|
|
Možnosti intenzivního chovu hlavatky podunajské (\kur{Hucho hucho}) v RAS
MAREŠ, Michal
Tato bakalářská práce se zabývá možnostmi intenzivního chovu hlavatky podunajské v RAS, a také se zabývá kombinací chovu hlavatky podunajské se pstruhem duhový. Ryby byly rozděleny do třech skupin, kdy každá skupina byla odchovávána ve třech nádržích. První skupina byla monokultura hlavatky podunajské, kde bylo do každé nádrže nasazeno 160 ks hlavatky o průměrné hmotnosti 432,37 ? 116,01 g. Druhá skupina byla monokultura pstruha duhového, kde bylo do každé nádrže nasazeno 160 ks pstruha duhového o průměrné hmotnosti 253,27 ? 61,77 g. Třetí skupina byla bikultura hlavatky podunajské se pstruhem duhovým, kde do každé nádrže bylo nasazeno 80 ks pstruha, o průměrné hmotnosti 250,74 ? 61,91 g, a 80 ks hlavatky, o průměrné hmotnosti 435,04 ? 119,29 g. Experiment probíhal 84 dní při průměrné teplotě 17,43 ? 0,51°C (7:00) a 17,16 ? 0,56 °C (15:00), kontrolní přelovení a převážení se dělalo vždy po 28 dnech. Na začátku a na konci experimentu byla provedena pitva deseti kusů ryb od každého druhu a z každé skupiny, pro výpočet organosomatických indexů, a bylo provedeno biometrické měření, kdy se zjišťovala celková délka ryb (TL), standardní délka těla ryb (SL) a hmotnost ryb (BW). Po skončení experimentu došlo na vyhodnocení produkčních ukazatelů (TL, SL, BW, FC, SGR, FCR, CVBW, WG, FE a SR) a vyhodnocení organosomatických indexů (SSI, HSI, IPF a GSI). Ve všech produkčních ukazatelích dosahoval pstruh duhový v obou způsobech chovu výrazně lepších hodnot než hlavatka podunajská. Pstruh duhový v bikultuře dominoval, efektivněji využíval předkládané krmivo na úkor hlavatky podunajské, protože byl agresivnější a aktivnější při krmení. Dle výsledků organosomatických indexů opět nejlépe prosperoval pstruh duhový v obou způsobech chovu. U indexu intraperitoneálního tuku (IPF) byl markantní rozdíl mezi hlavatkou a pstruhem duhovým v bikultuře. Hlavatka podunajská v bikultuře dosáhla lepšího výsledku než pstruh duhový pouze u gonadosomatického indexu. U obou druhů byl rozdíl u slezinosomatického indexu (SSI). Hodnota SSI byla nejvyšší u hlavatky podunajské v monokultuře, což poukazuje na to, že hlavatka podunajská v bikultuře byla více omezena na zdroj potravy.
