|
|
Diagnostika Helicobactera pylori pomocí histologického a imunohistochemického vyšetření
BURDOVÁ, Anna
Hlavním tématem této bakalářské práce je bakterie Helicobacter pylori (HP), její výskyt v žaludeční sliznici a způsob její diagnostiky v laboratoři pomocí histologického a imunohistochemického vyšetření. V teoretické části se zabývám samotnou bakterií, její morfologií a hlavně diagnostikou. Způsobů, jak zjistit přítomnost této bakterie, je mnoho, nejčastější rozdělení je na invazivní testy, kam řadíme histologické vyšetření, kultivaci a ureázový test, a neinvazivní testy, kde můžeme využít sérologii a dechové testy. Popisuji zde také anatomii a histologickou stavbu žaludku a poté navazuji na patologii žaludku, kde jsem se zaměřila na nejčastější onemocnění způsobené Helicobacterem pylori, akutní a chronické gastritidy a nádory žaludku. Je zde zahrnut celý proces histologického vyšetření, od příjmu vzorku na oddělení, přes fixaci s příklady různých fixačních prostředků, k zalévání, krájení a barvení, kde popisuji i druhy barvení, které jsou využité v praktické části. Na konci teoretické části se zabývám i tématem imunohistochemie. Jedním z cílů praktické části je osvojení si základního rutinního barvení Hematoxylin eosin, speciálního barvení Giemsa a imunohistochemického vyšetření antigenu pomocí polyklonální protilátky Anti-Helicobacter pylori. Dalším cílem je zmapování výskytu infekce Helicobacter pylori dle věkových skupin, pohlaví vyšetřovaných pacientů a ročního období. Stanovila jsem si dvě výzkumné otázky, které bych ráda zodpověděla. Výsledky vyšetření 38 žaludečních biopsií získaných v roce 2022 budou statisticky zpracovány a doplněny mikrofotografiemi vybraných vzorků.
|
|
|
Metodické přístupy k vyšetření lymfoidních tkání jeseterů
ŠÁLKOVÁ, Eva
Předkládáme výsledky studií, které byly získány v průběhu doktorského studia a jsou shrnuty v disertační práci. Výzkum se zaměřil se posouzení různých metodických přístupů při vyšetřování lymfoidních tkání u jeseterů. Jeseteři se na Zemi vyskytují již více než 200 milionů let. Přežití do současnosti jim umožnil dobře vyvinutý a fungující obranný systém, zajišťující odolnost vůči mnohým negativním faktorům. Jeseteři jsou známí poměrně velkým genomem a náchylností k polyploidizačním událostem. Je známo, že v evoluci jeseterovitých ryb se uskutečnily tři celogenomové duplikace, označované jako 3R hypotéza (3 rounds hypothesis). Na základě této znalosti je možno jeseterovité ryby členit do různých ploidních skupin, s tím pak souvisí i rozdílné počty chromozómů u zástupců jednotlivých skupin. V naší práci jsme vyšetřili hematopoetické a lymfoidní tkáně u jeseterů. Studie byly prováděny na zástupcích jednotlivých ploidních úrovní: jeseter malý (Acipenser ruthenus) byl vybrán jako zástupce diploidní skupiny (2n), jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedtii) jako zástupce tetraploidní (4n) a jeseter krátkorypý (Acipenser brevirostrum) jako představitel hexaploidní skupiny jeseterů (6n). U jesetera malého a jesetera krátkorypého jsme provedli histologické vyšetření hematopoetických a lymfoidních tkání. Tkáně byly klasicky zpracovány a obarveny hematoxylinem a eozinem. K bližší typizaci jednotlivých typů buněk jsme následně u vybraných tkání použili doplňující histologická barvení. Při vyšetření thymu jsme ve dřeni objevili Hassallova tělíska. Podle dostupných informací je naše sdělení považováno za první popis Hassallových tělísek v thymu jeseterů. Následovala studie, která se zabývala imunohistochemickým vyšetřením thymu juvenilního jesetera malého. K vyšetření jsme použili komerčně dostupné protilátky, běžně používané v humánní medicíně a diagnostice, konkrétně pak širokospektrý cytokeratin, vimentin, S-100 protein, leukocyte common antigen (LCA, CD45), CD3. Pozitivní výsledky jsme zaznamenali při vyšetření širokospektrého cytokeratinu, vimentinu a S-100 proteinu, zatímco vyšetření LCA a CD3 přineslo negativní nebo neprůkazné výsledky. Výsledky ukazují na možnost použití některých komerčně dostupných protilátek při vyšetřování tkání ryb, zároveň však poukazují na nutnost vývoje druhově a tkáňově specifických rybích protilátek. Hematologické vyšetření, především pak stanovení parametrů bílého krevního obrazu, představuje další z přístupů umožňující posouzení lymfoidních tkání u jeseterů. Odběr