|
|
Podávání léků jako ošetřovatelská činnost
BÍLEK, Tomáš
Tato bakalářská práce se zabývá podáváním léků jako ošetřovatelské činnosti a má dva hlavní cíle. Prvním z nich bylo zjistit, jakých chyb se dopouštějí všeobecné sestry při podávání léků a jejich přípravě. Dalším pak byla analýza názorů všeobecných sester na vhodnost využití některých zdravotnických pomůcek a vybavení týkající se přípravy a podávání léků a jejich skutečného využívání v jejich klinické praxi při práci s pacienty. Práce prezentuje základní teorii o lécích, způsoby přípravy léků před jejich aplikací, možných způsobů jejich podávání pacientům a pochybeních, kterých se všeobecná sestra může při manipulaci s léky dopustit. Dále práce čtenáře seznamuje s výzkumem provedeným během klinické praxe v nemocnici, jenž se zaměřuje na správnou přípravu a podávání léků všeobecnými sestrami. Výzkum byl založen na skrytém pozorování 20 všeobecných sester při práci na různých nemocničních odděleních. Zaměřil se na dodržování vybraných hygienických a bezpečnostních pravidel při manipulaci s léky a používání vybraných pomůcek pro přípravu aplikace léků pacientům. Navíc jsou zde analyzovány odpovědi z dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 62 všeobecných sester z různých zdravotnických zařízení, především však z nemocnic. Pomocí statistických metod byly testovány hypotézy týkající se vlivu věku, pohlaví, vzdělání a délky praxe všeobecných sester na používání vybraných ošetřovatelských pomůcek a dodržování vybraných pravidel V závěru práce jsou uvedena nejdůležitější zjištěni týkající se jednak spokojenosti všeobecných sester se stávajícím systémem přípravy a aplikace léků na svých pracovištích a dále pak zjištění týkající se nedodržování některých hygienických standardů. V závěru jsou představena doporučení, která by nemocnice měla přijmout, aby se zvýšilo povědomí všeobecných sester o tomto problému a zjednala se náprava.
|
|
|
Prevence pochybení během podávání léků sestrou
KUBÍKOVÁ, Nikola
Současný stav: V současné době je bezpečnost pacientů klíčovým prvkem v poskytovaní bezpečné a kvalitní péče. Bezpečí pacienta je ohroženo nejčastěji právě medikačními chybami (Buchini a Quattrin, 2012). Každý poskytovatel zdravotnických služeb by měl mít svým vnitřním předpisem jasně definovaná pravidla týkající se medikačního procesu. Také by měl motivovat své pracovníky k hlášení případných pochybení do systému hlášení nežádoucích událostí (NU), který slouží k vytvoření funkčních nápravných opatření. Důležité je nezapomínat na úlohu pacienta v prevenci medikačního pochybení. Cíle práce: Cílem výzkumu bylo zjistit, zda sestry znají doporučený ošetřovatelský postup podávání léků pacientům. Také jaká jsou nejčastější pochybení během podávání léků sestrou. Dále identifikovat nejčastější příčiny a popsat preventivní mechanizmy snižující riziko medikačního pochybení. V neposlední řadě nás zajímal způsob zapojení pacientů do procesu bezpečného podávání léků. Metodika: Výzkumné šetření probíhalo metodou kvalitativního výzkumu. Sběr dat byl proveden metodou dotazování, spolu s technikou hloubkového rozhovoru. Kvalitativní data byla kódována metodou ,,papír a tužka" a významově uspořádána do kategorizačních skupin spolu se schématy. Výzkumný soubor: Pro získání co nejobjektivnějších výsledků bylo výzkumné šetření provedeno se sestrami a pacienty pouze z Chirurgického oddělení z jedné konkrétní ošetřovatelské jednotky. První výzkumný soubor tvořilo šest sester pracujících na chirurgickém oddělení v Nemocnici České Budějovice a.s. a druhý výzkumný soubor tvořilo šest klientů hospitalizovaných na stejném oddělení. Vzhledem k tomu, že jsme se setkaly s neochotou a obavami zdravotnického personálu spolupracovat na výzkumném šetření, není výzkumný vzorek širší.
