|
|
Radiodiagnostika ledvinové koliky
ONDRUŠKOVÁ, Lenka
Tato práce je zaměřena na četnost provedení jednotlivých radiodiagnostických zobrazovacích metod, které jsou indikované pacientům s diagnózou neurčené ledvinné koliky. Dalším zaměřením je porovnání jednotlivých zobrazovacích metod na základě radiační zátěže současně s vyzdvihnutím výhod a nevýhod každého z vyšetření. Práce je započata krátkým shrnutím anatomie a fyziologie močového systému. Následující odstavec se zabývá problematikou urolitiázy, rozdělením močových kamenů a faktory přispívající vzniku urolitiázy. Jeden z nejdůležitějších úseků teoretické části této bakalářské práce je podrobný popis jednotlivých zobrazovacích metod využívaných v urologii. U každého vyšetření je uveden postup provedení, příprava pacienta, indikace, kontraindikace, výhody a nevýhody typické pro provedení zobrazovacích metod. Jako poslední oddíl teoretické části je porovnání jednotlivých vyšetření podle radiační zátěže pacienta a ekonomické náročnosti. V druhé části této práce je položena hypotéza a popsána metodika výzkumu. Cílem bylo porovnání a výzkum četnosti jednotlivých zobrazovacích metod při onemocnění ledvin způsobující ledvinovou koliku. Výzkum byl na tento cíl směrován a potřebná data, společně s popisem metodiky, byla zpracována. Dalším záměrem výzkumu bylo potvrzení či vyvrácení hypotézy, která tvrdí, že nejčastěji se provádí metody bez použití kontrastní látky. Metodika této bakalářské práce podrobně popisuje průběh sběru dat, statistické zpracování a porovnání souboru pacientů, kteří se léčili s ledvinovou kolikou na urologickém oddělení v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Výzkum byl hlavně zaměřen na zobrazovací metody s použitím kontrastní látky a na metody nekontrastní. Mezi tyto zobrazovací vyšetření byla zařazena ultrasonografie, prostý snímek ledvin, intravenózní vylučovací urografie, CT technikou low- dose a CT s aplikací kontrastní látky. Sběr dat byl proveden z informačního nemocničního systému NIS nemocnice v Havlíčkově Brodě. První metoda sběru dat byla zaměřena na soubor pacientů s diagnózou ledvinové koliky, kteří podstoupili radiodiagnostické vyšetřovací metody roku 2012 v havlíčkobrodské nemocnici. Tento soubor činil sto pacientů. V první řadě byla zkoumána četnost výskytu urolitiázy a četnost jednotlivých vyšetření u každého z pohlaví, dále četnost provedení zobrazovacích metod za celý rok 2012 a nakonec se zkoumal počet provedených vyšetření s použitím kontrastní látky, který byl následně porovnán s počtem provedených vyšetření bez přítomnosti kontrastní látky. . Druhý sběr dat obsahoval počet provedených vyšetření za posledních 15 let. Z těchto dat byly porovnány a vyobrazeny četnosti vyšetření za rok 1999 s rokem 2013. Pro přehlednost byly zaznamenány a graficky znázorněny také jednotlivé roky z období od 1. 1. 1999 až po 31. 12. 2013. Výsledky první i druhé metody sběru dat byly porovnány a vyhodnoceny. Došlo se k závěru, že hypotéza byla potvrzena. V porovnání četnosti provedených kontrastních vyšetření z roku 2012 měly procentuálně převahu zobrazovací metody bez aplikace kontrastní látky. Stejný výsledek vyšel také ve zkoumaném souboru dat za posledních 15 let. Nečastěji byl prováděn nefrogram a nejméně bylo indikováno CT vyšetření s aplikací kontrastní látky.
|
|
|
Diagnostické zobrazovací metody při onemocnění dolních močových cest u dětí
VOLMANOVÁ, Martina
Onemocnění dolních močových cest trápí velkou část lidské populace v každém věku. Nejspolehlivějšími zobrazovacími metodami, které prokážou možnou patologii, a to nejen v oblasti urologie, jsou metody využívající ionizujícího záření. To ovšem má neblahý vliv na lidský organismus, zejména s ohledem na schopnost reprodukce a možnost vzniku nádorového onemocnění. Zvláště rizikovou skupinou jsou pacienti dětského věku, na které jsem se v této práci zaměřila. U dětí se od narození objevují různá onemocnění uropoetického traktu. Velmi časté jsou infekce, za které z velké části může vezikoureterální reflux. V kapitolách této práce jsou rozebírány metody, které připadají v úvahu pro diagnostiku vezikouretrálního refluxu. Jsou zde porovnávány nejvíce využívané rentgenové metody a metody bez ionizujícího záření, které jsou nejvhodnější z hlediska absence radiační zátěže. Cílem této práce bylo shrnout poznatky o mikční cystouretografii v porovnání s metodami bez ionizujícího záření, tedy magnetickou rezonancí a ultasonografií, a vymezit tak diagnostické možnosti metod bez ionizujícího záření a doporučit jejich způsob využití. Dále jsem posuzovala práci radiologického asistenta při těchto metodách. Jak jsou jednotlivé metody využívány, jsem zkoumala v Nemocnici České Budějovice a.s. na Radiologickém oddělení, kde jsem sbírala informace o diagnostice dolních močových cest. Za rok 2009 zde bylo provedeno 116 mikčních cystouretrografií 58 dívkám a 46 chlapcům ve věkovém rozmezí od 1 týdne do 18 let včetně. Nejvíce mikčních cystouretrografií bylo uděláno dětem do 1 roku. Ultrasonografických vyšetřeních se udělal stejný počet, ovšem pouze jako kontrolní vyšetření po mikční cystouretrografii. Vyšetření pomocí magnetické rezonance se vůbec neprovádí. Ze 116 vyšetření mikční cystouretrografií se odhalilo celkem 42,3% patologických nálezů, v naprosté většině vezikoureterálních refluxů. Činnost radiologického asistenta byla nezbytná pouze při mikční cystouretrografii. Po prozkoumání jednotlivých metod jsem došla k závěru, že rentgenová mikční cystouretrografie je jednoznačně zlatým standardem v diagnostice vezikouretrálního refluxu a dalších patologií způsobujících onemocnění dolních močových cest.
|
host ::
RSS.