|
|
Digitalizace, výhody a nevýhody, srovnání s analogovou metodou zpracování RTG i s ohledem na dávky záření
TONCROVÁ, Silvie
Od objevení rtg paprsků uběhla již řada let, přesto je vyšetřování pomocí rentgenového záření i dnes jedním z nejčastější užívaných vyšetření. V průběhu let trvání radiologického oboru byly vyvinuty výkonné rentgenové přístroje pro základní skiaskopické a skiagrafické metody. V posledních desetiletích se u rentgenových přístrojů stále více uplatňuje výpočetní technika, která se stala také základem nových rentgenových vyšetřovacích metod a digitalizace se tak dostává i do oboru rentgenové diagnostiky. Cílem mé práce bylo porovnat výhody a nevýhody digitálního zpracování rtg obrazu oproti analogové metodě, porovnání ekonomických a provozních nákladů těchto systémů a dávek na jednotlivých přístrojích. Srovnání jsem prováděla na odděleních se systémy přímé digitalizace, nepřímé digitalizace a s analogovým zpracováním obrazu. Moje hypotéza, že při použití digitálních přístrojů je radiační zátěž pro pacienta nižší, byla potvrzena. Je to dobře patrné z tabulek a grafů, které dokumentují výsledky mého měření. Uvádím zde základní popis vzniku a tvorby rentgenového obrazu podle jednotlivých systémů, některé legislativní požadavky, vysvětlení základních pojmů a technické údaje o použitých diagnostických přístrojích. Tato práce je názornou ukázkou, že digitalizace v radiodiagnostice přispívá ke snížení dávky záření pro pacienta a pro velká zdravotnická zařízení je ekonomicky výhodnější. Digitalizované systémy jsou sice náročnější na softwarové vybavení pro vytvoření obrazu, ale správnou manipulací usnadňují a urychlují práci radiologického asistenta a tím i zlepšují kvalitu péče o pacienta.
|
|
|
Vytvoření expozičních parametrů pro prehistorický materiál
HOLUB, Jan
Výzkum prehistorického kostního materiálu pomocí RTG se stal již běžnou praxí. S rozvojem digitálních technologií se významně urychluje proces získání snímků a následná úprava přináší další informace, které zvyšují výtěžnost výzkumu. S existencí různých systémů není jasné, která technologie je nejvhodnější pro antropologické účely. Rovněž s ohledem na obrovské množství snímkovaného materiálu často získáme nekvalitní snímky, to vede k experimentování s nastavením správné expozice a tím ke zpomalení celého procesu zobrazení. Cílem mé práce je vytvořením expozičních parametrů na tento prehistoricky kostní materiál. Zhodnocení jejich přínosu pro jednotlivé systémy přímé a nepřímé digitalizace. Následné srovnání přístrojů po stránce obsluhy, rychlosti a kvality snímků a doporučení nejvhodnější technologie pro práci s tímto materiálem.
|
|
|
Metody ověřování dodržování diagnostických referenčních úrovní v oblasti radiodiagnostiky
KROUPOVÁ, Helena
Metody ověřování dodržování diagnostických referenčních úrovní v oblasti radiodiagnostiky Přestože se paralelně s rozvojem diagnostických a terapeutických metod, cestou zdokonalování přístrojového vybavení a prostředků pro ochranu personálu i pacienta, rozvíjí i snaha o snižování aplikovaných dávek, představuje lékařské ozáření ze zdrojů ionizujícího záření používaných v lékařství významný příspěvek k celkové dávce ionizujícího záření, jíž je člověk vystaven. V současné době tvoří lékařské ozáření v České republice více než devadesát procent ozáření z umělých zdrojů a přibližně jednu devítinu z celkového ozáření populace. Vyhodnocování profesního ozáření lékařů a obsluhy rentgenových zařízení je v rámci osobní dozimetrie zabezpečováno již řadu desítek let. Systematické sledování dávek, spojených s lékařským ozářením pacienta, je však v oblasti radiodiagnostiky problematikou poměrně novou. Na základě požadavku Směrnice Rady 97/43/EURATOM stanovil SÚJB v rámci přílohy č. 9 vyhlášky 307/2002 Sb., o radiační ochraně takzvané {\clqq}diagnostické referenční úrovně``, které jsou úrovněmi dávek v rámci lékařského ozáření, jejichž překročení se při vyšetření dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg při použití správné praxe neočekává. Soustavné překračování diagnostických referenčních úrovní v podmínkách klinické praxe je důvodem k přehodnocení optimalizace radiační ochrany na daném pracovišti. Dle návrhu Národních radiologických standardů pro radiologickou fyziku doporučuje autorský kolektiv rozšíření sledování radiační zátěže pacienta spojené s konkrétním lékařským ozářením o stanovení místních diagnostických referenčních úrovní, typických pro daný typ pracoviště u konkrétního provozovatele, a jejich kontinuální ověřování v rámci klinických vyšetření standardní skupiny pacientů. Obecně lze tyto dávky určovat dvěma základními způsoby: výpočtem z expozičních parametrů, nebo měřením součinu kermy a plochy, který je zpravidla realizován prostřednictvím speciálních zařízení, takzvaných DAP metrů. Cílem práce je popis obou způsobů, jejich porovnání a zhodno-cení efektivity těchto metod na různých typech skiagrafických pracovišť.
|
host ::
RSS.