|
|
Příprava pacienta před aplikací kontrastní látky i.v. ve vztahu k prevenci renálního selhání
PUCHOLTOVÁ, Lenka
Téma bakalářské práce je příprava pacienta před aplikací kontrastní látky intravenózně ve vztahu k prevenci renálního selhání. Teoretická část se zabývá anatomií a fyziologií ledvin, poskytuje informace o kontrastních látkách jejich vlastnostech, použití a nežádoucích účincích. Závěr teoretické části popisuje kontrastní látkou indukovanou nefropatii. V praktické části jsem se zaměřila na cíl práce, kterým bylo zjistit jaký je výskyt kontrastní nefropatie u jedinců s normální hladinou kreatininu v závislosti na množství podané kontrastní látky a na přípravě pacienta. Data jsem získala z nemocničního informačního systému Masarykovy nemocnice Rakovník. Databáze obsahovala soubor hospitalizovaných pacientů v letech 2009 - 2011, u nichž bylo provedeno CT vyšetření spojené s aplikací jodové kontrastní látky. Součástí databáze byly osobní údaje pacientů, provedené vyšetření, typ a množství podané kontrastní látky a hodnoty kreatininu. Jelikož hodnoty kreatininu nebyly dostupné u všech pacientů, konečná databáze byla vytvořena z 938 pacientů s výchozí normální hladinou kreatininu před vyšetřením za niž je považována hladina méně < 130 mmol/l. Výsledný soubor pacientů byl analyzován dle stanoveného cíle práce a statisticky zpracován. Hypotéza práce, že výskyt kontrastní nefropatie u jedinců s normální hladinou kreatininu v závislosti na množství podané kontrastní látky a s vhodnou přípravou pacienta před aplikací jodové kontrastní látky nepřekročí 10 % - byla potvrzena. Ve sledovaném souboru pacientů se prokázal preventivní vliv přípravy pacienta - hydratace. K vyššímu výskytu KN došlo ve skupině pacientů u nichž příprava neproběhla.
|
|
|
Srovnání UZ a CT vyšetření cévního řečiště- výtěžnost vyšetření, limitace metod a zátěž pacienta
ADAMEC, Jaroslav
Tématem bakalářské práce je "Srovnání UZ a CT vyšetření cévního řečiště - výtěžnost vyšetření, limitace metod a zátěž pacienta". Vyšetření cév na počítačové tomografii - CT angiografie, pomocí moderních přístrojů a technologického vývoje, přebírá diagnostiku onemocnění cév od digitální subtrakční angiografie, především díky rychlosti vyšetření a menší invazivitě směrem k pacientovi. Druhou metodou, o které pojednává tato práce je ultrasonografie. Která z těchto zobrazovacích metod přináší lepší diagnostické informace o cévních patologiích? Která je méně riziková pro pacienta a která je více limitována? Na tyto otázky jsem se pokusil najít odpovědi v této bakalářské práci. V této práci jsem chtěl zjistit, která z uvedených zobrazovacích modalit je vhodnější pro vyšetřování cévních onemocnění. Dalším cílem práce bylo představit a porovnat různé vyšetřovací metody na počítačové tomografii a ultrasonografii. Formulace hypotézy bakalářské práce zní: Vhodnější zobrazovací metodou při vyšetření cévního řečiště je ultrasonografie - metoda, která přináší dobrou diagnostickou informaci současně za menšího rizika pro pacienta než je tomu u počítačové tomografie. Úvodní část práce jsem věnoval anatomii cévního řečiště. Jsou zde popsány hlavní tepny, žíly, jejich stavba a větve. Dále jsou v této části představeny přístroje, na nichž se vyšetření cévního řečiště provádí - počítačový tomograf, ultrasonograf a jejich historický vývoj. V této kapitole jsou také popsány základní fyzikální principy, těchto přístrojů, způsoby zobrazování a obecné metody vyšetření cévního řečiště. U počítačové tomografie je to CT angiografie a na ultrasonografii dopplerovské vyšetření. V krátkosti je zde pojednáno také o výhodách a nevýhodách těchto metod i o kontrastních látkách aplikovaných v souvislosti s vyšetřením cévního systému. K vypracování bakalářské práce byla prostudována veškerá dostupná odborná literatura a webové stránky týkající se daného tématu. K analýze přístrojového vybavení byla použita data Ústavu zdravotnických informací a statistik. K analýze počtu cévních vyšetření provedených na ultrasonografii a počítačové tomografii byly použity údaje z nemocniční informační sítě nemocnice R+S Benešov a.s. Ve