|
|
Prostorová distribuce střevličky východní v rybníce
KADLEC, Bohdan
Střevlička východní je jedním z nepůvodních druhů ryb na našem území. Jedná se o malou rybu z čeledi kaprovitých, která původně pochází z Asie. Na mnoha místech jak v České republice, tak v zahraničí, způsobuje její přítomnost škody. Cílem mojí bakalářské práce bylo zjistit více o chování této plevelné ryby. Zajímalo nás, v jakých vzdálenostech od břehu se zdržuje. Zda je její aktivita vyšší přes den než v noci. Zda se nachází více u hladiny nebo u dna. Na Kvítkovickém rybníce bylo provedeno celkem 5 měření, kdy každé trvalo 24 hodin. Měření se realizovala od června do října v roce 2021. Rybník byl rozdělen na 5 různých lokalit A, B, C, D, E. Pro získání vzorků byly použity síťové vrše. Ty byly umístěny v různých vzdálenostech od břehu. Na některých místech, kde to hloubka vody dovolovala, byly použity 2 vrše. Jedna byla umístěna na dno a druhá na hladinu. Odchyt vzorků probíhal také pomocí vrhací sítě. Na každé z lokalit A, B, C, D, bylo v oblasti litorálu 5krát hozeno vrhací sítí. Lokalita E se nacházela uprostřed rybníka, takže zde se odchyt vrhací sítí nerealizoval. Rovněž byla při každém vzorkování sledována kvalita vody na 6 různých místech. Celkem se nám podařilo ulovit 50 kusů ryb pomocí vrhací sítě a 267 kusů ryb pomocí vrší. Jednalo se o zástupce čtyř druhů: střevlička východní (Pseudorasrbora parva), slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus), sumeček americký (Ameiurus nebulosus) a plůdek kapra obecného (Cyprinus carpio). Z našich výsledků je patrné, že aktivita plevelných druhů ryb je vyšší přes den než v noci. Během dne se nám podařilo chytnout 75 % vzorků, zatímco během noci jen 25 %. Střevlička východní se zdržovala spíše u dna, na rozdíl od slunečnice, která se vyskytovala převážně u hladiny. Statisticky průkazně klesala početnost i hmotnost nalovených střevliček s rostoucí vzdáleností od břehu. Tento trend však nebyl statisticky potvrzen pro slunečnici pestrou. Střevličky preferovaly lokalitu A a C. Slunečnice dávaly přednost lokalitě D a E. Lokalita B byla oběma druhy stejně preferovaná. Nejvhodnějšími měsíci pro získávání vzorků je červenec, srpen a září. Vypočtená biomasa ryb v červenci byla 2,07 kg.ha-1, v srpnu 8,079 kg.ha-1 a v měsíci září 2,964 kg.ha-1.
|
|
|
Reakce pulců skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) na přítomnost nepůvodních predátorů
KROUFKOVÁ, Michaela
Tato práce je zaměřena na antipredační strategie larev obojživelníků ve vztahu k jejich predátorům. Jmenovitě se jedná o vztah mezi larvami skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) a invazním druhem ryby, střevličky východní (Pseudorasbora parva). V části experimentu je zkoumán i vztah s dalším nepůvodním druhem, a to s koljuškou tříostnou (Gasterosteus aculeatus). V obou případech jde o nepůvodní druhy drobných ryb, kdy střevlička k nám byla nezáměrně zavlečena již v 80. letech 20. století z Maďarska, je uvedena v tzv. Černém seznamu ČR a figuruje na seznamu invazních nepůvodních druhů k nařízení EU (1143/2014), (Kuřátko, 1998; Poláková a kol., 2016). Koljuška byla na naše území zavlečena z Ameriky, když ji do našich vod pravděpodobně vypustili akvaristé na počátku minulého století. Jedná se sice o druh, který není zaznamenán na Černém seznamu, ale je dokumentován její negativní dopad na rybí potěr (Poláková a kol., 2016). U obou sledovaných druhů byl prokázán negativní vliv na biologickou rozmanitost naší fauny, ale vliv těchto predátorů přímo na naše obojživelníky doposud zdokumentován nebyl. V experimentální části bylo zkoumáno poškození pulců vlivem těchto nepůvodních druhů ryb a strategie pulců v obraně proti nim. Pulcům zde byla poskytnuta možnost úkrytu, jako jedna v možných strategií úniku před predátorem.
