|
|
Kardioprotektivní účinek remote ischemického perconditioningu u potkanů
Chalupová, Miloslava ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Žaloudíková, Marie (oponent)
Remote ischemický perconditioning (RIPerC) v podobě krátkých neletálních cyklů ischemie a reperfuze, které jsou navozeny na vzdáleném orgánu nebo tkáni v průběhu infarktu myokardu, představuje jednu z účinných kardioprotektivních metod. Díky své snadné realizaci, například pomocí inflace a deflace manžety na měření tlaku, má tato metoda velký potenciál pro využití v klinické praxi. Cílem této diplomové práce bylo ověřit protektivní vliv RIPerC na velikost infarktu a výskyt a četnost ischemických a reperfuzních arytmií a zjistit, zda bude tento kardioprotektivní efekt navozen i u potkanů s částečnou delecí transkripčního faktoru hypoxií indukovaného faktoru-1α (HIF-1α). HIF-1α je hlavním regulátorem hypoxické signalizace v buňce a již dříve byla jeho protektivní úloha potvrzena u ischemického preconditioningu. Potkani byli vystaveni 20min okluzi sestupné větve levé koronární arterie, která byla následovaná 3hod reperfuzí. RIPerC sestával ze 3 cyklů 4min ischemie a 2min reperfuze pomocí manžety umístěné na obou zadních končetinách potkana. Výsledky této práce neprokázaly protektivní působení RIPerC v žádném ze sledovaných faktorů ischemicko- reperfuzního poškození srdce. Klíčová slova: srdce, remote ischemic perconditioning, ischemie-reperfuze, HIF-1α, potkan
|
|
|
Kardioprotektivní úloha epoxyeicosatrienových kyselin v ischemicko-reperfuzním poškození srdce.
Veselá, Barbora ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Kolář, David (oponent)
Epoxyeikosantrienové kyseliny (EETs), metabolity kyseliny arachidonové, se významným způsobem podílí na funkci kardiovaskulárního systému za fyziologických i patofyziologických stavů. Současný výzkum v oblasti EETs ukazuje, že tyto molekuly mohou významným způsobem snižovat míru akutního ischemicko-reperfuzního poškození srdce. Mohou se však také významně podílet na zotavení srdečního svalu po infarktu myokardu a omezit tak rozvoj postischemického srdečního selhání. Cílem této práce bylo souhrnně představit kardioprotektivní úlohu EETs v ischemicko-reperfuzním poškození srdce a jejich možné mechanismy. Klíčová slova: srdce, ischémie-reperfuze, epoxyeikosantrienové kyseliny
|
|
|
Vliv methadonu na ischemickou toleranci srdce laboratorního potkana
Mošovská, Linda ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Říha, Hynek (oponent)
Opioidy jsou vnímány jako nebezpečné návykové látky, které se v medicíně hojně využívají pro své silné analgetické účinky. Opioidy (mezi něž patří morfin a metadon) nicméně mohou hrát významnou roli také v odolnosti srdce k ischemii, a to tak, že snižují míru buněčného poškození. Tento protektivní účinek byl dosud dobře prozkoumán u morfinu, o vlivu metadonu na myokard však není známo téměř nic. Hlavním cílem této diplomové práce proto bylo zjistit, jak ovlivní chronické podávání metadonu ischemickou toleranci srdce laboratorního potkana. Naše experimenty jsme prováděli s potkany kmene Wistar ve dvou sériích. V první sérii jsme aplikovali morfin (10 mg/kg/den, intramuskulárně - i.m.) nebo metadon (2 mg/kg/den, i.m.) po dobu 10 dnů. V druhé sérii pokusů jsme aplikovali metadon po dobu 28 dnů (2 mg/kg/den, i.m.). Pro analýzu ischemické tolerance srdce jsme použili metodu izolovaného perfundovaného srdce. Výskyt a závažnost ischemických a reperfuzních arytmií byl analyzován v průběhu 50 min ischemie a na počátku reperfuze. Velikost infarktu byla analyzována histochemicky, za použití tetrazoliových solí a KMnO4 po 1 h reperfuze a byla stanovena planimetricky. V první sérii experimentů analyzujících vliv 10 denního podávání obou opioidů na odolnost srdce k ischemii jsme neprokázali významný účinek morfinu ani...
