|
|
Rozšíření jmelí bílého (Viscum album L.) na dřevinách v Podzámecké zahradě v Kroměříži
Vládek, Aleš
Bakalářská práce pojednává o bionomii, rozšíření, spektru hostitelů a metodách obrany před Viscum album L., které se v poslední době expanzivně šíří, má mnoho hostitelů, na které působí nepříznivě. Proto byl v Podzámecké zahradě v Kroměříži v zimách 2021/2022 a 2022/2023 hodnocen výskyt jmelí na dřevinách s cílem zhodnotit intenzitu napadení, ověřit spektrum hostitelů a navrhnout vhodný způsob ošetření dřevin. Ve vybrané části Podzámecké zahrady bylo posouzeno 1993 stromů a 779 keřů. Nejvíce byly napadeny rody Tilia, Robinia, Acer a Juglans. Také byly potvrzeny nové hostitelské druhy. Zjištěný výskyt nebyl pro Podzámeckou zahradu fatální. Ošetření dřevin bylo rozděleno podle naléhavosti s počty stromů a způsoby ošetření.
|
|
|
Denní a noční aktivita hlaváče černoústého a vranky obecné
POLÍVKA, Zdeněk
Tato bakalářská práce se zabývá porovnáním denní a noční aktivity hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus, Pallas 1814) a vranky obecné (Cottus gobio, Linnaeus 1758) v simulovaných průtočných podmínkách s poskytnutím úkrytu a pozitivního stimulu (potravy). Pro tento experiment bylo nasazeno a sledováno 15 vranek obecných a 15 hlaváčů černoústých ve 3 současně sledovaných samostatně připravených systémech s uměle vytvořeným proudem. Každý systém se skládal ze zásobní nádrže, čerpadla a experimentálního žlabu. V systému bylo možné upravovat průtok vody experimentálním žlabem (délka 2 m, šířka 0,15 m, hloubka vody max. 0,1 m) až na úroveň 40 l za sekundu a byl opatřen zábranou proti úniku ryb. Světelný režim byl nastavený na 12 hodin světla a 12 hodin tmy, tedy přibližně stejný režim, jaký byl v přirozených podmínkách v období experimentu (od 22.5. do 8.6.). Ryby byly sledovány kamerovým systémem po dobu 28 hodin a výsledné záznamy byly analyzovány pomocí programu EthoVision?XT i vizuálně. Byla sledována aktivita a prostorové preference jednotlivých druhů. Na základě výsledků můžeme říci, že nebyly zaznamenány výrazné rozdíly mezi studovanými druhy. Hlavními získanými rozdíly z výsledků experimentu byly stresové výkyvy po nasazení, aktivita a preference prostředí. V průběhu stresové periody, byl hlaváč černoústý aktivnější než vranka obecná a strávil poměrně dlouhý časový úsek v únikové zóně. Další rozdíl nastal při stresovém faktoru po nasazení ryb do nádrží, kdy byl zaznamenán plynulý pokles pohybové aktivity u hlaváče černoústého a skokový pokles pohybové aktivity u vranky obecné po aklimatizační periodě. Naše výsledky také potvrdili preferenci rychle a pomalu tekoucí vody s tím, že hlaváč černoústý preferuje klidnější úseky (zejména se potvrdilo v nočních hodinách), zatímco u vranky to bylo naopak v proudnější části nádrže. Pohybem mimo úkryt při světelné aklimatizaci se potvrdilo, že hlaváč je velmi aktivní druh po celý den, který se pohyboval v nádrži více nežli vranka obecná s mírnými poklesy mezi světelnou a temnostní aklimatizací. Ve využití potravních zdrojů nebyl zaznamenán velký rozdíl, což ukazuje, že oba druhy jsou schopny se vyrovnat s prouděním nad 0,7 m.s-1. Z výsledků je rovněž viditelné, že ryby vyžadují pro stabilizaci chování dlouhou aklimatizační dobu.
|
|
|
Budování nor u raka červeného Procambarus clarkii (Girard, 1852)
PŘECH, Jiří
Původní druhy raků nejvíce ohrožuje interakce s nepůvodními, introdukovanými druhy. Rak červený (Procambarus clarkii) je typickým příkladem invazivního druhu raka ohrožujícího původní evropské druhy se schopností budovat si nory, která dalece přesahuje možnosti našich původních druhů. V této práci je zpracován literární přehled o raku červeném s důrazem na jeho schopnost budovat si nory. Dále byla experimentálně zhodnocena schopnost raka červeného budovat si nory v závislosti na jeho poškození ve smyslu ne/přítomnosti klepet u obou pohlaví během období simulovaného sucha.
|
|
|
Exotické druhy herpetofauny v Evropě a jejich dopady na původní druhy
VOREL, Michal
Účelem této práce bylo vypracovat rešerši na téma invazí nepůvodních druhů herpetofauny a jejich dopadů v Evropě, uvést přehled současného stavu studia nepůvodních druhů v Evropě, analyzovat úspěšnost invazí v rámci taxonomických skupin, analyzovat dopady úspěšných invazí a vyhodnotit výsledky a zvolit návrh možností opatření. Pro zpracování výsledků bylo použito zdrojů z databází Web of Science, Zoological Records a webový vyhledávač Google Scholar. Jako klíčová slova byla zvolena "alien, reptiles/reptilia; alien, amphibians/ambhibia, invasive". Z těchto nálezů byly vybrány zdroje, ve kterých byla zmínka o introdukci plazů nebo obojživelníků na území Evropy. Jako stabilní populace byla hodnocena ta, kde došlo k opakovanému rozmnožení a přežití druhu. V rámci samotné části geografické Evropy bylo introdukováno osm ocasatých, 20 žab, osm želv, 23 ještěrů a 11 hadů. Nejvíce introdukovaných druhů herpetofany v geografické části Evropy patřilo do čeledí: Ranidae, Lacertidae, Emydidae. Nejčastější introdukční cesty, na jejichž konci vznikla stabilní populace druhu v geografické části Evropy, byly jednak: únik druhu ze zájmového chovu, dále úmyslné vypuštění druhu za účelem obohacení fauny a neúmyslný transport druhu nákladní dopravou. Řešením by proto do budoucna mohlo být omezení chovu určitých problematických druhů (zákaz dovozu druhu Lithobates catesbeianus a poddruhu Trachemys scripta scripta do Evropy), důkladnější kontroly dopravních nákladů a především informační kampaně ve školách a médiích o problematice introdukce nepůvodních druhů.
|
host ::
RSS.