|
|
|
Nepůvodní druhy sladkovodních ryb středomořského úmoří Balkánu
Balog, Štefan ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Švátora, Miroslav (oponent)
Oblast úmoří Středozemního moře Balkánského poloostrova patří mezi tzv. horká místa biodiverzity. V této oblasti je velká diverzita sladkovodních ryb a vysoký stupeň endemismu. Introdukce nepůvodních druhů ryb výrazně ovlivňuje ekosystémy a původní druhy ryb. Introdukce probíhaly z různých důvodů. Akvakultura, sportovní rybolov a okrasný chov ryb patří mezi nejvýznamnější důvody pro introdukci nepůvodních druhů sladkovodních ryb. Do úmoří Středozemního moře na Balkánském poloostrově bylo introdukováno celkem 39 druhů ryb ze 12 čeledí, z nichž nejvíce jsou zastoupeny čeledi kaprovití (Cyprinidae) a lososovití (Salmonidae). Introdukce ryb byla známa už za dob Římanů. Ačkoli první zaznamenaná introdukce na toto místo proběhla již ve 13. století, nejvíce druhů bylo introdukovaných v průběhu 20. století. Severní Amerika, Evropa a Asie jsou tři oblasti, odkud byly nepůvodní druhy zavlečeny. V oblasti byl zaznamenán značný počet translokací, neboli přemístění určitého druhu v rámci jedné oblasti. Nejvíce rozšířené introdukované druhy ryb ve středozemním úmoří Balkánu jsou kapr obecný (Cyprinus carpio), střevlička východní (Pseudorasbora parva), pstruh duhový (Onchorhynchus mykiss), gambusie holbrookova (Gambusia holbrooki), karasi (Carassius spp.) a slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus). Hybridizace,...
|
|
|
Vztah mezi počtem druhů, teplotou, a úživností prostředí pro původní a nepůvodní druhy rostlin
Szostoková, Kateřina ; Šímová, Irena (vedoucí práce) ; Hejda, Martin (oponent)
Latitudinální gradient diverzity je obvykle vysvětlován třemi hlavními hypotézami: Hypotézou limitace zdroji, Hypotézou rychlejší speciace a Hypotézou nikového konzervatismu. Ve své práci jsem testovala základní předpoklady těchto hypotéz na počtu původních a nepůvodních druhů cévnatých rostlin získaných z nové databáze GloNAF (Global Naturalized Alien Flora). Distribuce nepůvodních druhů mezi kontinenty se jeví nerovnoměrně (můžeme je rozdělit do dvou skupin - Austrálie spolu s Evropou, Severní Amerikou a Jižní Amerika s Afrikou a Asií). Testovala jsem tedy vliv srážek, primární produktivity prostředí, teploty a historických proměnných (rozdíl srážek a teplot mezi poslední dobou ledovou a současností) jak v globálním, tak kontinentálním měřítku. Počet původních druhů roste s primární produktivitou, srážkami a teplotou a klesá se změnou teplot, což je v souladu se všemi zmíněnými hypotézami. Četnost nepůvodních druhů v globálním měřítku roste s množstvím srážek, a rozdílem teplot a klesá s teplotou a rozdílem srážek. V rámci jednotlivých kontinentů se však vztah mezi počtem nepůvodních druhů a vysvětlujícími proměnnými liší. Na rozdíl od jiných studií počet nepůvodních druhů nijak nekoreloval s počtem druhů původních. Zároveň se zdá, že výskyt nepůvodních druhů je ovlivněn jinými faktory než...
|
|
|
Problematika kříženců a nepůvodních druhů sokolnických dravců (Falconiformes)
RICHTROVÁ, Zuzana
V posledních letech se čím dál častěji diskutuje o vlivu sokolnictví na volně žijící populace dravců. Zatímco dříve bylo hlavním tématem nelegální vybírání hnízd, dnes jde zejména o obavy týkající se mezidruhových kříženců a nepůvodních druhů. Práce se proto zaměřila na tuto problematiku a pokusila se shromáždit dostupné informace. Hlavním zjištěním bylo, že na toto téma neexistuje mnoho seriózních výzkumů, o které by bylo možno opřít jakékoliv tvrzení a z něj vyplývající zásahy do praxe. Z dostupných zdrojů vyšlo najevo, že nepůvodní druhy s největší pravděpodobností nepředstavují pro naši přírodu žádné riziko. Naproti tomu informace o křížencích byly místy velmi rozporuplné a často se rozcházely. Jistý vliv kříženci v přírodě pravděpodobně mají, na určení jeho závažnosti a nutnosti zásahů je však potřeba celou situaci vědecky lépe zmapovat. Pro tuto chvíli se jeví jako dostačující doporučená opatření sokolnickou organizací IAF (International Association for Falconry), která zahrnují: - zákaz svévolného vypouštění kříženců a nepůvodních druhů do přírody - zákaz jejich výcviku metodou volného letu - nutnost využívání telemetrie během výcviku - nutnost vynaložení maximálního úsilí pro jejich dohledání, pokud se ztratí - imprinting mláďat kříženců na druh, který se ve volné přírodě v okolí nevyskytuje Ke zlepšení by mělo dojít zejména na poli registrace dravců, která v tuto chvíli ve většině zemí neumožňuje spolehlivě dohledat rodiče ptáků a jednoznačně tak určit, že jde o křížence nebo čisté druhy.