|
|
|
Vliv managementu krmení na intenzivní chov candáta obecného (Sander lucioperca)
KUČERA, Václav
Diplomová práce se zabývá problematikou intenzivního chovu candáta obecného v RAS a vlivem předkládání různých typů pelet (potápivých a plovoucích), a různými frekvencemi podávání krmiva v průběhu jednoho dne. Celá diplomová práce se tak skládá ze dvou oddělených experimentů. V prvním experimentu byl hodnocen vliv potápivého a plovoucího krmiva na produkční ukazatele a růstové schopnosti, rozrůstání obsádky odchovávaných ryb. Do experimentu bylo celkem nasazeno 8 000 ks juvenilního candáta o průměrné hmotnosti 21,38 g. Tyto ryby byly odchovávány po dobu 16 týdnů při průměrné teplotě 21,37 ? 0,66 °C (7:00) a 20,77 ? 0,55 °C (15:00), průměrném nasycení kyslíkem 127,43 ? 2,37 % (7:00) a 117,03 ? 1,14% (15:00) a při počáteční biomase 13,42 kg.m-?. Tyto ryby byly krmeny pomocí pásových krmítek s hodinovým strojkem krmivy Skretting Europa -15 F (plovoucí) a Biomar Effico Sigma (potápivé) o stejném živinovém složení. Po 16 týdnech byly vyhodnoceny produkční ukazatele (FCR, SGR, WG, TL a CF, přežití). Téměř všechny ukazatele vykazovaly statisticky významné rozdíly ve prospěch potápivého krmiva. Rozrůstání obsádky bylo mírně nižší u skupiny krmené plovoucím krmivem. Na začátku experimentu 2, při kterém byly testovány různé frekvence aplikace krmiva, bylo nasazeno 600 ks juvenilního candáta o průměrné hmotnosti 37,49 g. Tyto ryby byly odchovávány po dobu 6 týdnů při průměrné teplotě 21,37 ? 0,66 °C (7:00) a 20,96 ? 0,66 °C (15:00), průměrném nasycení kyslíkem 127,43 ? 2,37 % (7:00) a 117,03 ? 1,14 % (15:00) a při počáteční biomase 13,35 kg.m-3. Tyto ryby byly krmeny pomocí automatického krmítka Imetronic Self-Feeder ve 3 různých frekvencích denně (DKD, tj. denní krmná dávka byla rozdělena na 3, 6 nebo 12 dávek za den) krmivem Skretting Europa - 15 F. Po 6 týdnech byly vyhodnoceny produkční ukazatele, rozrůstání skupin, odebrány orgány na stanovení somatických indexů, stanoveno poškození ploutví a odebrána krev na biochemický rozbor. Při analýze produkčních ukazatelů nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly mezi 3 skupinami. Rozrůstání bylo stanoveno jako nejnižší u skupiny krmené 3x a nejvyšší u skupiny krmené 12x denně. Organosomatické indexy ukázaly rozdíl u hepatosomatického indexu (HSI). Nejvyšší hodnotu (a statisticky významně rozdílnou oproti oběma dalším skupinám) vykazovala skupina krmená 3x denně. Při analýze dat z biochemického rozboru krve byly objeveny zvýšené hladiny albuminů a triglyceridů u všech třech testovacích skupin, zejména u skupiny krmené 12x denně. Zároveň byly zjištěny i statisticky významné rozdíly mezi skupinami, u koncentrace amoniaku v plazmě (nejnižší koncentrace u skupiny krmené 3x denně a nejvyšší u skupiny krmené 12x denně) a hladiny glukózy. U glukózy byla zjištěna nejnižší hladina u skupiny krmené 3x denně. Skupiny krmené 6x a 12x denně vykazovaly velmi podobnou hladinu glukózy. Organosomatické indexy ukázaly rozdíl u hepatosomatického indexu (HSI). Nejvyšší hodnotu (a statisticky významně rozdílnou oproti oběma dalším skupinám) vykazovala skupina krmená 3x denně. Nejlépe hodnocená byla skupina krmená 6x denně. Ta dosáhla uspokojivých produkčních ukazatelů (vyšších než skupina krmená 3x denně ale mírně nižší než skupina krmené 12x denně), nižší rozrůstání (nižší než u skupiny krmené 12x denně), uspokojivě probíhající lipidový metabolismus (oproti skupině krmené 12x denně s poruchou lipidového metabolismu) a zároveň vykazovala nižší poškození ploutví než skupina krmená 12x denně.
