|
|
Faktory ovlivňující inkubační úsilí poláka velkého
Drekslerová, Šárka ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Musil, Petr (oponent)
Inkubace ptačích vajec je energeticky náročný proces. Inkubující rodič čelí konfliktu mezi investicemi do optimálních teplotních podmínek snůšky a naplňováním vlastních energetických požadavků. To platí zejména u druhů, kde inkubuje pouze samice, např. u kachen. Během inkubace čerpá samice energii z uložených tukových zásob nebo z aktuálně přijímané potravy. Poměr využívání obou zdrojů se pak odráží v čase stráveném samicí na hnízdě. Cílem této práce bylo popsat inkubační rytmus u samic poláka velkého (Aythya ferina) a snažit se jej vztáhnout ke klimatickým proměnným a objasnit roli tělesné hmotnosti. Data byla získávána po tři hnízdní období v CHKO Poodří na volně žijících samicích. Pod hnízda byl umístěn vážící mechanismus a na něj napojený datalogger zaznamenával změny napětí, které mi poskytly informaci o hmotnosti samici a o čase, kdy z hnízda odcházela a na jak dlouho. Inkubační rytmus samic jsem popisovala dobou strávenou denně na hnízdě, počtem odchodů denně z hnízda a délkou odchodů z hnízda. Samice nejčastěji odcházely v noci a na přelomu světla a tmy (během svítání a stmívání). Pravděpodobnými vysvětlení takového chování je dostupnější potrava v noci a nižší riziko predace snůšek predátory, kteří se řídí především svým zrakem a v době svítání a stmívání jsou jejich schopnosti omezeny....
|
|
|
Vliv vnějších podmínek na inkubaci vajec u čejek rodu Vanellus v temperátním a subtropickém klimatu
Pešková, Lucie ; Šálek, Miroslav (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Během inkubace je u většiny ptáků nutná přítomnost alespoň jednoho rodiče, který zajišťuje vhodné inkubační podmínky pro vývoj embrya ve vejci. Mezi základní faktory, které ovlivňují vývoj embrya patří teplota, vlhkost a otáčení vejce. V této práci byly zkoumány podmínky inkubace u dvou biparentálních druhů rodu Vanellus, u čejky chocholaté (Vanellus vanellus) čelící v temperátních oblastech riziku podchlazení vajec a u čejky černoprsé (Vanellus indicus) čelící v subtropech riziku přehřátí vajec. Laboratorní experiment, který testoval tepelné vlastnosti výstelky čejky černoprsé, ukázal, že tento druh si do hnízdní výstelky vybírá materiál z okolí, který nejvíce zpomaluje růst teploty během zahřívání vajec, a zajišťuje tak vhodné termoregulační vlastnosti hnízda během nepřítomnosti rodičů při vysokých venkovních teplotách. Prostřednictvím instalace umělého vejce se zabudovaným dataloggerem do hnízd obou cílových druhů byla zjišťována teplota a manipulace s vejcem během inkubace. Průměrná teplota ve vejci dosahovala u čejky chocholaté 32,5 řC a u čejky černoprsé 35,0 řC. Naměřené hodnoty u obou druhů výrazně kolísaly v závislosti na mnoha faktorech. Teplota ve vejci rostla s narůstající venkovní teplotou, měla rytmický průběh v rámci dne a byla prokazatelně vyšší ve dne oproti noci. U čejky...
