|
|
Modelování dynamických vlastností a chování technických soustav
Kšica, Filip ; Houfek, Lubomír (oponent) ; Hadaš, Zdeněk (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá analýzou potenciálu dostupných výpočetních nástrojů pro převedení komplexních modelů technických soustav v modely jednodušší a jejich integrací s experimentálními modely. Nalezení metod pro časově méně náročné sestavení výpočtových modelů a následné provedení klíčových simulací je zásadní po potřeby dnes navrhovaných technických soustav. V první části práce je shrnuta teorie nutná k pochopení a aplikaci prezentovaných metod. Metody jsou rozděleny do dvou skupin, jedna založená na experimentu, druhá na simulacích. Do první skupiny spadá experimentální měření odezvy a její následné využití pro identifikaci systému. Do druhé skupiny spadá tvorba výpočtových modelů pomocí metody konečných prvků, s využitím běžných strukturních prvků a pomocí Component Mode Synthesis, přičemž jsou tyto modely zredukovány do podoby stavových modelů. Všechny zmíněné metody jsou aplikovány na jednoduchou experimentální soustavu. Výsledky simulací jsou v závěru práce srovnány nejen z hlediska kvantitativního, ale pro potřeby praxe i z hlediska časové náročnosti, realizovatelnosti, univerzálnosti a přesnosti, přičemž metoda identifikace dynamických systémů a metoda založená na tvorbě stavového prostoru se na základě simulací ukázaly jako velice vhodné. Výsledky této práce umožňují volbou vhodné metody tvorby výpočtových modelů zjednodušit proces určování dynamických vlastností technických soustav.
|
|
|
Modelování dynamických vlastností a chování technických soustav
Kšica, Filip ; Houfek, Lubomír (oponent) ; Hadaš, Zdeněk (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá analýzou potenciálu dostupných výpočetních nástrojů pro převedení komplexních modelů technických soustav v modely jednodušší a jejich integrací s experimentálními modely. Nalezení metod pro časově méně náročné sestavení výpočtových modelů a následné provedení klíčových simulací je zásadní po potřeby dnes navrhovaných technických soustav. V první části práce je shrnuta teorie nutná k pochopení a aplikaci prezentovaných metod. Metody jsou rozděleny do dvou skupin, jedna založená na experimentu, druhá na simulacích. Do první skupiny spadá experimentální měření odezvy a její následné využití pro identifikaci systému. Do druhé skupiny spadá tvorba výpočtových modelů pomocí metody konečných prvků, s využitím běžných strukturních prvků a pomocí Component Mode Synthesis, přičemž jsou tyto modely zredukovány do podoby stavových modelů. Všechny zmíněné metody jsou aplikovány na jednoduchou experimentální soustavu. Výsledky simulací jsou v závěru práce srovnány nejen z hlediska kvantitativního, ale pro potřeby praxe i z hlediska časové náročnosti, realizovatelnosti, univerzálnosti a přesnosti, přičemž metoda identifikace dynamických systémů a metoda založená na tvorbě stavového prostoru se na základě simulací ukázaly jako velice vhodné. Výsledky této práce umožňují volbou vhodné metody tvorby výpočtových modelů zjednodušit proces určování dynamických vlastností technických soustav.
|
host ::
RSS.