výsledku byly souhrnně popsány vyšetřovací metody cévního systému prováděných na počítačové tomografii a ultrasonografii. V této kapitole jsou dále porovnávány obě modality z hlediska jejich výtěžnosti, limitací a rizik. Také jsou zde analyticky zpracovány údaje o CT a UZ přístrojovém vybavení v ČR a počtu cévních vyšetření na počítačové tomografii a ultrasonografii. V kapitole "Diskuze" předkládám svůj pohled na danou problematiku. Je zde uvedena i úvaha o problematice indikací k vyšetření na počítačové tomografii. V závěru je provedeno zhodnocení vyšetřovacích metod cévního systému na počítačové tomografii a ultrasonografii, jsou zde také shrnuty získané poznatky ke zkoumané problematice. Po prostudování veškeré dostupné odborné literatury bylo zjištěno, že nelze stanovit, která ze zkoumaných zobrazovacích metod je vhodnější pro vyšetření cévního řečiště, protože každá má své výhody i nevýhody. Obě modality tedy nestojí proti sobě v rozhodování, zda indikovat tu či onu metodu, ale naopak by měli spolu úzce spolupracovat. Hypotéza práce tedy nebyla potvrzena.
|
|
|
Porovnání zobrazovacích metod při diagnostice onemocnění renálních tepen
PAVLIŠOVÁ, Ivana
Dnešní doba přináší množství informací o vývoji a průběhu jednotlivých zdravotních postižení nejen renálních tepen. Tato postižení mohou být ve většině případů příčinou i následkem závažných chorobných stavů. Postižení renálních tepen přináší nemocnému nebezpečí rizika při jejich vyšetření. S vývojem technických a vyšetřovacích postupů, získáváním nových zkušeností se stávají přístupnější metody, které nevyužívají ionizující záření. Ve své bakalářské práci se věnuji dostupným metodám, které se provádí na Klinice zobrazovacích metod ve Fakultní nemocnici v Motole. Věnuji se nejen vyšetřovacím metodám, které využívají pro zobrazení ionizující záření (digitální substrakční angiografii a počítačové tomografii), ale i metodám, které pro zobrazení oblasti zájmu využívají jiných fyzikálních principů. Jsou to magnetická resonance a ultrazvuk. Sleduji algoritmus vyšetření podle indikací a kontraindikací k příslušnému vyšetření, podle věku a podle pohlaví. Poukazuji na výhody a na nevýhody jednotlivých metod, které mohou ovlivnit očekávaný výsledek při vyšetření. Zaměřuji se na současné postavení magnetické resonance v diagnostice renálních tepen, které pomalu nahrazují digitální substrakční angiografii. Hypotéza spočívá na roli magnetické resonance při vyšetření renálních tepen, která je nejméně limitována kontraindikacemi. Vyšetřovací postupy získávám za pomoci odborné literatury a pramenů. Informace o vyšetření pacientů jsem získala z nemocničního informačního systému UNIS ve Fakultní nemocnici v Motole. Tyto výsledky poslouží jako základ interního metodického postupu při diagnostice onemocnění renálních tepen.
|
|
|
Rotační angiografie
JAŠAROVÁ, Eva
Digitální subtrakční angiografie (DSA) je speciální rentgenové vyšetření cévního řečiště. Navzdory rozvoji jiných zobrazovacích metodik neztratila dosud na významu. V 60. a 70. letech se vypracovala na nejdetailnější metodu zobrazení cévního systému. DSA vyžaduje mnohem nákladnější zařízení a vybavení nástroji a přístroji než před pouhými deseti lety. Nákladnost je však vyvážena kvalitou a množstvím informací. DSA také zůstává invazivní metodou. Nejpoužívanější technikou záznamu v angiografii je v současné době jedno nebo dvou projekční systém k získání kompletního obrazu cévního řečiště. Běžné metodiky vyžadují dva nástřiky kontrastní látky pro tutéž oblast těla. Rotační angiografie je speciální moderní technika pro prostorové zobrazení tepen. Nejvíce se využívá pro zobrazení krčních či mozkových tepen. Její princip spočívá v provedení nástřiku kontrastní látky do tepny, kdy následně snímkujeme vyšetřovanou oblast za současného otočení C{--}ramene o 180°. Výslednou angiografii můžeme velmi dobře hodnotit tím, že pomalu postupně provádíme otáčení obrazu. Pokud zobrazíme stejnou oblast ještě jednou bez nástřiku kontrastní látky, získáme masku pro DSA a obě sekvence můžeme subtrahovat. Tím získáme zobrazenou pouze tepnu, stejně jako při klasické DSA.