|
|
|
Identifikace medikačního pochybení sestrou v rámci nácviku modelových situací
KELBLOVÁ, Kateřina
Současný stav: Medikační pochybení je v souvislosti s poskytováním kvalitní a bezpečné péče v poslední době velice diskutovaným tématem. Je součástí léčebného procesu, vyskytuje se v různých formách, u všech věkových kategorií a jeho následkem je snížená kvalita poskytované péče. Předpisy ordinovaných léčiv ve zdravotnické dokumentaci musí být čitelné a opatřené všemi náležitostmi. Sestry a jejich činnost v medikačním procesu fungují jako konečná "ochrana" při zabránění medikačním chybám. Cíle práce: Cílem výzkumu je zjistit znalosti sester o medikačních pochybeních, vyhodnotit schopnost sester detekovat medikační pochybení a zjistit jaké mají sestry znalosti o navazujících postupech a opatřeních nutných při detekci medikačního pochybení. Metodika: Výzkumné šetření probíhalo metodou kvalitativního výzkumu. Hloubkové rozhovory se sestrami probíhaly na oddělení JIP operačních oborů v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s.Po sesbírání dostatečného množství dat byly rozhovory kódovány technikou "tužka a papír" a následně kategorizovány. Výzkumný soubor: Pro co nejobjektivnější výsledky bylo výzkumné šetření provedeno se sestrami z jednoho oddělení a z jedné konkrétní ošetřovatelské jednotky. Do výzkumného vzorku byly zařazeny sestry s různým vzděláním a délkou praxe. Výsledky: Sestry na oddělení JIP operačních oborů přesnou definici medikačního pochybení neznají. Přímo o nežádoucí události s následky hovoří pouze jedna z dotazovaných sester. U zbylých sester se jejich představa o medikačním pochybení shoduje s klasifikací v zahraniční i české odborné literatuře. V modelových situacích se všechny chyby nepodařilo detekovat ani jedné respondentce. Chybně ordinované antidotum detekovala pouze jedna sestra studující v současné době specializační studium v dané odbornosti. Sledována byla riziková léčiva, která se na oddělení běžně vyskytují. První ze skupiny těchto léčiv tvořil roztok koncentrovaného draslíku KCl 7,45%. Většina respondentek upozornila na vysokou koncentraci rizikového léku. Druhým rizikovým lékem bylo koncentrované NaCl 10% v infuzi, tuto chybu zachycuje také většina sester. Posledním rizikovým léčivem byla chybná ordinace inzulinu (bez rozepsání jednotek, času a cesty podání). Respondentky ve velké míře tuto chybnou preskripci nezachycují. Další oblast medikačních pochybení ve výzkumu tvořily léky ze skupiny léčiv používaných v akutní péči. U těchto ordinovaných léků byla v detekci chyb úspěšná pouze polovina sester. Poslední větší skupina medikačních pochybení byla zacílena na neúplné ordinace léčiva lékařem. Nejvíce detekovaly chybu sestry u ordinace opiátu bez cesty jeho podání, naopak úplně nejhůře dopadla detekce chybné ordinace podání infuze. Z výpovědi respondentek je patrné, že lékaře v souvislosti s medikačním pochybením informují vždy. Staniční sestru jsou spíše ochotny informovat v případě, že tento incident způsobí jiná osoba. Primáře oddělení, hlavní sestru a vedení nemocnice by informovala pouze malé skupina dotazovaných sester. S auditorem si spojuje hlášení medikačního pochybení pouze jedna sestra. Nutnost hlášení medikačního pochybení však podporuje většina sester. Závěr: Při analýze výsledků bylo patrné, že sestry mají povědomost o medikačních pochybeních.V modelových situacích je patrná souvislost mezi délkou praxe, vzděláním a schopností sester detekovat chyby v preskripci.
|
host ::
RSS.