|
|
|
Početnost nepůvodních druhů vrubozobých ptáků v Evropě
Hodková, Veronika ; Musil, Petr (vedoucí práce) ; Šťastný, Karel (oponent)
Práce se zabývá problematikou šíření nepůvodních druhů ptáků do nových ekosystémů a faktory, které tento proces ovlivňují. Na základě výsledků Mezinárodního sčítání vodních ptáků (International Waterbird Census) byl analyzován vliv vybraných ekologicko- geografických charakteristik na počty druhů a početnosti jedinců nepůvodních vodních ptáků v evropských státech. Dále pak byl zhodnocen vliv těchto, charakteristik na početnosti a trendy početností vybraných 11 druhů čeledi Anatidae v 17 evropských státech. Nejvyšší počty nepůvodních druhů vodních ptáků byly zaznamenány ve státech na pobřeží Atlantiku, tj. ve Francii, Německu, Nizozemí, Belgii, a také ve Švýcarsku. Hlavní pozitivní vliv na jejich počet má hustota obyvatelstva a druhová diverzita zimujících vodních ptáků. Pokud jde o počet jedinců nepůvodních druhů, má také hlavní vliv druhová diverzita, avšak současně i zeměpisná šířka. To znamená, že nejvíce jedinců se vyskytuje v severnějších státech, tj. ve Velké Británii, Švédsku, Německu a Nizozemí. Podobné hlavní vlivy se projevily i u čeledi Anatidae, které byla při další analýze věnována zvláštní pozornost, protože obsahuje největší počet nepůvodních druhů. Jako hlavní ekologicko-geografické charakteristiky ovlivňující růst či pokles populace se ukázaly: lednová teplota, počet druhů...
|
|
|
Biologie a invazivní šíření raka signálního (Pacifastacus leniusculus) na Vysočině
JUREK, Lukáš
Tato práce se zabývá problematikou nepůvodních druhů raků v Evropě, se zaměřením na Českou republiku. Hlavním druhem zájmu byl rak signální. Byla zhodnocena jeho biologie ve vztahu k invazivnímu šíření. Dále byl sestaven dosud nejaktuálnější seznam jeho známého výskytu v České republice, který byl následně po teréním průzkumu a mapování porovnán, aktualizován a obohacen o nové lokality. Areál jeho výskytu byl zkoumán na Českomoravské vrchovině, v oblasti Velkého Meziříčí. Jak se ukázalo, centrum výskytu raka signálního v České republice leží skutečně v oblasti místa jeho původního vysazení před třiceti lety u nás, v okolí města Velké Meziříčí. Rak signální se za tu dobu úspěšně rozšířil do okolí, ať už přirozeně (poproudovou a protiproudovou migrací) nebo pomocí člověka (rozvozem s násadami ryb, přímé vysazování veřejností). Obsadil všechny možné typy biotopů, od tekoucích vod obou hlavních řek Balinky a Oslavy, až po jejich přítoky - potoky různé velikosti a charakteru. Vhodné životní podmínky nalezl ale i v některých rybnících, zvláště těch méně intenzivně obhospodařovaných. Zjištěno také bylo, že v oblasti s výskytem raka signálního se nalézá dostatek populací raka říčního Astacus astacus, které na několika místech dokonce sdílejí společné prostředí. V práci bylo rovněž pojednáno o potočnicích Branchiobdella sp., jejich přítomnost či nepřítomnost na racích byla při monitoringu též sledována a následně vyhodnocena.
|
host ::
RSS.