|
|
|
Srovnání klasické katetrizační angiografie s CTAG, přínosy a nedostatky obou metod včetně radiační zátěže
BLAHNÍKOVÁ, Kateřina
Tato bakalářská práce nese název Srovnání klasické katetrizační angiografie s CTAG, přínosy a nedostatky obou metod včetně radiační zátěže. Srovnání jsem prováděla v oblastech pozitiv a negativ těchto metod, v oblasti rizik s nimi spojených a hlavně v oblasti radiační zátěže pacienta, což je náplní výzkumu. První část je věnována stručné charakteristice anatomie a fyziologie cévní soustavy, seznámení s oběma metodami, jehož součástí je i kapitola o kontrastních látkách, a stručnému popisu radiační ochrany. Během definice přínosů, nedostatků a rizik jsem se přesvědčila o tom, že nelze jednoznačně doporučit jednu metodu, protože každá má své přednosti v jiné oblasti, a tudíž vše závisí na zvážení lékaře. Ke komparaci radiační zátěže pacientů jsem použila data pacientů z období 1. 7. 2008 {--} 30. 6. 2009, kterým byly vyšetřeny v Nemocnici České Budějovice, a.s. mozkové cévy. Údaje bylo nutné přepočíst na efektivní dávku, aby bylo srovnání možné. V případě CTAG jsem provedla výpočet za pomoci koeficientu dostupného v literatuře. V případě klasické katetrizační angiografie jsem použila program PCXMC verze 1,5. Protože jsem neměla k dispozici všechna potřebná data (např. úhel dopadu primárního svazku), byl výpočet pouze přibližný. Pro zjištění chyby, která tak vznikla, jsem využila data pacientů vyšetřených od 8. 3. do 23. 3. 2010. Poté jsem přistoupila ke statistickému hodnocení dat. Z něj jednoznačně vyplynulo, že CTAG představuje pro lidský organismus větší radiační zátěž než klasická katetrizační angiografie, čímž byla potvrzena hypotéza. V souvislosti se svými problémy ohledně nedostatku informací o provedeném angiografickém vyšetření katetrizační metodou bych považovala za přínosné uchovávání většího množství dat pro případný výpočet efektivní dávky. V současné době je možné získat všechna data pro přesný výpočet pouze v okamžiku vyšetření.