|
|
|
Vliv vnějších podmínek na inkubaci vajec u čejek rodu Vanellus v temperátním a subtropickém klimatu
Pešková, Lucie ; Šálek, Miroslav (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Během inkubace je u většiny ptáků nutná přítomnost alespoň jednoho rodiče, který zajišťuje vhodné inkubační podmínky pro vývoj embrya ve vejci. Mezi základní faktory, které ovlivňují vývoj embrya patří teplota, vlhkost a otáčení vejce. V této práci byly zkoumány podmínky inkubace u dvou biparentálních druhů rodu Vanellus, u čejky chocholaté (Vanellus vanellus) čelící v temperátních oblastech riziku podchlazení vajec a u čejky černoprsé (Vanellus indicus) čelící v subtropech riziku přehřátí vajec. Laboratorní experiment, který testoval tepelné vlastnosti výstelky čejky černoprsé, ukázal, že tento druh si do hnízdní výstelky vybírá materiál z okolí, který nejvíce zpomaluje růst teploty během zahřívání vajec, a zajišťuje tak vhodné termoregulační vlastnosti hnízda během nepřítomnosti rodičů při vysokých venkovních teplotách. Prostřednictvím instalace umělého vejce se zabudovaným dataloggerem do hnízd obou cílových druhů byla zjišťována teplota a manipulace s vejcem během inkubace. Průměrná teplota ve vejci dosahovala u čejky chocholaté 32,5 řC a u čejky černoprsé 35,0 řC. Naměřené hodnoty u obou druhů výrazně kolísaly v závislosti na mnoha faktorech. Teplota ve vejci rostla s narůstající venkovní teplotou, měla rytmický průběh v rámci dne a byla prokazatelně vyšší ve dne oproti noci. U čejky...
|
|
|
Vliv inkubační teploty na růst pracovního a převodního myokardu u kuřecího embrya
Skuhrová, Kristýna ; Sedmera, David (vedoucí práce) ; Gregorovičová, Martina (oponent)
Před téměř 50 lety bylo ukázáno, že vlivem hypotermní inkubace u kuřat dochází k celkovému zmenšení embryí a zároveň zvětšení srdce, jež bylo připisováno hypertrofii (zvětšenému objemu buněk). Oplozená kuřecí vejce byla inkubována v normotermii (37,5řC) a hypotermii (33,5řC) od jedenáctého embryonálního dne. Sedmnáctý den byla embrya zvážena a poté byla zvážena i jejich srdce. V souladu s předchozími výsledky byla hypotermní embrya o 29% menší a měla srdce o 18% větší. Poměr hmotností srdce a těla byl u hypotermní skupiny o 67% vyšší. Naměřená velikost buněk byla v cílových oblastech velmi vyrovnaná a to i mezi oběma skupinami. Tloušťka stěny levé komory byla dvojnásobná oproti pravé komoře a u hypotermního modelu byla nesignifikantně vyšší. Terminální část převodního systému, Purkyňova vlákna, byla menší než pracovní kardiomyocyty. U hypotermie byla Purkyňova vlákna mírně zvětšena. Proliferační aktivita byla měřena pomocí imunohistochemického značení anti-phoshohiston H3. U experimentální skupiny byla znatelně vyšší proliferace, v pravé komoře dosáhla statistické významnosti. V mechanismu růstu embryonálního srdce při hypotermní inkubaci převažuje tedy hyperplazie (zvětšená proliferace buněk) nad hypertrofií.
|
|
|
Význam částečné inkubace u ptáků
Březinová, Monika ; Javůrková, Veronika (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
U mnoha druhů ptáků bylo pozorováno, že samice inkubují svojí snůšku ještě před jejím dokončením. Tomuto typu chování, jenž probíhá pouze několik hodin denně, se říká částečná inkubace. Ptačí vejce, jsou od doby snesení až po zahájení plné inkubace vystavena mnoha nepříznivým vlivům, jež snižují životaschopnost embryí a přežití snůšky. Proto někteří ptáci využívají jako ochranu před těmito negativními vlivy právě částečnou inkubaci. Mezi pravděpodobné funkce částečné inkubace patří ochrana před predací, vnitrodruhovým nebo mezidruhovým hnízdním parazitismem, ochrana snůšky před mikrobiální infekcí či aktivace proteinů nacházejících se ve vaječném bílku a žloutku, z nichž některé mají antimikrobiální vlastnosti. Tato bakalářská práce na základě dostupné literatury shrnuje poznatky o částečné inkubaci, její incidenci a funkci u ptáků. Také poukazuje na to, jak je možné, že u některých ptáků, jež vykazují částečnou inkubaci, se ptačí mláďata nelíhnou asynchronně, ale synchronně. Ze shrnutí dostupných prací vyplývá, že přes prokázané významné funkce částečné inkubace u ptáků je toto chování studováno stále velmi okrajově a zřetel by měl být kladen především na komparativní observační studie částečné inkubace u druhů obývající různé klimatické pásy, ale také na mechanismy, jež probíhají uvnitř vejce na...