|
|
|
Vliv délky světelného dne na příjem krmiva a růst síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu
KOS, Martin
Byl testován vliv délky světelného dne na a růst juvenilních jedinců síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu. Ryby o průměrné hmotnosti 1,82 +- 0,48 g a průměrné celkové délce těla 65 +- 7 mm byly rozděleny do 4 skupin podle fotoperiody (poměr světlo k tmě 12k12, 16k8, 20k4 a 24k0). Celkové délka experimentu byla 63 dní. Každých 21 dní bylo prováděno kontrolní přelovení. Individuální průměrná hmotnost na konci pokusu dosáhla 15 +- 4,9 g (12k12), 15,6 +- 4,5 g (16k8), 16,7 +- 4,5 g (20k4) a 16,8 +- 5 g (24k0). Nejvyšší celková délka těla byla shodně zaznamenána u skupin 20k4 a 24k0 (127 +- 11 mm) a nejnižší u skupiny 16k8 (114 +- 11 mm). Nejvyšší koeficient kondice byl zaznamenán u skupiny 16k8, nejnižší u skupiny 20k4. Specifická rychlost růstu za dobu pokusu činila 3,33 %xden-1 (12k12), 3,28 %xden-1 (16k8), 3,49 %xden-1 (20k4) a 3,43 %x den-1 24k0). Nejvyššího konečného přežití (95,8 +- 1,4 %) během celého období experimentu dosáhla skupina 12k12. Naopak nejnižší přežití 90,0 +- 4,6 % vykázala skupina 16k8. Rozdíly v přežití ryb však nebyly signifikantní.
|
|
|
Vliv původu okouna říčního (Perca fluviatilis) na rychlost jeho růstu v larvální periodě života při odchovu v laboratorních podmínkách
SMRT, Jakub
Cílem práce bylo ověřit hypotézu, která se sestává z myšlenky, že geografický původ okouna říčního (Perca fluviatilis L.) má vliv na jeho adaptaci na podmínky intenzivní akvakultury a jeho růst v těchto podmínkách. V pokusu byli testováni okouni do stáří 56 dnů. Testovalo se 18 populací okounů, 6 z České republiky, 5 z Polska, 3 z Německa, 2 z Finska a populace z Bulharska a Slovenska. Pokusem se zjistilo, že geografický původ ryb má vliv na jejich adaptaci a růst. Jako nejlepší skupina se jevila finská populace z jezera Valkajarvi (463 ? 21 mg), jako nejhorší pak polská populace Zator (238 ? 26 mg). Polská populace vykázala na konci pokusu o 48,6 % menší hmotnost oproti skupině z Finska.
|
|
|
Vliv frekvence krmení na příjem krmiva a růst síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu.
DOFEK, Jan
Byl testován vliv frekvence podávání krmiva (6×, 4×, 2×, 1× denně) na příjem krmiva a přírůstek, experiment probíhal ve třech opakováních po 21 dnech. Stáří ryb na 124 - 187 dní po vykulení od počátku do konce experimentu. Pro první období experimentu (0. 21. den) byla počáteční průměrná hmotnost ve všech nádržích 1,86 + - 0,05 g.ks-1. V závěru prvního experimentu měly nejvyšší hmotnost ryby s frekvencí podávání krmiva 6× za den. Individuální hmotnost v závěru prvního přelovení byla 4,21 + - 1,31 g.ks-1 (6× denně), 3,74 + - 1,24 g.ks-1 (4× denně), 3,6 + - 0,46 g.ks-1 (2× denně), 2,89 + - 1,29 g.ks-1 (1× denně). Nejlepšího růstu dosáhly skupiny s frekvencí podávání krmiva (6× a 4× denně), naopak nejmenší hmotnost dosáhla skupina s frekvencí podávání krmiva (1× za den). Ryby dosáhly konečné hmotnosti 15,9 ? 4,5 g (6×denně), 15,08 ? 4,98 g (4× denně), 12,19 ? 5,37 g (2× denně), 5,54 ? 4,05 g (1× denně). Nejlepšího přežití 96% v závěrečném období experimentu dosáhla skupina s frekvencí podávání krmiva (4× denně), oproti skupině s přežitím 89 % s frekvencí podávání krmiva (6× denně). Nejvyšší míra heterogenity (74 + - 9 %) byla zaznamenána ve třetím období experimentu u skupiny ryb s frekvencí podávání krmiva (1× denně) v porovnání s (28 + - 2 %) u frekvence podávání krmiva (6× denně).
|
host ::
RSS.