|
|
|
Vliv erythropoietinu na ischemické poškození srdce
Jindrová, Helena ; Kolář, František (vedoucí práce) ; Žurmanová, Jitka (oponent)
Chronická hypoxie zvyšuje odolnost myokardu k akutnímu ischemicko/reperfúznímu (I/R) poškození podobně jako aplikace exogenního erythropoietinu (EPO). Není však známo, zda se EPO indukovaný chronickou hypoxií uplatňuje v jejím kardioprotektivním mechanismu. Cílem práce bylo zjistit, zda jsou protektivní účinky exogenního EPO a chronické hypoxie aditivní. Dospělí samci myši kmene ICR byli vystaveni intermitentní hypobarické hypoxii 8 h denně, 5 dní v týdnu po dobu 5 týdnů. Stupeň hypoxie odpovídal 7000 m.n.m. Kontrolní zvířata byla po stejnou dobu chována v normoxickém prostředí. Odolnost k I/R poškození byla hodnocena podle rozsahu infarktu myokardu vyvolaného 45- min globální ischémií a 1-h reperfúzí srdce in vitro. 24 h před pokusem byl zvířatům podán EPO v dávkách 200 či 5000 U/kg tělesné hmotnosti. EPO významně omezil rozsah infarktu u normoxických zvířat již v dávce 200 U/kg (33,56 ± 2,93 % vs. 25,71 ± 2,29 %). Adaptace na hypoxii zmenšila rozsah poškození na 23,49 ± 2,30%, ale další protektivní účinek EPO se u hypoxických skupin již neprojevil. Výsledky naznačují, že exogenní EPO využívá stejné kardioprotektivní mechanismy jako adaptace na chronickou intermitentní hypoxii. Předběžné výsledky naznačují, že opakované podávání EPO po dobu tří týdnů nemá vliv na velikost infarktu.
|
|
|
Vliv dexrazoxanu na ischemicko-reperfuzní poškození srdce potkana
Boudíková, Adéla ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Dexrazoxan (DEX) je v klinické medicíně využíván k potlačení vedlejších kardiotoxických účinků cytostatických léčiv antracyklinů. Mechanismus kardioprotekce DEX spočívá v chelataci volných iontů železa a zabránění vzniku nebezpečných hydroxylových radikálů. Tato studie zkoumá vliv DEX na ischemicko-reperfuzní poškození myokardu potkana. Izolované perfundované srdce z potkanů, kterým byl intravenózně podán DEX (50, 150, 450 mg/kg) nebo kontrolní roztok, bylo vystaveno 30 min lokální ischemii a 10 min reperfuzi, při které byly sledovány ischemické arytmie, a 15 min lokální ischemii a 10 min reperfuzi pro zkoumání reperfuzních arytmií. Vyhodnocení EKG záznamu (komorových arytmií) bylo provedeno programem CAR pomocí Lambethské konvence. Globální ischemie (15 min) byla provedena u srdcí potkanů s DEX 150 mg/kg a sloužila ke stanovení koncentrace glutathionu v levé komoře srdeční metodou HPLC. Pro in vivo pokusy byly použiti anestetizovaní uměle ventilovaní potkani (DEX 50 a 150 mg/kg), u kterých po 20 min. lokální ischemii následovala 3 hod. reperfuze, po níž byla velikost infarktu stanovena histochemicky tetrazoliovými solemi. Na příčných řezech srdečních byla kvantifikována velikost infarktu planimetricky (GIMP, Ellipse). Největší snížení celkového počtu ischemických arytmií jsme zaznamenali u DEX 150 mg/kg...
|
host ::
RSS.