|
|
|
Faktory ovlivňující inkubační úsilí poláka velkého
Drekslerová, Šárka ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Musil, Petr (oponent)
Inkubace ptačích vajec je energeticky náročný proces. Inkubující rodič čelí konfliktu mezi investicemi do optimálních teplotních podmínek snůšky a naplňováním vlastních energetických požadavků. To platí zejména u druhů, kde inkubuje pouze samice, např. u kachen. Během inkubace čerpá samice energii z uložených tukových zásob nebo z aktuálně přijímané potravy. Poměr využívání obou zdrojů se pak odráží v čase stráveném samicí na hnízdě. Cílem této práce bylo popsat inkubační rytmus u samic poláka velkého (Aythya ferina) a snažit se jej vztáhnout ke klimatickým proměnným a objasnit roli tělesné hmotnosti. Data byla získávána po tři hnízdní období v CHKO Poodří na volně žijících samicích. Pod hnízda byl umístěn vážící mechanismus a na něj napojený datalogger zaznamenával změny napětí, které mi poskytly informaci o hmotnosti samici a o čase, kdy z hnízda odcházela a na jak dlouho. Inkubační rytmus samic jsem popisovala dobou strávenou denně na hnízdě, počtem odchodů denně z hnízda a délkou odchodů z hnízda. Samice nejčastěji odcházely v noci a na přelomu světla a tmy (během svítání a stmívání). Pravděpodobnými vysvětlení takového chování je dostupnější potrava v noci a nižší riziko predace snůšek predátory, kteří se řídí především svým zrakem a v době svítání a stmívání jsou jejich schopnosti omezeny....
|
|
|
Změny tělesné hmotnosti u ptáků v průběhu hnízdění
Drekslerová, Šárka ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Klvaňa, Petr (oponent)
Tělesná hmotnost je jedním z kriterií určující tělesnou zdatnost jedince, vypovídá o jeho schopnosti vypořádávat se s okolními podmínkami. K udržení kondice jedinec potřebuje přísun energie. Ve své práci se zabývám životními strategiemi ptáků z hlediska vyrovnávání se se zvýšenými energetickými nároky, které jsou na ně kladeny během hnízdění a změnami tělesné hmotnosti, které s jednotlivými strategiemi přímo souvisí. Jedinec má možnost doplňovat energii přímo z potravy (tzv. income breeder - druh spoléhající se na při hnízdění na dostupnost potravy; strategie income breeding) nebo si s předstihem vytvořit tukové zásoby a energii čerpat z nich (tzv. income breeder - druh spoléhající při hnízdění na vnitřní rezervy; strategie capital breeding). Podle typu prostředí, ve kterém jedinec hnízdí, se potom odvíjí, jakou strategií zvolí a jakým způsobem se mu bude v důsledku zvolené strategie tělesná hmotnost měnit. Income breeding se uplatňuje zpravidla u menších druhů v dobře predikovatelných podmínkách s vysokou hustotou potravy a vyznačuje se kolísavými změnami tělesné hmotnosti. Hnízdění s endogenním vyživováním se naopak uplatňuje v těžko predikovatelných podmínkách nebo chladných oblastech s nízkou potravní hustotou a vyznačuje se lineárním poklesem tělesné hmotnosti. Tělesná hmotnost má velký vliv na...
|
|
|
Optimalizace umělé inkubace jiker a embryí u štiky obecné (\kur{Esox lucius L.}) v kontrolovaných podmínkách
HAMPL, Jan
V rámci této diplomové práce jsem řešil možnosti optimalizace umělé inkubace jiker a embryí štiky obecné (Esox lucius L.) v kontrolovaných podmínkách během 3 různých experimentů. V prvním experimentu se sledoval vliv tří různých oplozovacích roztoků na úspěšnost inkubace jiker a embryí štiky obecné. Sledovalo se přežití jiker a embryí, líhnivost larev, abnormality a biometrika larev. Bylo zjištěno, že celkově nejlepších výsledků dosáhl oplozovací roztok ve složení 15 ml chemické krystalické močoviny na 1 litr vody, s přiměřeným množstvím abnormalit a nejvyšším přežitím larev. Ve druhém experimentu byly prováděny manipulace s inkubujícími se jikrami v daných časových intervalech po oplození jiker. Sledovalo se přežití jiker a embryí, abnormality a biometrika vylíhnutých larev. Bylo zjištěno, že nejnižší přežití, nejvíce abnormalit a nejmenší TL a W bylo dosaženo, když bylo s oplozenými jikrami manipulováno do 24 hodin po oplození. Ve třetím experimentu byl sledován vliv teploty vody na délku inkubace jiker a embryí štiky obecné. S ohledem na celkové přežití, líhnivost larev, abnormality a velikost larev, dosáhly nejlepších výsledků skupiny inkubované v teplotách vody 6 a 10 °C. Naopak zcela nevhodná je k inkubaci teplota 3 °C (nízké přežití, líhnivost a velké množství deformovaných larev). Rozdílné inkubační teploty rovněž potvrdily vliv teploty vody na biometriku vylíhnutých larev.
