pomoci druhé osoby při sebepéči a nejvíce je obtěžují problémy s pohybem a ztuhlostí. V kategorii ošetřovatelská péče kladou důraz na specifika užívání léků, rehabilitaci a pravidelné návštěvy neurologa. V kategorii specifické intervence bylo hovořeno, stejně jako v kategorii specifické intervence u sester, o intervencích přímo se vztahujících k jednotlivým problémům.
|
|
|
Problematika soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě na oddělení následné péče
MACHKOVÁ, Marcela
Cévní mozková příhoda je závažný destruktivní stav s náhle vzniklým postižením mozkových krevních cév. Může dojít k jejich neprůchodnosti, zúžení nebo poruše celistvosti cévní stěny s následným krvácením do mozkové tkáně. Projevy tohoto stavu mohou být jednak dočasné s tělesnými a duševními změnami a jednak fatální, končící těžkým ochrnutím jedince, bezvědomím až smrtí. Problematika cévních mozkových příhod je v současné době velikou výzvou pro celou společnost, neboť progresivita stárnutí evropské populace pravděpodobně přinese nárůst celkového počtu tohoto onemocnění. Prvním důležitým krokem v problematice onemocnění je nutnost snížit riziko vzniku cévní mozkové příhody důslednou prevencí, změnou celkové životosprávy, kontrolami a léčbou krevního tlaku, sledováním a kompenzací lipidů, koagulačních faktorů a srdečních chorob. Druhým krokem je při již vzniklém onemocnění zahájit včasnou a komplexní terapii, která dává výrazně vyšší šanci na dobrý výsledný klinický stav bez trvalého poškození. Po překonání akutní fáze na neurologickém oddělení pokračuje pacient v další terapii, dle závažnosti svého stavu, na rehabilitačním oddělení nebo přichází k doléčovací péči na oddělení následné péče. Léčebná, ošetřovatelská a rehabilitační péče by měla být nastavena tak, aby zahrnovala veškeré aspekty podpory ztrát soběstačnosti a byla orientovaná výhradně na jedince, který má i po mozkové cévní příhodě stále své vlastní potřeby, motivace, zájmy a schopnosti. Bakalářskou práci zahajuje medicínská část, která popisuje anatomii mozku, věnuje se epidemiologii a historii cévních mozkových příhod. Podrobnější charakteristiku cévních mozkových příhod, samotné onemocnění, definuje etiologie, klinický obraz, diagnostika a léčba. Tuto část následně uzavírají důsledky cévní mozkové příhody, faktory ovlivňující rekonvalescenci pacienta, potřeby a soběstačnost pacienta po prodělané cévní mozkové příhodě. Multidisciplinární tým a oddělení následné péče tvoří samostatnou kapitolu, načež začíná velká kapitola ošetřovatelství zabývající se rolí sestry a potřebnými ošetřovatelskými intervencemi, hodnotícími technikami při saturaci základních potřeb u pacientů po cévní mozkové příhodě. Léčebná rehabilitace tvoří téměř poslední důležitou a podstatnou část práce, na které závisí postupná rekonvalescence a budoucí kvalita života pacienta po tomto onemocnění. Rehabilitační část zahrnuje fyzioterapii, ergoterapii, logopedii, neuropsychologii, lázeňskou péči a protetické zajištění pacienta. Následně celou práci uzavírá příprava a propuštění pacienta do domácího prostředí. Prvním stanoveným cílem práce je, dle prostudovaných zdrojů zmapovat potřeby pacienta k dosažení maximální funkční nezávislosti a soběstačnosti po cévní mozkové příhodě. Druhým cílem je pak zmapovat úlohu sestry v podpoře soběstačnosti pacienta a cílem třetím je zmapování sesterských ošetřovatelských intervencí v podpoře soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě dle prostudovaných zdrojů. Celá bakalářská práce je výhradně pojata jako práce teoretická. Snaží se nahlédnout do problematiky veškerých potřeb, podpory v soběstačnosti a maximální funkční nezávislosti pacienta po cévní mozkové příhodě na základě prostudovaných zdrojů a získaných informací od odborných lékařů, fyzioterapeutů, všeobecných sester. Práce dále mapuje roli sestry a klíčové ošetřovatelské intervence v podpoře schopnosti pacienta uspokojit bez cizí pomoci své základní životní potřeby po tomto vzniklém onemocnění. Pro postupné zlepšování funkčního postižení, celkové kvality života a nezávislosti pacienta je potřeba důsledně dodržovat veškeré ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační postupy, bez jejich opomíjení s dostatkem zdravotnického personálu a odborných lékařů.