krve je ve srovnání s histologickým vyšetřením technicky jednodušší a dostupnější. Stanovení celkového počtu bílých krvinek a diferenciálního rozpočtu pak přináší důležité ukazatele celkového zdravotního stavu ryb. Naše studie se zaměřila na sledování parametrů bílého krevního obrazu a jejich změn v průběhu jednoho roku u zástupců tří různých ploidních úrovní jeseterů. Měsíčně jsme u deseti jedinců různých ploidních úrovní vyšetřili parametry bílého krevního obrazu. Získaná data ukázala, že ploidní úroveň ovlivňuje celkový počet leukocytů a podílí se na morfologických jaderných změnách granulocytů a lymfocytů. Naopak sezónní změny bílého krevního obrazu jsou závislé více na druhu jesetera a vlivech vnějšího prostředí než na ploidní úrovni. Vyšetření bílého krevního obrazu (stanovení celkového počtu leukocytů a diferenciálního rozpočtu) a histologické vyšetření tkání, a to včetně technicky náročnější imunohistochemie, představuje hlavní metodické přístupy při posuzování lymfoidních orgánů a imunitního stavu jeseterů. Metody mohou být používány v ichtyologických laboratoří a výstupy jednotlivých vyšetření představují důležité ukazatele při posuzování celkového zdravotního stavu ryb.
|
|
|
Diagnostika nádorových a pigmentových afekcí kůže
TICHÁ, Lea
Kůže je největším orgánem lidského těla. Je ochranným štítem proti nadměrnému teplu, světlu, poranění a infekci, reguluje tělesnou teplotu, slouží jako zásobárna vody a tuku a je i smyslovým orgánem. Velmi často se na kůži odráží celkový zdravotní stav člověka. Existuje celá řada pigmentových kožních lézí a kožních nádorů, pro jejichž určení je zásadní správné provedení diagnostiky. Včasná detekce rakoviny kůže umožňuje včasnou léčbu a zlepšuje klinický výsledek. Množství metod používaných k diagnostice rakoviny kůže v posledních desetiletích roste, histologické vyšetření však stále zůstává zlatým standardem. Histopatologie zahrnuje mikroskopické vyšetření biologických tkání za účelem pozorování výskytu poškozených buněk ve velmi jemných mikroskopických detailech, díky čemuž lze rozlišit hlavní typy a modifikace pigmentových kožních lézí a kožních nádorů. Teoretická část práce popisuje hlavní typy pigmentových kožních lézí a kožních nádorů z hlediska morfologie, výskytu a dalších důležitých aspektů. Popisuje také faktory, které ovlivňují tvorbu a vývoj nádorových onemocnění kůže a dále způsoby prevence proti rakovině kůže. Empirická část je zaměřena na histopatologické postupy, od příjmu vzorku tkáně až po stanovení diagnózy. V práci jsou též zahrnuta statistická data, která shrnují výskyt kožních lézí a kožních nádorů za pět let (2013-2017) a data z Evropského dne melanomu 2018 na základě shromážděných excizí kůže.
|
|
|
Histologické vyšetření kožních nádorů na patologii Tábor
KŘÍŽOVSKÁ, Romana
Existuje řada typů kožních nádorů, pro jejichž určení je nutností správné provedení diagnostiky. Hlavní typy a modifikace je možno odlišit histologickými a imunohistologickými metodami. Hlavními typy maligních kožních nádorů jsou z hlediska výskytu bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom a melanom. Teoretická část popisuje typy kožních nádorů z hlediska morfologie, výskytu, cytostatické aktivity a dalších aspektů a popisuje faktory, které ovlivňují vznik a vývoj příslušných karcinomů. V metodické části jsou popsány postupy pro přípravu preparátů odebraných kožních excizí. Detailně jsou popsány dostupné techniky histologického barvení preparátů a typy protilátek a technika zpracování imunohistologických preparátů. Pomocí několika diagnostických metod připraveny preparáty vhodné pro spolehlivé stanovení diagnózy. V jedné excizi byl diagnostikován bazocelulární karcinom, v další spinocelulární karcinom. Pro diagnostiku melanomu byly použity dva typy histologického barvení a oba používané typy imunohistologického zobrazení. Na příkladu výše uvedených zobrazení bylo prokázáno, že lze připravit diagnostické preparáty standardní kvality, které umožní stanovit diagnózu s nejvyšší mírou spolehlivosti. Z údajů v registru byly mapovány počty a typy diagnostikovaných maligních kožních karcinomů v pětiletých intervalech 2007 - 2017. Statistická analýza prokázala statisticky významný nárůst počtu diagnostikovaných kožních nádorů mezi lety 2012 a 2017, zatímco rozdíl mezi lety 2007 a 2012 nebyl statisticky významný.