|
|
|
Specifický přístup k diagnostice zobrazovacími metodami u nemocných s diabetem
KLIMEŠOVÁ, Jitka
Diabetes mellitus vzniká jako následek absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu. Jde o celkové onemocnění s následným postižením dalších systémů a orgánů. Mezi pacienty, kteří podstupují jednotlivá vyšetření či intervenční terapeutické výkony pomocí zobrazovacích metod, stoupá podíl nemocných s diabetes. Jejich přibývající počet přináší vyšší požadavky na technické parametry zobrazovacích metod i na zdravotnické pracovníky. Velké množství vyšetření je spojené s podáním kontrastní látky, která může průběh základního onemocnění a stav diabetika výrazně zkomplikovat. Role radiologického asistenta je v těchto případech obzvlášť důležitá. Cílem bakalářské práce bylo podat přehled diagnostických možností při postižení nemocných s diabetes mellitus a zvážit postavení diagnostických zobrazovacích metod vzhledem k nebezpečí spojenému s použitím kontrastních látek. Potřebná data jsem získala ve spolupráci Diabetologického centra a radiologického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. Ze souboru 918 pacientů s diabetes mellitus 1. a 2. typu, kteří v roce 2009 navštívili Diabetologické centrum, bylo u 236 (26%) z nich indikováno vyšetření některými diagnostickými zobrazovacími metodami. Počet a typ radiologických postupů v populaci dospělých diabetiků je základním údajem k určení závažnosti těchto výkonů. Celkem bylo provedeno 188 skiagrafií plic, 119 skiagrafií skeletu a 18 vyšetření pod skiaskopickou kontrolou. Čtyřicet čtyři pacientů bylo vyšetřeno na ultrazvuku, 10 na mamografii, 110 na CT, 9 na MR a 10 pacientů bylo vyšetřeno na angiografii. Nejvíce diabetiků bylo vyšetřeno pomocí klasické skiagrafie. Jednalo se o snímky horních a dolních končetin, lebky a páteře z důvodu úrazů, zlomenin a degenerativního onemocnění. Skiagrafie srdce a plic byla indikována před a po operacích či před zavedením inzulinové pumpy. Druhou početnou skupinu tvořila nádorová onemocnění, která byla nejčastěji vyšetřována pomocí CT. U 57 pacientů šlo o vyšetření komplikací způsobené v závislosti na diabetu. Pomocí ultrazvuku, CT a MR angiografie a angiografie byly vyšetřeny především krční tepny, mozkové tepny, tepny a žíly dolních končetin postižené aterosklerózou. V 6 případech následovala po diagnostické angiografii perkutánní transluminální angioplastika. Předmětem hodnocení byla také závažnost výkonů spojených s podáním kontrastní látky, která byla použita u 64 vyšetření. Ve všech případech byla použita neionická kontrastní látka s nízkou nebo střední osmolaritou o objemu 80 {--} 125 ml. Na základě porovnání výsledků s údaji v literatuře byla potvrzena hypotéza, že práce radiologického asistenta vyžaduje při vyšetření nemocných s diabetes mellitus specifický přístup.
|
|
|
Optimalizace množství jodové kontrastní látky (JKL) při CT vyšetření na multislice přístroji (64 řad detektorů)
KRAJÍČEK, Ondřej
Ve své práci jsem se zaměřil na optimalizaci množství jodové kontrastní látky při CT vyšetření pomocí srovnání různých množství kontrastní látky na kilogram pacienta. Srovnával jsem tři skupiny váhového množství {--} 1 ml/kg vs. 1,25 ml/kg vs. 1,5 ml/kg. Použil jsem metodu měření rozdílů v sycení orgánů a cév dutiny břišní - srovnání jejich sycení bylo provedeno kvantitativně v oblastech zájmu pomocí měření Hounsfieldových jednotek v aortě a parenchymu břišních orgánů, a kvalitativně pomocí nezávislého hodnocení radiologa. Měření jsem prováděl na CT přístroji GE Lightspeed se 64 řadami detektorů a s použitím tlakového injektoru. V průběhu celé studie se neměnily žádné parametry, čímž byly zachovány standardní podmínky pro kvalitní srovnání všech vyšetření. Ze sledovaných vyšetření jsem vyloučil pacienty s významnou lézí v měřeném orgánu a stejně tak jsem nezařadil pacienty s předpokladem postižení cirkulačního systému (pacienty ve vážném stavu, se srdečním selháním, v šoku apod.). Pro měření jsem použil kontrastní látku s konstantním obsahem jódu 300 mgJ/ml. Celý soubor měl 120 pacientů, z toho 51 žen a 69 mužů. U každého vyšetření jsem zaznamenal: číslo vyšetření, věk, pohlaví, váhu, naměřené hodnoty HU a hodnocení radiologa. Získané údaje jsem zapsal do tabulek a dále analyzoval. Srovnal jsem a vyhodnotil různé úrovně sycení HU a následně je porovnal v korelaci s hodnocením radiologa. Zjištěné optimální hodnoty množství kontrastní látky jsem také srovnal s běžně používanými hodnotami na daném pracovišti. Výsledkem jsou optimální hodnoty množství kontrastní látky pro vyšetření orgánů dutiny břišní a upravené standardy pro CT pracoviště. Přínos mé bakalářské práce vidím ve zpřesnění dávkování kontrastní látky při CT vyšetření.
