|
|
Sladidla (přírodní i umělá) používaná v potravinářském průmyslu
PIHLÍK, Pavel
Cílem této práce je seznámení se sladidly používanými v potravinářském průmyslu v České republice, ale i ve světě. Za základní sladidlo, které je měřítkem pro ostatní sladidla, je považován cukr (sacharosa). V této práci jsem popsal historii výroby řepného cukru v ČR, výrobky z něho a jeho použití v potravinářství. Dále zde uvádím základní rozdělení sladidel, kterými se snažíme cukr nahradit. Popisuji historii, výrobu, vlastnosti a jejich použití. Jedná se především o přírodní sladidla, která se dělí na sacharidická (sacharosa, fruktosa, glukosa, med, laktosa a alkoholické cukry), nesacharidická (steviosid, thaumatin) a umělá sladila (aspartam, sacharin, cyklamáty, acesulfam-k, sukralosa).
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Verifikace analytické metody stanovení glukosy
ILLEOVÁ, Kateřina
Téma akreditace laboratoří a s ním související validace a verifikace analytických metod je v posledních letech aktuální. Z důvodu velkého dopadu analytických výsledků měření na praxi je požadováno, aby výsledky analytických měření byly co nejpřesnější. Tato práce se zabývá verifikací analytické metody stanovení glukosy, jakožto potvrzením o dosažení optimálních nejistot měření. Byla provedena verifikace spektrofotometrického stanovení glukosy na analyzátoru Cobas Integra 800 enzymatickou metodou s hexokinasou. K měření byly použity kontrolní materiály interní kontroly kvality pro měření v čase a externí kontroly kvality pro měření v sérii. Z naměřených hodnot jsme určili potřebné statistické veličiny (aritmetický průměr, směrodatná odchylka, variační koeficient, bias, výtěžnost) a pomocí nich jsme zjistili hodnoty kombinované a rozšířené nejistoty. Kombinované nejistoty obou vzorků by u glukosy podle společnosti SEKK neměly být větší než 10 %. První vzorek měl kombinovanou nejistotu 6,81 %, druhý 6,45 %. Hodnota rozšířené nejistoty byla u prvního vzorku 13,62 % a u druhého 12,90 %. Z těchto údajů můžeme vyvodit závěr, že provedená verifikace analytické metody stanovení glukosy proběhla úspěšně.
|
|
|
Chromatografické metody pro stanovení metabolitů značených stabilními izotopy a jejich aplikace v klinickém výzkumu
ŽABOKRTSKÁ, Jana
V lékařské diagnostice jsou využívány látky značené radioaktivními nebo stabilními izotopy. V současné době se nejčastěji užívají substráty značené stabilními izotopy 13C nebo 2H k hodnocení metabolismu v patologických situacích. Moderní přístupem je kombinace mikrodialyzační metody a aplikace stabilních izotopů. V této práci jsou popsány analytické metody pro stanovení glukosy a laktátu v mikrodialyzátu. Vzhledem k užití látek, značených stabilními izotopy, byly tyto látky stanovovány metodou plynové chromatografie s detekcí hmotnostním spektrometrem (GC-MS). Cílem práce byl vývoj, stanovení parametrů, validace a optimalizace analytických metod se zaměřením na měření izotopového obohacení molekul vybraných analytů. Izotopové obohacení glukosy bylo stanovováno po její derivatizaci hydroxylamin hydrochloridem a acetanhydridem. Byl stanovován derivát aldonitril pentacetyl-D-glukosa. V práci popsaná metoda je výsledkem optimalizace času a teploty derivatizace vzorků mikrodialyzátů a chromatografických podmínek. Získaná data byla vyhodnocena softwarem Chemstation a statistickým softwarem SigmaStat. Správnost byla ověřena metodou standardního přídavku a byla stanovena 1,48%, přesnost byla stanovena opakovaným měřením reálného vzorku - variační koeficient byl 2,51%. Parametry lineární regrese pro koncentrace 0,5 {--} 15 mmol/l byly za daných podmínek s regresním koeficientem (R2) 0,9997 a rovnice regrese y = -0,0185 + 0,142x. Běžně je glukosa pro stanovení plynovou chromatografii derivatizována pouze acetanhydridem, který však při použití kapilární kolony CP-Sil 8 CB-MS (60 m x 0,32 mm) poskytuje interferenci v chromatografickém záznamu - dvojitý pík pravděpodobně vzniklých izomerů pentacetyl-glukosy, proto bylo nutno derivatizovat aldehydickou skupinu glukosy nejprve hydroxylamin hydrochloridem. Výsledná metoda vykazuje vhodné parametry pro užití v analýze mikrodialyzačních vzorků. Laktát byl stanovován derivatizací dimethoxypropanem, propylaminem a dále heptafluorobutyranhydridem za vzniku derivátu L-lactin-n-propylamidheptafluorobutyrátu. Byly stanoveny tyto parametry {--} správnost 3,25%, přesnost 3,15%, parametry lineární regrese pro koncentrace v rozmezí 0,5 {--} 10 mmol/l byly za daných podmínek R2 = 0,999 a rovnice regrese y = 0,215 + 1,039x. Tato poměrně složitá derivatizační metoda byla převzata ze spolupracujícího pracoviště na Univerzitě v Lausanne a její parametry byly porovnávány s jednodušší metodou derivatizace pomocí N-(butyl-dimethyl-silyl)-2,2,2-trifluoro-N-methyl-acetamidem. Vzniklý derivát di(tert-butyldimethylsilyl) laktátu byl stanovován metodou GC-MS. Přesnost byla 3,02%, správnost 3,8%, parametry lineární regrese R2 = 0,999, regresní rovnice y = -0,0809 + 0,792x. Prezentované metody byly využity v pilotní studii mikrodialýzy svalu a jater potkanů v různých metabolických situacích. V součastné době jsou metody využívány v klinické studii na pacientech trpících diabetem mellitem 1. typu a rozšířily spektrum metod prováděných laboratoří Kliniky gerontologické a metabolické FNHK.
|
|
| |
host ::
RSS.