|
|
|
Vliv teploty vody na průběh rané ontogeneze u keříčkovce červenolemého (Clarias gariepinus)
PROKEŠOVÁ, Markéta
V rámci diplomové práce byl zkoumán vliv teploty (rozmezí teplot: 17,4 - 38,6 °C) na ranou ontogenezi (během intervalu od oplození vajíček po úplnou spotřebu žloutkového váčku u 50 % jedinců; Fe - Re50) u keříčkovce červenolemého (Clarias gariepinus). Bylo zjištěno, že délka inkubační periody (interval od oplození do okamžiku vylíhnutí 50 % jedinců; Fe - H50), délka periody líhnutí (interval od vylíhnutí 5 % jedinců do vylíhnutí 95 % jedinců; H5 - H95), délka periody do zahájení příjmu exogenní potravy (interval od H50 do zahájení příjmu exogenní potravy u 50 % jedinců; H50 - S50) a délka periody do úplné resorpce žloutkového váčku (H50 - Re50) vykazují nepřímo úměrnou závislost na inkubační teplotě. Délka periody do úplné resorpce žloutkového váčku se významně prodlužuje (přibližně šestinásobně) díky podávání exogenní potravy (ve srovnání s experimenty, kdy nebylo použito žádné externí krmivo). Embryonální vývoj je teoreticky zastaven při teplotě 15,4 °C a líhnutí nastává po uplynutí zhruba 12 efektivních denních stupňů. Velikost larev se během embryonální a larvální periody zvětšuje. Velikost larev při H50, S50 a Re50 vykazuje nepřímo úměrnou závislost na inkubační teplotě. Velikost jedinců při Re50 je zvětšena (přibližně dvojnásobně) díky podávání exogenní potravy (ve srovnání s experimenty, kdy nebylo použito žádné externí krmivo). Objem žloutkového váčku larev se během embryonální a larvální periody snižuje. Objem žloutkového váčku larev při H50 koreluje s velikostí jiker a při S50 pak jeví přímo úměrnou závislost na inkubační teplotě. Suchá hmotnost žloutkového váčku larev při H50 činí 89 % celkové suché hmotnosti vylíhlé larvy. Během periody endogenní výživy se v larvální somatické tkáně přemění cca 75 % hmotnosti sušiny jiker. Efektivita přeměny energie (J . ks-1) během periody endogenní výživy je nižší (60 % . ks-1). Energetická hodnota sušiny a obsah síry v sušině se během periody endogenní výživy (vajíčko, vylíhlá larva, larva se spotřebovaným žloutkovým váčkem) snižuje. Obsah dusíku a uhlíku v sušině se během embryonální periody zvyšuje a během larvální periody se naopak snižuje. Zóna teplotní tolerance z hlediska přežívání pro ranou ontogenezi keříčkovce červenolemého leží mezi 19 a 33 °C (s teplotním optimem mezi 23 a 30 °C), tzn., že tento druh patří mezi teplomilné druhy ryb. Suboptimální teploty leží v intervalu 21 - 23 °C a 30 - 33 °C. Teploty pod 17,5 °C a nad 35,5 °C lze považovat za letální již pro embryonální periodu (Fe - H50). Teploty pod 19 °C a nad 33 °C pak za letální pro larvální periodu vývoje (H50 - Re50). Teplotní optimum pro ranou ontogenezi keříčkovce červenolemého z bioenergetického hlediska leží mezi 23 - 28 °C.
|
|
| |
host ::
RSS.