|
|
|
Rušivé artefakty radiodiagnostických modalit
ŠEDA, Miroslav
Tato práce informuje o přístrojích používaných k diagnostickému zobrazování, se zaměřením na rušivé obrazové artefakty vybraných přístrojů (CT, MR, ultrazvuk). Práce radiologického asistenta je stále více závislá na technice, která nám pomáhá při vyšetřování. Přístroje, které používáme k vyšetřování klientů jsou stále složitější. Umožňují kvalitnější a přesnější zobrazení, jsou jednodušší na ovládání, poskytují širší možnosti způsobu vyšetření a v neposlední řadě šetří klienta. Obsluha těchto složitých technických zařízení je doménou radiologických asistentů a vývoj nezadržitelně směřuje k tomu, že obsluhující asistent bude pracovat stále více samostatně. Je nutné, aby radiologický asistent správně ovládal postupy při všech vyšetřeních které provádí, důsledně dbal na radiační ochranu a dbal na kvalitu obrazového výsledku vyšetření. Výsledkem vyšetření převážné většiny diagnostických vyšetření na RDG oddělení je obrazová informace. Tyto obrazové výsledky mohou být z různých důvodů oproti skutečnosti pozměněny nebo degradovány. Takto znehodnocený výsledek může vést k mylnému nebo pozdnímu stanovení diagnózy lékařem. Radiologický asistent je prvním kdo musí být schopen posoudit, jestli vyšetření proběhlo v pořádku, případně lékaře upozornit na možné odchylky nebo obrazové deformace. Zmírnění nebo potlačení artefaktů v obrazovém výsledku vyšetření je v některých případech velmi jednoduché a někdy stačí jen rozhovor s klientem, ve kterém mu vysvětlíme průběh vyšetření. V některých případech je ovlivnění projevů artefaktů technicky nemožné, protože vyplývá z principu vyšetřovací metody, nebo by si vyžádalo takové finanční náklady, které by pro zdravotnické zařízení byly neúnosné. Ve své práci jsem se zaměřil na obrazové artefakty přístrojů (CT ,MR a ultrazvuk), se kterými se radiologický asistent může setkat v běžné klinické praxi. Pokusil jsem se o dokumentaci těchto obrazových artefaktů při běžném provozu. Součástí mé práce je i popis příčin vzniku artefaktů a případně postup jak projevům artefaktů předejít nebo je odstranit.
|
|
|
Diagnostika a endovaskulární léčba okluzívního onemocnění pánevních a stehenních tepen
PĚČKOVÁ, Kristýna
Okluzívní onemocnění v oblasti pánevních a stehenních tepen může pro pacienta znamenat velmi závažnou zdravotní komplikaci. Proto je důležité znát veškerá rizika, která by těmto onemocněním mohla předcházet, znát i onemocnění samotná a v neposlední řadě je velmi důležitou kapitolou i diagnostika a v poslední fázi i samotná léčba. Proto jsem si toto téma vybrala, za účelem poskytnout případnému čtenáři veškeré výše uvedené informace o této problematice. K diagnostice okluzívního onemocnění jsou používány zobrazovací metody. K prostorovému zobrazení byly vyvinuty metody ultrasonografie ( UZ ), spirální CT angiografie ( CTA ), angiografie magnetickou rezonancí ( MRA ) a modifikace klasické angiografie {--} digitální subtrakční angiografie ( DSA ). UZ patří mezi základní vyšetřovací metodu svou neinvazivností. Spirální CTA je metoda, která je založena na dvou a třírozměrném zobrazení za použití speciálních programů. Zobrazení magnetickou rezonancí je neinvazivní vyšetřovací metoda a je odvozena od klasické nukleární MR. MRA je jednou z možných vyšetřovacích technik, které podává komplexní informace o vztahu okolních tkání k cévám a hemodynamice krevního toku. DSA umožňuje sledování průtoku cévami a pomocí digitalizace obrazu i jeho grafické zpracování a záznam rozměrů. Léčba okluzivního onemocnění oblasti pánevních a stehenních tepen zahrnuje perkutánní transluminální angioplastika ( PTA ) a implantace stentů.
|
|
| |
host ::
RSS.