Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Viskoelastická deformace ledových těles ve sluneční soustavě
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
V této práci studujeme dvě tělesa sluneční soustavy - Saturnův měsíc Titan a trpasličí planetu Pluto. Titan vykazuje polární zploštění, které lze vysvětlit vsakováním ethanových srážek a následnou methan-ethanovou substitucí pod povrchem. Ledovou slupku uvažujeme jako kontinuum s viskoelastickou (maxwellovskou) reologií a deformaci řešíme spektrální metodou. Dostáváme výsledky shodné s literaturou. V případě Pluta poloha kráteru Sputnik Planitia blízko slapové osy naznačuje přítomnost podpovrchového oceánu. Tuto polohu lze vysvětlit reorientací tělesa, pokud se kráter chová jako kladná gravitační anomálie. V tom případě musí být kráter kompenzován a spodní kráter vyplněn materiálem s hustotou větší než led, např. vodou. Problém řešíme nejprve spektrální metodou, která podává výsledky v souladu s hypotézou. Poté provádíme výpočet viskózní deformace v oblasti s volnou hranicí metodou konečných elementů. Výsledky těchto simulací naznačují, že relaxace spodního kráteru probíhá rychleji, než by bylo k reorientaci potřeba. 1
Viskoelastická deformace ledových těles ve sluneční soustavě
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
V této práci studujeme dvě tělesa sluneční soustavy - Saturnův měsíc Titan a trpasličí planetu Pluto. Titan vykazuje polární zploštění, které lze vysvětlit vsakováním ethanových srážek a následnou methan-ethanovou substitucí pod povrchem. Ledovou slupku uvažujeme jako kontinuum s viskoelastickou (maxwellovskou) reologií a deformaci řešíme spektrální metodou. Dostáváme výsledky shodné s literaturou. V případě Pluta poloha kráteru Sputnik Planitia blízko slapové osy naznačuje přítomnost podpovrchového oceánu. Tuto polohu lze vysvětlit reorientací tělesa, pokud se kráter chová jako kladná gravitační anomálie. V tom případě musí být kráter kompenzován a spodní kráter vyplněn materiálem s hustotou větší než led, např. vodou. Problém řešíme nejprve spektrální metodou, která podává výsledky v souladu s hypotézou. Poté provádíme výpočet viskózní deformace v oblasti s volnou hranicí metodou konečných elementů. Výsledky těchto simulací naznačují, že relaxace spodního kráteru probíhá rychleji, než by bylo k reorientaci potřeba. 1

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.