|
|
|
Uplatnění imunohistochemických metod v diagnostice novotvarů
VELKOVÁ, Michala
Bakalářská práce se zabývala uplatněním imunohistochemických metod v diagnostice novotvarů. Jsou zde zmapovány indikace imunohistochemických metod podle jednotlivých oddělení Nemocnice Písek, a.s. V teoretické části popisuji poznatky o jednotlivých vyšetřovacích metodách. U imunohistochemie jsem se zaměřila na stanovení jednotlivých antigenů a použití vhodných primárních protilátek pro diagnostiku řady onemocnění, převážně novotvarů. Oddělení patologicko-anatomické má k dispozici 20 primárních protilátek. V praktické části porovnávám konvenčního barvení a imunohistochemické metody s konvenčním barvením a speciálními barvícími metodami v histologii pro stanovení diagnózy novotvarů. Hematoxylin eosin slouží k odlišení základních buněčných součástí. Selektivní barvení umožňuje barevné odlišení různých tkáňových komponent. Pomocí imunohistochemie se prokazuje přítomnost určitých tkáňových antigenů díky protilátkové reakci s navázanými chemickými sloučeninami. Toto porovnání jsem aplikovala při diferenciální diagnostice maligních melanomů a myogenních novotvarů na Oddělení patologicko-anatomickém, Nemocnice Písek, a.s. U stanovení maligních melanomů byl prvotně vzorek histologicky zpracován a obarven základním barvením Hematoxylin eosin. Druhotně jsem použila argentafinní reakce na průkaz pigmentu melaninu a imunohistochemické barvení antigenu HMB 45 pomocí monoklonální myší protilátky proti HMB 45 od firmy Dako a proteinu S 100 pomocí polyklonální králičí protilátky proti S100 od firmy Dako. Takto bylo vyšetřeno 14 vzorků od pacientů s maligním melanomem. HMB 45 se barvilo pozitivně u 12 vzorků z celkových 14. Monoklonální protilátka proti HMB 45 je pro maligní melanom dosti specifická. S 100 protein byl detekován ve všech tkáňových vzorcích. Polyklonální protilátka proti S 100 vykazuje vyšší senzitivitu, není však příliš specifická. Spíše se používá k odlišení neuroektodermálních a nonneuroektodermálních lézí. Melanin byl prokázán u 11 tkáňových vzorků. Průkaz melaninu je též nespecifický a komplikovaný. Argentafinní reakce vykazuje zbarvení i u jiných látek obsažených v cytoplazmě jako např. lipofuscin, proto je nutné k diagnostice melanomu použít i jiné metody např. imunohistochemii. V diagnostice myogenních novotvarů se použilo základní barevní Hematoxylin eosin a následně jsem imunohistochemicky stanovovala hladkosvalový aktin a desmin pomocí monoklonálních myších protilátek od firmy Dako a přehledné barvení Hematoxylin van Gieson, které se využívá v menší míře než v minulosti. Celkem se vyšetřilo 94 myogenních novotvarů. 72 novotvarů obarvených Hematoxylinem van Giesonem vykazovalo pozitivní barevnou reakci svaloviny a 22 novotvarů slabou barevnou reakci. Hladkosvalový aktin a desmin byl imunohistochemicky detekován u 92 vzorků. Hlavním problémem v barvení Hematoxylin van Gieson zůstává menší specificita a někdy i nejednoznačná diferencovatelnost barevných odstínů ve vlastním preparátu znesnadňující až znemožňující v některých případech spolehlivé stanovení diagnózy. Z tohoto důvodu je upřednostňován imunohistochemický průkaz hladkosvalového aktinu a desminu (mimo jiných) jako klíčových parametrů. S výhodou lze pak využít pozitivní protilátkové reakce s hladkosvalovým aktinem u myoepitelií při pátrání po eventuální invazivitě především k odlišení in situ a mikroinvazivních tumorů ve žlazových orgánech. V diferenciální diagnostice tumorů myogenního původu se v současné době upřednostňují před speciálním barvením imunohistochemické metody pro vysokou míru senzitivity i specificity, stejně jako v diferenciální diagnostice maligního melanomu. V kombinaci se pak oba přístupy dobře doplňují a poskytují již poměrně vysokou míru jistoty při určování původu buňky.
|
host ::
RSS.