|
|
Stylizace versus autenticita, scénografie v nedivadelním prostoru
Svobodová, Barbora ; SMOLÍK, Robert (vedoucí práce) ; TÄUBELOVÁ, Kristýna (oponent)
Práce se pokouší poukázat na problematiku související s inscenováním v
nedivadelních prostorech. Snaží se pojmenovat klady a zápory, které v sobě
nedivadelní prostor skrývá a následně hledá možné řešení vzniklých komplikací.
Autor se zabývá otázkou, jaká míra stylizace a autenticity je vhodná a uplatnitelná v
těchto nedivadelních podmínkách, aby nedošlo k rozmělnění a neuchopitelnosti
výsledného divadelního tvaru. Pozornost je převážně věnována výtvarnému řešení
kostýmů a masek, jejich funkci a výpovědní hodnotě v pohybovém a dokumentárním
divadle a také jejich vztahu ke zvolenému nedivadelnímu prostoru. Na příkladu
pohybového a dokumentárního projektu Marie to dala. Jak to dáš ty? (režie:Linda
Petáková) se práce snaží konkrétně popsat jednotlivé inscenační složky, ve kterých
je kladen důraz na jejich komunikaci s autenticitou nedivadelního prostoru. V závěru
se autorka snaží nabídnout vlastní možná inscenační řešení pro tento typ divadla.
|
|
|
Vývoj masopustního a karnevalového kostýmu
Nečas, Jan ; KRÁLOVÁ, Andrea (vedoucí práce) ; SMOLÍK, Robert (oponent)
Práce zaznamenává vývoj masopustního kostýmu v Českých zemích a
karnevalových kostýmů v Benátkách. V úvodní části Jan Nečas popisuje počátky
masopustních slavností a jejich vývoj v kostýmech a maskách. V další části se
zabývá vývojem masek a kostýmů v Benátském karnevalu. Ve čtvrté kapitole
představuje a reflektuje svou vlastní práci v rámci výroby lidového masopustního a
měšťanského karnevalového kostýmu určených pro masopustní průvod.
|
|
|
Divadelní maska a maskování jako artefak t i proces -
Šonková, Monika ; PETIŠKOVÁ, Ladislava (vedoucí práce) ; KRATOCHVÍLOVÁ, Zdeňka (oponent)
Tato práce představuje proces hledání vztahu k divadelní masce a kostýmu, je svědectvím procesu a průzkumu především z hlediska divadelní praxe.
V první části práce představuje historický vývoj masky, avšak neklade si za cíl mapovat cestu masky rituálem a divadlem, jen se příležitostně odkazuje k těmto antropologickým studiím. V další části se zabývá aktivním používáním masky
ve všech oblastech lidské činnosti a dále prezentuje nalezení vlastního přístupu a způsobupráce s maskou a kostýmem, reflektuje vlastní autorská představení. Zmíněny jsou pedagogické cesty práce s maskou. Závěr práce je věnován průzkumu přístupu k masce a maskované osobě z pohledu divadelní praxe, v příloze jsou rozhovory o problematice inscenování a herectví s maskou s několika současnými tvůrci.
Objevování potřeby a účinku maskování skrze hru, skrz možnost proměny, je otázkou pro herce. Maska je výtvarnou složkou divadla, patří ke kostýmu a tím ke scénografii. Pro herce je však spoluhráčem, možností jak posunout hranice svého projevu
do oblasti jen tušené. Práce zkoumá čím maska je, zda je hercův nalíčený obličej maskou nebo výtvarným doplňkem, zda mění mění hercovu identitu, jestli ji potřebuje a především ? jak k ní sám může přistoupit a vzít ji za své.
|
|
| |
host ::
RSS.