|
|
|
Antidekubitární péče jako ošetřovatelský problém
KŘÍŽOVÁ, Monika
Každá sestra se při výkonu svého povolání setká s problematikou vzniku dekubitů a s tím spojené antidekubitární péče. Můžeme tedy říci, že výskyt dekubitů slouží i jako indikátor kvality poskytované ošetřovatelské péče. Mnoho lidí si myslí, že jde o problém především u starších pacientů. Mnohdy jsou ale postiženi i mladí lidé, kteří zůstanou upoutáni na lůžku například po úrazech a nehodách, a tato komplikace snižuje jejich kvalitu života. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. V teoretické části je popsána anatomie kůže a její funkce, definován dekubitus, popsáno klasifikační dělení dekubitů, jejich lokalizace, charakteristika predilekčních míst a nastínění komplikací u dekubitů. Dále se teoretická část věnuje antidekubitární péči. Je rozdělena do podkapitol o polohování, antidekubitárních pomůckách, ošetřovatelských intervencích a je zde popsáno poslání Evropského poradního sboru pro otázky proleženin. Samostatnou kapitolu tvoří hodnocení rizik vzniku dekubitů, jako je např. stupnice Nortonové a další. Poslední kapitola obsahuje popis konzervativního a chirurgického řešení dekubitů. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda sestry vnímají antidekubitární péči jako ošetřovatelský problém, a zmapovat názor sester na poskytování antidekubitární péče. Pro dosažení cílů jsme si stanovili tři výzkumné otázky: v čem vidí sestry úskalí ošetřovatelské péče, jaké oblasti jsou zanedbávány v rámci antidekubitární péče a jak je poskytována antidekubitární péče na vybraných lůžkových odděleních. Výzkum byl realizován na vybraných odděleních Nemocnice České Budějovice, a.s. v období únor až duben 2014. Výzkumný soubor tvořili všeobecné sestry a zdravotničtí asistenti. Prvně bylo provedeno skryté zúčastněné pozorování a poté byly sestrám rozdány dotazníky s 15 otázkami, které byly vesměs uzavřené a polootevřené. Dotazníků bylo rozdáno celkem 45 a navrátilo se jich 31. Všech 31 mohlo být zpracováno pro výsledky. Zúčastněné skryté pozorování bylo zpracováno do pozorovacího archu a následně kategorizačně vyhodnoceno. Dotazníky byly po navrácení zkontrolovány a vyhodnoceny graficky. Všechny výsledky byly zpracovány v programu Microsoft Office Excel, kde byly sestaveny do grafů s přiřazením slovního popisu. Zpracováním a porovnáním výsledků jsme zjistili, že v některých oblastech se názor sester odlišuje od skutečně prováděné antidekubitární péče. Může to být například i tím, že antidekubitární péče je časově velmi náročná a skládá se z mnoha ošetřovatelských intervencí. Důležité jsou také vybavení oddělení dostatečným množstvím pomůcek, ať preventivních nebo léčebných a organizace této péče. V současnosti se narůstáním doby strávené u vyplňování dokumentace zkracuje čas, který sestry mohou využít pro kontakt s pacientem a plnění jeho veškerých potřeb. Přitom stav pacienta a jeho spokojenost je vizitkou naší péče. Po předchozí domluvě budou výsledky našeho výzkumného šetření předány vrchním sestrám vybraných lůžkových odděleních, kde výzkumné šetření probíhalo.
|
|
|
Přínos práce dětské sestry v komunitním ošetřovatelství v podmínkách České republiky a v zahraničí
PĚTIVLASOVÁ, Alena
Ve své diplomové práci se zabývám: systémem péče o dítě a organizací systému poskytování zdravotní péče v České republice, kompetencemi a způsobilostí v péči o dítě, dokumentem Zdraví pro všechny v 21. století, komunitním ošetřovatelstvím, intervencemi sestry v jednotlivých věkových obdobích a vlastním výzkumným šetřením. Ve výzkumné části práce bylo využíváno kvantitativní i kvalitativní formy šetření. Technikou sběru dat byl dotazník a polostrukturovaný rozhovor. Zkoumaný soubor kvalitativního šetření tvořilo 9 respondentek - 5 sester a 4 praktické lékařky pro děti a dorost. Pro sběr kvantitativních dat jsem využila metodu dotazování. Dotazníky byly určeny pro laickou veřejnost - rodiče dětí do 18 let. Zkoumaný soubor dotazníkového šetření tvořilo 73 respondentů (100%). Výzkumné šetření probíhalo od půlky června 2008 do konce července 2008. Výsledky byly zpracovány do kategorizačních tabulek a grafů v programu Microsoft Office Excel 2007. Snažila jsem se zjistit především názory dětských sester a dětských lékařů na vznik komunitní dětské sestry v ČR a stanovit úlohy, které by mohla komunitní dětská sestra zastávat v České republice při práci s dětskou komunitou. Také jsem se snažila zjistit místa, kde by komunitní dětská sestra mohla pracovat a jaké jsou překážky pro ustanovení této nové funkce v ČR. V neposlední řadě mě zajímal i zájem veřejnosti o působení sestry v oblasti ochrany a péče o zdraví dětí. V České republice zatím komunitní sestra v oblasti péče o děti a mládež jako samostatný a nezávislý komunitní odborník nefunguje. V jiných zemích ale komunitní sestry pracují ve státním zájmu jako součást veřejného zdravotnictví a jsou za svou práci, která je společností velmi ceněna, odměňovány z veřejných prostředků. Rozvoj komunitního ošetřovatelství je prioritou Světové zdravotnické organizace a v České koncepci ošetřovatelství má již také své stálé místo. Hlavní přínos vzniku komunitní sestry bych viděla v tom, že by děti a rodiče měli možnost využívat širšího spektra zdravotnické pomoci, ať už ve škole, v domácnosti nebo v ordinaci. Činnost komunitních sester by mohla napomoci zvýšit informovanost rodin a celospolečensky zlepšit úroveň zdravotnické osvěty. Také by mohla pomoci rodinám, které potřebují zvýšenou zdravotně-sociální péči. Díky samostatné práci komunitní sestry by se zvýšil zájem o profesi sestry a zlepšilo by se i její společenské postavení.
|
host ::
RSS.